Nic netrvá věčně a bylo mi vždy jasné, že i na mě jednou dojde a ultra mi ukáže odvrácenou tvář. Seznam možných zranění způsobených během je dlouhý a čím dál a rychleji běháte, tím více se vystavujete možným zdravotním problémům. Určitě v životě existují bezpečnější koníčky, jenže nelepím letadýlka, ani nesbírám známky. Proč ale vysoký tlak? Vždy jsem si myslel, že před kardio-vaskulárními problémy mě běh naopak chrání? Ale co ... v kontextu řeckého kolapsu nazírám na své další běhání jenom pozitivně. Momentáně čekám, až se tepny v mém těle přestanou chovat jako papiňák, a raduji se, že mám aspoň povoleno poskakovat do max 120 tepů. Doufám, že s nadcházející zimou při běhání nezmrznu a s ubývající kondicí moc nepřiberu.
Měsíc po návratu ze Spartathlonu jsem odletěl s českou repre výpravou do Albi, tak trochu nasypat si sůl do ještě otevřené rány. Startovní listina závodu byla již uzavřena, na soupisce tedy nebylo možné mě nahradit někým jiným. Smutek z pasivní role na Mistrovství světa, kde jsem chtěl prodat tvrdou letní přípravu, naštěstí vyprchal s první dvojkou červeného na ruzyňském letišti. Před startem se mi sice na chvilku vrátil, aby stejně rychle zase zmizel. Byla to moje první 24hodinovka, kterou jsem absolvoval jako divák nebo support. V roli Radčina supportéra jsem měl tu čest být letos podruhé (poprvé na MČR 100km v Plzni), protože Radek navzdory nedávné viróze startoval. A zkušenost vidět 24hodinovku z druhé strany stála za to.
Napadlo mě, kam se vyvíjí současná 24hodinovka? Jako pozorovatel z Albi mohu srovnávat s Belfastem a Temešvárem, kde jsem běžel. Přišlo mi, že se mnozí závodníci částečně anebo úplně zprofesionalizovali. Rapidně stoupající výkonnost v ženách, které dosahují špičkových výkonů mužů před pár lety, a obrovská konkurence v elitních mužích naznačuje mnohé. Ti nejlepší ukazují na sofistikovanější tréninkovou přípravu, zároveň je ultra atraktivnější i pro bývalé úspěšné atlety, kteří již mají zkušenost s hraničním výkonem. Zcela jistě pokročily i technologie (obuv, oblečení, sporttestery...) a dál jsou i znalosti ohledně stravy. Nevídaná konkurence přeje rekordům a je možné, že se bude brzy třást o ten svůj i nedostižný Kouros.
Vidět na vlastní oči světový rekord je neskutečný zážitek. Co všechno musí člověk obětovat, aby byl nejlepší na světě ...! Z toho mi bude ještě dlouho zle! :-( Kakamila nestanovila na okruhu v Albi jenom neuvěřitelný svěťák, ale také základní jednotku peristaltiky. Od teď je na škále 1-10 jednotkou 1Hn (jeden herón).
Ať nekončím škodolibě, to by přece nebylo pěkné ... :-) Momentálně se nacházím v běžeckém vakuu. Čekám, kdy zaberou prášky, a pak uvidím, k jakému cíli budu směřovat svoje běhání. Co je hodně pozitivní, tak mám teď po několika letech příležitost přemýšlet také o jiných věcech.