Bazar běžeckých zkušeností

Vinohrady v zimě: 
občas sníh, někdy led, většinou louže, bláto

Jsou to asi 4 roky, co jsem začal pokukovat po běžeckých sociálních sítích a běžeckých fórech. Občas jsem se osmělil zapojit se do debaty, i když úplně přesně si detaily nepamatuji. Po 2 letech běhání jsem hledal nějaký další impuls, který by mě posunul dál a věděl jsem, že moudré běžecké knihy mi žádný impuls už dát nemohou. Nebylo to nijak prvoplánované, ale s odstupem vidím, že jsem hledal běžce, běžeckou společnost. Potřeboval jsem své běžecké zážitky, radosti i bolesti s někým sdílet. Sdílet "běžecké věci" totiž není jen tak! Neběžeckému okolí se dá pro pobavení vykládat o naběhaných kilometrech a o počasí, ale o některých tématech je lepší pomlčet. Těžko lze v normální společnosti vyprávět veselou historku o "odloženém" obědu v parku, anebo hledat porozumění v banánech namáčených do soli, upadaných nehtech, přelepování bradavek, do krve odřených slabinách atd. Pozdvižené obočí je výstraha, zadržovaný smích či děs v očích přísné varování ...

Od sdílení (a výměny) zkušeností a zážitků je to již jen krůček k inspiraci. Spousta věcí je nepřenosných, protože na každého funguje něco jiného, ale v lecčems se mezi sebou shodujeme a zkušenosti jsou kompatibilní. Inspiraci se navíc meze nekladou. Důležité a cenné rady můžeme najít jak u atletů a šampionů, tak i u těch, kteří jsou věkem starší, anebo výkonnostně daleko za námi. Dobře poradit nám může teoreticky opravdu každý, akorát je potřeba naslouchat a vzít si jen to, co "nám patří" a co nám opravdu pomůže a nenapodobovat chyby či blbiny. O pomalých dlouhých bězích v nízké TF jsem poprvé slyšel od Buba, přišlo mi to dobré (navíc jsem měl obtížné období v práci, hodilo se mi to) a na dva roky jsem zpomalil a držel se toho ... Pokud zůstanu u objemů, tak u Rida či Pavla H. nepřestávám žasnout, kam se dá až zajít a dneska se už nebojím to občas taky zkusit. O B2B bězích jsem si něco málo přečetl, ale běžet 7x za sebou tréninkově maraton za 3:15, to umí samozřejmě elita (Radek B.) - to ani zkoušet nebudu :) ... Když může Okrout (alias Malý Medvěd) radostně běžet v lakýrkách z hospody, proč bych se nemohl rozběhnout ráno s radostnou kocovinou, co mi brání udržet konzistenci? ... Promyšlený a sofistikovaný přístup k ultra, jaký jsem zažil u Stína, byla důležitá a dlouhá lekce ... to samé H12, který mistrně zvládá spojovat práci, běh a rodinu s přesností na minuty ... Jak už vím, tak na hory je dobrý si vzít batoh (ne ledvinku) a taky na cestu přibalit bratrance veverky, protože jak to někde vypadá na činu, začnou se tetelit blahem a já jsem v klidu :) Určitě mě bude zítra mrzet, na koho dalšího jsem zapomněl, protože mám v hlavě mozaiku různých postřehů nachytaných například z běžecké hospody, u kterých si nepamatuji, kdo je jejich autorem, ale které zapadají do sebe a dláždí mi roky běžeckou cestu.

Ultraběhání na všech úrovních je prostě společenská a komunitní záležitost, protože ani elitní běžci, ani my ultrapobíhači neběháme v nějakém vzduchoprázdnu, jen tak sami pro sebe, ale i pro druhé. Každý náš sebelepší či sebehorší výsledek inspiruje a motivuje ostatní, proto je dobré ho sdílet. Jak jsem v jednom soukromém rozhovoru s úžasem zjistil, tak tahle energie působí i naopak, od nás hobíků na elitní běžce. Je prý pro ně velkou motivací zvednout se z gauče a šokovat nás nějakou šílenou tréninkovou dávkou ... vlastně proč ne? :)

... deník, xls tabulka pro pobavení :-)

Proč nad tím zrovna teď tak rozjímám? Mám za sebou účetní terminologií první kvartál běžeckého roku. Za listopad-leden jsem naběhal téměř 1600km (502/531/550), poprvé v životě běhám 6x týdně, průměrná dávka běžeckého štěstí činí 120km týdně. Před rokem bych řekl, že tohle nikdy nezvládnu a hle, teď si nejsem jistý, jestli je to pro naplnění snů dostatečné. Co horšího, jsou to téměř samé tréninkové kilometry, protože kromě listopadového maratonu, přeběhu Krkonoš-Jizerek (64km) a prosincového Okoloběhu Prahy (77km), běhám samé PAKO záležitosti (z nich16x 30+km), pořád a pořád dokola. Ráno vstávat, anebo večer po práci bojovat s únavou, s tmou, s chladem, s pitomými virózami, pořád je to stejné a nic moc příjemné. Navíc se začalo ozývat tělo, musel jsem začít se denně protahovat a lehce posilovat, nebude to sranda, ale zvládnu to. I když si dávám do těla, tak nejsem hazardér, takže jsem si nechal udělat zátěžový kardiotest. Po 50 (ultra)maratonech už bylo na čase ...

Velké rezervy ve "sdílení" vidím na oficiální české ultramaratonské scéně, jako kdyby tu chyběl určitý patriotismus. Je jasné, že máme všichni málo času a energie, ale ... když jsem viděl, jak vřelá a pospolitá je ultra-komunita v Dánsku, jak živé jsou diskuse na jejich internetu, kde si běžci radí a sdílí zkušenosti, tak se pak člověk nediví, že ze šesti Dánů dokončilo poslední Spartathlon pět (navíc ukořistili neskutečné 3. a 5. místo!!) ... to přece mluví za vše. Je škoda, že se "bazaru běžeckých zkušeností" neujme nějaká organizace, třeba ČAU, a nepořádá semináře na ultraběžecká témata. Vždyť současní i bývalí elitní ultramaratonci jsou živé encyklopedie informací a zkušeností, určitě s chutí poradí, pomohou a povzbudí ...

Ale konec rozumování, pořád mě běhat baví a to je hlavní, o to tady jde :) Na závěr motivační monthypythonovská olympiáda, ta se neokouká :)

Monthy Python: Race for people with no sense of direction

Olda

V dobách, kdy jsem ještě neběhal, tak jsem měl představu, že každý maratonec vypadá a myslí jako Olda, slavná maratonská karikatura z České sody :-) V krátkém sotva dvě minuty dlouhém šotu zpovídá maratonce Oldu reportér České sody a klade mu záludné otázky na tělo. Nakonec stačí jedna sviňská otázka, Olda se rozloží, zkolabuje a křičí dnes už legendární větu: "Jak jako neběháte? Vždyť maratonec Olda běhá pořád!" Vzápětí končí těsně před cílem zcela psychicky i fyzicky zdeptán, ponížen a s hlavou pod hladinou v potoce ...

Jasně, jde o nadsázku, kterou musí tvůrci přifouknout, aby byla vůbec koukatelná a zábavná. Pokud se má karikovat maratonec, musí se ukázat jeho slabá stránka (prý nemá přátelé, rodinu, žádné koníčky, jen běhá a běhá) a pak, kdy už má všeho plné zuby, tak ho pořádně a efektně sundat. Pro běžce to zase tak zábavné koukání není, ono na tom je cosi mrazivého, čemu se nedá úplně smát. A bohužel si myslím, že jsem na startech mnoha maratonů podobné Oldy viděl ...

Maratonec Olda totiž určitou archetypální figurou je, a možná ho máme v sobě víc než si sami připouštíme. Záludnost kratičké scénky spočívá ve stupňování intimních otázek mířících do  "tmavých hlubin maratoncovy duše", až ta finální, zdánlivě nejnevinnější je nejvíc děsivá ... posuďte sami:

10.km = "zatím dost dobrý": jasně, představa o uběhnutých 10km spojených s dobrou náladou je reálná, všechno je tedy v pořádku a v pohodě

20.km = "Kdo na vás v cíli čeká? děti, milující manželka? - Já jsem sám, to je pro maraton to nejlepší": myslím, že je pro nás všechny vzácné, pokud na nás v cíli čeká manžel(ka) - ať už milující anebo ne. Pro mě osobně to byl vždy svátek, pokud ta moje v cíli byla. Jinak si téměř vždy kladu poněkud nepříjemnou otázku, jestli bych místo závodu neměl trávit čas s ní. Olda si ale hraje na hrdinu a ví, že ženskou a děti přebijí endorfiny. Navíc má jako pragmatik pravdu, protože pro maraton je klid a samota skutečně to nejlepší; kdo by vydržel s Oldou, který dvoufázově běhá, dvoufázově spí a mezi tím přijímá potravu?

30.km = "Jsem sirotek z děcáku, na mě tady ten sport vlastně zbyl": nebudeme si nic nalhávat, nemusíme být sirotci z děcáku, ale i pro mnohé z nás tenhle sport zbyl. Je o mně známo, že jsem moc nevyrostl (jinak řečeno patřím vždy k nejmenším), pohybově jsem byl vždy nešikovný, rychlostí nevýrazný, bruslit se nenaučil, vody se bojím, taky už mnohem hůř vidím ...

40.km = "Jak jako neběháte?? Maratonec Olda běhá pořád!": tohle je dokonalá reinkarnační věta! Až se někdy uslyšíte, že běháte pořád, tak vám blahopřeji: jste Olda. Maratonec Olda!

Abych nezapomněl, proč teď často myslím na toho Oldu :-) tak tady je moje stručná rekapitulace roku 2015:

5x maraton (vč. osobáku v říjnu + 1x 2.místo)
5x ultramaraton (1x 2. místo, 2x 3.místo)
9x ultraběh (tak říkám našim iThinkBeer běhům delším než M42)

Uběhnuto: 5.330 km (meziročně nárůst o 31%)
Počet tréninků: 299
Celková průměrná rychlost: 10,2 km/h

Lars von Trier tvrdí, že dobrý film má být jako kamínek v botě. Samozřejmě tím myslel úplně jiný žánr než Českou sodu, ale i tahle scénka je pro mě balvanem, který z boty nejde a nejde vyndat a kdykoliv si na ní vzpomenu, tak mě vrací zpátky na zem. Zoufalec (maratonec) Olda by měl být jako varování přílohou každé dobré a moudré knihy o běhání, která se jmenuje například "Můj první maraton" :-)

Když jsem začínal běhat, těšil jsem se na samotu, že při běhání budu bez telefonu a bez lidí. Vydrželo mi to skoro 3 roky ... pak se pro mě stalo společenství lidí kolem běhání stejně důležité jako běhání samotné. Díky Bohu! No a proto vím, že nejsem Olda :-)

Dodatečně všem přeji všechno nejlepší v novém roce 2016!