On Running Cloudboom: s uhlíkem na botě vstříc novým rekordům (recenze)

On running CloudBoom (foto: Runlab.cz)

O víkendu jsem měl příležitost vyzkoušet si, jaké to je běhat s karbonovou deskou v botě. Až do tohoto víkendu jsem si představoval, že ona karbonová destička je vlastně kus pružného plechu, který se ohnutím „vymršťuje“ a zvyšuje vynaloženou lidskou sílu do odrazu. Přišlo mi to k běhání trochu podivné. Takhle to ale není, karbonový plát se skládá z uhlíkových vláken, ze kterého se mj. vyrábí textilie (nebo rámy na kola). Tento plát je umístěný mezi chodidlem a tlumící pěnou na botě a s kovem nemá nic společného. Je hodně pružný; i když zase ne tolik, jako je člověk v klasických běžeckých botách zvyklý.

Když vloni představil ve vídeňském Prátru Nike model Vaporfly*, bylo jasné, že se přidají i další producenti bot, včetně švýcarské společnosti On. Nebudu se v následujících řádcích zabývat popisem boty, technologií, cenou, historií značky, od toho jsou povolanější a kvalifikovaní recenzenti. Podělím se o svůj pocit z naběhaných 60km, kdy jsem měl příležitost botu vyzkoušet na dráze, z kopce i do kopce, v různých tempech, i při souvislém 30km běhu. Jaké tedy On Cloudboom jsou? K čemu vlastně taková bota s kusem karbonu na podrážce je a jak může běžci pomoci a v čem? Je použitelná pro ultra? A vůbec: Je vlastně rychlejší než běžné boty?

Začnu od té poslední nejjednodušší otázky: obecně vzato bota s karbonovou technologií bezesporu rychlejší je, o tom svědčí množství zaběhnutých rekordů v posledním roce. Je až neskutečné, že vlastnosti boty zůstávají téměř stejné, anebo přinejmenším podobné (srovnávám-li mně známé On CloudX a On Cloudboom), přesto za stejných podmínek běžím rychleji (viz dále). IAAF a také IAU letos  přišly s regulacemi obuvi, protože není obtížné si představit další vylepšení, která posunou výkony někam zcela jinam a vytvoří nefér prostředí. To platí nejen o maratonu, ale i o rekordech na 100km či 24hodinovce. Yannis teď bude při každém závodě jistě mnohem nervóznější, než byl za posledních skoro 25 let od svého světového rekordu.

Je ale existence podobných bot dobře, anebo špatně? Nedopadne to podobně jako s oštěpem jen časově v obráceném gardu? Zatímco světový rekordman v hodu oštěpem je Jan Železný (98,48m, 1996), tak nejdál oštěp svištěl Němci Uwe Hohnovi (104,80m, 1984). Jenže Uwe házel oštěpem, který měl těžiště o 4cm více vzadu, takže oštěp prostě dál plachtil. Problém byl v tom, že oštěp už házel do první řady protější tribuny. Což se samozřejmě muselo vyřešit buď nákladnou přestavbou všech stadionů na světě, anebo vytvořením nové disciplíny s novým náčiním. Pochopitelně vyhrálo to druhé.

Jak budeme srovnávat rekordy v maratonech a v ultramaratonech za pár let? Těžko říct, ta výhoda nových bot – a to je na trhu teprve první generace – je evidentní a situace je úplně nová. Možná budou existovat staré tabulky pro rekordy zaběhlé v botách s pěnou a nové tabulky pro boty s karbonem. 

A jaký jsem z bot měl pocit?

Po prvním obutí jsem byl nadšený, i první proběhnutí bylo velmi příjemné. Absolvoval jsem v On Cloudboomech celkem dva dlouhé běhy, navíc mám srovnání s CloudX a Cloudstratus od stejné značky, takže mohu srovnávat a leccos nepříjemného bych na botách objevil. Boty jsou trochu tvrdší, ale na rovném povrchu jsou jedinečné a subjektivně vnímané tempo bylo reálně o 15-20 sekund/minutu rychlejší. Do kopce se lze o karbonový plát doslova opřít, z kopce se dá na unavených nohách krásně běhat přes patu a tlak se rozloží na celé chodidlo. O něco slabší je reakce v zatáčkách (třeba na dráze), anebo na nerovném povrchu či ve městě na obrubnících, kde se s karbonovým plátem noha trochu přetahuje, ale není to nic nepřekonatelného. Pokud bych měl ambici si zaběhnout pěkný čas na ½ maraton, maraton a dokonce i na 100km, tak bych absolutně neváhal.

Jiné je to s 24hodinovkou, či Spartathlonem, protože tam bych musel mít zkušenost s tím, jak botu přijme noha při mnohahodinové zátěži a hlavně nižší intenzitě. Výhoda této boty se dle mého názoru totiž projevuje pouze ve střední a vyšší intenzitě, při pomalém běhu v nízké intenzitě působí bota těžkopádně. I tak mě napadá trochu riskantní varianta s přezutím po třetině 24hodinovky. Každopádně Cloudboomy jsou skvělé boty a zasadily mi pořádného brouka do hlavy. Sluší se dodat, že vzhledem k ceně a životnosti to nejsou botky na běžné víkendové pobíhání.

Protože sbírám spoustu dat ke každému běhu, zajímalo mne srovnání podobného tréninku v CloudX a Cloudboomech:

V posledním týdnu (21.11.20 / 13.11.20) jsem absolvoval v podobné kondici dva 30km běhy v podobné (1) subjektivní intenzitě, téměř identické (2) tepové zátěži (128 vs.129), (3) kadenci (185 vs. 184), se stejným (4) stoupáním (228m/224m) a podobném (5) výkonu (236W vs. 230W). Přesto jsem ten první běh dokázal běžet tempem 4:44 a druhý 5:00 min/km. Kde je tedy patrný rozdíl? Ten je v (6) délce kroku: 114cm vs. 109cm. Určitě lze významnou část těchto pěti cenťáků připsat právě On Cloudboomům. Že těchto zdánlivě bezvýznamných 5cm znamená 15cm (sec.) a přes 540 metrů (hod.) se nemá cenu rozepisovat. Oba běhy lze dohledat na mém Garmin Connectu. 

____

* Jak mě upozornil Luboš Brabec, nejednalo se o model Vaporfly, ale Alphafly :-)

Jubileum: 50k

Zaparkuju si tady tenhle "jubilejní" příspěvek: 13. 11. jsem se dostal přes 50.000 naběhaných km. Jak už jsem psal na Stravě, budu muset popřemýšlet, jestli je to dobře nebo špatně, a zda těch 4635 hodin (193+ dní) byla správná investice. Trvalo mi to deset let.

Nechci se teď zabývat nějakými konkrétními zážitky, milníky, závody, překonanými hranicemi, i když jich byly desítky. Stačí jen tento příspěvek.

Ale ... když o tom tak přemýšlím těmi posledními nevyběhanými mozkovými buňkami, tak se to úsilí vlastně vyplatilo J

Běhání v Kodani: milion odstínů šedi

Často vypadá obloha v Dánsku takto

Při mé poslední návštěvě Dánska jsem se rozhodl, že napíšu pár řádků o běhání v Kodani. Momentálně je značně nejisté, kdy se někam podívám, tak mě napadlo si utřídit, ve kterých větších cizích městech jsem za posledních 10 let ošoupal podrážku běžeckých bot: Aarhus, Athény, Berlín, Bratislava, Budapešť, Curych, Drážďany, Frankfurt, Kodaň, Lublaň, Milán, Paříž, Řím, Varšava, Vídeň, Wroclav, Záhřeb.

Běžecké možnosti jsou v každém z měst zcela rozdílné a daly by se o tom psát dlouhé (a zcela zbytečné) knížky. Zatímco v Římě a v Paříži jsem logicky běhal rád kolem památek, ve Frankfurtu (ten jsem si celý oběhl) jsem se snažil z centra zmizet. V Curychu je člověk za městem hned, ale musí počítat s táhlými kopci, kulturní rovina je pouze u řeky. V Budapešti je úchvatné 5km dlouhé tartanové kolečko na Margitinném ostrově, trochu problém je se na něj akorát dostat. Hodně jsem naběhal v Blavě, v kopcích na Kamzíku, v Petržalke i podél Dunaje. V Záhřebu vyběhnete 12km na Medvěďac a překonáte přes 800 metrů nadmořské výšky, odměnou je úchvatný výhled na město a pokud budete mít štěstí, vyhnete se autům i medvědům. Můj favorit - kdo mě trochu zná, ten nebude překvapen - je ale jen jeden: Kodaň. A na tu se zaměřím ... 

Heatmapa zachycuje, kde a kolikrát
jsem posledních 5 let v CPH běhal

V Kodani na ulici i silnici vládnou cyklisti (ne běžci, ne chodci, už vůbec ne motoristi). Cyklista je jakákoliv osoba, bez ohledu na pohlaví, věk, národnost a typ kola, která se pohybuje  libovolnou rychlostí. Jezdec na kole je paša, má všechny privilegia před auty i chodci a pro prvo-návštěvníka Kodaně je často matoucí, jak a kde se vlastně pohybovat, kde dávat přednost na křižovatce atd. V centru je ve špičce nepřijatelné a reálně nemožné běhat po cyklostezkách mezi koly, večer je to problém menší, ale koloušům se ani tak překážet nesmí! Konflikt je zde téměř nemožný, i mě jako občasného provokatéra z Prahy vykáže ven z dráhy maximálně zvonek, případně slušné napomenutí. V okrajových částech, anebo za městem jsou cyklostezky široké a určené chodcům (běžcům) i cyklistům. Ohleduplnost je zde oboustranná a cyklisti zde nedisponují žádnými speciálními privilegii. Místo značek, příkazů a cedulí musí všichni na sebe a ostatní dávat pozor.

___________________________________________

Tady se třeba musí cyklisté s chodci "domluvit"

Kodaňský chodník:
po dlaždicích se běhá na rozdíl od kostek skvěle

Ta paní s dítětem se přehnala možná 25km/h ...

... a dál pokračovala skrz stále funkční továrnu

Severní riviéra je plná luxusních rezidencí a boháčů ...

... kteří mají rádi bezpečí i po tmě, takže cyklostezka
je téměř až do Helsingoru (50km od CPH) osvětlená

Hlady a žízní cestou neumřete, Hobiti se tu mají rádi a rádi
si dělají příjemně (hygge) ... tady si lze dát kávičku ...

... a pak to valit do Dyrhavnu, hlavně po tmě s čelovkou
je to mezi stočlennými stády srnek a jelenů adrenalin

Zpátky na jih Kodaně: nad dálnicí k mostu do Švédska,
na obzoru napravo výšková budova Bella Sky

Zvláštní divočina s vřesy, loukami a pastvinami,

... a taky močály a mokřady
(trochu mi připomíná Jizerky, bez kopců) ...

... vlevo za zatáčkou je 8Tallet,
architektonicky zajímavý obytný komplex ...

... nejjižnější moderní cíp města vyrostl před pár lety,
je cca 8km od centra, dostupný metrem (a na kole)

Tady se dá trénovat přespolní běh (s koňmi a krávami) ...

... dobytek tu fakt je (živej a volnej)

Odbočka směrem na (letiště) Kastrup

Mokřady jsou plné ptactva, v létě je tu pěkný řev

Romantici si mohou jít zaběhat do březového háje

Nekonečná magistrála podél moře, naprosto bez aut ...

Lze běžet po kamínkách, já radši po dokonale
dokonalém a rovném asfaltu (nejkulturnější povrch!)

Na pozadí DONG Energy: velká elektrárna na jihu města

Cesta z jihu na sever začíná nenápadně v chatkové oblasti ...

... ale doběhnete do rozsáhlého parku s kilometrovou alejí 

... a do dalšího (leso)parku ...

... a do dalšího, všechny jsou podobné a krásně udržované a
přirozeně propojují městské čtvrtě. 

Industriální jih Kodaně má své kouzlo

Levobřežní cesta z centra na jih, v pozadí Kaplického dům

Podzimní světlo umí být takhle krásné (Taglholmen) ...

... anebo taky takhle "jinak" krásné :-)

Běhat se dá samo sebou taky městem, přes velmi zajímavá místa, kolem jezera v centru, anebo například přes tzv. Rudé náměstí v Norrebro. Těch hezkých, běžecky dostupných míst, je v Kodani a okolí snad nekonečně, ať už vyběhnete jakýmkoliv směrem.