![]() |
Højerup Gamle Kirke (DK, 25.12.2020) |
Autor žije v Praze na Vinohradech, běhá za SK Babice a na pivo chodí s iThinkBeer.com
On Running Cloudboom: s uhlíkem na botě vstříc novým rekordům (recenze)
![]() |
On running CloudBoom (foto: Runlab.cz) |
Když vloni představil ve vídeňském Prátru Nike model Vaporfly*, bylo jasné, že se přidají i další producenti bot, včetně švýcarské
společnosti On. Nebudu se v následujících řádcích zabývat popisem boty,
technologií, cenou, historií značky, od toho jsou povolanější a kvalifikovaní
recenzenti. Podělím se o svůj pocit z naběhaných 60km, kdy jsem měl
příležitost botu vyzkoušet na dráze, z kopce i do kopce, v různých tempech,
i při souvislém 30km běhu. Jaké tedy On Cloudboom jsou? K čemu vlastně
taková bota s kusem karbonu na podrážce je a jak může běžci pomoci a
v čem? Je použitelná pro ultra? A vůbec: Je vlastně rychlejší než běžné
boty?
Začnu od té poslední nejjednodušší otázky: obecně vzato bota
s karbonovou technologií bezesporu rychlejší je, o tom svědčí množství
zaběhnutých rekordů v posledním roce. Je až neskutečné, že vlastnosti boty
zůstávají téměř stejné, anebo přinejmenším podobné (srovnávám-li mně známé On CloudX
a On Cloudboom), přesto za stejných podmínek běžím rychleji (viz dále). IAAF a
také IAU letos přišly s regulacemi obuvi,
protože není obtížné si představit další vylepšení, která posunou výkony někam
zcela jinam a vytvoří nefér prostředí. To platí nejen o maratonu, ale i o rekordech na 100km či
24hodinovce. Yannis teď bude při každém závodě jistě mnohem nervóznější, než
byl za posledních skoro 25 let od svého světového rekordu.
Je ale existence podobných bot dobře, anebo špatně? Nedopadne
to podobně jako s oštěpem jen časově v obráceném gardu? Zatímco
světový rekordman v hodu oštěpem je Jan Železný (98,48m, 1996), tak nejdál
oštěp svištěl Němci Uwe Hohnovi (104,80m, 1984). Jenže Uwe házel oštěpem, který
měl těžiště o 4cm více vzadu, takže oštěp prostě dál plachtil. Problém byl v
tom, že oštěp už házel do první řady protější tribuny. Což se samozřejmě muselo
vyřešit buď nákladnou přestavbou všech stadionů na světě, anebo vytvořením nové
disciplíny s novým náčiním. Pochopitelně vyhrálo to druhé.
Jak budeme srovnávat rekordy v maratonech a v ultramaratonech
za pár let? Těžko říct, ta výhoda nových bot – a to je na trhu teprve první
generace – je evidentní a situace je úplně nová. Možná budou existovat
staré tabulky pro rekordy zaběhlé v botách s pěnou a nové tabulky pro boty
s karbonem.
A jaký jsem z bot měl pocit?
Po prvním obutí jsem byl nadšený, i první proběhnutí bylo velmi
příjemné. Absolvoval jsem v On Cloudboomech celkem dva dlouhé běhy, navíc mám
srovnání s CloudX a Cloudstratus od stejné značky, takže mohu srovnávat a
leccos nepříjemného bych na botách objevil. Boty jsou trochu tvrdší, ale na rovném povrchu jsou jedinečné a subjektivně vnímané tempo bylo reálně o 15-20 sekund/minutu rychlejší.
Do kopce se lze o karbonový plát doslova opřít, z kopce se dá na unavených
nohách krásně běhat přes patu a tlak se rozloží na celé chodidlo. O něco slabší
je reakce v zatáčkách (třeba na dráze), anebo na nerovném povrchu či ve městě na
obrubnících, kde se s karbonovým plátem noha trochu přetahuje, ale není to
nic nepřekonatelného. Pokud bych měl ambici si zaběhnout pěkný čas na ½ maraton,
maraton a dokonce i na 100km, tak bych absolutně neváhal.
Jiné je to s 24hodinovkou, či Spartathlonem, protože
tam bych musel mít zkušenost s tím, jak botu přijme noha při mnohahodinové
zátěži a hlavně nižší intenzitě. Výhoda této boty se dle mého názoru totiž projevuje
pouze ve střední a vyšší intenzitě, při pomalém běhu v nízké intenzitě působí bota těžkopádně. I
tak mě napadá trochu riskantní varianta s přezutím po třetině 24hodinovky. Každopádně Cloudboomy jsou skvělé boty a zasadily mi pořádného brouka do hlavy. Sluší se dodat, že vzhledem k ceně a životnosti to nejsou botky na běžné
víkendové pobíhání.
Protože sbírám spoustu dat ke každému běhu, zajímalo mne
srovnání podobného tréninku v CloudX a Cloudboomech:
V posledním týdnu (21.11.20 / 13.11.20) jsem absolvoval v podobné kondici dva 30km běhy v podobné (1) subjektivní intenzitě, téměř identické (2) tepové zátěži (128 vs.129), (3) kadenci (185 vs. 184), se stejným (4) stoupáním (228m/224m) a podobném (5) výkonu (236W vs. 230W). Přesto jsem ten první běh dokázal běžet tempem 4:44 a druhý 5:00 min/km. Kde je tedy patrný rozdíl? Ten je v (6) délce kroku: 114cm vs. 109cm. Určitě lze významnou část těchto pěti cenťáků připsat právě On Cloudboomům. Že těchto zdánlivě bezvýznamných 5cm znamená 15cm (sec.) a přes 540 metrů (hod.) se nemá cenu rozepisovat. Oba běhy lze dohledat na mém Garmin Connectu.
____
* Jak mě upozornil Luboš Brabec, nejednalo se o model Vaporfly, ale Alphafly :-)
Jubileum: 50k
Zaparkuju si tady tenhle "jubilejní" příspěvek: 13. 11. jsem se dostal přes 50.000 naběhaných km. Jak už jsem psal na Stravě, budu muset popřemýšlet, jestli je to dobře nebo špatně, a zda těch 4635 hodin (193+ dní) byla správná investice. Trvalo mi to deset let.
Nechci se teď zabývat nějakými konkrétními zážitky, milníky, závody, překonanými
hranicemi, i když jich byly desítky. Stačí jen tento příspěvek.
Ale ... když o tom tak přemýšlím těmi posledními nevyběhanými
mozkovými buňkami, tak se to úsilí vlastně vyplatilo J
Běhání v Kodani: milion odstínů šedi
Často vypadá obloha v Dánsku takto |
Běžecké možnosti jsou v každém z měst zcela rozdílné a daly by se o tom psát dlouhé (a zcela zbytečné) knížky. Zatímco v Římě a v Paříži jsem logicky běhal rád kolem památek, ve Frankfurtu (ten jsem si celý oběhl) jsem se snažil z centra zmizet. V Curychu je člověk za městem hned, ale musí počítat s táhlými kopci, kulturní rovina je pouze u řeky. V Budapešti je úchvatné 5km dlouhé tartanové kolečko na Margitinném ostrově, trochu problém je se na něj akorát dostat. Hodně jsem naběhal v Blavě, v kopcích na Kamzíku, v Petržalke i podél Dunaje. V Záhřebu vyběhnete 12km na Medvěďac a překonáte přes 800 metrů nadmořské výšky, odměnou je úchvatný výhled na město a pokud budete mít štěstí, vyhnete se autům i medvědům. Můj favorit - kdo mě trochu zná, ten nebude překvapen - je ale jen jeden: Kodaň. A na tu se zaměřím ...
![]() |
Heatmapa zachycuje, kde a kolikrát jsem posledních 5 let v CPH běhal |
___________________________________________
Tady se třeba musí cyklisté s chodci "domluvit" |
Kodaňský chodník: po dlaždicích se běhá na rozdíl od kostek skvěle |
Ta paní s dítětem se přehnala možná 25km/h ... |
... a dál pokračovala skrz stále funkční továrnu |
Severní riviéra je plná luxusních rezidencí a boháčů ... |
... kteří mají rádi bezpečí i po tmě, takže cyklostezka je téměř až do Helsingoru (50km od CPH) osvětlená |
Hlady a žízní cestou neumřete, Hobiti se tu mají rádi a rádi si dělají příjemně (hygge) ... tady si lze dát kávičku ... |
... a pak to valit do Dyrhavnu, hlavně po tmě s čelovkou je to mezi stočlennými stády srnek a jelenů adrenalin |
Zpátky na jih Kodaně: nad dálnicí k mostu do Švédska, na obzoru napravo výšková budova Bella Sky |
Zvláštní divočina s vřesy, loukami a pastvinami, |
... a taky močály a mokřady (trochu mi připomíná Jizerky, bez kopců) ... |
... vlevo za zatáčkou je 8Tallet, architektonicky zajímavý obytný komplex ... |
... nejjižnější moderní cíp města vyrostl před pár lety, je cca 8km od centra, dostupný metrem (a na kole) |
Tady se dá trénovat přespolní běh (s koňmi a krávami) ... |
... dobytek tu fakt je (živej a volnej) |
Odbočka směrem na (letiště) Kastrup |
Mokřady jsou plné ptactva, v létě je tu pěkný řev |
Romantici si mohou jít zaběhat do březového háje |
Nekonečná magistrála podél moře, naprosto bez aut ... |
Lze běžet po kamínkách, já radši po dokonale dokonalém a rovném asfaltu (nejkulturnější povrch!) |
Na pozadí DONG Energy: velká elektrárna na jihu města |
Cesta z jihu na sever začíná nenápadně v chatkové oblasti ... |
... ale doběhnete do rozsáhlého parku s kilometrovou alejí |
... a do dalšího (leso)parku ... |
... a do dalšího, všechny jsou podobné a krásně udržované a přirozeně propojují městské čtvrtě. |
Industriální jih Kodaně má své kouzlo |
Levobřežní cesta z centra na jih, v pozadí Kaplického dům |
Podzimní světlo umí být takhle krásné (Taglholmen) ... |
... anebo taky takhle "jinak" krásné :-) |
Běhat se dá samo sebou taky městem, přes velmi zajímavá místa, kolem jezera v centru, anebo například přes tzv. Rudé náměstí v Norrebro. Těch hezkých, běžecky dostupných míst, je v Kodani a okolí snad nekonečně, ať už vyběhnete jakýmkoliv směrem.
Nejistá sezóna: barokní epilog
![]() |
CP Chyše - krátce před rozedněním |
Zpátky k letošnímu nečekanému epilogu: barokní stovka je prostě nádherný závod. Běžel jsem tady v roce 2017 s Pavlem M. jako přípravu na Spartathlon. Letos se na startu sešla skvělá konkurence a já se už neměl na co šetřit. Začátek jsem i přes unavené nohy vzal zostra, držel se vedoucí skupinky a v táhlém stoupání na začátku jsem dokonce nějakou dobu skupinku "táhnul". Bylo to trochu opovážlivé, takže jsem při první příležitosti poděkoval za vystřídání, chvilku s klukama běžel, nicméně o pár kilometrů dál si už šel svým "konzervativním" tempem.
![]() | ||
Kluci se nám rozepsali a představili v Plasích své knížky: "The Best of" z Boratova blogu & Kosťovo osobní vyprávění |
Smutek ze zrušení Spartathlonu přetrvává. Roky přibývají, zatím se mi zranění vyhýbají - což nemusí trvat věčně - a těžko říct, jestli budu mít ještě příležitost připravit se jako letos. Sezóna 2020 byla krátká, pouhé 3 závody během 2 měsíců, a skončila dříve než měla. Měsíc budu vyklusávat a přemýšlet, co dál. Nějaké nápady na změnu a zlepšení tu jsou. Jako několikátý rok po sobě, i letos odkládám odchod do běžeckého důchodu ...
Dlouhý Běh: rozhovor s Lubošem Brabcem
V červenci se mi ozval Luboš Brabec, jestli bych s ním neudělal rozhovor na dlouhybeh.cz
Nejdřív jsem si myslel, že je to vtip, protože rozhovory dělá se skutečnými běžci a profíky, ale asi usoudil, že už jsem taky trochu běžec :-) ... anebo třeba inspirativní pobíhač z Vinohrad. Jasně, polichotilo mi to hodně a nápad jsem mu nerozmlouval.
Výhoda takového (dlouhého!) rozhovoru spočívá v tom, že máte prostor a nemusíte zkracovat. Něco dokážu vyprávět, ale nedokážu zformulovat písemně. Luboš je výborný a zkušený sportovní redaktor, autor několika knížek, dokáže s odstupem oddělit podstatné a zajímavé od plytkého tlachání. Rozhovor se mu povedl a já mu moc děkuju. Mám radost, že v té naší ultrabublině zaujal i docela dost lidí.
Jediné, co mě na textu mrzí a čeho jsem si všiml pozdě po zveřejnění, že jsem nezmínil dvě královny českého silničního ultraběhání: Míšu Dimitriadu (mistryni světa s obrovským počtem 24hodinovek přes 200+) a Radku Churaňovou (českou rekordmanku v běhu na 24h i 100km).
Míše i Radce se omlouvám :-(
Když vyhrajete náhrobní kámen
![]() |
Náhrobek jako trofej bych čekal spíš za výhru v některé kategorii |
Zátiší s křesílkem (Bad Blumau) |
![]() |
S Jitkou před startem, její vtipný blog o závodě je na RUN&READ |
![]() |
Se tady poflakuju a uběhlo mi 10 metrů |
![]() |
Vítěz vyhlášen s náhrobkem na gauči - připravili se na mě špatně! |
A tak na obláčku běžím si dál a dál ...
8 měsíců přípravy podle Training Peaks |
![]() |
On Running CloudX: charakteristika je prostá, žádná věda ... boty jsou lehké, pocitově měkké a zároveň rychlé |
Allegro e vivace (z deníku kardiaka II)

V mé běžecké mikrobublině to znamená, že zase můžu "chodit schody", dráždit vinohradské sokolíky poskakováním na jejich prašném ovále, anebo vybíhat o víkendu Ještěd. Zkusím co půjde, ale nebudu na sebe vytvářet žádný tlak, sotva jsem se zbavil vysokého tlaku krevního. S důvěrou k vlastnímu tělu je to podobné jako s důvěrou obecně: vytváří se roky a stačí jeden kotrmelec a je na dlouho pryč. Po prvních týdnech vidím, že tělo zvládne v tréninku víc než dřív, co to bude znamenat na 24h v Basileji a na podzim na Spartathlonu - to nevím. 24h poběžím bezmála po 2 letech a Spartathlon ... tam budu muset překonat sám sebe a neotáčet se za 108.km, kde jsem vloni zkapal jak prašivej pes.

Nicméně, s nižším tlakem a prokrveným mozkem přicházejí i neotřelé nápady!
Vždycky jsem chtěl systematizovat své běhy a vycházel jsem podle terminologie dnes již zapomenuté aplikace Micoach od Adidasu, tedy klasika: Recovery Run, Easy Run, Intervals, Tempo Run, Long Run a pak několik málo variací, jako například Easy Tempo Run. Po 8 letech to člověku přijde hodně nudné i když jsem s nástupem ultra přidal k víkendovým dlouhým běhům B2B (back to back) a předloni FW2W (from work to work), nuda je to pořád. Zvlášť, když už v podstatě běhám jenom delší a dlouhé běhy. Psát si odkud - kam jsem běžel mi připadá jako úplná otrava, běháte-li pořád stejné trasy. V lednu cestou z práce, právě když jsem dosáhl vrcholu na nekonečné kopaninské pláni, mě napadlo, jak krásně zní italská hudební terminologie a jaké obrovské množství variant nabízí: Rubato e crescendo @4:05-3:50, anebo Adagio con brio @5:00 (tedy zvolna, ale s jiskrou)!
Naprosto suchopárné Recovery Run může mít mnoho tempových významů:

Adagio (pomalu) či Largo (široce) - běháme z různých příčin, třeba když vyběhneme s kocovinou a
nemůžeme se trefit na cestu
Lento (rozvláčně) - prostě nás to nebaví, ani nám to nejde
Andante (volně) - doslova "volně krokem", tady je jasné, že má pomalé tempo svůj účel
Sostenuto (zadržovaně) - strašně rádi bychom běželi rychleji, ale nedovolí nám to parťák
Maestoso (majestátně) - to běhají pouze ti, co absolvovali drahý kurz u gurua a nedokážou přejít ze zakopávání bačkor do běhu
Allegretto (poněkud vesele, méně rychle než allegro) - konverzace a následné záchvaty smíchu nedovolí zrychlit do allegra
... a zrychlíme-li do kategorie Easy Run:
Animato (oživeně) - při běhu po práci nechceme usnout a vrazit do sloupu, tak radši běžíme trochu živě
Moderato (mírně) - chtěli bychom běžet víc, ale víme, že máme před závodem, tak trochu přiškrtíme
Allegro (vesele, rychle) - Allegro je naprostá brnkačka, běh zadarmo, kdy jsme sice mohli s trochou dobré vůle běžet rychleji, ale prokrastinovali jsme běh s hubou od ucha k uchu na mírné aerobní intenzitě
Allegro moderato (mírně rychle) - spojením obou předchozích přitlačíme na pilu, kdysi jsem používal Easy Tempo Run: běží to samo, ale prostě trochu stojím na brzdě
... pro intervaly a tempa se kombinací různých termínů nabízí obrovské množství krásných variant, stačí pak pouze doplnit popis tréninku, jako třeba Poco allegro e maestoso:

Allegro Vivace (rychle a živě) - to samé jako vivace, ale můžeme po běhu usnout
Presto (rychle, úprkem) - hodí se pro krátké intervaly, třeba k autu po vykradení benzínky
Molto presto (velmi rychle) - to samé jako presto, ale s policajtem za zády
Samozřejmě existují stovky dalších slov, které se dají různě kombinovat, takže můžete běžet třeba Allegro ad libitum (rychle podle libosti), anebo Adagio e rubato (tedy v běžeckém kontextu po kocovině pomalu a trhaně)
Fajnšmekři si navíc mohou vypomoci s doplňujícími výrazy jako Simile (podobně), Ma non troppo (ale ne příliš), Molto (velmi), Meno mosso (trochu zpomalit), anebo použít další příznačná příslovce označující náladu či výraz přednesu:
Amabile (něžně) - kromě randění si dovedu představit třeba běh po žhavém uhlí
Burlesco con umore (rozpustile s humorem) - lze aplikovat pro noční pivní běhy
Doloroso (bolestně) - krásně pak vyzní ve spojení: Lentissimo e doloroso, tedy co nejpomaleji a bolestně, třeba po chřipce a s oteklým kotníkem
Religioso (zbožně) - spojíme běh s meditací a vypneme si hodinky
Scherzando (žertovně) - pokud bychom přetransformovali švihlou chůzi na švihlý běh, bude to pravděpodobně právě scherzando
Misteriozo (tajemně) - spojíme-li běh s hledáním kešek, anebo na běh v noci bez čelovky
Furioso (zuřivě) - po náročném dni v práci potřebujeme zchladit emoce
Kromě temp a výrazu lze popsat převzatou hudební terminologií i hlasitost: pianissimo (pp) platí pro pomalého a tichého běžce, zatímco fortissimo (ff) předvádí hekal, který běží rychle a u toho řve jak tygr (fff = forte fortissimo).

Hlavně aby naše běhání nebylo Morendo (zmíravě), abychom běhali Con brio (s jiskrou) a především Da capo al fine (od začátku do konce).