Před 25i lety ...



Tak a je to tady, zítra běžíme !

Poslední příspěvek před zítřejším startem píšu z Athén, nechci už řešit posledních 11 měsíců ani další dva dny, v neděli budu vědět velmi dobře, co jsem udělal správně a co ne, to už teď nevyřeším. 

Nedávno mě napadlo, že jsem téměř identickou vzdálenost kdysi dávno ujel na kole. Dokonce jsem si z toho udělal (je to téměř přesně před 25 roky) ručně psaný zápisek v cyklistickém deníku, některá místa jsou docela zábavná.

Mimochodem, zní to neuvěřitelně, ale v tomto pravěku ještě navigace a Garminy nebyly, ale existovaly docela kvalitní a přesné digitální tachometry.

Bylo to asi takhle: jednou ráno na konci srpna jsem na chalupě rodičům oznámil, že se projedu trochu dál než za nejbližší vesnici (lež to nebyla!) a vrátím se později po obědě (a to jsem dodržel). Doma neměli vůbec tušení, co chystám a jsem si jistý, že kdybych šel s pravdou ven, tak mi to zkazí. Jediné riziko tak bylo, že bych měl defekt anebo se zranil, pak bych musel kdesi na venkově složitě hledat telefonní budku a poníženě volat domů, aby pro mne přijeli.Vyrazil jsem tedy na kole z Velhoty přes Žatec, Vejprty, byl jsem na Klínovci a vracel se pak přes Karlovy Vary a Bečov, výlet to byl cca 245km.

Nebylo to bez přípravy, trať jsem si nastudoval a trénoval jsem na to celé prázdniny. Vědomosti o pitném režimu či sportovní výživě jsem měl nulové a jel jsem na obyčejném favoritu, tedy kovovém rámu s Shimano vybavením (existuje ta značka ještě dnes?). Dvakrát jsem lepil galusku, protože ty polské v roce 1992 znamenaly maximum, co jsem si mohl dovolit, ale i tak jsem byl zpátky za 10:16 hod. se solidním průměrem 24km/h.

Zajímavé jsou některé zápisky, které dokládají jak dobu, tak i naivitu spojenou s věkem i s absolutní neznalostí ...

"Nechranice (přehrada) nebyla vidět, za to byly dobře vidět Tušimice a Prunéřov, které mi při severním větru dost zašpinily kolo popílkem" ... dnes to zní zvláštně, ale hnědouhelné elektrárny tehdy nebyly ještě odsířené, plíce byly zřejmě běžně mastné a špinavé jako to kolo.

"v Rabštejnu je dlouhý sjezd a asi 2km 16% stoupání (zde jsem musel kolo asi 400m tlačit, myslím, že to není na ostuda - na 190.km)" ... znovu po letech přemýšlím o té ostudě ... a stydím se dodnes :-)

Celé jsem to ujel na "7 oplatek a 8 limonád + 0,5l vlastního čaje" ... žádný ionťáky ani cukry, ani otevřený hospody na každém rohu, jenom horalky (co byly k dostání v Jednotě, co "pomáhá venkovu") a pamětníci pamatují tu hnusnou oranžovou limonádu - játra se měla co otáčet.

"celou cestu jsem se držel za plného vědomí, ne příliš unaven" ... takže jsem toho měl plné zuby, ale neomdlel jsem vysílením jako jindy, hubu jsem si totiž rozbil až druhý den. To tu není, to je o dvě stránky dál.

Ten poslední list obsahuje "tahák": měl jsem ho přilepený na řidítkách a sloužil mi jako navigace, dokonce jsem měl teoreticky připravenou i "komplikovanou" křižovatku v Karlových Varech, na které jsem stejně nakonec zabloudil :-)

... po 25 letech


jdu tedy do něčeho podobného, líp připravený, ale tentokrát po svých. Na FB pořadatelé píšou, že nás lze sledovat tady:
4 ways to follow the 2016 Spartathlon from a distance:



2. Through the live results page of the Spartathlon website
IMPORTANT!!!
Results are updated live ONLY at CPs 0, 4,11, 22, 28, 35, 47, 52, 60, 69, 75 (finish).
3. Through the Spartathlon app for android and iphone
4. Volunteers will be posting updates through this facebook page whenever this is possible (please note it is impossible to answer questions about the status of individual runners).

Dík všem přátelům z iTB za jejich podporu a neskutečný dárek! Nezapomněl jsem a mezi všemi těmi celebritami a reprezentanty hrdě prosazuji ideje našeho osvětového spolku :-) Těším se na vás, až to po návratu zapijeme ... moc díky! váš tb :-)


Ve zkratce: řecký týden na obzoru

V Lídlu už řecký týden měli ...
my do Athén poletíme 28.9.!
Dlouho jsem nic nenapsal, ale mám před Spartou v hlavě dva příspěvky. Ten první, který je zápiskový a informativní, sepisuji v rychlosti právě teď. Ten druhý, trochu osobnější, nosím v hlavě už od zimy a nechám si ho až na konec, těsně před odletem do Athén.

Od červencové 12hodinovky se mi toho v běžeckém a pracovním životě stalo tolik, že bych jen pouhým výčtem a popisem unudil k smrti, ale pro představu jsem si stihl k současnému zaměstnání přibrat ještě jedno, už 8 týdnů pracuji 12-14 hodin denně a plnit své nalinkované běžecké objemy zvládám v týdnu převážně pozdě večer a s čelovkou. Únava a stres se na mne podepisuje, vím, že budu muset poslední 3 týdny zvolnit, aby to se mnou cestou z Athén neseklo ... Ale když se tak ohlížím zpátky, tak podobné to bylo i v květnu na Balatonu a loni před Ostrovem Matek. Ani jednou nebyl klid ... Na náhody nevěřím, má to tak být a jsem si jistý, že je to tak správně.

Pravidla Spartathlonu mají
42 bodů a jsou na 7 stranách, k tomu
desítky stran dalších dokumentů
Dnes jsem si začal nakupovat a připravovat "řeckou logistiku", s přípravou už nějaké zkušenosti mám, takže vím, že byl nejvyšší čas. Co zatím nevím, kdy si stihnu připravit "hlavu" ... mám takovou babskou teorii vyzkoušenou na sobě, že psychická příprava na ultra by měla trvat minimálně stejně dlouho jako závod samotný. Vlastně by si měl člověk teoreticky projít všechny možné situace, představit si, jak se bude cítit, co ho bude bolet, a to vše vyhodnotit. Prostě se předem poprat s teoretickými překážkami a tak se na ně připravit. Těch 36 hodin limitu je opravdu hodně a jsem zvědavý, jak to stihnu - v letadle už bude pozdě.

Od Prambachkirchenu mě trápily puchýře a vůbec plosky, s novými ortopedickými vložkami se chodidla zatím moc nekamarádí, takže zřejmě sice vyběhnu v nových, ale nechám si na check pointech na výměnu své staré sešlapané, se kterými jsem problémy nikdy neměl.

Začátkem srpna jsme si oběhli s Honzou a Tomášem Lipno (80km). Jak jsem nyní v práci přetížený a liknavý všude jinde, tak jsem to organizačně moc nezvládnul a málem jsme v noci skončili dehydrovaní kdesi v šumavských hvozdech. Naštěstí jsme přežili vodu z potoka (i nepitnou vodu, kterou jsme si kvůli mně nesli z chalupy) i bouři, která se přes nás přehnala nad ránem, a kluci ráno v pořádku dojeli rovnou do práce. Za tu bouřku tedy vinu nenesu. Bohužel jsem si v návalu běžecké euforie druhý den natáhl úpon pod kolenem, kvůli bolesti jsem musel vynechat tři dny a od té doby běhám o poznání pomaleji, než v červenci.  
Lipno - mojí chybou to bylo
z původních max. 72 rovných 80km

Dnešním dnem mi v podstatě skončil trénink, dál plánuju už jen tapering, Řecko a pak dlouhé recovery. Potřebuji si od denodenního běhání pár týdnů odpočinout a načerpat síly do práce a do dalšího běhání. Jsem za tu mnohaměsíční dřinu vděčný, je to fantastická zkušenost, ale to je jiné téma, o tom se rozepíšu jindy :-)

Moc děkuju za podporu, které se mi dostává ze všech stran! Vážím si toho, jsem za ni vděčný a moc mi to pomáhá.


PS: Omlouvám se za společenskou pasivitu na běžeckých sítích, těším se, až toto období skončí a dostanu se ke čtení. Teď mám dny rozdělené nikoliv na hodiny, ale na minuty. Brzy to pomine :-)

Červenec a srpen v číslech