20. 5. 2018

Se lvíčkem na prsou a z ostudy kabát!

Před startem v Belfastu; do Temešváru jedeme
(kluci) ve stejné sestavě
Přiznám se, že nejsem nijak zvlášť vlastenecky založený a nemám rád týdenní hysterii odehrávající se kolem hokejových či fotbalových mistrovství. Z druhé strany je to krásný a dojemně mrazivý pocit stát na startu jako zástupce země mezi světovou elitou. Tuhle čest jsem si užil vloni dvakrát, v Belfastu na MS a především pak na Spartathlonu, kde jsme se svezli na vlně pozornosti věnované Radkovi a jeho druhému místu. Sledovaly a držely nám doma palce desetitisíce lidí, na vyhlášení za námi přijel velvyslanec, bylo to úžasné a poprvé v životě jsem byl opravdicky hrdý na to odkud pocházím. Ale to už je dávno, vždyť právě tohle poslední dlouhé ultra jsem běžel před 8 měsíci!

Taková příprava na 24 hodinovku není sranda, pokud tedy toužíte něco solidního zaběhnout. Mně letos příprava trvala skoro 7 měsíců, povedlo se mi nestonat, navýšit objemy, zhubnout a dokonce i zrychlit. Vše tedy vypadá před Temešvárem ideálně. Nejsem samozřejmě naivní, zdání může klamat a čertíků, kteří vyskočí na poslední chvíli, aby mi závod zničili, čeká celá armáda. Koneckonců, vloni mě čekalo překvapení jak v Belfastu, tak i na Spartathlonu. Zatímco rozvolňuji zaběhlé stravovací návyky a cpu se, abych tělo trochu předzásobil, tak se rozptyluji zdánlivě nepodstatnými záležitostmi jako je třeba FASOVÁNÍ REPREZENTAČNÍCH DRESŮ.

Repre zátiší s Českou spořitelnou
a Bettou bojovnicí
Tenhle zážitek jsem v sídle Českého atletického svazu absolvoval už vloni a začnu trochu ze široka. Z doslechu od starších a zkušenějších vím, že Atletika už trochu vzala na milost maraton - protože ten se běží na Olympiádě - ale o tom, že by měla brát vážně nás, ultramaratonce, o tom nechce ani slyšet. V podstatě je to správně, protože proč by měli atleti brát vážně mne, když moje atletická schopnost začíná i končí u velmi pomalého běhu. Navíc, vždyť se neumím protáhnout a neumím ani běžeckou abecedu a taky neumím skočit do dálky, hodit oštěpem, koulí ani heverem. Nicméně běhám. A běhám tři roky na nějaké - a nestydím se to říct - solidní úrovni ultramaratony. Souhlasím, že to pro atletický svaz není nic moc, ale nějaký talent a dlouhodobá cílená práce je k tomu také potřeba. Třeba nějaký skokan do výšky by asi stomílovku jako já neuběhl. A běh (i chůze) je přirozený pohyb, tedy je a vždy bude z definice součástí atletiky, bez ohledu na to, zda běžíte 60 metrů, 60km, anebo 600km.

Ultramaraton nebude nikdy přitahovat TV diváky, protože nikdo nemá čas ani chuť desítky hodin koukat na trápící se chudáky, než se prozvrací a dobelhají do cíle. Ultra není tak mediálně zajímavé, aby se mohlo vyrovnat kanálům s roztomilými zvířátky, jedoucími vlaky, nebo bábami pletoucími svetry. Ale třeba to všechno ještě v budoucnosti přijde a já si jednou koupím televizi, basu piva a budu sledovat 24hodinovku z Kladna. Současný stav nicméně znamená, že ultra je možná jedna z posledních atletických disciplín amatérská: nezkažená penězi ani dopingem.

Podíváme-li se ale na věc z hlediska běžecké základny, tak jsem si jistý, že zatímco ultravytrvalců jsou u nás stovky, možná tisíce, tak pochybuji, že by byla taková tlačenice třeba mezi trojskokany. Takže dostat se do špičky, na Spartathlon, anebo na mistrovství, není jednoduché a moc si vážím, že se mi to povedlo a beru to taky jako velkou odpovědnost. Vím, že tlak na moje místo je obrovský, na 6 nominačních míst je nás 16 se splněným limitem! Úspěchy kluků jsou mimořádné: vždyť v Temešváru bude Ondra obhajovat titul vicemistra Evropy, Radek je určitě mezi favority na nejvyšší příčky, Martin jde cílevědomě nahoru, Míša je mistryní světa, a kdokoliv další může překvapit ... nejsme prostě žádní neználci anebo outsideři.

Takhle jsem dobíhal vloni s chřipkou
a v dámském repre triku ke králi
 😀
Ale zpátky k těm zatraceným dresům: mých 25 pracovních let mě naučilo nebrat si spoustu věcí osobně a držet stranou emoce, protože ty umí být v mnoha situacích špatný rádce (anebo taky dobrý 😀 ). To, že na nás na svazu "v tom frmolu" co tam vládne zapomenou, se dá pochopit, co se ale těžko dá pochopit, že pro nás ve 2 velkých skladech nenajdou 11 dresů. Nové nám pochopitelně nedají, protože sami mají málo a aktuálně je potřebují na mezistátní zápas v Brně (to jsou slova samotného šéftrenéra), takže zbývají předloňské a loňské zbytky, které se kombinují tak, aby byly co nejpodobnější, protože jinak nás vyloučí ze soutěže družstev. Ženy vyfasovaly pánské dorostenecké kusy, já si zase odnesl dvě bundy: jednu s kapucí na zimu, druhou šusťákovou, obě nejspíš někdy využiji na mistrovství Evropy v sekání zahrady. Do rozpáleného Temešváru na konci května se také budou hodit vyteplené kalhoty. Tričko, které je nejdůležitější, protože je klíčovou součástí národního dresu, jsme nedostali, mám jen nátělník. Něco mám snad z loňska; dámské jsem s díky odmítl, protože v jednom takovém už jsem kdysi závod doběhl ... Abych neremcal, s rukávem jsem tedy vyfasoval společenské s límečkem (bavlněné) - asi na noc do autobusu, trenýrky byly jen ve velikosti S, takže ještě musím do závodu trochu zhubnout ...

Kromě oblečení už mám sbaleno
Přitom o nic nejde: pokud by nám na svazu řekli: kluci, jsme na tom mizerně, nemáme na výplaty, tak řeknu OK a oblečení si koupím, stejně si všechny náklady platíme sami. Jenže oni se chovají arogantně jako že máme být rádi, že z toho jejich vůbec něco dostaneme. Svazového šéftrenéra nezajímáme do té míry, že nám nepodá ruku, nevěnuje ani kousek pozornosti či pohledu. Místo toho upřeně zírá do mobilu a dokola opakuje, že "to je průůůůser", bohužel jak hned zjistím, malér neznamená, že pro nás mají velké ho*no, ale jde mu o něco jiného. Scéna z absurdní divadelní hry střídá vesnickou taškařici, odehrávající se v sekáči na návsi. Lvíčka na prsou v Temešváru tedy ani letos mít nebudu, protože o nějakou šelmu přece nikomu nejde. Vy to nevíte? Na oficiálních dresech je už několik let logo České spořitelny a fajfka výrobce. Jako fakt!

Na ME v běhu na 24 hodin se těším, i když už mne začíná svírat nervozita. Běžet a soustředit dlouhou přípravu na 3 závody v roce je psychicky hodně náročné. Udělám pro dobrý výsledek všechno co bude v mých silách, reprezentovat nebudu Český atletický svaz, ale lidi, co nám budou z domova přát, abychom zaběhli svá maxima a udělali úspěch.

Na facebooku pořadatelů prý bude možné vše sledovat online: https://www.facebook.com/super24h/ ... tak snad budou mít pořadatelé s časomírou tentokrát větší štěstí než Irové v Belfastu :-)

Držte nám všem palce, máme - v mužích i ženách - týmy na skvělé výsledky!

8 komentářů:

  1. Fakt vsichni mate muj obdiv a budeme vam vsem fandit! Mozna je to dobre znameni - v trickach ze sekace mate urcite jeste vetsi sanci prekvapit! :)
    Mimochodem -- mne vzdycky vyhovovala pozice prehlizeneho -- udrzuje to skromnost, sejme to nervozitu, cloveka to nabudi a muze jen prekvapit! Proto ... jim to ukazte a ty jejich nobl tricka jim narhnete:)!
    12:)

    OdpovědětVymazat
  2. A to jsi ještě zapomněla na televědmu Jolandu a její kolegy a kolegyně :-D :-D

    Ale vážně - á propos, neplatíte náhodou svazu členské příspěvky? Protože my holkám platit musíme a není to zrovna pár korun. Scény s dresy jsou jak od Ibsena. To by fakt jeden nevymyslel!

    Palce budu moc držet, to je přece jasný! A i když někteří lidi možná nevěří, že jamajskej bob zvítězí, vy jim tam sakra ukážete!!

    OdpovědětVymazat
  3. a nechcete to běžet v dresech ITB?
    půjčím

    OdpovědětVymazat
  4. No to je prostě k zblití :-((( Ale asi to tak funguje i v jiných svazech a myslím si že i v některých klubech - však víš co mám na mysli :-) Držte se, budu fandit a držet pěsti. Budu na to mít doufám čas celých 24 hod - jsem totiž v sobotu v práci :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Pěkný článek a je z něj trochu smutno...
    Každopádně jste všichni velcí frajeři a frajerky, budu držet palce a myslím že na triku až tak nezáleží (vždyť Radkovi se na Spartathlonu dobře běželo chvílemi i bez trika - nebo ne? 8-DDD). A rozumím tomu, že když chci být hrdý na svou zemi a dobře ji reprezentovat tak některé maličkosti mohou "trochu" zamrzet...
    Zlomte vaz! (samozřejmě soupeřům!!!)
    Jirka Puršl

    OdpovědětVymazat
  6. Je to jak píseň ukřivděného hobbíka ... Někdy od přelomu milénia žádný z českých vytrvalců nesplnil Entry standard EAA ani pro start na mistrovství Evropy na 5 nebo 10 km. To, že máme 16 "běžců", kteří splnily limity pro mistrovství Evropy v běhu na 24 hodin, jen svědčí o nízké úrovni ultra běhů obecně. Soudě dle početnosti startovních polí různých dlouhých závodů je podstatně snadnější odklusat maraton než běžet cokoliv rychle

    OdpovědětVymazat