Zápisky z Belfastu (referát z mistrovství světa)

I. Prolog

Mistrovství světa v běhu na 24 hodin je pro silničního ultraběžce jedním z nejprestižnějších závodů, z podstaty věci pak vrcholem běžecké kariéry, určitě alespoň té mé. Postavit se na start s těmi nejlepšími na světě je ohromující zážitek; třeba i proto, že na jiných závodech mi elitní běžci rychle zmizí z očí a pokud mám štěstí, tak je ještě uvidím v cíli, nejsou-li už všichni doma. Tady ne. Na okruhu nikam neutečou, takže máte příležitost vidět celebrity světového ultra celou dobu: v tom dobrém i ve špatném. Mají své lepší chvilky, kdy se usmívají a odpovídají na pozdravy, i ty slabší, kdy by nejradši z trati v tichosti zmizeli. I oni se trápí, je jim zle, chodí, sedí, musí na záchod, dojdou jim síly; prožívají úplně to samé co jejich "kompars"! Nejsou to stroje na výkon, ale jenom lidi, akorát mají větší talent, větší vůlí po vítězství, lépe trénují ...

II. Zázemí na mistrovství světa

Czech team obsadil v autobusu nejlepší místa :-)

Není 5 dní strávených na závodě kvůli jedné 24 hodinovce příliš? Otázka, kterou jsem si kladl už měsíc předem. Ale není. Organizace mistrovství světa totiž není jen o samotném závodu, je to i velká společenská událost, prostor k setkávání lidí různých národností z různých kontinentů. Pořadatel zajišťuje maximální možný komfort, včetně odvozu z/na letiště, ubytování, krmení závodníků, k tomu je třeba vzít v úvahu úvodní a závěrečný ceremoniál, technickou poradu před závodem, konferenci, zkoušku čipů atd. Jsou to na první pohled formality, ale je to zároveň prostor, kde se sdílejí informace a zkušenosti, které posouvají celé ultra stále kupředu. Pohodlí závodníků je také limitované cestováním a oficiálním programem, který pohlcuje většinu ze 2 dní před startem a den po doběhu.

III. Support

Národní depo v noci ...

Platí to o celém sportu, ale o ultra stejně asi víc: rozhoduje hlava. Nejen tělo, ale i psychiku si štelujete dny, měsíce, roky před závodem, ale ke skvělému výkonu nakonec nelze dojít bez vzájemné podpory a souhry celého týmu. Pokud mluvím o týmu, hodně záleží i na lidech, kteří vytváří běžcům zázemí, bez nich nelze dosáhnout opravdu skvělého výsledku. Obětují svůj volný čas partě šílenců, co se rozhodli běhat v parku dokolečka dokola, celých 24 hodin ...

Mé díky patří všem z našeho týmu: Petrovi S., Kateřině K., Janě a June (od Karly), a hlavně Aničce a Ondrovi (od Niky), za jejich 100% podporu a pomoc během celé akce. Jejich povzbuzování, podpora, a obětování se určitě promítlo do výkonu mého, i nás všech.

IV. Patnáctá hodina

Jsou tři ráno a já zase zobu imodium. Už třetí, není to nic moc, pocitově jako kdybych běžel a zároveň seděl 15. hodinu na zábradlí. Snažím se na to nemyslet, ale příliš to nejde, hlavně proto, že na jídlo a pití se při ultra prostě zapomenout nesmí! Kde se stala chyba? A kde se ve mně vzala ta troufalost nazvat poslední příspěvek "24h na WC"? Nepřivolal jsem to? Zoufale hledám nějaký pevný bod, kterým bych se rozptýlil a uklidnil, ale není úniku, každé kolo je stejné: občerstvovačka, zelené toiky, chvíli klid a ... ale nééé ... zelená kabinka znovu volá, navíc kolena už moc nedrží, uf! Po kolikáté? Po čtvrté?

V. Počasí

Přezouvání do suchého

Jsou věci, které jsou nevyzpytatelné, ale jsou i takové, na které se lze připravit. Že v Irsku prší, a to docela často, je známá věc. Proto jsem se neupínal k nějakému výsledku předem. Pokud by mělo pršet 24 hodin, tak půjde hlavně o to dokončit šampionát se ctí. Situace se nakonec měla docela jinak: předpovědi na různých serverech předpovídaly solidní počasí bez deště s ideální teplotou 12-16 stupňů a pod mrakem. V praxi to vypadalo tak, že od odpoledne pěkně po skandinávsku "sprchovalo" až do úplného promočení. Naštěstí další předpověď už byla dobrá a v okamžiku, kdy byl asfalt suchý, tak jsem zaběhl do depa na přezutí. Znamenalo to běžet většinu závodu v suchých, ale rezervních - Spartathlonem prověřených - Boostech (šedivkách).

VI. Časomíra

Proč a co jako časomíra? Člověk si může naplánovat leccos, ale nejméně vyzpytatelný je lidský a technický faktor. Pořadatelům po 11 hodinách přestal fungovat display s počty kol. OK, stane se. O tři hodiny později spadla časomíra, také se může stát. Že to nikdo nedá dohromady až do konce závodu, to už lze pochopit jen těžko. Po zbytek závodu jsem už nenarazil na jediného komisaře, anebo pořadatele u časomíry, vkrádala se do mysli myšlenka, že všichni vzali roha. Ke cti jim přičteno, že neutekli, ale staví se k průšvihu čelem  ...

Slavnostní zahájení (s Katkou a Petrem)

Fakt se to stalo. Například v 8:30 ráno, 3,5 hodiny před koncem jsem měl informaci ze 7:00 ráno (přeposílali nám ji nějací hodní lidé z Prahy). Ale zkuste si schválně malou násobilku po 20 hodinách běhu, natož přepočítávat rychlost min/km, hodiny a km ... Zpětně jsem si vzpomněl na všechny chyby s časomírou, co jsem kdy zažil, a nahlas se všem zpětně omlouval za svou přísnost. Tady to nebyl lokální závod pořádaný partou nadšenců, ale MS pod hlavičkou IAU a IAAF!

VII. Česká výprava

Sešli jsme se jako výborná parta. Pro mne to byla po Spartathlonu teprve druhá podobná akce, akorát nás bylo o ženskou sekci víc :-) Dobrá pohoda přispěla k tomu, že se muži stali 7. družstvem na světě (Brunner-Hokeš-Bohdal) a ženy skončily 12. Zároveň se jedná o historicky nejlepší reprezentační výsledky, kdy většina z nás si dokázala zaběhnout osobák:

Výsledky z Mistrovství světa ... platí verze 1 nebo 2 ? :-)

Pozn. k tabulce (7/7/2017): po 5 dnech nejsou k dispozici finální výsledky, proto uvádím prozatímní "Výsledky" a "... anebo" finální a velmi pravděpodobné výsledky. Prokazatelně v záznamech chybí mnoha běžcům jedno kolo (1652m) kolem 18. hodiny.

VIII. Slunce nad irskými mraky

Slunce se s Irskem moc nekamarádí. Přesto se na mě nad ránem, kdy se při 24h láme chleba, usmálo štěstí. To sluníčko byla Míša Dimitriadu. Míša je neuvěřitelná: od rána mi dělala pacera, motivovala mě, dokázala poradit, povzbudit. Po 18i hodinách byla schopná s naprostou lehkostí zpomalovat a přizpůsobit své rychlejší tempo mému. V nejbláznivějším snu bych si nedokázal představit podobnou situaci, ale dokázala mě srovnat a vyhecovat do té míry, že jsem držel solidní tempo až do samého závěru. Míša je neuvěřitelný talent s mně velmi blízkým přístupem k běhání. Škoda, že jí nevyšla podle představ noc, protože dopoledne jsem neviděl nikoho, kdo by běžel s takovou lehkostí jako ona ...

IX. Epilog

S Míšou Dimitriadu a ...

... věděl jsem, že pokud by mi všechno dobře vyšlo, mohu dosáhnout na 230km. Nakonec jsem cílil na plán B, abych se dostal přes 220km. Kvůli problémům s časomírou jsem se domníval, že finišuji na cca 221-223km. Předběžné výsledky ukázaly 225 km a záznamy jednotlivých kol u mne a většiny běžců ukázaly nezapočítaný jeden okruh. V tuto chvíli to vypadá na výsledných 226,600km, což je vzdálenost mnohem blíže mému původnímu cíli, ale musím počkat na oficiální verdikt. Znamená to, že jsem poprvé dokázal druhou polovinu 24h zaběhnout nad 100km.

Dosáhl jsem 49. místa v mužích celkově a 10. místa v kategorii Masters 40+ (veteránské mistrovství), Radek v této kategorii skončil druhý!

Epilog

Nad ránem jsem sám sebe ubezpečoval, že 24h běžím naposledy. Teď nevím, pocity jsou smíšené. Je to podobné jako po nedávné 12h: mám radost, dosáhl jsem svého limitu, ale každé jeho posouvání znamená větší úsilí v přípravě a při závodě samotném to už hodně nepříjemně bolí. Musel bych cíleně zlepšit výkonnost v posledních 6-8 hodinách, kdy hodně zpomaluji. Udržet průměr 8,5km/hod. v poslední čtvrtině závodu je maximum, co nyní dokážu. Je to otázka vůle, tréninku a také toho, jestli by mi ještě větší nasazení a případné lepší výsledky přinášely větší radost.


Můžu o tom přemýšlet za pár týdnů na Spartathlonu, budu na to mít dost času.

Až budou potvrzené finální výsledky, tak je zde doplním :-) Krásné léto!

Opravené výsledky (přidáno 26/7/2017):

Fotky zapůjčené bez laskavého svolení od organizátorů a členů českého týmu ... děkuji :-)