1. 5. 2018

Stejná řeka, jiná loď: déjà vu v Plzni

4 emoce v cíli (jak zestárnout o 10 let za 8.5 hodiny)
(foto: Dan Orálek)
Libuji si v názvech, které jsou mimo, zavádějící, nic neříkající, a úplně nejradši mám, když mě nejdříve napadne název a pak na něj musím nabalit téma. Klišé o řece, do které nelze dvakrát vstoupit, když běháte celý den u soutoku Mže a Radbuzy, je opravdu hodně pitomé a vyčpělé, ale běhalo mi hlavou většinu z 66,6 okruhů, takže použít ho musím. Letos v Plzni byl můj výkon a výsledný čas do té míry identický s loňským výsledkem, že jsem měl pochybnosti o putování časem už v samotném závodě .... neběžel jsem tudy už někdy? neměl jsem půlmaraton, maraton a nakonec i padesátku za úplně stejný čas? neztuhly mi nohy na šedesátém, nepřišly křeče na sedmdesátém? ... jo, 2017, 2018, zřejmě stejný ročník, je to úplně jedno. Je to jako s tou láhví, co je poloprázdná, anebo poloplná: můžu říct zlepšení nula, ale taky zhoršení nula. Když nic jiného, aspoň jsem za ten rok výkonnostně nezestárnul.

Musím si přiznat, že jsem od sebe čekal víc, o dost víc než vloni. Stovku jsem bral jako ostrý test před 24h v Rumunsku a věřil jsem, že bych mohl zaběhnout o 10-20 minut lépe než vloni. Za čtyři měsíce zimní přípravy jsem zvládl o 400km více než před rokem, rval se do schodů a kopců, ... ale něco tomu pořád ještě chybí. Zjevně registrace pod novou vlajku a líp zajetý motor nestačí.

Tolerance mojí R. byla o víkendu "out of limits"
Nic není ale tak jednoznačné, jak by se mohlo podle suchých statistik zdát. V plánu jsem měl vyběhnout svižně a pak kontrolovaně zpomalovat. To se dařilo asi do maratonu, od poloviny závodu to byl bohužel pořádný sešup. Čekal jsem, že mi tep bude stoupat do výšin a podle toho budu zpomalovat. Místo toho jsem současně zpomaloval a tep mi klesal rovnou sám. Ať jsem dělal, co jsem dělal, autopilot ve mně rozhodl, že si závod dokončí podle sebe. Přitom mně vlastně nic nechybělo, ani nebolelo. Křeče od 80.km byly vysvobozením, protože jsem aspoň z loudání neměl blbý pocit. Lýtka se v nečekaných okamžicích stahovala, kroutila a připravovala mi spoustu okamžiků na hranici snesitelnosti, bolesti a podle mého sténání i masochismu. Udivené pohledy korzujících Plzeňanů jsem opětoval replikou "pardon, křeče zku*vený". Závěr jsem si opravdu užil a končil v pajdavém výklusu na 125 tepech.

Křeče samozřejmě nebyly příčinou, ale důsledkem. Sice jsem se od listopadu věnoval (1-2x týdně) tempům a intervalům, respektive schodům, ale už v lednu jsem si mohl při indoor maratonu na ČB výstavišti ověřit, že rychlosti navíc jsem ani tak moc nepobral. Dokážu sice běhat i při stovce první půlku na hranici dávného osobáku na maraton, ale pak rychle zvadnu. Spadne tempo, klesne tep (nevím, co dřív) a můžu se snažit sebevíc, ale mnoho let budovaný vyklusávací autopilot je silnější.

S Radkou, Radkem a naším masérem Karlem Kuchyňkou
Člověk by měl být vděčný za každou ultra zkušenost. Což taky jsem, vždyť jsem běžel stovku teprve podruhé, a vloni jsem říkal, že naposled! To letos netvrdím, stovka se mi líbí a chci se za rok do Plzně vrátit a zlepšit se. Vzhledem ke stáří lodi není moc na co čekat a je zapotřebí jednat. Pochopil jsem, že v mém věku bude každých 5 ušetřených minut znamenat hodně náročné práce. Na podzim po Spartathlonu se chci vrátit k maratonům, protože právě od nich se odvíjí rychlost potřebná pro 100km závod. Musím se naučit dýchat: "mělký dech" je příčinou toho, že nerozdýchám druhou polovinu závodu ve vyšším tempu. To by mi mohlo pomoci ještě letos v Řecku. Uvidíme, jestli to za rok přinese zlepšení, anebo se pouze potvrdí to, že už patřím definitivně do veteránské gerontokategorie.

O závodě samotném se napsalo dost a byl výjimečný. V Plzni se sešli opravdu skoro všichni - a to skoro píšu jen proto, kdybych na někoho fakt zapomněl. Radka Churáňová zaběhla historicky 10. nejlepší ženský čas na světě a český rekord a celkově měl závod výbornou úroveň: 8 běžců doběhlo pod 8 hodin (a 16 <8.5 hodiny)! Škoda, že se Radkovi nepodařilo dostat pod 7 hodin.

MČR 100km 
Plzeň 2018: 8:29:15,16. místo celkově
(Plzeň 2017: 8:27:42, 10.)

(foto: Dan Orálek)


Srovnání tempa ročníků 2018 a 2017
(tempo na 5km úsecích)

4 komentáře:

  1. :).. Ja se vzdy bavim. Protoze k tomu prichazi ty spravne reminiscence.. Treba na ten nas posledni vecerni (pivni) beh.. kdy ty (ja par dni po Lazovce, zena zlomena ruka, vsechno na Pikacu:)] rikas.. pobezime jen tak pohodove.. lehce.. dame par piv.. do Vraneho a pak domu:).. A ja sam sebe pozoruji, jak vedle tebe s malymi prestavkami na pivo poskakuji v "lazo-plazo" :).. prumernem tempu 5:30.. OMG!:)
    Pak se dozvidam od Jitky (dune-runner), ze ji prohanis na draze..:).. a vsechno se mi chape lepe:). Proste ti dekuji, protoze jsi posunul rozmer "mimozemstana" v nasi iThinBeer skupine zase nejak uplne jinak:)
    At nam to beha! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můžu zcela odpovědně říct, že to jsem nebyl já, kdo uháněl v tempu pryč z Prahy. Naopak jsem vnímal, že se chceš (4 dny) po Lazovské konečně pořádně proběhnout, tak jsem Ti v tom nechtěl bránit, díky tempu jsme naštěstí nemuseli vdechovat pivo ... :)-

      Vymazat
  2. :-D 12HH to vystihl dokonale! Ano, to jsi celý ty - tváříš se jako 100% koncentrát amatérského pobíhače, ale máš v malíčku absolutně všechno :-). A ty časy, kristovanoho, ty tvoje časy! Jako chápu, že po všem tom úsilí, co jsi do toho dal, po všem tom čase a energii a kolokolem, jsi chtěl za odměnu pořádný výsledek. Ale tohle je pro normálního smrtelníka taková haluz, že jen držím palce, ať ti to dál takhle běhá - a výš, dál, rychleji, ať mám pořád ke komu vzhlížet ;-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ... ale jdi, vždyť ty moje časy jsou slušně řečeno relativní :-)

      Vymazat