Silniční divočinou do Sanrema (UMS 285km)

Děkuju Janě a Radkovi
(v cíli na pláži v Sanremu)
Ještě než vyjedeme zítra s Radkem na Ultrabalaton, tak si chci sepsat pár posledních poznámek k UMS. Trochu jinak než obvykle, použiju totiž Jitky rozhovor se mnou a s Radkem pro Bezvabeh.cz (viz oba odkazy, anebo po kliknutí na obrázky, asi se musí stáhnout, aby byl text čitelný), kde je už vše podstatné k závodu zmíněné a text jen doplním o poznámky, které se do rozhovoru nevešly.

Poděkování .... přípravu na tak dlouhý závod nelze zvládnout individuálně. Potřebujete kolem sebe docela dost lidí, bez jejichž pomoci by nemělo smysl stoupnout si ani na start.

Ultraběhání je od určité úrovně mnohem více životní styl či vášeň, která vyžaduje po vašem okolí oběti. Není to úplně neškodný koníček, protože míra času stráveného během a především regenerací (kdy jsem doma, ale úplně k ničemu) je extrémně velká. Jsem strašně moc vděčný manželce, že tuhle moji vášeň toleruje a dokonce mi i fandí. Vím, jak velkou trpělivost musí Radka se mnou mít, když se třeba přizpůsobují rodinné programy mému běhání. Ještě lepší to je se mnou před závody, když jsem mimo, nedá se se mnou vydržet a lezu všem na nervy ...

Děkuji Janě a Radkovi za obětavost a dokonalou podporu, psychickou, technickou a také běžeckou pomoc během celého italského zájezdu, byl to neskutečný zážitek!
Radkovi za jeho nakažlivou víru, že to dobře zaběhnu a za nekonečné konzultace po celý rok :-)
Karlovi Kuchyňkovi díky za masáže, při kterých nohy bolí tak, jako nebolí při žádném závodě na světě, funguje to
Karolíně Bílkové (bodysolutionclinic.cz), která mi dala koncem ledna velmi rychle dohromady zraněnou nohu, na kterou jsem nemohl ani došlápnout.
Jitce, Honzovi, Bubovi, Zbyňkovi, iThinkBeer.com a všem ostatním děkuji za podporu, za vzkazy, zprávy ... Velké díky!

Poznámky k závodu ...

Mám za sebou asi nejzážitkovější závod, jaký jsem si dovedl představit. Mám radost nejen z výsledku (splnil jsem plán A, tedy 285km za 32:18h., dle hodinek a vzhledem k bloudění jsem naběhal přes 290km), ale krásných a v jistém smyslu dobrodružných bylo celých pět dní.

Než se mi vše zakryje pozitivním vzpomínkovým oparem, mám tu pár poznámek k organizaci závodu - pro případné budoucí poutníky z Milána do Sanrema, ultraběžce a ultraběžkyně ...

1) Nevěřte pořadatelům, že je trasa z Milána do Sanrema značená!! Není. Vůbec není. Klidně i 30km nenarazíte na jedinou značku. Při představě značení 285km trasy jsem byl hodně zvědavý jak to pořadatelé zvládli, zvláště když nijak zvlášť neupozorňovali na nutnost běžet s mapou, GPS navigací, buzolou, kompasem ... Značky naleznete většinou tam, kde je nepotřebujete. Značení míjí všechny cyklostezky, skoro všechny kruháky a drtivou většinu křižovatek. Vybaven mapou v hodinkách jsem výrazně zakufroval dvakrát, aspoň jednou podle mne zakufrovali úplně všichni.

2) Nebuďte zoufalí, pokud budete muset během závodu porušit pravidla. Vede-li vás šipka do jednoho z desítek tunelů, který je označen zákazem vstupu chodců, neváhejte a jděte do toho! I kdyby tam stál policajt, tak bude dělat, že vás nevidí. Pokud ale zvolíte alternativní trasu, která je v daný okamžik příznivější, neváhejte, tak či onak, v obou případech porušíte pouze jedno pravidlo závodu (buď porušíte předpisy, anebo nerespektujete vyznačenou trasu)! Pořadatelé se na trase neobjevili několik let, protože jinak by oficiální trasa nevedla uzavřeným tunelem na vrcholu Passo de Torchino, anebo by si někdo z nich všiml zbořeného mostu cyklostezky 10km před cílem. Spoléhejte se vždy na navigaci a zdravý rozum.

3) Pravidla sice umožňují běžet bez podpory, ale zapomeňte pak na limit 48 hodin.

4) Pořadatelé si závod užívají ve skvělé náladě a jsou fajn. Je to opravdický velký běžecký mejdan :-)

Pořadí ...

1. Matteo Ceroni (ITA, 1980) 31:13h
2. Petr Válek (CZE, 1974) 32:18h
3. Peter Toldi (HUN, 1981) 32:30h
4. Joao Pereira Oliveira (POR, 1977) 33:14h

V limitu 48 hodin dokončilo 40 z 63 běžců.

Ještě pár poznámek pod čárou ...

Začátek jsem zaběhl relativně klidně, ale svižně: maraton (3:30), dále pak přesně podle plánu ... 100km (9:06), 161km (16:00), 225km (24:00). Po 24 hodinách jsem zvolňoval více, než bych potřeboval a zbylých 60km jsem šel bohužel dlouhých 8 hodin. Příčin bylo více: nakumulovaná únava, ztráta motivace dohánět prvního, dostatečný náskok na třetího ... poslední dvě hodiny mě také paralyzovaly nateklé a bolavé nohy citlivé na každý schod a obrubník. V závěrečné hodině jsem byl sice schopen jakéhosi běhu, ale tempo nebylo výrazně rychlejší než chůze.

Průběh závodu byl většinou vyrovnaný a zajímavý souboj se odehrával mezi prvními čtyřmi. První 3 hodiny jsem byl v čele já, pak jsme před sebou s Italem naháněli slavného Portugalce. 60km před cílem na poslední občerstvovačce jsme se ještě sešli všichni tři. O dvacet kilometrů později jsem sice předběhl Oliveiru, ale zároveň se přes mne dostal Matteo, který na mne dokázal náskok zvyšovat. Mezitím se ze čtvrté pozice řítil jak tajfun Maďar, který šel přes Oliveiru a stáhl můj luxusní náskok na konečných 12 minut. 

Fantasticky se Radkovi povedlo dávkovat doplňování energie, základem bylo Agave9, které jsem jedl až do samotného konce, k tomu pil Sponser a méně než obvykle Coca Colu s vodou (25/75). Na všech 4 občerstvovačkách jsem vypil polévku a dal si trochu těstovin, snědl jsem i trochu banánů a slaných sušenek.

společně s Matteo Ceroni a Peterem Toldi

Opět si nemůžu vynachválit X-Bionic oblečení (kalhoty, triko krátké, na noc dlouhé a bunda, ponožky), není nic lepšího, než když o oblečení nevíte a neřešíte horko, chlad, odřeniny, apod. Za ty peníze poskytuje materiál opravdu zcela adekvátní službu.

Tak dlouho mi Radek vyprávěl o grafech, až jsem přešel z trendy Garminů na usedlejší Polary, a to ještě v době, kdy ani neuměly "zakukat zprávu z telefonu". Nicméně, křivky na Polaru, stejně jako sledování grafu tréninkového zatížení na Training Peaks mne donutily zabrat v tréninku mnohem víc a především se neflákat pár dní před závodem. Grafy prostě nelžou!


Bez pumpičky a galusky (Ultra Milano - Sanremo 2019)

Když jsem se loni hlásil na UMS (Ultra Milano - San Remo 285km), toužil jsem dokončit nejdelší (jednorázový) běžecký závod v Evropě. Nakonec jsem dal přednost startu na Mistrovství Evropy 24h v Temešváru a svou účast jsem o rok odložil. Dobře jsem udělal, protože letos mohu celé zimní úsilí směřovat právě k tomuto závodu.

Co od závodu a od sebe vlastně čekat?

... od pořadatelů rozevlátou organizaci s GPS čipy a pouhými čtyřmi check pointy, divoké šoféry na silnicích, nudnou první polovinu a krásnou jarní riviéru od nedělního rána. Jak mi to poběží, to netuším, dlouhých sedm měsíců jsem nestál na startu žádného ultra závodu, a pocity před závodem bývají matoucí. Můžou být dobré a výsledek stát za pendrek anebo naopak. Poslední týdny se úzkostlivě rozhlížím, jakmile v mém okolí někdo zakašle či zasmrká, protože nejpitomější co se může stát je chytit nějakou last-minute virózu. Na druhou stranu mohu úspěšně zúročit zkušenosti z osmi závodů 200+, navázat na výborný výkon ze Spartathlonu a solidní zimní přípravu, byť narušenou dlouhým dvoutýdenním lednovým výpadkem. Přes zimu jsem sice pracoval na rychlosti, v mém věku to už ovšem neznamená, že budu rychlejší, ale pouze víru, že nebudu pomalejší.

Trénuji teď jinak :-) ... oranžová dominanta v levé části
není skvělá forma, ale lednový běžecký výpadek :-(
S ohledem na výše uvedené je můj A-B-C plán jasný:

A) navážu-li na výkon v Řecku a bude mi vše hrát do karet, tak věřím, že mohu reálně doběhnout v čase kolem 32 hodin a pokusit se o pěkné umístění
B) nepůjde-li mi úplně vše na ruku, rád bych dopřál sobě a svému milému doprovodu nedělní večerku v normálním čase (tj. dokončit do 36 hodin)
C) bude-li to stát za ho*no, pošlu Radka a Janu v neděli večer spát, vezmu si batoh, 20 euro a dokončím v limitu na vlastní pěst (48 hodin)

Můj přístup k ultrazávodům se od konce loňského roku dost změnil. Uvědomil jsem si, že 200 a víc kilometrů nebudu běhat do nekonečna a tak ke každému závodu přistupuji tak, jako kdyby měl být poslední. Tenhle závod je pro mne ale výjimečnější. Běžel-li bych na UMS sám za sebe, držel bych se plánu B-C, váží-li ale takovou dálku se mnou Radek s Janou, tak je motivace velká a toužím tedy urvat pro nás všechny dobrý výsledek. Co mi taky zbývá, než závodit, když budu mít pro sebe ten nejlepší support, a k tomu ultralegendu a elitního pacera! Budu muset makat, aby měl Radek šanci aspoň malinko potrénovat na Ultrabalaton, kam se chystáme o pouhé 2 týdny později :-)

Z mého "cyklo-deníčku" 1991 :-)
UMS má pro mne jeden symbolický rozměr, který bych si bez Honzy 12H neuvědomil. Do svých sedmnácti jsem zcela seriózně snil o kariéře profesionálního cyklisty, aniž bych si - sportem nepolíbený kluk z hudební rodiny - jenom dokázal představit, co povolání sportovce ve skutečnosti znamená. Od základky jsem každý rok v letních měsících obrátil svůj život naruby a jezdil na kole s konzistencí minimálně stejnou jako dnes běhám. Fascinovaně jsem pozoroval, jak se den ode dne tělo zátěži přizpůsobuje a výkonnost zlepšuje. Pak se kolo trochu potkalo se zdravím, přišlo velké zklamání a vystřízlivění - sportování zůstalo přes patnáct let kdesi hluboko schované a uzamčené na tisíc západů. Symbolicky se tedy o 27 let později podívám na místa, kde už 120 let probíhají slavné cyklistické bitvy.

Trasa je v první půli téměř plochá a nudná, kopce s vyšším převýšením se přebíhají v noci mezi 125-160. km, kdy může být v údolích pěkná zima. Nad ránem se konečně dosáhne středomořského pobřeží, západně od Janova (Genova). Z Janova následuje nekonečná 125km dlouhá pasáž klikatící se letovisky italské riviéry občas zpestřená kopci či tunely. Stejně jako v minulých ročnících bude možné pozorovat běžce online, protože budeme vybaveni GPS vysílači. Odkaz na sledování přidám později, až bude k dispozici.

Na startu se potkáme ještě s Michalem Činčialou. Milan Šumný, který se se mnou kamarádsky podělil o svou logistickou přípravu, bohužel kvůli zranění nepoběží.

Těším se moc a bojím se zároveň, bude to epické :-) Držte palce!

Tak tady je ten odkaz: http://umsultra.legendstracking.com/?fbclid=IwAR1Wn7w0LYau17fXRw63txV0JT-X52DzxV6PtOWQnNOqeZbVyc0RIMwUIoM


Z Oldova ultramaratonského deníku

Změna je život: po 5 letech
s Garminem teď běhám s Polarem
Od ledna jsem na blog nenapsal ani čárku, což ovšem neznamená, že se po dobu zimního běhání nic nestalo. Právě naopak, stalo se toho až moc a před blížícím Ultra Milano - San Remo si alespoň pro sebe zapíšu pár letmých poznámek ... tak tedy:

Můj milý deníčku ... 

... jako každý rok, tak i letos mi začala běžecká sezóna v listopadu. Pár let už běhám, jsem tedy určitě o dost zkušenější a chytřejší. Letos jsem si v duchu moderních tréninkových přístupů zimní přípravu zpestřil dvouměsíční průpravou rychlostní a silovou. Nápad určitě správný, kdybych ho nezavršil budějovickým trojbojem (5km, 21km, 42km, na 400m okruhu ve tvaru písmena "U"). Pravá noha, která absolvovala 512x 180° zatáček - tedy třikrát tolik než levá - na 14 dní vypověděla službu. Dva týdny jsem měl alespoň čas přemýšlet, co asi tak bude ultramaratonec Olda dělat, až jednou nebude běhat. A nebylo to vůbec příjemné přemýšlení, ...

Pracovní týden v Paříži a dovolená v Římě

5:30AM ... ale důkaz,
že jsem tam byl!
... protože mě vlastně po těch letech běhání nic nenapadlo. Po vynucené pauze jsem se vrátil k běhání v Paříži, proběhl jsem si běžecké promenády kolem Seiny, jež jsou i v únoru narvané běžci. K památkám jsem se dostal pouze v běžeckém a v extrémně ranních bězích. Na Eifellovku jsem tak měl 3 minuty, na Louvre 6 minut, Champ Elysee se probíhá asi 15 minut, u Notre Dame jsem strávil úplnou chvilku, ale úplně sám. Paříž je obrovská a jen po samotném centru se dají naběhat desítky kilometrů, kdybych na to ale měl čas. Běžíte-li 5 minut podél stejné zdi paláce, anebo potkáte tlupu 70 běžců s kazeťákem, pořád nevycházíte z údivu.

V Římě: Giorgio bohužel nebyl v práci
Oproti Paříži je Řím malinký a útulný, v úzkých uličkách zlobí GPSka, takže je ideální proběhnout se po parcích či podél řeky směrem na periférie. Okrajové části Říma bývají hodně divoké, při neplánovaném úprku před psí smečkou jsem zaznamenal asi svůj životní segment, který by mi záviděl kdekdo. Možná i Giorgio Calcaterra, kdybychom ho tedy s Radkem zastihli v jeho prodejně. Rodinný výlet (bez dětí) se zdařil po všech stránkách, bohužel kromě společného soustředění. Škoda, mohlo to být krásné zpestření jinak už monotónního týdenního cyklu, kdy k víkendovým B2B (2x30km) přidávám v týdnu jednu až dvě pracovní vracečky FW2W (obvykle 2x21km). Jak dlouho se dá tenhle životní rytmus vydržet, těžko říct ...

Co mi běh dal a vzal?

... ale nebude to trvat věčně - bohužel i bohudík. Jak běžecká léta běží, dostávám se do rolí, které sice souvisí s běháním, ale nejedná se o závody či můj výkon. Vyzkoušel jsem si třeba v posledních měsících službu na občerstvovačkách. Premiéru jsem si prožil už v Babicích v září, pak noční směnu na první stanici Pražské 100 (někteří vědí, že od té chladné prosincové noci jsem změnil přístup k C2H5OH), a zcela čerstvý zážitek mám ze supportu Radky a Radka na MČR 100km v Plzni. Vidět závod z druhé strany a spoluprožít vítězné i smutné momenty jako divák či podpora je mnohem těžší a silnější, než jsem si myslel.


Zajímavou a milou zkušenost mi dopřáli studenti Arcibiskupského gymnázia, kteří měli zájem dovědět se něco o Spartathlonu. Bylo to příjemné, možná kvůli neběžeckému publiku náročnější, protože jsem před samotným vyprávěním o Spartathlonu musel stručně představit co je to ulramaraton. Přednáška je také něco jiného než beseda, takže jsem si s úžasem uvědomil, že se mi kdesi vytratila slovní zásoba. Není divu, protože od doby co běhám, tak nečtu, a spoustu výrazů mi tak nahrazují ukazovací zájmena. Snad je šance, že se mi TO jednou vrátí ...

Ultra Milano - San Remo

... až současné tréninkové úsilí poleví. Přece jen tréninkový zápřah trvá už pár let a někdy se vytrácí smysl či rovnováha mezi naběhaným objemem a radostí z běhání. Radost mi třeba udělal po dlouhé době noční běh s H12, o kterém se krásně rozepsal Honza. Jestli ještě dokážu zúročit běžecké zkušenosti z posledních pěti let a taky současné tréninkové dávky do nějakého pěkného výsledku, to možná uvidím na nadcházejícím 285km dlouhém Ultra Milano - San Remo. K závodu samotnému se chci určitě před 27. dubnem vrátit.