Olda

V dobách, kdy jsem ještě neběhal, tak jsem měl představu, že každý maratonec vypadá a myslí jako Olda, slavná maratonská karikatura z České sody :-) V krátkém sotva dvě minuty dlouhém šotu zpovídá maratonce Oldu reportér České sody a klade mu záludné otázky na tělo. Nakonec stačí jedna sviňská otázka, Olda se rozloží, zkolabuje a křičí dnes už legendární větu: "Jak jako neběháte? Vždyť maratonec Olda běhá pořád!" Vzápětí končí těsně před cílem zcela psychicky i fyzicky zdeptán, ponížen a s hlavou pod hladinou v potoce ...

Jasně, jde o nadsázku, kterou musí tvůrci přifouknout, aby byla vůbec koukatelná a zábavná. Pokud se má karikovat maratonec, musí se ukázat jeho slabá stránka (prý nemá přátelé, rodinu, žádné koníčky, jen běhá a běhá) a pak, kdy už má všeho plné zuby, tak ho pořádně a efektně sundat. Pro běžce to zase tak zábavné koukání není, ono na tom je cosi mrazivého, čemu se nedá úplně smát. A bohužel si myslím, že jsem na startech mnoha maratonů podobné Oldy viděl ...

Maratonec Olda totiž určitou archetypální figurou je, a možná ho máme v sobě víc než si sami připouštíme. Záludnost kratičké scénky spočívá ve stupňování intimních otázek mířících do  "tmavých hlubin maratoncovy duše", až ta finální, zdánlivě nejnevinnější je nejvíc děsivá ... posuďte sami:

10.km = "zatím dost dobrý": jasně, představa o uběhnutých 10km spojených s dobrou náladou je reálná, všechno je tedy v pořádku a v pohodě

20.km = "Kdo na vás v cíli čeká? děti, milující manželka? - Já jsem sám, to je pro maraton to nejlepší": myslím, že je pro nás všechny vzácné, pokud na nás v cíli čeká manžel(ka) - ať už milující anebo ne. Pro mě osobně to byl vždy svátek, pokud ta moje v cíli byla. Jinak si téměř vždy kladu poněkud nepříjemnou otázku, jestli bych místo závodu neměl trávit čas s ní. Olda si ale hraje na hrdinu a ví, že ženskou a děti přebijí endorfiny. Navíc má jako pragmatik pravdu, protože pro maraton je klid a samota skutečně to nejlepší; kdo by vydržel s Oldou, který dvoufázově běhá, dvoufázově spí a mezi tím přijímá potravu?

30.km = "Jsem sirotek z děcáku, na mě tady ten sport vlastně zbyl": nebudeme si nic nalhávat, nemusíme být sirotci z děcáku, ale i pro mnohé z nás tenhle sport zbyl. Je o mně známo, že jsem moc nevyrostl (jinak řečeno patřím vždy k nejmenším), pohybově jsem byl vždy nešikovný, rychlostí nevýrazný, bruslit se nenaučil, vody se bojím, taky už mnohem hůř vidím ...

40.km = "Jak jako neběháte?? Maratonec Olda běhá pořád!": tohle je dokonalá reinkarnační věta! Až se někdy uslyšíte, že běháte pořád, tak vám blahopřeji: jste Olda. Maratonec Olda!

Abych nezapomněl, proč teď často myslím na toho Oldu :-) tak tady je moje stručná rekapitulace roku 2015:

5x maraton (vč. osobáku v říjnu + 1x 2.místo)
5x ultramaraton (1x 2. místo, 2x 3.místo)
9x ultraběh (tak říkám našim iThinkBeer běhům delším než M42)

Uběhnuto: 5.330 km (meziročně nárůst o 31%)
Počet tréninků: 299
Celková průměrná rychlost: 10,2 km/h

Lars von Trier tvrdí, že dobrý film má být jako kamínek v botě. Samozřejmě tím myslel úplně jiný žánr než Českou sodu, ale i tahle scénka je pro mě balvanem, který z boty nejde a nejde vyndat a kdykoliv si na ní vzpomenu, tak mě vrací zpátky na zem. Zoufalec (maratonec) Olda by měl být jako varování přílohou každé dobré a moudré knihy o běhání, která se jmenuje například "Můj první maraton" :-)

Když jsem začínal běhat, těšil jsem se na samotu, že při běhání budu bez telefonu a bez lidí. Vydrželo mi to skoro 3 roky ... pak se pro mě stalo společenství lidí kolem běhání stejně důležité jako běhání samotné. Díky Bohu! No a proto vím, že nejsem Olda :-)

Dodatečně všem přeji všechno nejlepší v novém roce 2016!