tag:blogger.com,1999:blog-25444058097164479972024-03-16T02:10:20.226+01:00T-BIRDovo příležitostné psaní o běháníAutor žije v Praze na Vinohradech, běhá za SK Babice a na pivo chodí s iThinkBeer.com Unknownnoreply@blogger.comBlogger77125tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-18759052042640725932023-07-18T20:51:00.002+02:002023-07-19T17:31:49.015+02:00Ultr'Ardèche 222km: trochu běhu & hodně sentimentu<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh_IPm0uhx3OIqpZwPHR2SkCtbLaLLT3XnuMVNjPY6L7z5xcWzJ--70AGjcNXVRsSgKJU7Gz_x8GO7xGLois3SUbyqJ6Yi32cASvdiCk_5rWqGjde7BBrR4NA7yZ_2DOig6MpOKQZLc9BCcIpgERiLQJ1sEnt2lgVqJ3QTdynefhIHm8yHBD8JAlW2HkSE" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="" data-original-height="1080" data-original-width="1623" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh_IPm0uhx3OIqpZwPHR2SkCtbLaLLT3XnuMVNjPY6L7z5xcWzJ--70AGjcNXVRsSgKJU7Gz_x8GO7xGLois3SUbyqJ6Yi32cASvdiCk_5rWqGjde7BBrR4NA7yZ_2DOig6MpOKQZLc9BCcIpgERiLQJ1sEnt2lgVqJ3QTdynefhIHm8yHBD8JAlW2HkSE" width="320" /></a></div><div style="text-align: justify;">S přibývajícím věkem a přibývajícími kilometry se začínám ohlížet po zajímavých závodech, na nichž mám ještě reálnou šanci důstojně je dokončit. Poslední dva roky byla příprava na každý závod těžší a těžší, o to víc jsem si uvědomil, jak jsem vlastní zdraví bral v minulosti jako samozřejmost. Tělu zatápím pořádně: za osm let mám 15 ultramaratonů 200+, dalších dvacet 100+, k tomu přes stovku kratších ultra a maratonů v závodě i v tréninku. A tak mě občas přepadá splín, když si uvědomím, že mě zase někde něco bolí a tahle krásná životní etapa postupně končí. Každý konec znamená také novou výzvu a nový začátek. Změna je fajn a tak se to snažím i brát.</div><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiiaFNKairu3ZeQPeHly5Q7B-XIVZOpyATkmpBJz4eZOmdBfGMtKVkQN_VOuX35d-_uf6iMSYp6b_rdihK10FAuSkAVrKYAEzd0AYbm9AFGT9tClE6qurERGDr8gcBSm2hTH4wfjq7-C21375rkXzoPywdv25SEJD7IWSarH1Nwfz86g2Ui8j0DKa-Z7SE" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="" data-original-height="1080" data-original-width="1623" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiiaFNKairu3ZeQPeHly5Q7B-XIVZOpyATkmpBJz4eZOmdBfGMtKVkQN_VOuX35d-_uf6iMSYp6b_rdihK10FAuSkAVrKYAEzd0AYbm9AFGT9tClE6qurERGDr8gcBSm2hTH4wfjq7-C21375rkXzoPywdv25SEJD7IWSarH1Nwfz86g2Ui8j0DKa-Z7SE" width="320" /></a></div><div style="text-align: justify;">Poslední tři roky jsem se dokázal připravit na své nejlepší výkony a dostat se do nejlepší formy. Naučil jsem se aspoň trochu poznávat svoje tělo a dlouhodobě se připravovat na těžké závody nejen fyzicky, ale i mentálně. Kolik energie mě jenom stálo ustát ten psychický tlak před závodem! Něco se povedlo lépe, něco hůře, ale jsem rád, že jsem si to zkusil, protože dobře vím, že to není žádná sranda. Obdivuju všechny sportovce, kteří ten fyzický i mentální nápor zvládají na elitní úrovni a třeba i profesionálně. Ta oběť je totální, neskutečně velká, a nevystačíte si jen s láskou ke sportu. I můj pouhý "poloviční úvazek" koncentrovaný do dennodenní běžecké a kompenzační rutiny je ubíjející pro mě a mé okolí. Nezbývá mi, než se postupně učit běhat méně a efektivně tak, abych třeba ještě za několik let dokázal na silnici něco uběhnout. Samozřejmě, pokud bude zdraví sloužit.</div><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhhi9LagkC7ZhGSLykFCpcFH-2LY63geH7c7_vicl_T2F3Rz2i4rIm1u0qKY8l-L6gfdwJkijxG0Y7nFBVdCqh9lOexO1bu1f1fm4geLcf-vZywVT9ealgRqVX0OlGo4cuc8njW6aFO0lKqPRQgkuQ7-5BaM6Xdq72_BYwv_jh3ZOc_18tbO4Va0ge2LHE" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: justify;"><img alt="" data-original-height="665" data-original-width="1000" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhhi9LagkC7ZhGSLykFCpcFH-2LY63geH7c7_vicl_T2F3Rz2i4rIm1u0qKY8l-L6gfdwJkijxG0Y7nFBVdCqh9lOexO1bu1f1fm4geLcf-vZywVT9ealgRqVX0OlGo4cuc8njW6aFO0lKqPRQgkuQ7-5BaM6Xdq72_BYwv_jh3ZOc_18tbO4Va0ge2LHE" width="320" /></a></div><div style="text-align: justify;">Ohlédnu-li se zpátky, tak nejlepší běžecké roky jsem absolvoval za okolností, které už teď působí surreálně, jako z blbého filmu. Pandemie covidu se dala sice využít k intenzivnějšímu tréninku, odvrácenou stránkou bylo rušení závodů. Takže když jsem se chystal v roce 2021 na dubnovou dvacetičtyřhodinovku, běžel jsme ji za úplně jiných podmínek v červenci, a přihlásil se raději na více závodů, protože nikdo nevěděl, jaký skutečně proběhne. Tak jsem se shodou okolností dostal v srpnu 2021 na krásnou stomílovku do Francie, protože to byl jeden z mála závodů, který pořadatelé na poslední chvíli nezrušili. O závodu jako takovém jsem už trochu psal (<a href="http://petr.valeknet.cz/2022/05/i-francouzska-sahara-okolobeh-balatonu.html" target="_blank">100 miles de France</a>) a jeho duch, trasa i pořadatelé mě neskutečně nadchli. Už tehdy jsem Laurentovi slíbil, že se vrátím a tak jsem se letos první polovinu roku připravoval na <a href="http://ultrardeche.fr/" target="_blank">UltrArdeche 222km</a>, který se na rozdíl od stomílovky běží v horách.</div><p></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEidwjXfDxLrUYNpNcF5DXndYrXdMoE_HnfXNq0UBezaENgy_8Z50kfam7wi9UK9ksh7nVu_O-hl1NJCCAoyGpjEhZTlFA1LjtRP7tAOudF-kaXxfRckUD-pBsVeO_otjhFfE9xzc-viJ0erFucn4o8Ngh3MmpQiNtFhKvclvDHNjrvn49-uBbmfsYnEX1A" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: justify;"><img alt="" data-original-height="666" data-original-width="1000" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEidwjXfDxLrUYNpNcF5DXndYrXdMoE_HnfXNq0UBezaENgy_8Z50kfam7wi9UK9ksh7nVu_O-hl1NJCCAoyGpjEhZTlFA1LjtRP7tAOudF-kaXxfRckUD-pBsVeO_otjhFfE9xzc-viJ0erFucn4o8Ngh3MmpQiNtFhKvclvDHNjrvn49-uBbmfsYnEX1A" width="320" /></a></p><div style="text-align: justify;">Do Francie jsem se vydal letadlem sám a už ve čtvrtek. Z hlediska celkového výkonu jsem tím rovnou ztratil desítky minut, možná i pár hodin, ale nevystavil jsem sám sebe tlaku na výsledek. Priorita a cíl byl doběhnout v solidním čase, ideálně druhý den ráno na snídani, prostě závod zaběhnout slušně. V Lyonu na letišti na mě čekal pán, který mě odvezl na základnu, do vesničky Alboussiere, ležící v horách (spíše v kopcích) asi 120km jižně od Lyonu. Malebné okolí a kopcovitá krajina dávala jasně najevo, že závod nebude žádná legrace. Zatím jsem byl ve velkém domě místního pana starosty ubytovaný sám, až během večera a noci přijížděli (byli přiváženi z letiště) další zahraniční běžci. Pátek jsem měl úplně celý pro sebe, občas jsem prohodil pár slov s ostatními běžci a poflakoval se po okolí. Odpoledne jsem zavítal na technickou poradu, odevzdal své dropbagy a šel brzo spát.</div><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><span style="text-align: left;">V sobotu ráno se vstávalo hodně brzy, start o šesté a tříkilometrové úvodní stoupání by ale probudilo k životu každého. Na startu bylo kromě místních také hodně běžců z různých zemí, většina z nich využila pohostinnosti pana starosty. Na chvostu pole se hlasitě vybavovali staří matadoři - jak starý je ten, kdo se postaví na start 222km závodu? - vepředu jsem poznal Floriana Robina - místního kluka, co mi před dvěma roky nadělil na stomílovce hodinu. Tísnil se tam v početné skupince, ve které dominovaly ambiciozně naladěné běžkyně. Podle toho také vypadaly první kilometry, dámy to napálily zběsilým tempem a všem ostatním zdrhly. Musím uznat, že některé na to i fyzicky měly a do cíle doběhly v hodně dobrých časech, viz pořadí. Já se občas raději ohlédl, jestli za mnou vůbec ještě někdo je, ale naštěstí bodří šedesátníci z řad matadorů šli rozumně.</span></div><p></p><p style="text-align: justify;">Ardeche je nádherné pohoří, příroda a vesničky v něm úžasné, občas jsme probíhali slavnými cyklistickými úseky v serpentinách, s výhledy a těžkými stoupáními. Celá trasa má přesně takové převýšení, jaké se dá krásně běžet, pokud to fyzička a zdraví dovolí. Ardeche je vlastně velmi podobné českým horám, jako když zamícháte naše kopce a náhodně je po krajině rozsypete. Běžíte si v Jizerkách a kolem vás sopečné pahorky Českého Středohoří. Pak sbíháte do dlouhého údolí, jako ze Sněžky, ale seběhnete do Lužických hor. </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhQPgDpJoCVqpXZuaNpRH-MCE1SUbA2loBMqbKZThKNg-d7nXZpZK3bRhOYhY4BKhuvY-vndBpoFH9BgrMtOZc34FhVURv6o_SaiXyxaOe34xAWf8zZwdV_euc2Yg8hhW-Xvs9Te06KZuhVtb2SihzZ6gsHdW07Hxdx1KhVZXyjbbrNVfXgPOZ6-gA4Lm0" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="" data-original-height="1080" data-original-width="1623" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhQPgDpJoCVqpXZuaNpRH-MCE1SUbA2loBMqbKZThKNg-d7nXZpZK3bRhOYhY4BKhuvY-vndBpoFH9BgrMtOZc34FhVURv6o_SaiXyxaOe34xAWf8zZwdV_euc2Yg8hhW-Xvs9Te06KZuhVtb2SihzZ6gsHdW07Hxdx1KhVZXyjbbrNVfXgPOZ6-gA4Lm0" width="320" /></a></div><div style="text-align: justify;">Občerstvovačky mají organizátoři rozmístěné po deseti kilometrech a dropbagy se nechávají na pěti místech. Bez supportu je závod výrazně náročnější, na noc jsem si raději bral batoh mimo jiné se suchým oblečením, což se ukázalo jako geniální tah. Už odpoledne na planinách jsem pořádně zmoknul a závodil s bouřkou, která se právě přelévala ze sousedního údolí do toho našeho. Kdo se neflákal do kopce, ten jí utekl a blýskalo se mu na lepší (hlavně výsledkové) časy, povětrnostní loterie tak byla zcela spravedlivá. Já se flákal, takže mně bouřka vpadla do zad asi tři kilometry před vesnicí Ponsac a v potoku vody jsem se brodil během pár minut. Ve chvíli, kdy by to člověk nejméně čekal, tak na mě od branky mávala starší paní, ať se schovám u nich na verandě. Závoďáckému egu jsem nedal ani příležitost se ozvat a o dvě minuty později už jsem pil kafe a baštil domácí buchtu. Úplně jsem se přestal těšit, až přestane pršet. Převlečený do suchého a s čelovkou na hlavě jsem se po 40 minutách rozloučil a vyrazil dál. Čekal mě souvislý běh dlouhým údolím, kde hučela řeka, byla jen tma a příjemný vlhký letní vzduch. A běželo mi to celou noc skoro samo, nohy byly jako vyměněné a napadlo mě, že přesně kvůli těmhle momentům to člověk dělá!</div><p></p><p style="text-align: justify;">Noc byla úžasná, dokonce jsem se dostal i přes pár lidí, začínal jsem být zvědavý, jak na tom jsem ohledně pořadí, ale z tabulek na občerstvovačkách jsem toho moc nevyčetl a mobil u sebe neměl. Dostat se ve zdraví na snídani do cíle se zdálo být reálné. A hlavně vyhnout se dalšímu horkému dni. Do cíle jsem přiběhl po osmé hodině, po té, co mě ještě zdrželo dlouhé stoupání na 190.km, i tak byl ale čas podle očekávání. Až v cíli jsem se dozvěděl, jakou nakládačku jsme my muži dostali od Iriny s Patrycjou. Obě bojovaly jako lvice a šly fenomenálně, výkon Iriny, která běžela bez supportu, je opravdu mimořádný.</p><p></p><div style="text-align: justify;"><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEioWuQwPkNGzoNwIsGjtmKIRT_TM_4N5vQhGYCX9xmIVGvl23Xru7ViCAbd8FB-qTn7sFjhjHvMJZJDKvYmrlkg9w8hZ11om5l_1dn30YtiuVDHCZTHtB-10gPOKVqECcESMt3fPTaC-1SWPtPW8Tjsh6T-ElWnQNrIiTZx0u_TLpljnC7G3wTWCuFRMc8" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img data-original-height="667" data-original-width="1000" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEioWuQwPkNGzoNwIsGjtmKIRT_TM_4N5vQhGYCX9xmIVGvl23Xru7ViCAbd8FB-qTn7sFjhjHvMJZJDKvYmrlkg9w8hZ11om5l_1dn30YtiuVDHCZTHtB-10gPOKVqECcESMt3fPTaC-1SWPtPW8Tjsh6T-ElWnQNrIiTZx0u_TLpljnC7G3wTWCuFRMc8=w320-h213" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Pánská "bedna" byla výrazně<br />zastíněna tou dámskou - viz výsledky</span></td></tr></tbody></table><div style="text-align: left;">UltrArdeche je krásný závod s domácím až rodinným zázemím, pořádaný jak pro domácí vysloužilé matadory, kteří ještě zvládnou podobnou vzdálenost uběhnout, tak pro výkonnostní ultraběžce, v případě Patrycje Bereznowske dokonce elitní profesionály. Náročnost trati je srovnatelná se Spartathlonem. Trasa je sice o 24 km kratší, nicméně v nekonečných stoupáních zde ztratíte mnohem více sil než v Řecku. Klimatické podmínky na jihu Francie umí být v květnu podobné jako v Řecku koncem září, nevyzpytatelnost horka a srážek umí pozlobit. Pořadatelsky je UltrArdeche organizované podobně jako Spartathlon, navíc s rodinným a přátelským zázemím, příjemnou a klidnou atmosférou, a mimořádnou pozorností organizátorů k běžcům. Ve srovnání s Ultrabalatonem není UltrArdeche zatížené žádnou komercí, což mám také rád.</div></div><p></p><p></p><div style="text-align: justify;">Momentálně se dva měsíce potýkám s dalším zraněním, zatímco ostruha mě po šesti měsících opustila, tak osmý týden neběhám kvůli zánětu v noze. Doufám, že se ještě podívám (podíváme) do Řecka, je mi ale jasné, že k Leonidasovi to bude letos nikoliv souboj s časomírou, ale souboj s vlastním tělem. </div><p></p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg_2Hl1ufbEtiPhI57ko3ldDiqV4jH5FmzVpXJul9W2AqQTdSbICt0JxegGoPJFfgHIPbt-rna_j6VYirlb0ojPiqUZ9_OcsuQMZrx1lo8FJYob1oZCxZtB9ohu47VdAGVPmhtKqjDsG3qA_lJ2dNhugmZ-_9lMl21et8nQl2FGpk2P-xdap3lZBi0d6B8" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" data-original-height="225" data-original-width="382" height="188" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg_2Hl1ufbEtiPhI57ko3ldDiqV4jH5FmzVpXJul9W2AqQTdSbICt0JxegGoPJFfgHIPbt-rna_j6VYirlb0ojPiqUZ9_OcsuQMZrx1lo8FJYob1oZCxZtB9ohu47VdAGVPmhtKqjDsG3qA_lJ2dNhugmZ-_9lMl21et8nQl2FGpk2P-xdap3lZBi0d6B8" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="text-align: left;"><span style="font-size: x-small;">Z celkových 85 běžců na startu se do cíle <br />po svých dostalo 47 (45% "úmrtnost")</span></span></td></tr></tbody></table><br /><p></p><div style="text-align: center;"><b>PS: děkuju organizátorům a Laurent Brueyrovi <br /></b><b>za krásný závod, skvělý servis a nádherné zážitky </b><span style="text-align: left;"><b>❤️</b></span></div>Unknownnoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-6180768782876856412023-04-16T19:51:00.004+02:002023-04-16T20:34:45.290+02:00Měření teploty tělesného jádra v praxi<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTOxeVLlORe8mJiU6EVORElkd8dK7ECxj6LL73ZQo-R_ZJXeWmQgJgfCpFvhOf7cMP3OWU047pcrysuh1KTpvXp98ooemFUrvHHIdAp5BXf4cD5gqx5f-zoauiqqosi_-caY0ckBtMd6dXqFI3qXlYjN2UbDBFWPW5ZT6KUg6jvlxh2L3-fwSREw1k/s1280/Sn%C3%ADmek2.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTOxeVLlORe8mJiU6EVORElkd8dK7ECxj6LL73ZQo-R_ZJXeWmQgJgfCpFvhOf7cMP3OWU047pcrysuh1KTpvXp98ooemFUrvHHIdAp5BXf4cD5gqx5f-zoauiqqosi_-caY0ckBtMd6dXqFI3qXlYjN2UbDBFWPW5ZT6KUg6jvlxh2L3-fwSREw1k/s320/Sn%C3%ADmek2.JPG" width="320" /></a></div>S přibývajícími lety nezbývá než sebekriticky uznat, že se běžecky nezlepšuji. Bývalá "rychlost" je pryč (uvozovky jsou v mém případě na místě), navíc mě dohání zdravotní neduhy. Snažím se situaci brát rozumně - přece jenom je pro mě vyhlídka běžecké dlouhověkosti zajímavější, než se kvůli umístění definitivně vyřídit na závodě. <p></p><p>V této souvislosti se na stará běžecká kolena s velkým zájmem seznamuju s technickými novinkami posledních let. Rád sleduji různé metriky a hodnoty, které nabízí jak Garmin, tak třeba Stryd, a to nejen ty běžecké. Sledovat se kromě tepu dá dnes totiž všechno možné a každý si může vybrat. Také přesnost měření je nebývale přesná, stačí si připomenout, co uměly v roce 2013 moje první Forerunner 310 a co dokáží moderní garminy dnes. Ministerstvo školství by v rámci boje proti alkoholismu mělo chytré hodinky rozdávat už na středních školách: nejodstrašující příklad není nějaké výchovné video nebo cirhóza pod mikroskopem, nejstrašidelnější je křivka variability srdečního tepu během kocoviny.</p><p>Ultramaraton má několik specifik, které ho odlišují od časově kratších vytrvalostních sportů: kromě mentálního nastavení, běžeckého vybavení, doplňování makro/mikronutrientů (schopnost je přijmout je spolu s vytrvalostním talentem pro úspěch klíčová), existuje velké množství parametrů, které někomu přidají málo nebo nic, ale jiné posunou výkonnostně o kategorii výše. Trvalo mi dlouhých šest let, než jsem si všiml (a přiznal si), že po hodině běhu v horku vypotím o půllitr potu více než běžci okolo mě - bez ohledu na jejich výkonnost. Zdánlivá banalita, která mi vzala mezi lety 2016-2021 naději na skvělý výsledek na dvacetičtyřhodinovce. Stačilo ji neběhat v létě, protože v horku se můj výkon znatelně snižuje.</p><p>Hodně mi k pochopení pomohlo zařízení, kterou už dva roky před tím používali špičkoví cyklisté. Napsal jsem o něm stručnou recenzi <a href="https://petr.valeknet.cz/2021/09/core-genialni-sensor-pro-ultramaraton.html" target="_blank">CORE – cesta do ultramaratoncova nitra</a> již před dvěma lety, teď bych ji chtěl v následujících řádcích doplnit o konkrétní příklady. </p><p>Musím hned na začátku zdůraznit, že hodnoty tělesné teploty jsou <b>individuální</b>, stejně jako způsob, jak na zvýšenou teplotu reaguje organismus. Každý může mít absolutní hodnoty jiné, stejně jako průběh křivky může mít každý úplně jiný. Nemá smysl brát si poprvé zařízení na závod, když nevíte, co vám hodnoty říkají. Je důležité dlouhodobě a v různých ročních obdobích pozorovat reakci organismu a postupně se s teplotou naučit pracovat. Také je důležité vědět, že se jedná o hodnotu tělesného jádra (tedy teploty kdesi pod hrudníkem) a že je tato hodnota vypočítaná, nikoliv změřená (jako v případě teploměru). <b>Uvedené příklady jsou pouze vodítkem, čeho si všímat a jak se zařízením pracovat.</b> </p><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheYlY76v9sv1WqvdGacKWGRqInlMVUWaIzhF1MjpTB72sgGKgl5x6VRmiQIXyZXmFBtn7l0SHDIA-GebBSgSwlTIId7RdSlMj75pxz8i8lRhjgkbEeK_ZhsTekZsWo6QAWjMRsWOGqGOhmDR6VsOn4MZqwmavON-gxO0RnMun1GD8ZDxlCJdPVwzl4/s1280/Sn%C3%ADmek4.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheYlY76v9sv1WqvdGacKWGRqInlMVUWaIzhF1MjpTB72sgGKgl5x6VRmiQIXyZXmFBtn7l0SHDIA-GebBSgSwlTIId7RdSlMj75pxz8i8lRhjgkbEeK_ZhsTekZsWo6QAWjMRsWOGqGOhmDR6VsOn4MZqwmavON-gxO0RnMun1GD8ZDxlCJdPVwzl4/w640-h360/Sn%C3%ADmek4.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><div style="text-align: left;">Teplejší dubnové počasí, zvlněná rovina, pomalejší začátek, rychlejší závěr, srdeční tep stabilní.</div><div style="text-align: left;">Za zmínku stojí skutečnost, že se mi vždy kolem 60. minuty teprve začíná tělo efektivně ochlazovat a teplota tělesného jádra z hodnoty 38.5°C klesá a ustálí se. Po dvou letech vím, že toto je můj ideální začátek a teplota by v dalších hodinách už neměla příliš přesáhnout tuto hodnotu. </div><br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxI3Acq7FQz3nKsq-58oskR4fj6HSoV7kBtvYSY4vVRRCuMdJjw2Vw-oigFeLUvAuoKkUzYwugndpbQDKJysnupwkHzsI2rOZslQNZYL6g11bblvXOOFJGikB4Q8LC9kxCYn0rptrCXbthBEAopveGzL9lDquMiW9BoMKcvayD8WqEqiqsTBfU2I6S/s1280/Sn%C3%ADmek5.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxI3Acq7FQz3nKsq-58oskR4fj6HSoV7kBtvYSY4vVRRCuMdJjw2Vw-oigFeLUvAuoKkUzYwugndpbQDKJysnupwkHzsI2rOZslQNZYL6g11bblvXOOFJGikB4Q8LC9kxCYn0rptrCXbthBEAopveGzL9lDquMiW9BoMKcvayD8WqEqiqsTBfU2I6S/w640-h360/Sn%C3%ADmek5.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><div style="text-align: left;">Dvě hodiny trvající běh, podobný tomu v Ukázce 1: o něco chladnější (ideální) počasí, cestou přišlo několik přerušení (klesající hodnoty ST), délka pauz měla vliv na tělesnou teplotu.</div><div style="text-align: left;">Chladit lze různými způsoby: v horku je účinný led, pomůže i chladnější pití, zpomalení či zastavení se ve stínu. Proudící vzduch vysušující pokožku a utírání potu z těla pomáhá také. <span style="text-align: center;">V horku je dle mé draze vykoupené zkušenosti oblečení a lá X-Bionic kontraproduktivní - perfektně mě termoreguluje pouze do cca 20°C.</span><span style="text-align: center;"> </span> </div></td></tr></tbody></table><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5eifblhiI-UP9CWA9Vzsf-j29dMvAuch1BYx94yGvYTEIc5VMLf9utvzQzWipRDbsaXPiU7sQLXHsXaDAH5BVMBgEp2inuyOpbrky21fcUrZxogrGxQ9vUwl_S1xYuh0-_OOLK6GycEkYnPwcpfPllDT9PIQp-WmSWhEjQqg7nW1bo1xMzbvSXUZs/s1280/Sn%C3%ADmek6.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5eifblhiI-UP9CWA9Vzsf-j29dMvAuch1BYx94yGvYTEIc5VMLf9utvzQzWipRDbsaXPiU7sQLXHsXaDAH5BVMBgEp2inuyOpbrky21fcUrZxogrGxQ9vUwl_S1xYuh0-_OOLK6GycEkYnPwcpfPllDT9PIQp-WmSWhEjQqg7nW1bo1xMzbvSXUZs/w640-h360/Sn%C3%ADmek6.JPG" width="640" /></a></div><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguSNrrxgBTLvY_4ueZfYWY7w5njexUgkOI73vHxOVeT3ZR4r5i3wZIdrhJd9VkhJtIGN7lycMwbWtollMbynyqlR7NzM8F7EHI4bhDaSTzXqUrcXznhWKWxC8QA5kqds9Qfe2XdebAXdFRZJzi69XbAAUsbPCJIYa6xywVD5kLpf8AXXBjxbC28oMN/s1280/Sn%C3%ADmek7.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguSNrrxgBTLvY_4ueZfYWY7w5njexUgkOI73vHxOVeT3ZR4r5i3wZIdrhJd9VkhJtIGN7lycMwbWtollMbynyqlR7NzM8F7EHI4bhDaSTzXqUrcXznhWKWxC8QA5kqds9Qfe2XdebAXdFRZJzi69XbAAUsbPCJIYa6xywVD5kLpf8AXXBjxbC28oMN/w640-h360/Sn%C3%ADmek7.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: left;">Názorný příklad přehřátí organismu, který jsem popsal v recenzi již před dvěma lety (odkaz výše). Na fotce je kromě totálně promočeného trika (teploty dosahovaly přes 40°C) vidět, že nosím měřič na paži společně s Polarem OH1. Porovnával jsem měření teploty na paži a na hrudním pásu a výsledky jsou s mírným zpožděním velmi podobné. </td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1S_xo02DW-7FIVwPjx7Ie4WXjh3jiSV1IbLd4GFmkYK7H9oy7j_Lp6VyuAf8HiCRs41O_2e1mVuTqRauVmrEzfGRRl3Nh_leiqktcm58wL7qbJx-E39nC9Fqo6Oj53L5X9oa3VhCyB7KgzCHUKYIZwNkrempFW75s_dIGEe51avoD-6Lbne-_s6e8/s1280/Sn%C3%ADmek8.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1S_xo02DW-7FIVwPjx7Ie4WXjh3jiSV1IbLd4GFmkYK7H9oy7j_Lp6VyuAf8HiCRs41O_2e1mVuTqRauVmrEzfGRRl3Nh_leiqktcm58wL7qbJx-E39nC9Fqo6Oj53L5X9oa3VhCyB7KgzCHUKYIZwNkrempFW75s_dIGEe51avoD-6Lbne-_s6e8/w640-h360/Sn%C3%ADmek8.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: left;">Ukázka špatně rozběhnutého závodu a špatně nastavené strategie. Na metě maratonu jsem byl sice v čele závodu, nicméně <i>core teplota </i>přes 39.5°C znamenala totální uvaření a ztrátu schopnosti souvisle běžet v rozumném tempu. Teprve po západu slunce se situace zlepšila a ze sedmého místa jsem se dokázal prodrat na druhé místo. </td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsH6bBALrJMfs_PSfZWNRtqKW5oeBsTVpP0-tD6SkIagWmXIElGUw_1KsTRysm-_TS2eGQQDNrpYLKc3QGIsShKuwAKWOId8OPXsw4uYONPMxXxQ9rKF-rlB7I8eG05F9j9I8Sd7yuXAYh2_JbkmXHjSoZEeiAhdYDXwrP5UWZJlG4lFDJ77Nn0z3K/s1280/Sn%C3%ADmek9.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsH6bBALrJMfs_PSfZWNRtqKW5oeBsTVpP0-tD6SkIagWmXIElGUw_1KsTRysm-_TS2eGQQDNrpYLKc3QGIsShKuwAKWOId8OPXsw4uYONPMxXxQ9rKF-rlB7I8eG05F9j9I8Sd7yuXAYh2_JbkmXHjSoZEeiAhdYDXwrP5UWZJlG4lFDJ77Nn0z3K/w640-h360/Sn%C3%ADmek9.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: left;">O necelé dva měsíce později jsem běžel Ultrabalaton. Forma nebyla ideální, mohl jsem si tedy s pomocí Jitky na kole vyzkoušet běžet 22+ hodiny zcela souvisle a při tom udržovat tělesnou teplotu pod 38.4°C. Ráno bylo sice chladněji, v odpoledních hodinách teploty stouply ke 30°C a výše. Zajímavé je, jak tělesná teplota doslova spadla s večerním ochlazením. </td></tr></tbody></table><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAe2iwLBPfanOc3il7QSqdM5bUxvny-71AJtVX2co_lSogHBdO1-XOydFpj0M9krjZ8iAgUFpEIxsGqOei3YGVpPf3lWJ2_xnu6Z0PYLhQOmqOsUxlsfL9cwdv0ec8Oob6JF-lsA16-bE7s90I5f2l0nHYimA5GWykr2YzEjTgcjD1XufNo5BwSqxT/s1280/Sn%C3%ADmek10.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAe2iwLBPfanOc3il7QSqdM5bUxvny-71AJtVX2co_lSogHBdO1-XOydFpj0M9krjZ8iAgUFpEIxsGqOei3YGVpPf3lWJ2_xnu6Z0PYLhQOmqOsUxlsfL9cwdv0ec8Oob6JF-lsA16-bE7s90I5f2l0nHYimA5GWykr2YzEjTgcjD1XufNo5BwSqxT/w640-h360/Sn%C3%ADmek10.JPG" width="640" /></a></div><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGOxv3Qg_JpOwUwpEBiUMpU0tSHE24u9x0knZHCTcbKkVH0hc9_s9qtL7358O0ejd3LxnEhAYIizsOTItuHgnnV7-ONTOppUMOAYYGNgIQIBm0x83NCQkCrlaBTBneVziigzG3DcFFBjXgKcOesu9Ew0Th-w_cAMRYwkpbdlHq8p8XoOHcTEBJ1APf/s1280/Sn%C3%ADmek11.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGOxv3Qg_JpOwUwpEBiUMpU0tSHE24u9x0knZHCTcbKkVH0hc9_s9qtL7358O0ejd3LxnEhAYIizsOTItuHgnnV7-ONTOppUMOAYYGNgIQIBm0x83NCQkCrlaBTBneVziigzG3DcFFBjXgKcOesu9Ew0Th-w_cAMRYwkpbdlHq8p8XoOHcTEBJ1APf/w640-h360/Sn%C3%ADmek11.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: left;">Zhruba 14 dní před Spartathlonem řádila v práci a doma jedna z posledních vln covidu. Za celou epidemii jsem neměl pozitivní test ani příznaky. Pro jistotu jsem se na posledních deset dní před závodem odstěhoval z domova a vyhýbal kontaktu s lidmi. Jediný možný příznak onemocnění v tomto období byla právě zvýšená teplota při běhu. Při porovnání s Ukázkou 1 a Ukázkou 2 je teplota tělesného jádra o 0.5°C vyšší než by měla být. Dalším příznakem mohlo být zvýšené pocení při běhu. A jak to dopadlo? <br /><br /><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLXGd2xC-mVUgGmZOOflAmTub3FGcweqFUYaRXdcgU7mdwgFFjfXK5RCLXqtD5aojCCAvsLZBPa9XMWwsDLr74WLzxRNedLPmF8FeWFPMuX1UaGbZECFTKxoSJIy875OERMjlbNXfW9BP6WEB9I4ezWKMxBSjM8ecS2bRLf9tY2L6TBSu7xrxzUpCI/s830/Spartathlon%20temp.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="178" data-original-width="830" height="138" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLXGd2xC-mVUgGmZOOflAmTub3FGcweqFUYaRXdcgU7mdwgFFjfXK5RCLXqtD5aojCCAvsLZBPa9XMWwsDLr74WLzxRNedLPmF8FeWFPMuX1UaGbZECFTKxoSJIy875OERMjlbNXfW9BP6WEB9I4ezWKMxBSjM8ecS2bRLf9tY2L6TBSu7xrxzUpCI/w640-h138/Spartathlon%20temp.png" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: left;">Dopadlo to v rámci možností dobře (11. místo). Maximální teplota tělesného jádra už nešla ani v extrémním horku přes 39°C tak jako v předchozích dvou chladných týdnech ....</td></tr></tbody></table></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicCuB51nv94BK7UeOsovFzJM_qq5A2I0xlrdHSabUCnQ9q-_5hGtptCYDMG3k_qlSDEfSrWyQ7lxgx3jhoWobcx9CYnC8vKT0d4vzVGeIG26-rtMG49Iv_93jw3mcSa3HFtXvVqJbuKHY00xMqku2QOt6TfA9xesUo1iHYeMssosdFbyoyoLS2chV0/s1280/Sn%C3%ADmek12.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicCuB51nv94BK7UeOsovFzJM_qq5A2I0xlrdHSabUCnQ9q-_5hGtptCYDMG3k_qlSDEfSrWyQ7lxgx3jhoWobcx9CYnC8vKT0d4vzVGeIG26-rtMG49Iv_93jw3mcSa3HFtXvVqJbuKHY00xMqku2QOt6TfA9xesUo1iHYeMssosdFbyoyoLS2chV0/w640-h360/Sn%C3%ADmek12.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: left;">... a takto dopadl test na protilátky provedený přesně 7 dní po startu Spartathlonu (6 dní po doběhu). </td></tr></tbody></table><div><br /></div><div><div><b><i><u>Závěr:</u></i></b></div><div><br /></div><div>Podle mého názoru nemá smysl se teplotou tělesného jádra zabývat, pokud se potíte méně a horké počasí vás nenutí pít litry tekutin během pár hodin. Stejně tak není podle mého názoru potřeba měřit si teplotu pokud běháte závody do délky maratonu: závod je příliš krátký na to, aby jste vyšší teplotu ustáli a v cíli se ochladili. Výjimkou mohou být závody v extrémních klimatických podmínkách. </div><div><br /></div><div>Záměrně v textu pouze pro ilustraci popisuju příklady a jak s hodnotami pracuji. Vyhýbám se jakémukoliv medicínskému vyhodnocování, protože k tomu nejsem kompetentní.</div><div><br /></div><div>Pro Garmin hodinky (ANT+) je k dispozici datové pole i speciální aplikace (vhodná třeba při sledování teploty během nemoci). V Garmin Connect se pak objeví v záznamu běhu graf včetně avg/min/max teploty. </div><div>Měřič má také vlastní aplikaci pro iOS a Android. </div></div><div><br /></div><div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_B6Y2vnnZToXzHLYHnRphoJVlmmdnqmEoIkuEV4XkEja9i5Ln5tF4-y220655pJh1FaeFpQ1POiCHmNTzqRPxDbRAs78cvgblgp3KOB9l2qfc3MFLsi8YmB21Px1BHn6067KQZoAN8jLm0MyxK2ljhFgc7eJAkV7-RwlcbXIu-xmsJGE9WDxtM3Lt/s1334/run_and_lab.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1334" data-original-width="750" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_B6Y2vnnZToXzHLYHnRphoJVlmmdnqmEoIkuEV4XkEja9i5Ln5tF4-y220655pJh1FaeFpQ1POiCHmNTzqRPxDbRAs78cvgblgp3KOB9l2qfc3MFLsi8YmB21Px1BHn6067KQZoAN8jLm0MyxK2ljhFgc7eJAkV7-RwlcbXIu-xmsJGE9WDxtM3Lt/s16000/run_and_lab.JPG" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br />Prezentace vznikla díky pozvání Aleše Dvořáka, PhD. <br />na přednášku "Biochemie sportu a výživy v praxi" 1.LF UK (březen 2023)</td></tr></tbody></table><b><i><u><br /></u></i></b></div><div><br /></div>Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-64931481441759506242022-11-20T17:05:00.001+01:002022-11-20T20:42:52.012+01:00Rozhovor: L'ultra è nei tuoi piedi, ma la vittoria è nella tua testa / Ultra is in your feet, but the winning is in your head<p>... ano, to jsem opravdu řekl i když vím, že to (1) není originální a (2) není tak úplně pravda. </p><p>Sportovní psycholog Matteo Simone mi poslal 18 otázek. Nejprve mi přišlo, že odpovědi na ně budou lehké a jasné, pak jsem se do nich zamotával a zamotával a nakonec jsem byl po několika dnech škrtání a přepisování rád, že to mám z krku. Uložím si to sem na blog, abych si pamatoval, že mám vždy dobře vážit slova.</p><p>Na sociálních sítích to někdy vypadá, že o ultra dnes může rozumovat každý, kdo má obě nohy a aspoň jednu přihlášku na závod. Mám už něco ultraběhů za sebou a každá nová zkušenost mě se vší pokorou přinutí ohnout anebo i změnit názor. Dobře vím, že je nemožné cokoliv generalizovat. </p><p>Mimochodem, to je na tom našem ultraběhání jedna z nejhezčích věcí: že se mu věnuje nesourodá komunita lidí a k cíli může dojít každý svobodně po svém. Tak tedy: </p><p style="text-align: center;"><b><span style="font-size: medium;"><a href="https://ilsentieroalternativo.blogspot.com/2022/11/petr-valek-lultra-e-nei-tuoi-piedi-ma.html">Petr Válek: L'ultra è nei tuoi piedi, ma la vittoria è nella tua testa</a> </span></b></p><p><i>(nejprve je text s komentářem Mattea v italštině, pod tím pak následují mé původní odpovědi v angličtině, za korekturu děkuju Jitce). </i></p><p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwo2c1q4nYrTbM3CWoQkSufS0QsY7d9t0BJ-4EipFFUp9W3GB8sgwK0hl9RmDZUfu1SQnTwh2Ebi-P5K01NevsS4Fgk1TMF36uG6AGGZeFbEKd3rmLZM097ExpZTSEWHdxEpRG3dj0oJrT9B2lvZF8mLfGnDTt0Q-trJgS1vNsUC2StPtYe34eBe_n/s1619/Bez%20n%C3%A1zvu.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="864" data-original-width="1619" height="342" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwo2c1q4nYrTbM3CWoQkSufS0QsY7d9t0BJ-4EipFFUp9W3GB8sgwK0hl9RmDZUfu1SQnTwh2Ebi-P5K01NevsS4Fgk1TMF36uG6AGGZeFbEKd3rmLZM097ExpZTSEWHdxEpRG3dj0oJrT9B2lvZF8mLfGnDTt0Q-trJgS1vNsUC2StPtYe34eBe_n/w640-h342/Bez%20n%C3%A1zvu.png" width="640" /></a></div><br /><p><br /></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-85682582241194741252022-10-09T20:15:00.007+02:002022-10-09T20:47:27.943+02:00Jak jsme kalili stříbro a mlčeli celé září<p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLFRyg_WKZGXmmlP4lpR91ccupgT3zdhadqurEfd5RInSl4vmXteUgEkW2CgOH75dsf6kmmo9KN6K_UpRlkasIUhnRLTX5Vs_kRsb8l73ZMZ2wfpgGcc9Ji5Dh9ulMI9tffkyccZnt2_r49ALQMi7Z5UNKK49gk9WjmVQBWcR0OujnsOw5Bxx7GNJQ/s4032/IMG_0487.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLFRyg_WKZGXmmlP4lpR91ccupgT3zdhadqurEfd5RInSl4vmXteUgEkW2CgOH75dsf6kmmo9KN6K_UpRlkasIUhnRLTX5Vs_kRsb8l73ZMZ2wfpgGcc9Ji5Dh9ulMI9tffkyccZnt2_r49ALQMi7Z5UNKK49gk9WjmVQBWcR0OujnsOw5Bxx7GNJQ/w300-h400/IMG_0487.jpg" width="300" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Radce i Kamberákovi patří můj obrovský dík! <br />Support jsem měl na jedničku s hvězdičkou!<br /><br /></td></tr></tbody></table><b>Má smysl jezdit pořád na Spartathlon? </b><p></p><p>Zásadní otázka, kterou si pokládám už sedm let! Nic na světě není perfektní a Spartathlon má k dokonalosti daleko. Navíc díky němu mám nejen já, ale i moje rodina zkažené celé září. Marně hledám vysvětlení proč do tohoto vlaku pokaždé znovu nastoupím, když mi to vlastně není příjemné. Pokusím se odpověď najít znovu a půjdu na to trochu jinak, abych došel k upřímné a pravdivé odpovědi. </p><p>Nebudu si nic nalhávat, ale pocity měsíc před závodem jsou hrozné. Spartathlon vyjde jak polovina rodinné dovolené, je to určitý závazek, a jak se start kvapem blíží, mění se fáze strachu ve fázi odevzdání, v Korintu pak přichází i určitě úleva a doběhnu-li do Sparty, tak totální katarze: </p><p>(1-STRACH) poslední týdny před Spartathlonem jsou nejhorší a naprosto je nesnáším (pokud mě nesnáší i okolí, tak se vůbec nedivím), únava velká, virózy řádí úplně všude, práce nad hlavu, každý den mě už čeká jen monotónní dřina a stres</p><p>(2-ODEVZDANOST) v pátek ráno pod Akropolí si slibuji, že tohle mě nebaví, nezajímá a absolvuju to úplně naposledy</p><p>(3-DNO) o chvíli později se dusím desítky kilometrů po dálnici a kolem chemiček, nadávám a nesnáším to tu ještě víc</p><p>(4-NADĚJE) jako zázrakem vypustím otrávenou duši v rozpáleném Korintu a trochu mě to začne i bavit</p><p>(5-SVĚTLO NA KONCI TUNELU) kutálím se dolů kamením po kozí stezce, všechno bolí, ale je to supr</p><p>(6-LOL FÁZE) nakonec se sám ze sebe (a trapně) dojmu ve Spartě, bylo to fajn, nic nebolí, vše odpuštěno, sláva Spartathlonu! </p><p>A to je přesně ono: doběhnu do cíle, oddychnu si, spadne to ze mě s tím, že to už bylo naspoledy, přijedu domů a zapomenu na všechno ošklivý, projdu si jen tak termínovku a zjistím, že stejně nic lepšího na mě v běžeckém kalendáři nečeká. Spartathlon je nejvíc, prostě ho miluju i nesnáším zároveň, ale to je tak všechno co s tím dokážu udělat. </p><p>Spartathlon by v mnoha směrech obtížně snesl srovnání s organizačně vymazlenými akcemi u nás, v Německu, ve Francii a jinde ve světě, nebýt toho, co ostatním závodům chybí: tradice, atmosféra, příběh a snad i "duše". A taky možnost pobýt na jednom místě šest dní s dalšími ultraběžci. Tradici a atmosféru vybudovala za čtyřicet let hrstka nadšených pořadatelů společně s bandou ultramaratonců z celého světa. Závod se prezentuje jako amatérský, má jednoduchá pravidla, není snadné se na něj kvalifikovat, nenarazíte na žádné odměny a neotravuje vás komerční humbuk. Tím vším je celá ta několikadenní atmosféra jiná, osobní, přátelská, vřelá a naprosto pohlcující. Navíc, málokdy se v cizině cítím dobře a hrdě jako Čech: <b><i>Czech Spartathlon Team </i></b>je prostě dobrá značka a už několik let znamená obměňující se partu lidí kolem Radka, který tu dokázal jak z pohledu nás ostatních, tak i historie samotného závodu nemožné. Běžel jsem dost krásných závodů na to, abych měl nějaké srovnání, ale genius loci nesoucí se nad celou trasou do Sparty a nad celým tímhle ultra-společenstvem je prostě jedinečný.</p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2s5sfIp8drBCHmzBe20jZEp8IVt6vAfMsYOI45TNsd4G7DycP9BV5Fwh_HzTQo1fqx7M27AAgBi0CdvzJtSW8Dk4TwE-PhObO78qSJ7OiC78EGS0Pwq5iklrifbaEsfPd-NnhdZZ1rXM3-CzwD0V-VUi8p8pHxzcvc5RKeWAHJ2teZZXgksiucBBq/s2048/Elias%20-%20Corint%202.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1366" data-original-width="2048" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2s5sfIp8drBCHmzBe20jZEp8IVt6vAfMsYOI45TNsd4G7DycP9BV5Fwh_HzTQo1fqx7M27AAgBi0CdvzJtSW8Dk4TwE-PhObO78qSJ7OiC78EGS0Pwq5iklrifbaEsfPd-NnhdZZ1rXM3-CzwD0V-VUi8p8pHxzcvc5RKeWAHJ2teZZXgksiucBBq/s320/Elias%20-%20Corint%202.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Chladím vzduchem, jak to jen jde</td></tr></tbody></table><p></p><p>Ještě tři dny po návratu jsem tvrdil, že to bylo popáté a naposledy. Čtvrtý den jsem po třech pivech otočil o 180° a s plnou rozhodností říkám .... času je dost, ještě <b><i>nevím a uvidím!</i></b></p><p><b>Od Akropole (0.km) do Korintu (80.km): a na co myslíš, když běžíš?<br /></b><br /></p><p>Oblíbená otázka z okruhu neběhajících přátel, na kterou odpovídám, že většinou při běhu nemyslím na nic, ale občas mě z ničeho nic napadne něco chytrého. Tentokrát jsem už po startu v Athénách měl o čem přemýšlet: proč mě tlačí boty na špičce a dřou na patě, když mám vše stovky, tisíce kilometrů vyzkoušené? Proč se od začátku září přehřívám a potím násobně víc než v horkém létě? Je to skličující a v pořádku to není. Přitom příprava byla naprosto skvělá! Až na to, že čtrnáct dní před odletem do Řecka se objevil nejdřív covid v práci, o tři dny později doma. V panice jsem popadl několik párů ponožek, triček, dva páry běžeckého oblečení a vypadl z domova. Druhý den jsem se s respirátorem na obličeji scházel s dětmi na procházce po Hradě a připadal si jak odloučená hlava rodiny. Dlouhých deset dní paranoidního strachu, že něco před startem chytím. Letos byla ta oběť pro všechny velká, a to byl hlavní důvod si říkat, že na Spartathlon jedu naposledy, že tohle nemám zapotřebí ... Vybíháme po dálnici ven z Athén, tempo volím opatrné, protože mi příliš brzy tuhnou nohy, začíná vedro, boty tlačí dál a ze mě leje pot. </p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwolnddFxVaXTbYGsup6lVQSgQgiuIAMfkYTJ2ne3GN1UR42o91ha8uXIjl8gE-buysxC-PqCTj0a2uh9U1QrqmlKjezy4FbtM_fK9GxxKHdySEbr0xyvScU1chKv1SEQEM5mAA-qwTl4sMH64Xyg_vleg5F78YSb3sSUM1QZk37iG-ZzI0QjHKGnJ/s5184/52395901254_bbe68ebdac_o.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3456" data-original-width="5184" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwolnddFxVaXTbYGsup6lVQSgQgiuIAMfkYTJ2ne3GN1UR42o91ha8uXIjl8gE-buysxC-PqCTj0a2uh9U1QrqmlKjezy4FbtM_fK9GxxKHdySEbr0xyvScU1chKv1SEQEM5mAA-qwTl4sMH64Xyg_vleg5F78YSb3sSUM1QZk37iG-ZzI0QjHKGnJ/s320/52395901254_bbe68ebdac_o.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Těsně pod vrcholem</td></tr></tbody></table><p></p><p>Preventivně se krmím solnými tabletami, zakusuju je hořčíkem, na maratonu se poprvé převlíkám od pasu nahoru. Je skvělé, že na tohle tu mám Radku s Kamberákem, takhle se to i s osušením dá zvládnout za něco přes minutu. I tak průměrné tempo klesne o pár sekund, což je k naštvání, ale nic to neznamená, do cíle je ještě hodně daleko. Nohy časem začínají bolet normálně, tedy úměrně překonané vzdálenosti. Kopec před Korintem zvládám svižně vyběhnout téměř celý a mám třetinu závodu za sebou. Šlo to rychle a kromě otlačených pat a bolavých palců, které se snažím v botě držet pokrčené, mě nic moc netrápí. Vdechnu tři lžičky těstovin a vybíhám, bohužel bez láhve s pitím. </p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgx2QtyenLQsy-fOmYgLGA3YHizjlDDJ3YK33pzFUZbLEmir4B1s4NmKUiKzEbFIADFnFDSUQlRZNBmo0Lv_VEjkz4mkmQ15bv9CsWb2NvmUy1JFoCBHSWribbDEH7pOtUpQOUu8OLz7wYhAU2Y_0xXOy15Vu-tDSOFlxIZX-ziR7mycLTHNqki95l/s4032/IMG_0463.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjgx2QtyenLQsy-fOmYgLGA3YHizjlDDJ3YK33pzFUZbLEmir4B1s4NmKUiKzEbFIADFnFDSUQlRZNBmo0Lv_VEjkz4mkmQ15bv9CsWb2NvmUy1JFoCBHSWribbDEH7pOtUpQOUu8OLz7wYhAU2Y_0xXOy15Vu-tDSOFlxIZX-ziR7mycLTHNqki95l/s320/IMG_0463.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Já, pata, tři grácie a dva sparťanští úředníci</td></tr></tbody></table><p></p><p><b>Z Korintu až za vrchol (161.km): nejhorší je smrt z vyděšení</b></p><p>Banální chyba, ale vracet se těch osmdesát metrů nechci, za čtyři kiláky se napiju, to zvládnu. Zvládnu to s vypětím všech sil, občerstvovačka číslo 23 na dohled, slunce neúprosně pálí, sucho v puse a mně se motá hlava tak, že radši ke stanici dojdu. Pak už si všichni dáváme pozor, abych nic nezapomněl, hlavně na pití a brýle. Probíhám místy, kde jsem před třemi roky už jenom šel, částečně v bezvědomí, protože si na nic moc nepamatuju, a vůbec mi ve vzpomínkách není dobře. Taky horko nabírá na síle a musím zpomalovat, v prudších kopcích přecházet do chůze. Druhá třetina byla slabá, protože už cesta do Korintu mě stála více sil, než jsem počítal. Přitom zrovna na kopce jsem se snažil připravit co nejlépe. </p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpmMH0bgkJFjmBo4rgXXCANJP-hHqT6Jo1lHfnV95uqqYWLHE_jGOwXVPp3VllOzBWKyQsbGl2HFWIOXmk0OSCXgYfGwrOcj_iCYaA-xnCryx3qmZLbDgRYSFAQJFgYaG9LLpch7-TGOFmZO7mUKQxc8SD07bRJce5SRVqUUNxC_C3NnA-o9XZ4nyG/s4032/IMG_0244.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpmMH0bgkJFjmBo4rgXXCANJP-hHqT6Jo1lHfnV95uqqYWLHE_jGOwXVPp3VllOzBWKyQsbGl2HFWIOXmk0OSCXgYfGwrOcj_iCYaA-xnCryx3qmZLbDgRYSFAQJFgYaG9LLpch7-TGOFmZO7mUKQxc8SD07bRJce5SRVqUUNxC_C3NnA-o9XZ4nyG/s320/IMG_0244.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pátek ráno, pod Akropolí</td></tr></tbody></table>Přichází večer, přichází noc a tma, běžím pořád sám, od 120.km jsem viděl možná šest běžců. Ochladí se, ale ne moc, teplota je příjemná, takže už do sebe nemusím ládovat tak velké množství solných tablet a tekutin. Vyškrábu se nahoru na kopec, ani tady mi stoupání letos nevyšlo, mezi 143.-161.km jsem promrhal asi nejvíc času, ale lépe to v tu chvíli nešlo. U dálnice míjím Angličana, co mě na úpatí hory svižně předbíhal, dole vypadal svěže, nahoru to celé vyběhl, ale teď se motá a prosí mě o vodu. Totálně se vydal a netuším, jestli kluk nakonec dokončil. Možná jsem to tedy šel nakonec pragmaticky a zkušeně. Euforie na vrcholu je krátká, nefouká tu, je teplo, sundám bundu a řítím se krokem po ujíždějících kamenech a klouzavém prachu dolů. Pohled do údolí je zdrcující, bolet to bude hodně dlouho, nehty na nohou mi nadávají, a chytá mě migréna ... jedna, dvě, tři, možná pět silných vln, kdy se mi podlomí kolena bolestí a občas řvu a zaháním strašného démona ve vlastní hlavě. Těsně před asfaltkou, na konci 2,5 km klesání u vesnice zakufruju a vbíhám ke statku s kozama a příšerným hlídacím psem. Jsem z Řecka zvyklý na různé štěkající zrůdy, ale tenhle zmetek budí fakt hrůzu. Vidím občerstvovačku zdola, místo abych k ní přiběhl shora. Ach jo. Pouštím si navigaci, je to pravda, tak se vracím zpátky na trasu 400 metrů do kopce na cestu.<p></p><p><b>Od hory do Sparty (246.km) je cesta rychlá</b></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjM7dMP1n16zbcBRpczNogdk9VEFWUyDwIs88kc8JKxC3nYamE5jNZ3_bc_ErJMtwb7xwpIHGyHxbmf1pOVgEbuD7pDKUom0yO8hD23HTrA1lnZnB65AuSueiZ9uoSYEG9r2swtPcZEYDdH3lP9drUz4t3N3obVJQg9y5LaQcQHsW6obKRbKCPgG5_T/s2048/40fabcce-0b0d-4c34-9283-73efdaac4819.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjM7dMP1n16zbcBRpczNogdk9VEFWUyDwIs88kc8JKxC3nYamE5jNZ3_bc_ErJMtwb7xwpIHGyHxbmf1pOVgEbuD7pDKUom0yO8hD23HTrA1lnZnB65AuSueiZ9uoSYEG9r2swtPcZEYDdH3lP9drUz4t3N3obVJQg9y5LaQcQHsW6obKRbKCPgG5_T/s320/40fabcce-0b0d-4c34-9283-73efdaac4819.jpg" width="240" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kdesi na cestě zpět ze Sparty do Athén </td></tr></tbody></table><p>Poslední třetina přede mnou a palce už konečně nebolí, asi jsem zlikvidoval zbylá nervová zakončení. Narozdíl od dvacetičtyřhodinovky tady můžete ovlivnit, za jak dlouho vám zazvoní zvonec a běhání bude konec. A to mě pohání a dodává sílu. Utěšovat se 85 km před cílem něčím podobným svědčí o velkém vyčerpání ducha. Běh mi taky pomáhá proti migréně, běžím pořád, a řekl bych, že běžím velmi dobře. Občerstvovačky utíkají jedna za druhou, třetí třetina závodu se mi povedla. Bohužel, ač jsem si letos věřil do kopců, nepovedly se mi ani v poslední části. Místo nástupu do dlouhého pětikilometrového stoupání na 200.km na mě přišla slabost a ochablost takového rozsahu, že jsem se sotva držel na nohách. Co teď? Usínat je normální dokud ale usíná hlava a ne celé tělo, navíc kolem projíždějících kamionů. Doplácal jsem se na občerstvovačku a proti všem mým zásadám si sedl. Byl to nejkritičtější okamžik. Napadlo mě požádat o kafe a polévku, položil si hlavu do daní a na moment usnul. Paní mě hned vzbudila, kopnul jsem do sebe instantní hrůzu a zalil ji kafem. V těle se mi rozlilo instantní horko a síla, vstal jsem, kus ještě šel, ale pak se rozběhl a běžel skoro až do Sparty. </p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA1g2eSNqfY6YrDj_deH10uqfXc3SyhYVxvYCIyT1nihIkR5HiGXBxLb9gsqSQsMJA5Wy44CgbcAnDEysyUC4g9JzlrzN5FH8tzDGbx8hXdZX6KpFBzs32-YtNk1iKpcihDyNODF6L93GUIZDmciRjxDK3O0KTtQcw0Gb5gQ5bxY7yUl_wNehr4K6x/s4032/IMG_0841.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA1g2eSNqfY6YrDj_deH10uqfXc3SyhYVxvYCIyT1nihIkR5HiGXBxLb9gsqSQsMJA5Wy44CgbcAnDEysyUC4g9JzlrzN5FH8tzDGbx8hXdZX6KpFBzs32-YtNk1iKpcihDyNODF6L93GUIZDmciRjxDK3O0KTtQcw0Gb5gQ5bxY7yUl_wNehr4K6x/s320/IMG_0841.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vyhlásili nás jako strong Czech Spartathlon Team! <br />Kostis a Polymeris vpravo</td></tr></tbody></table>Těsně před Spartou, za pumpou kousek pod CP72, dobíhám zvracející Američanku, třetí ženu. Běžíme jak o život, ona bojuje o bednu, já už to chci mít co nejdříve za sebou, než začne horko. Čeká mě tak jen drobná epizoda s upadlým nehtem zabodnutým vertikálně do lůžka na malíčku a nepříjemné bodání v achilovce. Ve Spartě moc lidí na ulicích ještě není, ale připojuje se ke mně policajt na motorce a dva kluci na kolech, na náměstí už se mnou několik dětí běží. Tohle člověk zažije fakt jenom tady! Občas mi vyhrknou slzy, tak je utřu. Spartou ke králi běžíte přes dva kilometry a pořád mírně stoupáte, ale je to krásný a sil mám kupodivu na rozdávání. Posledních dvě stě metrů běžíme s Radkou k Leonidasovi, taková neplánovaná oslava stříbrné svatby, pak pět minut pomíjivé slávy, splnit všechny rituály, věnec, voda, oňuňávání paty si tradičně odpouštím, stačí mi dotek. Je po všem. Bylo to hezké, bylo to hrozné, chci sem ještě někdy? Nechci. Nevím.<p></p><p>Je sobota dopoledne, úleva je obrovská a jediné co s jistotou vím, že nebudu následující dva týdny běhat a čeká mě s Radkou, Kamberákem a celým týmem společná dovolená až do úterý.</p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='409' height='340' src='https://www.blogger.com/video.g?token=AD6v5dz59w2xdyhK4dG5P9mIFNslOPeX5f-hfApu90ooy5NUsDlG_mVmpojGVEpEgIeZ-HQgcezhUpDa-3G1stlGHA' class='b-hbp-video b-uploaded' frameborder='0'></iframe></div><br /><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlXec9EaWq74F2VHGjC_Ko4c34FaBvkZKFmxnduu8gBc3h7g0xFv-SqReqm4BqMA3y1xt8S2wRLbu0tu23Hun8UZyYfdPZ2NtG5gp11NnRsZKQ4bHo0vzfh8I978V19FdaEfq43DxmtMaSs-fqyVTKrZNYY2CpugSVmBRK7vrhP5ggwq6kmVY8I5q_/s805/Po%C5%99ad%C3%AD.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="805" data-original-width="732" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlXec9EaWq74F2VHGjC_Ko4c34FaBvkZKFmxnduu8gBc3h7g0xFv-SqReqm4BqMA3y1xt8S2wRLbu0tu23Hun8UZyYfdPZ2NtG5gp11NnRsZKQ4bHo0vzfh8I978V19FdaEfq43DxmtMaSs-fqyVTKrZNYY2CpugSVmBRK7vrhP5ggwq6kmVY8I5q_/w582-h640/Po%C5%99ad%C3%AD.png" width="582" /></a></div><br /><p><br /></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkULzGJwQ7qOTDgczKw3tY-Mv3Z3Lp7pr2egOqnbNklkoTaVkRJOWXBHuPsp88xYW1EMiXSltHdIKoM66iWYQnJCkQprtdx26HDw0qdyGkb_RMxB2_JP-5Mp5fsSyvVLWfcYQgF-C_P7X-o66GW7GeSpLgamBMEthg1HarSv-mGX5NL5aRQhux4ZcT/s1600/WhatsApp%20Image%202022-07-30%20at%2014.11.54.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1202" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkULzGJwQ7qOTDgczKw3tY-Mv3Z3Lp7pr2egOqnbNklkoTaVkRJOWXBHuPsp88xYW1EMiXSltHdIKoM66iWYQnJCkQprtdx26HDw0qdyGkb_RMxB2_JP-5Mp5fsSyvVLWfcYQgF-C_P7X-o66GW7GeSpLgamBMEthg1HarSv-mGX5NL5aRQhux4ZcT/w300-h400/WhatsApp%20Image%202022-07-30%20at%2014.11.54.jpeg" width="300" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">PS: Původně jsem chtěl se silničním ultra letos seknout a věnovat se třeba pobíhání po horách. <br />Zapomněl jsem, že jako trojkař z tělocviku nemám na horách co pobíhat, když to neumím.<br />Takhle jsem si v létě v Alpách na GGUTu po 20 km rozbil hlavu. <br />Moje smůla, ale na nic jiného než běhat po kulturním povrchu nemám.<br />... i když možná můžu zkusit ještě něco, co by mě bavilo, ale to se ještě uvidí ... </td></tr></tbody></table><br /><p><br /></p><div><br /></div>Unknownnoreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-36519927774777674342022-06-19T10:18:00.015+02:002022-06-20T08:59:52.194+02:0024h Pabianice: to nejlepší na konec<p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYj1Ng3aaGlwbfoi6SOORft43n6zHHq6w1Mbrb9U4n9Byv3ocg8KLG_2cBAZjOlvMTYmQ7Tbq86zCBYnljutKd7AShrsaK5tDQXz3H-lPO4K6k_GF6oEcfmx9KdAzgTfX98xwdSMbkJabariATLl4ZgrAk0cHwauHPW-QBsyrgUxPqAENw5Yf0H_Qw/s2048/280682315_410057461124728_9101854512510602120_n.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1365" data-original-width="2048" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYj1Ng3aaGlwbfoi6SOORft43n6zHHq6w1Mbrb9U4n9Byv3ocg8KLG_2cBAZjOlvMTYmQ7Tbq86zCBYnljutKd7AShrsaK5tDQXz3H-lPO4K6k_GF6oEcfmx9KdAzgTfX98xwdSMbkJabariATLl4ZgrAk0cHwauHPW-QBsyrgUxPqAENw5Yf0H_Qw/s320/280682315_410057461124728_9101854512510602120_n.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Startovní číslo (ne věková kategorie)</span></td></tr></tbody></table>Zabouchnu dveře od budky a s nesnesitelnou bolestí se rozbíhám. Mám před sebou posledních 40 minut závodu. Blbá chyba, dát si hlt studené koly, ale kdo to mohl v tu chvíli tušit? Po pár krocích doprovázených dramatickým hekáním a funěním - skřípl jsem si na prkýnku žebra, navíc záda nebolí o nic míň než nohy - začíná předsunování nohou připomínat běh a po kilometru se už snad dá říct, že zase běžím. Náskok se mi dramaticky zkrátil na dvě, možná tři minuty, a abych dal 250 km nesmím polevit. To by ty 4 měsíce příprav a 23 hodin permanentního běhu skončily dost kysele. Říká se, že ultra je v hlavě, anebo dokonce, že se běží hlavou. Zní to určitě lépe, než když řeknete, že ultra je hlavně o blití a sraní. <p></p><p>Z pověrčivosti během závodu radši o ničem nesním, ale do konce už je tak malý kousek, že si to můžu konečně dovolit. On ten čas pak trochu odlehčeněji utíká ...</p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNQArREUfoaVETSgyTWFRvDAmoyGPM0pQgkBQpdSPsgNS86d2BzWbQwZgTcuYUg4hq4NKrcpMXH5IxEZGAPqLDm92rr8YCEyeQ3XoYgputHTTQS-eQ9PIM01rESXM_9k_aFWHjw8z2cnh9c-r9wWNKdymC-dqfCHQkCUpoxGFwwLjU7C2kbTiaZNYs/s1440/281635283_5973165442699464_2429443040549991490_n.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1440" data-original-width="1440" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNQArREUfoaVETSgyTWFRvDAmoyGPM0pQgkBQpdSPsgNS86d2BzWbQwZgTcuYUg4hq4NKrcpMXH5IxEZGAPqLDm92rr8YCEyeQ3XoYgputHTTQS-eQ9PIM01rESXM_9k_aFWHjw8z2cnh9c-r9wWNKdymC-dqfCHQkCUpoxGFwwLjU7C2kbTiaZNYs/s320/281635283_5973165442699464_2429443040549991490_n.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Ráno před startem (někteří ještě spí)</span></td></tr></tbody></table><i>Proč vlastně má někdo chuť účastnit se tak šíleného podniku, jakým je běžecký závod na 24 hodin? Jakou krásu, ambice či potěšení v něm tihle lidé hledají? Tyhle mělce filozofující otázky jsem si poslední týdny zakázal, zapovězené jsou mi i tady, během víkendu v Pabianici. Dvacetičtyřhodinovku jsem absolvoval 9x, byl jsem na třech evropských či světových šampionátech, viděl jsem běžet spoustu různých závodníků, skvělých eliťáků, opravdických atletů i známých mediálních hvězd (nemusí se vzájemně vylučovat), byl jsem svědkem desítek národních rekordů a v Albi dokonce rekordu světového. Na všech závodech, i těch mistrovských jsou kromě elitních běžců i ti, kteří bojují o svá maxima, hledají své hranice, aniž by měli šanci na nějaký větší úspěch. Těch je na kvalitních závodech asi nejvíce. Pak se tu pohybuje spousta běžců, kteří nedosáhnou ani na průměrné výsledky, přesto se závodů s radostí a ve velkém počtu účastní. Někteří jsou bývalí výborní běžci, co prostě mají atmosféru závodů rádi, je to pro ně také společenská událost, pro jiné je smyslupnější běhat o víkendu pořád dokola, než třeba okopávat řepu. A jsou i tací, kteří obíhají s jediným cílem odpočinout si každé kolo u občerstvovačky a občerstvovačka na ně věrně čeká jako čekají labužníci na své running sushi. Příměr možná blbý, ale že se na některých závodech vaří hodně dobře, je prostě fakt a startovné za "all you can eat" by se tutově vyplatilo utratit i v Pabianici.</i><p></p><p><i>Od svého prvního pokusu na dlouhém ultra patřím k těm, co zkoumají, kam až mohou své tělo posunout - nejen při závodě, ale i v přípravě. Vedlejším efektem tohoto zkoumání je testování co také vydrží vaše nejbližší okolí, manželka, rodina, přátelé či kolegové v zaměstnání. Prostě je to takový společenský test, co všichni dohromady sneseme, když se jeden z nás rozhodne běhat "trochu víc". Další řádky by tedy z principu neměli číst ti, kteří nemají podobnou zkušenost a jsou bez šance tomuto bláznivému světu porozumět.</i></p><p></p><i><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtg1Swd-6ZtRWl2ky4kbdusi3GOHOe_eahccFfreHKAkO66P03lB0SDi9JRrQ-1fBUZaQI-CuibnII4GCx9jutUhPGs02RWGNMrdZ0xpQ4h_ugg8Oji5Dny4T686ZtFRRj9rNi67-nUyjqVssSoVYDuxTxqst5-DXMSy9vnJk5QHziz2bIuo1oo9b_/s1920/281528537_1253353071871639_3256647005996625596_n.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtg1Swd-6ZtRWl2ky4kbdusi3GOHOe_eahccFfreHKAkO66P03lB0SDi9JRrQ-1fBUZaQI-CuibnII4GCx9jutUhPGs02RWGNMrdZ0xpQ4h_ugg8Oji5Dny4T686ZtFRRj9rNi67-nUyjqVssSoVYDuxTxqst5-DXMSy9vnJk5QHziz2bIuo1oo9b_/s320/281528537_1253353071871639_3256647005996625596_n.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">V noci (někteří už spí)</span></td></tr></tbody></table>Na 24hodinovce je prima, že se dá krásně pracovat s čísly. V roce 2015 jsem na Kladně poprvé překonal 200 km a tím vlastně pro mě závod skončil. Ta zdolaná meta pro mne byla natolik neskutečná, že mě nějaké drobné kilometry navíc, ani celkové pořadí nemohlo rozházet. S jídlem pochopitelně roste chuť, takže o rok později jsem sice s 201km ve Villeneuve vyhrál, ale s výkonem ani dosaženými kilometry jsem spokojený nebyl. Stejně jako o měsíc později na Ultrabalatonu (221 km), kde jsem se po slibné polovině závodu propadl až na jeho chvost a bojoval o přežití v závodě. V roce 2017 jsem si vše vynahradil v Belfastu: 226km byl výsledek z říše snů, jeden z mála mých závodů, které jsem běžel v chladu a nebýt střevních problémům (jak jinak), mohlo být i lépe. Zatímco mi dva roky rostla s jídlem chuť, tak rostla chuť a kilometry ostatním klukům (jsme totiž po letech nebývale silná generace ultraběžců) a pokud jsem chtěl ještě někdy na mistrovství, musel jsem chtě nechtě přidat. Od roku 2018 jsem k navýšeným objemům začal příležitostně přidávat intenzitu a po nepovedeném ME v Temešváru jsem zaběhl pěkných 234 km o dva měsíce později na Kladně. Tehdy poprvé s podporou Jitky, která mi s ohromnou obětavostí pomáhala na dalších závodech a prošla touto pětiletkou se mnou. </i><p></p><p><i></i></p><i>Začal jsem se víc zajímat o teorii, poprvé zkoušel gely, různé oblečení, strečink, posilování břicha, nohou a s neoficiálním šéftrenérem vše neformálně konzultoval každé pondělí v sauně. Řešily se všechny věci okolo běhání ... jen pro zajímavost: věci "okolo běhání" zaberou asi tak kolem třetiny investovaného času (a asi dvě třetiny finančních prostředků). Do roku 2019 jsem tak vlétnul s velkou nadějí na zlepšení výkonnosti. Bohužel jsem pouze stačil doběhnout v dubnu druhý na Milan - SanRemo, na podzim jsem kvůli přecházené hypertenzi zkolaboval na Spartathlonu.V tu chvíli to nebylo o nějakém výsledkovém posunu, ale o tom, zda a jestli někdy vůbec ...</i><p></p><p></p><i><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGPK8Rt90a3p8U_kyrHbNvhzZQrI2iQbkSanYZIk9fNfNHgJpNBEALWargPdSMVW4OvOZWxXkno5IppYJafCa_c66QHnWULI4_EbFJzskGqQ_VofmFUKOmwPmMJmbMZyOlUKDVxxrfM4Y3PKDdCYxndmtP0WOKr8S_Cke2v7VR3sGCO5r5L3Q72Ze4/s2048/WhatsApp%20Image%202022-05-16%20at%2011.52.25.jpeg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGPK8Rt90a3p8U_kyrHbNvhzZQrI2iQbkSanYZIk9fNfNHgJpNBEALWargPdSMVW4OvOZWxXkno5IppYJafCa_c66QHnWULI4_EbFJzskGqQ_VofmFUKOmwPmMJmbMZyOlUKDVxxrfM4Y3PKDdCYxndmtP0WOKr8S_Cke2v7VR3sGCO5r5L3Q72Ze4/s320/WhatsApp%20Image%202022-05-16%20at%2011.52.25.jpeg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Už po všem - s Jirkou Horčičkou</span></td></tr></tbody></table>Sotva jsem se vyhrabal z nejhoršího, zbavil se osmi kilo tuků, zkrotil přetlakované potrubí v těle a nabral životní kondici, hodil nám do toho vidle covid. Následující roky tak byly vždy o sázce na aspoň jeden nezrušený závod. Ta spousta naběhaných kilometrů, toho potu, slz a dřiny, která přišla vniveč, anebo byla prodaná na tom nejméně vhodném závodě! Teď teprve s odstupem dokážu ocenit, jak jsem urval v hrozném horku a celý den na přímém slunci v Bad Blumau dva vlastně skvělé výsledky. Teď, když si tady běžím ve stínu stromů na dokonalé trati v Pabianici a konečně se mi sešlo vše jak mělo. Poprvé se mi na 100% daří přetavit dřinu posledních měsíců, a to těch 8 minut v kadibudce a 11 minut chůze je jen zlomek "ztraceného" času, no, možná dva kilometry. Vše vyšlo jak mělo v přípravě, ani teď se nic neděje: s Jitkou jsme po pěti letech sehraní tak, že i triko jsme převlíkali za chůze. Trasa, zázemí od pořadatelů, vymetená a uklizená cesta, ideální počasí, vyšel mi klidněji i poslední měsíc v zaměstnání atd. Jako bonus jsem nedostal poslední půl rok ani alfu, ani omegu ani omikron, vše mi hraje do karet. Co víc si dnes přát?</i><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhp2rU5TiTfjP3MGbo3Ov9c_q9Yhr6HaOdvl2HAOz4ecIku9jfk699Fx5tMqmjl5UMmcvAmpzDLAmurqF0q1vi-nj8mrRrBeD3-HDcMko-4kDTOViRx4efktPYUt8dP__4rSfIfIp_syQwzbdcSaHG04SlLOMaIPbUdIuN-BJ4bufy0x-cOG01_DO16/s2048/WhatsApp%20Image%202022-05-14%20at%2010.00.48.jpeg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhp2rU5TiTfjP3MGbo3Ov9c_q9Yhr6HaOdvl2HAOz4ecIku9jfk699Fx5tMqmjl5UMmcvAmpzDLAmurqF0q1vi-nj8mrRrBeD3-HDcMko-4kDTOViRx4efktPYUt8dP__4rSfIfIp_syQwzbdcSaHG04SlLOMaIPbUdIuN-BJ4bufy0x-cOG01_DO16/w300-h400/WhatsApp%20Image%202022-05-14%20at%2010.00.48.jpeg" width="300" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Nejlepší support team </span></td></tr></tbody></table><p></p><p>Vbíhám do posledního kola, je pár minut před sedmou ráno, do 250 km mi chybí možná 450 metrů. Prosím Jitku, aby mě s Járou čekali na opačné straně lesoparku, kdybych snad měl po doběhu nějaké kolabující nápady. Poslední minuty si užívám a jdu naplno, vím, že běžím životní závod, jdu naplno na hranici svého limitu a na krásný osobák. Konečně si to chvilku taky užívám, nicméně už si přeju, aby byl brzy konec. </p><p>Že by třeba slzička štěstíčka? Ani náhodou, pěkný hovno, na to není prostor ani síla. Navíc čertík mi v hlavě rozehrává negativní myšlenky, proč se to nepovedlo ještě lépe. Už aby zatroubili konec, jako leitmotiv mi hlavou proskakují tři témata:</p><p><i>1. <b>trenér</b>: proč jsem si nenajmul odborníka, trenéra, který tomu rozumí lépe ... achjo, těch chyb, co jsem za ty roky napáchal, nenechal si poradit, někdy si paličatě trval na svém a zkazil závody :-( ... zkušený trenér by byl přece supr! No jo, ale mě (1) baví hledat si svou cestu sám, "sebetrénování" je pro mě součástí celé té krásné dlouhé cesty od přípravy na start a do cíle závodu. Jsem svobodný a zodpovědný jen sám sobě, jsem pánem svého běhání a (2) běhání je přece pro mě především životní styl, a ne závodění. </i></p><p><i>2. <b>karbony</b>: upřímně řečeno, tohle "koňské klapání" bot mě celý závod docela s</i><span face=""Calibri",sans-serif" style="font-size: 11pt; line-height: 107%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">r</span><i>alo. Možná jsem to taky měl zkusit, asi by to k nějakému zlepšení vedlo, ale karbonový plát by třeba nebyl bez následků (achilovky, kolena). Ty tři teoretické kiláky navrch by byly možná vykoupené nějakým zraněním, kdo ví? Možná jsem na tuhle změnu už starej, anebo by mi botky samochodky stejně nepomohly. Kdo ví.</i></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjx4ci73IPpulECA0GNODVGwMdfyt3QPXUn9DKxreaiNqFu0-YXLHuoVtSRTosYhxoLyMoOsmdWbEhapHMH4lu3jQwVw8MmytsxsU3PqtJkaVecfaN9D2NyRelrvAprfTlib_4cvN3PN4UBpPZxOCMzFNqXs3wq8TltPtYYj6IUJfrJujvi9_eRlfIj/s240/RunWalk.png" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="223" data-original-width="240" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjx4ci73IPpulECA0GNODVGwMdfyt3QPXUn9DKxreaiNqFu0-YXLHuoVtSRTosYhxoLyMoOsmdWbEhapHMH4lu3jQwVw8MmytsxsU3PqtJkaVecfaN9D2NyRelrvAprfTlib_4cvN3PN4UBpPZxOCMzFNqXs3wq8TltPtYYj6IUJfrJujvi9_eRlfIj/s1600/RunWalk.png" width="240" /></a></div><i>3. <b>pain killers</b>: čertík vyššího kalibru, ve hře přece nejsou jen bonbonky co vás dostanou zadara na růžový obláček, ale existuje široká škála chemie, která by mi třeba teď umožnila běžet rychleji a ne se tady takhle bolestivě plácat na každém kroku. Vždyť jsem si před startem vzal imodium a ráno prášek na tlak. Taky nejsou zakázané, tak jako co? Pokud se tu den a noc krmíme superdrahými vytuněnými sacharidovými gely, papáme vychytané kombinace hořčíků, draslíků a nevím čeho, baštíme je vlastně taky proto, abychom nohám při zátěži ulevili, no ne? Za těch 24 hodin si huntuju zdraví takovým způsobem, že jestli si k tomu přidám nějaký ten ibáč, co se stane? </i><p></p><p><i>Jenže v tom je zádrhel. Proč bych bral prášky proti bolesti nohou, zad a celého těla, když běžím vytrvalostní závod, ve kterém se z podstaty věci soutěží v tom, kdo si lépe poradí s dlouhotrvající bolestí? Je to každého věc, zakázané to není, ale jsme pořád všichni amatérští sportovci (až na několik výjimek) se vším pozitivním, co si pod tímto pojmem představím. Pokud si při závodě pomůžu od bolavého zubu, tak budiž, ale prvoplánově tlumit bolest nohou od začátku je jako držet se v pelotonu doprovodného auta, když se zrovna nikdo nekouká. </i></p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEg2-_-1yAyNB7-PLfsPECDu4O0Rui4EJzpbEix79PYNSQ45zoxc1BPnafatTgYnblNCLXLbz5a6lSiuTzwqda35-TYBrsij7kel3ZQTRMXSQEsK2rMFAEnxtpQwzpALU1Tn-sgPxTVZY5a4Q9YYIB_7OdwAqpUNX95CZUv_XoufrNN1hnRh4D4hHe/s1920/281742286_1253350371871909_7004611160922726696_n.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEg2-_-1yAyNB7-PLfsPECDu4O0Rui4EJzpbEix79PYNSQ45zoxc1BPnafatTgYnblNCLXLbz5a6lSiuTzwqda35-TYBrsij7kel3ZQTRMXSQEsK2rMFAEnxtpQwzpALU1Tn-sgPxTVZY5a4Q9YYIB_7OdwAqpUNX95CZUv_XoufrNN1hnRh4D4hHe/s320/281742286_1253350371871909_7004611160922726696_n.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">K tomu triku: neexhibuju (chladím!)</span></td></tr></tbody></table>... tak tohle je v kostce vše, co se mi prohánělo hlavou v závěru závodu. Žádná velká zábava ani sranda to teda nebyla :-) Byl jsem tak mimo, že si toho opravdu moc nepamatuju :-( Naštěstí to sepsala Jitka: <a href="http://runaread.blogspot.com/2022/05/fialova-staj-v-pabianici-aneb-jak-se.html" target="_blank">Fialová stáj v Pabianici aneb Jak se pečou rekordy</a>. <p></p><p></p><p></p>Už když jsme jeli do Pabianice <a href="http://petr.valeknet.cz/2022/05/kralovna-silnicniho-ultra-krik-z-bubliny.html" target="_blank"> - Královna silničního ultra (křik z bubliny),</a> cítil jsem, že to nebude obyčejný závod. A taky nebyl: padly 3 národní rekordy, polský, srbský a hlavně český! Jirka Horčička zaběhl fenomenálně a NR má teď fantastických 267 km! Před necelými třemi roky jsem Jirku viděl v Albi, kde zaběhl český rekord pro změnu Ondra Velička, a říkal jsem mu, že jsem si jistý, že půjde ještě o hodně nahoru. Nikdy jsem neviděl u nikoho takové "běžecké flow", klid a vyrovnanost, s jakou běhá on. O Jirku se obětavě staral Radek, mě bezchybně supportovala Jitka, tentokrát bylo výhodou, že na vše nebyla sama a nemusela zpátky řídit. Jitce patří můj obrovský dík za pomoc a obětavost! <div><br /></div><div>Když jsem s ultra začínal, nebyla k dispozici téměř žádná literatura a existovalo minimum sdílených zkušeností samotných ultramaratonců. Už tehdy jsem si řekl, že jestli se mi někdy povede zaběhnout aspoň 200 km, tak se o své zkušenosti a poznatky podělím. Přijde mi to fair a k prospěchu celého našeho sportu. Ultra vyžaduje komplexní přípravu a je časově náročné, všichni máme zaměstnání, rodiny, spousty povinností a starostí. V další části tohoto mého ohlédnutí a závěrečného shrnutí za 24hodinovkou chci dát dohromady své zkušenosti. Pokud to někomu pomůže, tak fajn, ale není kam spěchat, nechám si to na příště.</div><div><br /></div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBkAgr1tIgR7GasliXSxn1eStRefXQ_pxQFzEDOokAxMlVjlcHlNTQMO354nPL9P5K8aWoQ3ZfvTFtedu7q14PLH43LCiPsSkDAeyljNLSbCE2PRD4fuBjzeXFhe5j6DfDUhzpyy9cIGtmyoNEbZSQfJ7sMbEesYDep301WUna1RGP-aNg4nPcLPnP/s1200/WhatsApp%20Image%202022-05-15%20at%2011.14.57.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1200" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBkAgr1tIgR7GasliXSxn1eStRefXQ_pxQFzEDOokAxMlVjlcHlNTQMO354nPL9P5K8aWoQ3ZfvTFtedu7q14PLH43LCiPsSkDAeyljNLSbCE2PRD4fuBjzeXFhe5j6DfDUhzpyy9cIGtmyoNEbZSQfJ7sMbEesYDep301WUna1RGP-aNg4nPcLPnP/w400-h300/WhatsApp%20Image%202022-05-15%20at%2011.14.57.jpeg" width="400" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipLH0-5l-GSVmZNta7Nb_bHGsu4Pw6vO4u7Bbe67G9iXNwwK7Py05MUYNfftvMpywpKK2bGieKLs42RKKrH-01OzrxqJ1JLt2Vgc8-YLsAPCd4N6-vkJeQut7L0Mc44w-xChIGHQUBw7EMGGgBNKOCBAeUtAme3F6wL0FknpO_fVBKOCwkQR-Gvh2Z/s1739/Bez%20n%C3%A1zvu.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="163" data-original-width="1739" height="60" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipLH0-5l-GSVmZNta7Nb_bHGsu4Pw6vO4u7Bbe67G9iXNwwK7Py05MUYNfftvMpywpKK2bGieKLs42RKKrH-01OzrxqJ1JLt2Vgc8-YLsAPCd4N6-vkJeQut7L0Mc44w-xChIGHQUBw7EMGGgBNKOCBAeUtAme3F6wL0FknpO_fVBKOCwkQR-Gvh2Z/w640-h60/Bez%20n%C3%A1zvu.png" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Mezičasy: plán vs. skutečnost </span> </td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoepQthmuJTQk4BSqDys1ySt6OoI9ycQVjwvzvCiPDo33Lz7SxD6FniRUbaXqDeEj7qSREK_a5OmmFAcyubdBtghSDS2K5nwziwF0MVt3TrtXF43LHP20T1B_mU6y0B87j1gIOprEi8GSkAfMpBXhGkLSgwGJwcMDmgk0SOZVJCHJW6xJ01cvfOcyy/s321/Bez%20n%C3%A1zvu2.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="153" data-original-width="321" height="153" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoepQthmuJTQk4BSqDys1ySt6OoI9ycQVjwvzvCiPDo33Lz7SxD6FniRUbaXqDeEj7qSREK_a5OmmFAcyubdBtghSDS2K5nwziwF0MVt3TrtXF43LHP20T1B_mU6y0B87j1gIOprEi8GSkAfMpBXhGkLSgwGJwcMDmgk0SOZVJCHJW6xJ01cvfOcyy/s320/Bez%20n%C3%A1zvu2.png" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr></tbody></table><br /><div style="text-align: center;"><b><u>Jídelníček v Pabianici - zápisky Jitky - cola tam chybí :-)</u></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKOk2g4hRXqHpH_mRUf4K6E3zHXxn4B32c2AaKK1OGaHqMNYvk2cX9pteTpsdsV1hngf5Ag-j-r9bEtVm1LEZEj8RBZDeUB039ivNYm9YEFYz5thMg6No6UJts1qcv3obd0WfvmgyEmBADeJ3I6-mb3kGd6cXqWb_uRQVKQW_YB3FXzgQrlR63w1_A/s1024/WhatsApp%20Image%202022-06-19%20at%2009.58.44%20(4).jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="768" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKOk2g4hRXqHpH_mRUf4K6E3zHXxn4B32c2AaKK1OGaHqMNYvk2cX9pteTpsdsV1hngf5Ag-j-r9bEtVm1LEZEj8RBZDeUB039ivNYm9YEFYz5thMg6No6UJts1qcv3obd0WfvmgyEmBADeJ3I6-mb3kGd6cXqWb_uRQVKQW_YB3FXzgQrlR63w1_A/w480-h640/WhatsApp%20Image%202022-06-19%20at%2009.58.44%20(4).jpeg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSfukMknDkfMgAlXP34wajk8jW20JL5srjIrJoMvlWtXh-IJAXtI9ix9ddZVdRvXdKbofeVpynY8HrLxSs1UJRcIh_vbl7xBmO5QCxh2UewLKQNZbct0Sqvt-fE_dr5ARuL3ukAtc8aF7xaFcfwP_BJawj130MuK7HvIPlff43WBFg--vuV0QuIzfD/s1024/WhatsApp%20Image%202022-06-19%20at%2009.58.44%20(3).jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="768" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSfukMknDkfMgAlXP34wajk8jW20JL5srjIrJoMvlWtXh-IJAXtI9ix9ddZVdRvXdKbofeVpynY8HrLxSs1UJRcIh_vbl7xBmO5QCxh2UewLKQNZbct0Sqvt-fE_dr5ARuL3ukAtc8aF7xaFcfwP_BJawj130MuK7HvIPlff43WBFg--vuV0QuIzfD/w480-h640/WhatsApp%20Image%202022-06-19%20at%2009.58.44%20(3).jpeg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZCiXr-0CtqANN7D8mF2RYXwEZoufVaCYC_GCAWOL_9gRUQ0yPA9QoxXEHEy_XFoofMPysViG6u6PghuOHoff3e_4rs_nNNsHIUbyeLobgBcCyrpObnUtmtFetj9Kaq4TKrF11lZoywbt2Bd5cHoyYiVXVaods_PfTmM_4vfoXltVzmAfNEL5UXgr1/s1024/WhatsApp%20Image%202022-06-19%20at%2009.58.44%20(2).jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="768" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZCiXr-0CtqANN7D8mF2RYXwEZoufVaCYC_GCAWOL_9gRUQ0yPA9QoxXEHEy_XFoofMPysViG6u6PghuOHoff3e_4rs_nNNsHIUbyeLobgBcCyrpObnUtmtFetj9Kaq4TKrF11lZoywbt2Bd5cHoyYiVXVaods_PfTmM_4vfoXltVzmAfNEL5UXgr1/w480-h640/WhatsApp%20Image%202022-06-19%20at%2009.58.44%20(2).jpeg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZZNfTZmag1tlIda17HYBa-YXtOZTtZDJVwYzbJBxgTWaMH-v_vT8pFSfe7Pj6qjM0oCg6knf1xsKHodne6p5LlgvfYVDeV_wfEDQjDkryehkPSc1zeNM2NL-TjPtgA9K0BKeU4XqeL332u4gYmo3Jam_n14HyRyxhuPEOOW0FLksLT9WJS3k5ELlZ/s1024/WhatsApp%20Image%202022-06-19%20at%2009.58.44%20(1).jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="768" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZZNfTZmag1tlIda17HYBa-YXtOZTtZDJVwYzbJBxgTWaMH-v_vT8pFSfe7Pj6qjM0oCg6knf1xsKHodne6p5LlgvfYVDeV_wfEDQjDkryehkPSc1zeNM2NL-TjPtgA9K0BKeU4XqeL332u4gYmo3Jam_n14HyRyxhuPEOOW0FLksLT9WJS3k5ELlZ/w480-h640/WhatsApp%20Image%202022-06-19%20at%2009.58.44%20(1).jpeg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEih26hB3Pk7v0TneqWSGnEGx4BJ4qwDvcJ4md_UarAWKf3xFs_jueVQV2uhVwgwNqdFUB-M-0aZ1MNT9YxrS_7MZR1W81p9PgJLA_nxvVqdf3dHGMaWGZSZXivfpm69WnnfTNrA9F6TcK0sYl_VnsiuhStjb3E0VYAYmKIXsTx4YHlMvj6d_OlFhCm8/s1024/WhatsApp%20Image%202022-06-19%20at%2009.58.44.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="768" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEih26hB3Pk7v0TneqWSGnEGx4BJ4qwDvcJ4md_UarAWKf3xFs_jueVQV2uhVwgwNqdFUB-M-0aZ1MNT9YxrS_7MZR1W81p9PgJLA_nxvVqdf3dHGMaWGZSZXivfpm69WnnfTNrA9F6TcK0sYl_VnsiuhStjb3E0VYAYmKIXsTx4YHlMvj6d_OlFhCm8/w480-h640/WhatsApp%20Image%202022-06-19%20at%2009.58.44.jpeg" width="480" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br />Unknownnoreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-48268153430648628862022-05-13T06:53:00.000+02:002022-05-13T06:53:37.766+02:00Královna silničního ultra (křik z bubliny)<p></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-family: "Times New Roman"; font-size: medium; font-style: normal; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"></p><div class="separator" style="-webkit-text-stroke-width: 0px; clear: both; color: black; font-family: "Times New Roman"; font-size: medium; font-style: normal; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; font-weight: 400; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: center; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"></div><p></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-style: normal; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"></p><div style="text-align: right;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw6TYQJyM2vmCRTGfvp_XrY75czn1vVC325J8ez80xHUgSl3qHc_ZOR2O4byYJfVAQUmH1L4IoE3pDCO0wHDlx8Wu9b7fblKVycYWSIxibQe-ZzquPuVEE2Ph0K0hWQZ_c67lHoUG4tJtuog3F5pZYoWyzfkijMrQHhm9aJLGC1FyFZ4t9IH2-XK_z/s141/Bez%20n%C3%A1zvu.png" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="72" data-original-width="141" height="163" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw6TYQJyM2vmCRTGfvp_XrY75czn1vVC325J8ez80xHUgSl3qHc_ZOR2O4byYJfVAQUmH1L4IoE3pDCO0wHDlx8Wu9b7fblKVycYWSIxibQe-ZzquPuVEE2Ph0K0hWQZ_c67lHoUG4tJtuog3F5pZYoWyzfkijMrQHhm9aJLGC1FyFZ4t9IH2-XK_z/w320-h163/Bez%20n%C3%A1zvu.png" width="320" /></a></div><i style="background-color: white; color: #333333;"><span style="font-family: inherit;"><b>Zítra si po třech měsících příprav zkusím zaběhnout osobák na 24hodinovce. Dlouho jsem<br /> nic </b></span></i><i style="background-color: white; color: #333333; font-family: inherit; font-weight: bold;"><span style="font-family: inherit;"><b>nenapsal, teď jsem to napravil a ve dvou předchozích příspěvcích jsem se vrátil k loňskému podzimu a lednovému měsíčnímu pobíhání v Peru. Tak si tu stručně uložím pár myšlenek, které se mi prohání hlavou pár hodin před závodem:</b></span></i><p></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"><span style="font-family: inherit;">24hodinovka je pro mě královská disciplína silničního ultramaratonu. Pro někoho to může být 100km, anebo 100mil, ale jak před časem psala Jitka, <b><i>dvacetičtyřhodinovka je čistou esencí běhu</i></b>. </span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"><span style="font-family: inherit;">S tím musím souhlasit. </span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"><span style="font-family: inherit;">I. Běžet 100 mil je relativně rychlé, 48 hodin už zase příliš bolavé, ospalé, pomalé. Běžet jeden den je supr, je to prostě tak akorát. Na okruhu vás za celý den nerozptýlí naprosto vůbec nic, kromě bolesti a vlastního utrpení. Ani moc, ani málo, tak akorát! </span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"><span style="font-family: inherit;">II. Mám jich už pár za sebou a moc dobře si pamatuji, jak mi po kterém závodě bylo (zle nedobře). Ani před startem to není o moc lepší, zvlášť když už vím, do čeho jdu. A že to jsou teda nervy!</span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"><span style="font-family: inherit;">III. Na 24hodinovce chybí cíl! Ten je jenom v hlavě a v očekávání: hranici úspěchu a neúspěchu si vytvářím sám v sobě během přípravy, kdy tuším, kam až by mohly sahat moje limity. Je to strašně jednoduché a zároveň příšerně těžké.</span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"><span style="font-family: inherit;">IV: Co dalšího se mi poslední dny honí v hlavě: </span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"><span style="font-family: inherit;">a) Jakou cenu pro mě bude mít překonání hranice 200km, když jsem tuto hranici v závodech překonal 13x? <b>Odpověď: žádnou.</b> Kdybych přitom v limitu oběhl Balaton, anebo se dostal v limitu do Sparty, nebude to třeba nic moc výkon, ale vážit si toho budu. Při závodě proti času - navíc na okruhu - cíl neexistuje. </span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"><span style="font-family: inherit;">b) Pokud bude nevlídné počasí, zraním se, všechno půjde proti mně, budu bojovat, ale nedám osobák, bude to mít pro mě nějakou valnou cenu? <b>Odpověď: ne</b>. K osobáku musíte mít kliku i na počasí a na další vnější okolnosti, nad nimiž máte minimální anebo nemáte žádnou kontrolu. </span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"><span style="font-family: inherit;">c) Pokud se umístím, ale nesplním si kilometrový cíl, budu z toho mít radost? <b>Odpověď: nebudu</b>. Znám to. Hořkost loňského vítězství v Bad Blumau se se mnou táhla několik týdnů. Důvod, proč běžet tento typ závodu je pro mne pouze v tom, posunout dál svoji hranici vyjádřenou v kilometrech/den.</span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"><span style="font-family: inherit;"><b>Psychicky je pro mě 24hodinovka ta nejhorší a nejnáročnější výzva, kterou si jenom dokážu představit. </b></span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><b><u><i>_______________________________</i></u></b></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><b><u><i>Příprava na letošní 24hodinovku:</i></u></b></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><i>Připravoval jsem se podobně jako v uplynulých dvou letech, tedy inspirovaný J. Koopem. Ne ale doslovně, protože posledních 7 let o víkendu pravidelně zařazuji dva dlouhé běhy po sobě (standardně 30+30), to podle Koopa není. </i></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWNpa0NFZnkC3_cGfifBH-uRdod-wXBTyQy1YGDrFDQYDLajIAg54cyP5VtibhWnIDm3Vf3QHI5fvmJ8QxGuGN7Rxu8I-tC9uXoWJvSoDUj0GetWRnX3iwF1eBwdCGH9PhhZQlKLt-spbBCvtzvBFkIgEJFJNq_VQsFyUKBIuUFmnarq6Nl3w53RSl/s1300/277369658_2136641513168446_1677382590751805972_n.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="867" data-original-width="1300" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWNpa0NFZnkC3_cGfifBH-uRdod-wXBTyQy1YGDrFDQYDLajIAg54cyP5VtibhWnIDm3Vf3QHI5fvmJ8QxGuGN7Rxu8I-tC9uXoWJvSoDUj0GetWRnX3iwF1eBwdCGH9PhhZQlKLt-spbBCvtzvBFkIgEJFJNq_VQsFyUKBIuUFmnarq6Nl3w53RSl/s320/277369658_2136641513168446_1677382590751805972_n.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">CPH UltraTrail: <br />když neumíš přeskočit, stačí "elegantně" oběhnout :-)</span></td></tr></tbody></table><i><b>leden </b>- základní vytrvalostní příprava, objemy 130km bez výrazné intenzity, vše jsem naběhal výhradně v Peru </i></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><i><b>únor</b> <b>- 1/2 březen </b>- menší objemy (130km/týdně), intervaly, kratší tempové běhy (2-3x týdně)</i></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><i><b>2/2 březen - duben</b> - větší objemy (3x160+km/týdně ... 1x140km ... 3x180-200/týdně), 2-3x týdně různě dlouhé tempové běhy</i></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><i><b>květen </b>- dva týdny snížení objemů a zmenšení intenzity </i></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><i>Celkem jsem v dubnu naběhal přes 780km, což je pravděpodobně moje maximum, v průměrném tempu 4:54 - to opravdu příliš flákací nebylo. Zařadil jsem také 8x 50km běh: dva v lednu v Limě, 1x v únoru, na konci března trailový závod v Kodani (56km, který jsem dokonce vyhrál!) a v závěrečných 3 týdnech před laděním jsem vložil poslední čtyři padesátky. Tři týdny před závodem to bylo B2B 2x50km, v pátek odpoledne tempově, v sobotu od rána s Radkem v Lužických horách. </i></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"></p><i><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMk2Fn1BPIxXW2RsQqwCy2aQQJRCAv7GztT9oIDq3E1LRSh-fhp9OjgTtEMVdJ8U4tVic9iCq690ECysv3vdm8K9218xg2Rzed4lkBk7EpPsDoTeFD4TIGw1VMbAttj3uE7EnXGgRfLMOTrstwmaWeKD7xJorYZ056zF9voAN6RfZqQO0in1-9rzGA/s1125/278851370_3207581569526062_2326262518263002835_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="842" data-original-width="1125" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMk2Fn1BPIxXW2RsQqwCy2aQQJRCAv7GztT9oIDq3E1LRSh-fhp9OjgTtEMVdJ8U4tVic9iCq690ECysv3vdm8K9218xg2Rzed4lkBk7EpPsDoTeFD4TIGw1VMbAttj3uE7EnXGgRfLMOTrstwmaWeKD7xJorYZ056zF9voAN6RfZqQO0in1-9rzGA/s320/278851370_3207581569526062_2326262518263002835_n.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Zátěžák v Cardiolabu (s Michalem Štefaničem)</span></td></tr></tbody></table>K tomu je potřeba přičíst cca 3 hodiny týdně cvičení, 1,5 hodiny týdně dechových cvičení (Airofit je<br /> myslím velmi zajímavá a dobrá hračka), chodil jsem 1x týdně Nuselské schody 30 minut se závažím na nohách (jako fakt), poslední týdny sauna ... dá se říct, že to je regulérní poloviční úvazek. </i><p></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><i>Investovaného času na jeden závod s velmi nejistým koncem je docela dost :-) </i></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><i>Výkonnostně se už neposouvám a ve všech parametrech zůstávám přibližně tam, kde jsem poslední dva roky (s osmi kily dole). To mi ostatně vyšlo i na testech v <b>Cardiolabu</b>. </i></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><i>Posledních osm týdnů bývá vždy hodně obtížných, přesto se mi letos příprava zdála nejsnazší. </i></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><b>_____________________________________</b></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><span style="font-family: inherit;"><b><u>K Pabianici: </u></b></span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><span style="font-family: inherit;">Poběžím svou devátou 24hodinovku, co si odnáším z těch minulých: </span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><span style="font-family: inherit;">a) pouze ve 3 pokusech jsem si nezaběhl osobák</span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><span style="font-family: inherit;">b) ve 4 případech jsem dokonce vyhrál (3x s Jitkou jako support)</span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><span style="font-family: inherit;">c) kromě prvního pokusu (2015) jsem pouze jednou nedokončil (Temešvár 2018)</span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><span style="font-family: inherit;">d) přes 200km jsem běžel: 2x na Kladně (210, 234), 2x v Bad Blumau (242,236), 1x ve Villeneuve (201) a v Belfastu (226) </span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><span style="font-family: inherit;">e) kromě dvou závodů (Villeneuve 2016, Belfast 2017) jsem všechny běžel v dost extrémním horku, které jak už vím, tak mi nedělá vůbec dobře</span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px;"><span style="font-family: inherit;">V uplynulých dvou letech mi preferovanou Basilej v květnu zhatil kovid, letos to vypadá, že nás viróza mine a v polské Pabianici bude jako bonus chladnější počasí. Trať a organizace závodu bude určitě skvělá. Mimochodem, všichni víme, že vloni tu zaběhnul Sania Sorokin fantastický svěťák 309km a druhý Andrej Tkačuk překonal třístovku téměř taky ...</span></p><div><span style="font-family: inherit;">... Andrej je Ukrajinec a teď nějaký čas závodit nemůže, protože musel do války a bojuje za svobodu své země. To je celé smutné, šílené a samozřejmě i silně demotivující. Podle všeho začneme mít brzy jiné starosti a důležitější priority ... a </span><span style="font-family: inherit;">tak to taky beru: běhání miluju, k běhání ale závody nutně nepotřebuju ... a ano, jsou na světě důležitější věci než běhání. </span></div><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"><span style="font-family: inherit;">Do Pabianice tento víkend jedeme společně s Radkem, Jirkou a support mi bude dělat stejně jako v minulých letech Jitka. </span></p><p style="-webkit-text-stroke-width: 0px; color: black; font-variant-caps: normal; font-variant-ligatures: normal; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration-color: initial; text-decoration-style: initial; text-decoration-thickness: initial; text-indent: 0px; text-transform: none; white-space: normal; widows: 2; word-spacing: 0px;"><span style="font-family: inherit;">Cíl je jasný a lépe se už na tuhle bláznivou disciplínu připravit nedokážu. A s ohledem na vše, co jsem výše napsal to může být opravdu moje poslední 24hodinovka ... tak hrrr na ní! </span></p>Unknownnoreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-45901593751309676632022-05-12T10:46:00.003+02:002022-05-12T10:46:37.153+02:00II. Peru: o běhání na rovníku<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNGI75MAcePuvUtyqt4FfcMTdc89gP59thqTyuHKZk8dQLZrD5FQP_vdhgFC6CnpEeocVwQXWf8y03z_kafVgJApnUFvJa_dMTFNUAU7Q4IjoVSTpiODHOGR1ZE5y_u5PWrILgoHoh7VYEPJ6pKfTawOrIRdYeSl8It70jel4WySMgCfkXX67PLxA7/s2048/IMG_5272.JPEG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNGI75MAcePuvUtyqt4FfcMTdc89gP59thqTyuHKZk8dQLZrD5FQP_vdhgFC6CnpEeocVwQXWf8y03z_kafVgJApnUFvJa_dMTFNUAU7Q4IjoVSTpiODHOGR1ZE5y_u5PWrILgoHoh7VYEPJ6pKfTawOrIRdYeSl8It70jel4WySMgCfkXX67PLxA7/s320/IMG_5272.JPEG" width="320" /></a></div><p style="background-color: white; color: #333333;"><i><b><span style="font-family: inherit;">Už za pár dní si po třech měsících příprav zkusím zaběhnout osobák na 24hodinovce. Ještě než se v pár řádcích rozepíšu o mé letošní přípravě, vrátím se ve dvou příspěvcích k loňskému podzimu a měsíčnímu pobíhání v Peru. Běhat ultra a trénovat na ultra se může zdát na první pohled velmi monotónní, ale není to vždy pravda, protože jsou to kulisy, které se mění, a stojí za to si o tom pár věcí do deníčku poznamenat. Tady je "retro část" číslo dva:</span></b></i></p><p></p><p>Běhám už téměř 12 let. A běhání mi změnilo život do té míry, že jako si beru na cesty zubní kartáček, tak si přibaluji minimálně jeden pár běžecké obuvi a vybavení odpovídající počtu strávených dní. Přes to vlak nejede a pokud je problém s místem, je snad jasné, jaký typ oblečení má prioritu. Na rodinnou dovolenou zabere moje běžecké vybavení polovinu zavazadlového prostoru, až do té druhé poloviny se musí vejít skromné vybavení zbytku rodiny (manželka a 4 dcery). Když jsem vloni o Vánocích poprvé v životě odjížděl z domova na pět neděl, zabrala mi logistická příprava víc času, než na leckterý obtížný závod.</p><p></p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0Jc-4bRtDrN9rcyCm_vSyDgRWwg3wj8blpE4rjKa0PowMa0unRXpDtnz7d_e7O3q4MyL10xRdY_BOB83bTaqIDSpI2kjxm-ytWYIkuVet_UFj21x5RFEB2y8AeHCUxt2zUQX0htPUq8mNMTqmxCyxd3Y-B7sI4NZYMvCE1QMdECF-vvuxsADQM9-2/s3840/40133DB7-0D31-4C70-8FD5-CAA3B6013905.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2160" data-original-width="3840" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0Jc-4bRtDrN9rcyCm_vSyDgRWwg3wj8blpE4rjKa0PowMa0unRXpDtnz7d_e7O3q4MyL10xRdY_BOB83bTaqIDSpI2kjxm-ytWYIkuVet_UFj21x5RFEB2y8AeHCUxt2zUQX0htPUq8mNMTqmxCyxd3Y-B7sI4NZYMvCE1QMdECF-vvuxsADQM9-2/w400-h225/40133DB7-0D31-4C70-8FD5-CAA3B6013905.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vesta a respirátor: povinná výbava <br />na letišti Jorge Chaveze (leden 2022)</td></tr></tbody></table>Do jižní Ameriky jsem se podíval služebně a vlastně vůbec poprvé. Po dvou letech kovidového omezení jsem považoval podobný výlet za malý zázrak. V Peru právě vrcholila x-tá vlna, povinnost nosit roušky venku, respirátory uvnitř byla striktně vymáhaná, což vzhledem k téměř 100% vlhkosti vzduchu bylo opravdu dost nemilé. Strávit denně s respirátorem v práci a taxíku 12 hodin, v neuvěřitelném hluku a smradu z aut, byla výzva a pár dní mi trvalo, než jsem vypátral nejvhodnější místa a ideální čas pro běhání. Lima leží u Atlantiku, ale defacto v poušti, můj pokus najít přes sociální sítě místního parťáka, který by mě vzal do nedalekých hor, zkrachoval, a nezbylo mi, než běhat po krásných, leč stále omílaných cyklostezkách a chodnících čtvrtí San Isidro, Miraflores a Barranco. Pohyb mimo tyto residenční čtvrtě mohl vždy znamenat bezpečnostní riziko a pokud jsem se někam kdy podíval, tak jen na pár kilometrů a zase hledal cestu do příjemnějších míst. Území těchto tří čtvrtí dosahuje rozlohy možná celé Prahy, nebylo to až tak zlé nebo nějak omezující.<p></p><p>Denní program jsem měl plný od 7-19, někdy i společný večer, tedy dokud nám varianta omikron na čas do všeho nehodila vidle. Nezbývalo mi, než vstávat po 4:00 ráno a odběhat si aspoň 15km do hotelové snídaně. Vstávání v tuto hodinu bylo strašné, ale byla velmi příjemná teplota a vzduch - po nočním zákazu vycházení - byl o poznání čistší a bez zplodin, než jak tomu bylo odpoledne. </p><p>V pátek 7. ledna jsme zažili docela silné zemětřesení. Bohužel, zatímco si kolegové vykládali, jak padali z postelí, já jsem jako každé ráno běhal a podezřelé mi byly pouze davy lidí v ulicích. O dva týdny později zase dorazila k pobřeží tsunami, která nevypadala vůbec tak jako ve filmech. K moři nás stejně příslušníci všech možných ozbrojených i neozbrojených složek - ti první ozbrojení od hlavy až k patě - nepustili. </p><p>Dávám sem pár fotek z ranního běhání. To, co na fotkách není vidět, jsou všudypřítomné budky pro hlídače, hlídači spící, bdící i chodící na každých 100 metrech a policejní auta, která i s majákem jezdí bez ustání křížem krážem celým městem. Rychle jsem pochopil, že běhání se v Limě věnuje jen úzká a bohatá společenská vrstva, kterou ozbrojené síly hlídají před (chudými?) zloději. Chudí, kterých jsou jen v Limě miliony samozřejmě na nějaké buržoazní běhání čas nemají, takže jsem nebyl strážci identifikován jako nepřítel a mohl si běhat jak se mi chce. Povinná rouška se z brady časem přemístila do kapsy a ke konci pobytu už jsem ji při běhání mazácky nenosil ani u sebe. Prostě jiný svět :-/</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9NAKyDRdTYUyf1MjPUSXPVWvgJl9esvowQbuC5XnokPXxkXPqAHQqi2WSazFI8pXhUR-XfyQcmaLDhUSTW11OMOAOvsXnjCZ4M_i3c9O21tv7Hm1ypNleTOFh_OkHrtzsbg3kiqEcI_0TNGnoiKvOjctAuXxZ1YygnjVTjurwSCXj_uJeqh4BHKSp/s2048/IMG_4905.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9NAKyDRdTYUyf1MjPUSXPVWvgJl9esvowQbuC5XnokPXxkXPqAHQqi2WSazFI8pXhUR-XfyQcmaLDhUSTW11OMOAOvsXnjCZ4M_i3c9O21tv7Hm1ypNleTOFh_OkHrtzsbg3kiqEcI_0TNGnoiKvOjctAuXxZ1YygnjVTjurwSCXj_uJeqh4BHKSp/w400-h300/IMG_4905.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Takhle vypadá běžecký ráj ...</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzhMp_e-qv6BuX9DdIjekWBoPKYPtm6Iljz9Fl7cCi46D16gbryQT4YOJSqYq9muk4ebDDeFF7GmBkrHpX_ofqaA-ISxAEW6evYp4no7qg33FRGqZrKGlI87tPKxn-ZE8yGiq_jKEsXV_wgFCiTOCs2WAmBvDs7PueMVu9-MilxAPv7pPBzFLQTLcc/s2048/IMG_4909.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzhMp_e-qv6BuX9DdIjekWBoPKYPtm6Iljz9Fl7cCi46D16gbryQT4YOJSqYq9muk4ebDDeFF7GmBkrHpX_ofqaA-ISxAEW6evYp4no7qg33FRGqZrKGlI87tPKxn-ZE8yGiq_jKEsXV_wgFCiTOCs2WAmBvDs7PueMVu9-MilxAPv7pPBzFLQTLcc/w400-h300/IMG_4909.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... když si odmyslíte video vigilance na každém rohu</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUMFxH5Oha16zwkECvNCA8SIed9kEi6F29vjjKfD9SFeLpWgx1rvDGI1DY3kgRwjoPF20pgtHAUKDmo5ZVCmkGvnB3KpEzYnw0krRcDVh6jTVXEnk6wq5FsG60Sk92tQp3rwkp_OK0q4oaAoasvnkc4nx-cFsydgmbC0Xk0VVR-Wz4hevVzCRrP01J/s2048/IMG_4912.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUMFxH5Oha16zwkECvNCA8SIed9kEi6F29vjjKfD9SFeLpWgx1rvDGI1DY3kgRwjoPF20pgtHAUKDmo5ZVCmkGvnB3KpEzYnw0krRcDVh6jTVXEnk6wq5FsG60Sk92tQp3rwkp_OK0q4oaAoasvnkc4nx-cFsydgmbC0Xk0VVR-Wz4hevVzCRrP01J/w400-h300/IMG_4912.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pohled na jih</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0l_GuuTnDJTwlz6QJy4M01WZyUGiDkFlnGsKZYr2T4TNLQAHpz6I3rVF_uzwcsNIp21_oso4W8jRyoSBRE3TuS6HPjnQc92rrVkpgkR-gy3sMaMvb1-MwquqcyzUi0FDJxIJqEndHTt4pHFACyrMFQqZQZaevpltTr5rxqY6dtpr9WHcpHsaPpfsz/s2048/IMG_4915.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0l_GuuTnDJTwlz6QJy4M01WZyUGiDkFlnGsKZYr2T4TNLQAHpz6I3rVF_uzwcsNIp21_oso4W8jRyoSBRE3TuS6HPjnQc92rrVkpgkR-gy3sMaMvb1-MwquqcyzUi0FDJxIJqEndHTt4pHFACyrMFQqZQZaevpltTr5rxqY6dtpr9WHcpHsaPpfsz/w400-h300/IMG_4915.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Luxusní obchoďák přímo na útesu</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-4a5en18LsaNQh81BwItXvMtT-Qh_aqNCQlBhvYUBZrt5CPpq1n2qMyzvF323KsQSVdmITxjwz-xGeaH-xY0TMvLrqvTHLPydfIiD-fsyAqSxAuih__FDfJbe5WITt5a17oAyZTFAQFoqzBQIVC6mUxi8L_9XzIx-oGMNiYjBoUYTr2cUM5bDYv8O/s2048/IMG_4918.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-4a5en18LsaNQh81BwItXvMtT-Qh_aqNCQlBhvYUBZrt5CPpq1n2qMyzvF323KsQSVdmITxjwz-xGeaH-xY0TMvLrqvTHLPydfIiD-fsyAqSxAuih__FDfJbe5WITt5a17oAyZTFAQFoqzBQIVC6mUxi8L_9XzIx-oGMNiYjBoUYTr2cUM5bDYv8O/w400-h300/IMG_4918.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Rezidenční čtvrť</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJbWdynFOe2_wUQ6_2EgVchd7tNO82guW9Vj14vgI1Ztxjy5F3eayF_2kfpQf9Yx8ua2Qez4OiMzd_tdTtAEkTaXSqqACLmEBDZRpVZp3G53tFj3M9qc2JKzh2B9jZOBIE-ZgdTOllDYGYxcv3JVLjMC_dptcX3YnV5RvA51-DIDDLpMkRbo6awc99/s2048/IMG_4924.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJbWdynFOe2_wUQ6_2EgVchd7tNO82guW9Vj14vgI1Ztxjy5F3eayF_2kfpQf9Yx8ua2Qez4OiMzd_tdTtAEkTaXSqqACLmEBDZRpVZp3G53tFj3M9qc2JKzh2B9jZOBIE-ZgdTOllDYGYxcv3JVLjMC_dptcX3YnV5RvA51-DIDDLpMkRbo6awc99/w400-h300/IMG_4924.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Útes z písku a prachu, který jednou moře pohltí </td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-NgT6dq2ftPQXgxFk5jGswVG8nNyNBR63gnGknC5VadaQ9OPCQR6hnXE9kF_X6ksbs4ReIUi5aXw7XcLf_a7z9qWIjFmvozYMiZdUZsGd4uIaI9rQBxWXkdWfg1VOD6m30WTljtlSWwl6qtl__8kCt4TgYzImlOp1cFCo_oXdTz9m74oBKDjdORDk/s2048/IMG_4925.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-NgT6dq2ftPQXgxFk5jGswVG8nNyNBR63gnGknC5VadaQ9OPCQR6hnXE9kF_X6ksbs4ReIUi5aXw7XcLf_a7z9qWIjFmvozYMiZdUZsGd4uIaI9rQBxWXkdWfg1VOD6m30WTljtlSWwl6qtl__8kCt4TgYzImlOp1cFCo_oXdTz9m74oBKDjdORDk/w400-h300/IMG_4925.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... možná i s přilehlými domy s nádherným výhledem na oceán</td></tr></tbody></table><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>Víkendy jsem měl volné, což se dalo využít k delšímu vyběhnutí po Limě. Při první - novoroční - padesátce jsem udělal několik zcela nepochopitelných začátečnických chyb. Když jsem z okna hotelového pokoje viděl, že je venku mlha, nevzal jsem si s sebou ani vodu, ani hotovost (karta v hodinkách je v Peru sázka do loterie) a co mě dodnes zaráží, úplně jsem zapomněl na ochranu před sluncem. Já, který se maže v květnu v Lužických horách padesátkou, tak se pár kilometrů pod rovníkem nenamaže v pravé poledne! Dopadlo to tak, jak muselo: na 35.km se nebe otevřelo a během deseti minut mě rovníkové slunce sesmahlo. Loupal jsem se jako had několik dní, úpalu jsem se naštěstí zázrakem vyhnul. <div><br /><div><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvq3J6BRpZeawpu3CLzgcZRgF1sQvcV5qD92xu2zoe-E6e1-aD0JpD6D0rVlG-gBvKsvzhvy2ouO9CIdLKjgZL8N8NJPQSB5GJElsK_g4Ll67CT7sZ_YJ011YtB0yVJlN3U26BcDQCEqCVEKtlooz_LKOTkOky7Pbv43rav9vBqug4c_e55vVyPYVp/s2046/IMG_4997.JPEG" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2046" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvq3J6BRpZeawpu3CLzgcZRgF1sQvcV5qD92xu2zoe-E6e1-aD0JpD6D0rVlG-gBvKsvzhvy2ouO9CIdLKjgZL8N8NJPQSB5GJElsK_g4Ll67CT7sZ_YJ011YtB0yVJlN3U26BcDQCEqCVEKtlooz_LKOTkOky7Pbv43rav9vBqug4c_e55vVyPYVp/s320/IMG_4997.JPEG" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Krátce před solární pohromou ....</td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEix-OWJvoanHPzz07EqoLndKkB9Rg4HF8xaYHI5UQrzCloDI-xTUvHI-wjPtkkZzQ2tELnS91Ytk27wUKP0OBOntn9bszkJyK633DWf3j8Qr5srVZKvyHtmT7-G72aMw9ee924koEtKSqHPWookLDR0XXuvOnQeQD4jcBjwukdtpUGScF7fyPbvB3Tg/s1295/AB8FD04B-6622-468C-8658-1F15CE225373.jpg" style="clear: left; display: inline; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1097" data-original-width="1295" height="239" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEix-OWJvoanHPzz07EqoLndKkB9Rg4HF8xaYHI5UQrzCloDI-xTUvHI-wjPtkkZzQ2tELnS91Ytk27wUKP0OBOntn9bszkJyK633DWf3j8Qr5srVZKvyHtmT7-G72aMw9ee924koEtKSqHPWookLDR0XXuvOnQeQD4jcBjwukdtpUGScF7fyPbvB3Tg/w282-h239/AB8FD04B-6622-468C-8658-1F15CE225373.jpg" width="282" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... o 1,5 hod. později</td></tr></tbody></table><p>Jako mazák, co už se párkrát proběhl (i v cizině!) jsem se příliš netrápil ani s navigací. 14 dní po solárním incidentu jsem při další padesátce pro změnu doběhl někam úplně jinam; někam, kde jsem zcela určitě neměl co dělat a odkud jsem byl rád, že jsem se dostal bez újmy. Takhle totiž vypadá Lima také ... </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMRoQWnTLOKUDswz7UDOUksi5THyWOdG8iptY9yTeTBE_RHpupoyrP0MtxOR-4PlLm0nMV1SyCnI6sleh1sLaNKfUJbOKELoVN7iOoHI0jByiBDzGFMgF759BwAs7cHQihO_olh34qgKsCvAM1sHQnvyuUWHcDOHEvx7CoESSsMz_PACwsBn90efTS/s3840/425542E0-02BF-4DE6-BB7B-36CD0FF62751.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3840" data-original-width="2160" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMRoQWnTLOKUDswz7UDOUksi5THyWOdG8iptY9yTeTBE_RHpupoyrP0MtxOR-4PlLm0nMV1SyCnI6sleh1sLaNKfUJbOKELoVN7iOoHI0jByiBDzGFMgF759BwAs7cHQihO_olh34qgKsCvAM1sHQnvyuUWHcDOHEvx7CoESSsMz_PACwsBn90efTS/w225-h400/425542E0-02BF-4DE6-BB7B-36CD0FF62751.jpg" width="225" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cristo del Pacifico</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2dlAhoJXn2gxnpnMq3q9PgN0eDGd4y9LiegFkeey6iGwTW2WtZmHNnC7CNDlPZ2IjKhsAsHFQrOcTlmCxUu-AYOmYUBAAiBWOuvizzMnoSWzL6VaPRi168rrPL3uCwfk5h1KCBQXmSpnLCgvs15NON1Y0bd4mKYLhh6u9hogIYkCYslSgNKotJwOg/s3840/FABAFD9B-89F6-4790-AE00-8695F9186B58.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2160" data-original-width="3840" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2dlAhoJXn2gxnpnMq3q9PgN0eDGd4y9LiegFkeey6iGwTW2WtZmHNnC7CNDlPZ2IjKhsAsHFQrOcTlmCxUu-AYOmYUBAAiBWOuvizzMnoSWzL6VaPRi168rrPL3uCwfk5h1KCBQXmSpnLCgvs15NON1Y0bd4mKYLhh6u9hogIYkCYslSgNKotJwOg/w400-h225/FABAFD9B-89F6-4790-AE00-8695F9186B58.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Na kraji města je bída ...</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgRoJetxk2QwAioPvvA6amKfio_O3RVnvdpNZf0Re4aDSSdkZc6OoS4tOCvC2f3Z_yaMEyU1D45dcm9yuxSTpVB-6epRGd9UkM3pVo0XJYMbBI1Xb1DjdPu1OYo-nfAQg2vJfXTDl0LNM9xcWFSVitPjy24SJT_USsqPGj16Heg_XwUslX1J7HG9tu/s2048/IMG_5247.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgRoJetxk2QwAioPvvA6amKfio_O3RVnvdpNZf0Re4aDSSdkZc6OoS4tOCvC2f3Z_yaMEyU1D45dcm9yuxSTpVB-6epRGd9UkM3pVo0XJYMbBI1Xb1DjdPu1OYo-nfAQg2vJfXTDl0LNM9xcWFSVitPjy24SJT_USsqPGj16Heg_XwUslX1J7HG9tu/w400-h300/IMG_5247.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... a kde se nezavlažuje, tam je poušť</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi69P9Eev9KSKtEuLkCJH81jnhJkpZh9rDzN24e94Q5KSPTe4VdQNZvTCZJEcNX4sIathhuCPCvGkq3TjP90nXWRtr6Y4QZNt6N584JVXx8dUHJ4j63vzlySISOVt2P6ohXR6ZPAdHiB9Zw8BBxgwDwY7HIwtzpJE6ImJmstkgAq9pqEBBvSxOKAsRt/s2048/IMG_5250.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi69P9Eev9KSKtEuLkCJH81jnhJkpZh9rDzN24e94Q5KSPTe4VdQNZvTCZJEcNX4sIathhuCPCvGkq3TjP90nXWRtr6Y4QZNt6N584JVXx8dUHJ4j63vzlySISOVt2P6ohXR6ZPAdHiB9Zw8BBxgwDwY7HIwtzpJE6ImJmstkgAq9pqEBBvSxOKAsRt/w400-h300/IMG_5250.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">I na mě byl tenhle kulturní povrch až moc kulturní ...</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJL1LSsptpTwHlsKl2iRWJqf-20fm4tR6-ciCUdqgfOhQEW8urO_469LHOD2aA1Gymlvy0dgcTgfH74v1VvIXbm_WoEmCxuMGu_tVh4ltYmIfysX3T_szu0DLpyUhCI_wM0Q43HBdjhSKFXzqOp2C4mB-iw5BNM_MgGxEtZ92LjFvGKTEyEC0C6z17/s2048/IMG_5251.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJL1LSsptpTwHlsKl2iRWJqf-20fm4tR6-ciCUdqgfOhQEW8urO_469LHOD2aA1Gymlvy0dgcTgfH74v1VvIXbm_WoEmCxuMGu_tVh4ltYmIfysX3T_szu0DLpyUhCI_wM0Q43HBdjhSKFXzqOp2C4mB-iw5BNM_MgGxEtZ92LjFvGKTEyEC0C6z17/w400-h300/IMG_5251.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... ale bilboardů tu mají stejně jako u nás</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJu9r-QcrkGhb0Lzj3e_6VSSX8DCPVg8kVf0IMv6cibVUIXb5D96B7PXNbJ1YVMSc8BoIGFF7CRjsZtKPExuK9idz366DKSEMZa5-IAx-a8sFQhgfQIpYB-PdjcwiWXgROEMISuo2OungIrUrPCweKu6XDJEmJtWlRfPpDdU8RYo1CjfV3QSHhuxW5/s2048/IMG_5258.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJu9r-QcrkGhb0Lzj3e_6VSSX8DCPVg8kVf0IMv6cibVUIXb5D96B7PXNbJ1YVMSc8BoIGFF7CRjsZtKPExuK9idz366DKSEMZa5-IAx-a8sFQhgfQIpYB-PdjcwiWXgROEMISuo2OungIrUrPCweKu6XDJEmJtWlRfPpDdU8RYo1CjfV3QSHhuxW5/w400-h300/IMG_5258.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Barranco je roztomilá a relativně bezpečná čtvrť</td></tr></tbody></table><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><u>Mapy obou sobotních ultraběhů:</u></b></div><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRwQc8x79wJK9YjsI_o4jmFQ90mgPRDxWWlRpZ8YsmngyGfN5UmMx9Kfv7Qvw5QOkzn6TlBRVMw9a5omzNKtkfoPMBQ3a0EyY0UiRoB4Qzw7LUL-Iiarfz_9r_BqLjTTVknr-MBOIVZ7BJruvX8wek2vsnNwapZ-htD0GW1wJUOQxaK00rzC2JOyE-/s912/50%20bloud%C3%ADc%C3%AD.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="578" data-original-width="912" height="406" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRwQc8x79wJK9YjsI_o4jmFQ90mgPRDxWWlRpZ8YsmngyGfN5UmMx9Kfv7Qvw5QOkzn6TlBRVMw9a5omzNKtkfoPMBQ3a0EyY0UiRoB4Qzw7LUL-Iiarfz_9r_BqLjTTVknr-MBOIVZ7BJruvX8wek2vsnNwapZ-htD0GW1wJUOQxaK00rzC2JOyE-/w640-h406/50%20bloud%C3%ADc%C3%AD.png" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bloudící padesátka: kopce, co měly být nalevo, byly po ústupu mlhy náhle napravo</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEH31PDT3cDLG5jqYDD00dCAMiSj3W7RNZ_kt1tDJ0uFGRY3Myyl7AVmw_wZKyek3TcEkousVeqWE1W7EsgteUUmeGWqH5U1iqJVvgJNF5TBcd0-wnGkP1t7XDsIC5Ekd1F0nDIHqfa_rn-IClZJruT63O9o69IdMpcf8OmaZnTJVq9tbM_6W9t2un/s869/50%20novoro%C4%8Dn%C3%AD.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="594" data-original-width="869" height="438" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEH31PDT3cDLG5jqYDD00dCAMiSj3W7RNZ_kt1tDJ0uFGRY3Myyl7AVmw_wZKyek3TcEkousVeqWE1W7EsgteUUmeGWqH5U1iqJVvgJNF5TBcd0-wnGkP1t7XDsIC5Ekd1F0nDIHqfa_rn-IClZJruT63O9o69IdMpcf8OmaZnTJVq9tbM_6W9t2un/w640-h438/50%20novoro%C4%8Dn%C3%AD.png" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Na pobřeží by se běhalo po cyklostezce nádherně, kdyby tudy nevedla šestiproudá výpadovka :-(</td></tr></tbody></table><br /><p><b>CUZCO & MACHU PICCHU</b></p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkU5tTMiW4bz54zVtBW5V3QXamkII_7_cz8-8fivGzNw72qil0ga3AE9cSo0QQ_66DHmvQT-8UfQLiZLYxd-1CbjqfQ5QyLV8ZHUt3gHNcoV1CiKPgfwz7iYU49MetMKfkast21MccJWFTvasD4RXC6klP0wZE8yIWO5hCDXaGwv50deb3aDGmX-iW/s2046/IMG_5489.JPEG" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2046" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkU5tTMiW4bz54zVtBW5V3QXamkII_7_cz8-8fivGzNw72qil0ga3AE9cSo0QQ_66DHmvQT-8UfQLiZLYxd-1CbjqfQ5QyLV8ZHUt3gHNcoV1CiKPgfwz7iYU49MetMKfkast21MccJWFTvasD4RXC6klP0wZE8yIWO5hCDXaGwv50deb3aDGmX-iW/s320/IMG_5489.JPEG" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">S naším průvodcem a Cuzcem za zády</td></tr></tbody></table>Po 4 týdnech strávených v Limě jsme s Radkou na pár dní odletěli do Cuzca. Nebudu se rozepisovat o výletech a zážitcích, které jsme i s průvodcem absolvovali. Z pohledu běžce a úspěšně léčeného hypertonika mě pochopitelně nejvíc zajímala reakce mého těla na vysokou nadmořskou výšku. Nikdy před tím jsem na vlastní plíce nepoznal, jak těžké to je ocitnout se ve 3500 m.n.m., navíc rovnýma nohama od moře. Kdyby šlo jen o těžké nohy, ale co teprve plíce! Ty teprve mají dost co dělat přivyknout si na řidší vzduch. První den byl pohybově zcela marný, únava byla obrovská, zadýchával jsem se i když jsem jenom seděl, stál, prostě jenom BYL. <p></p><p>Druhý den jsem se zkusil proběhnout aspoň 10km a poprvé jsem na vlastní kůži zažil, jaké to je běžet (klusem) na kyslíkový dluh! Píchání jehliček v lýtkách, posléze i ve stehnech, frekvence dýchání i tepu na hraně možností - neskutečné! Doskotačil jsem výškově o 200 výškových metrů a 5km od hotelu a pokorně doklusal dolů zase zpátky do Cuzca. Musel jsem se dát dohromady, protože nás čekala dlouhá a náročná cesta směrem na Macchu Picchu. Nicméně, tělo se aklimatizuje velmi rychle a kondice se buduje v takové výšce určitě snadno. </p><p>Po čtyřech dnech pobytu se tělo už docela přizpůsobilo a byl jsem schopný uběhnout bez větších problémů jeden dlouhý běh až do 3800 m.n.m. s tím, že jsem 400m souvislý výstup v solidním tempu docela udýchal. Dokážu si představit, jak skvělý vliv by musel mít na vybudování kondice dlouhodobý pobyt v takovéto výšce! </p><p><br /></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1gdj3mJrD8wVw2gzXb5qWCWxpLNmfehNRKxp2HXes7BcRynYL1KcJsXXOJjpOyXx8EtMPCY_WBQGfCA3n3N15U5bde3-yZMiiPYClE7eSRAHfxnl8ob6kdd0q1PQGYNPkeRUMXO7_W5UMr0tHJJ14sZNjRAVVxOox7C39JX1woGplq8gW-PsOf9ib/s2048/IMG_5648.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1gdj3mJrD8wVw2gzXb5qWCWxpLNmfehNRKxp2HXes7BcRynYL1KcJsXXOJjpOyXx8EtMPCY_WBQGfCA3n3N15U5bde3-yZMiiPYClE7eSRAHfxnl8ob6kdd0q1PQGYNPkeRUMXO7_W5UMr0tHJJ14sZNjRAVVxOox7C39JX1woGplq8gW-PsOf9ib/w400-h300/IMG_5648.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Džungle!</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBUFSpq-TFWdXmlUOiyFYXmv6B3ZWcewgV9672JT4-790St92lycEHwCzorJLivkKOwqRh8hiiOyv1dAoyh4zxeEmOiaGXElsVk6XXC0SCrvG1YeYJhBJkmHbpxRorKlWE9Fi5fYmxKzg2ElevQ3OTzAHgAZJ1izozvAb3tIi2hq12OOcAPBXs0huS/s2048/IMG_5710.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBUFSpq-TFWdXmlUOiyFYXmv6B3ZWcewgV9672JT4-790St92lycEHwCzorJLivkKOwqRh8hiiOyv1dAoyh4zxeEmOiaGXElsVk6XXC0SCrvG1YeYJhBJkmHbpxRorKlWE9Fi5fYmxKzg2ElevQ3OTzAHgAZJ1izozvAb3tIi2hq12OOcAPBXs0huS/w400-h300/IMG_5710.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Macchu Pichu ...</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHugHfKvlCxEwwss9myaLMvUSZNe9cmV6k0gKnBShIJIPiRC6A5QiJDOOVMF66n8p2AneyZgOXSYfcmg7_KAEX0XL4rgkKl7x3GFIvIdU8Gffi1QseFZiUkwoFKHfxI-dFlPZ9qPn4StdxfaFTwEETR2grYZBjKqaI5mfUOKc3Ht03ueOb-FRrxeLK/s2048/IMG_5728.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHugHfKvlCxEwwss9myaLMvUSZNe9cmV6k0gKnBShIJIPiRC6A5QiJDOOVMF66n8p2AneyZgOXSYfcmg7_KAEX0XL4rgkKl7x3GFIvIdU8Gffi1QseFZiUkwoFKHfxI-dFlPZ9qPn4StdxfaFTwEETR2grYZBjKqaI5mfUOKc3Ht03ueOb-FRrxeLK/w400-h300/IMG_5728.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... díky kovidu a povodním jsme tu byli téměř sami</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxtawEgKK0KAL5Frb_k6ISEnCLlM5V_gWGlQGp3spXm1i9goxtn3oQuAzLYJBzwaiMzy2fLMPY7753pDYLdzsRBM4Oh_9ZlMRTwXEq0y5DRcf0CPQe0ECxmQHweeU4vKjgs4CxGSLpkBFx_IZnWUJ77ubyEcQGP-plnJ2edsDoSpEcJVIbw907a3OW/s1099/IMG_5756.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1099" data-original-width="706" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxtawEgKK0KAL5Frb_k6ISEnCLlM5V_gWGlQGp3spXm1i9goxtn3oQuAzLYJBzwaiMzy2fLMPY7753pDYLdzsRBM4Oh_9ZlMRTwXEq0y5DRcf0CPQe0ECxmQHweeU4vKjgs4CxGSLpkBFx_IZnWUJ77ubyEcQGP-plnJ2edsDoSpEcJVIbw907a3OW/w413-h640/IMG_5756.JPEG" width="413" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... museli jsme ale docela velký kus pěšky, <br />protože koleje zalila voda a bahno</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQafzJvNOXOL-uLReP235xhNBR49Hcib6ytrUnDfHbPcXHM_s2JfWimAlPQHtXEs7jMV-A6Uh0QQfV_VsDCUZy8i5bcAbzN7Kg0nfJIGYYkhHkU5U586H-d8HJW6rwnGlIUxexkXBn9akJIBOfx806MuwvUg7V7aWfosFlARu4sX0-jrWoaNfcms9L/s2048/IMG_5816.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQafzJvNOXOL-uLReP235xhNBR49Hcib6ytrUnDfHbPcXHM_s2JfWimAlPQHtXEs7jMV-A6Uh0QQfV_VsDCUZy8i5bcAbzN7Kg0nfJIGYYkhHkU5U586H-d8HJW6rwnGlIUxexkXBn9akJIBOfx806MuwvUg7V7aWfosFlARu4sX0-jrWoaNfcms9L/w400-h300/IMG_5816.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tady měl být velkolepý výhled na "duhové hory" ...</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8rKyT8SjZs0OClR5lHplHZiFxpm4wLnRxYVco2-ekSWv7d_ek5tSko8kSgReFVo_Z1QI_v1YbdH_Icfoi4yw9-JuViMjI2j7q1v42tsLDVAzZYPsOTaQQ2XFM42h7PkXJgTHvs1uHZFpC8M9hPz0LpIEcOr4NuIHn4YKujkhLBntQNlCS_bZcogR-/s2048/IMG_5819.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8rKyT8SjZs0OClR5lHplHZiFxpm4wLnRxYVco2-ekSWv7d_ek5tSko8kSgReFVo_Z1QI_v1YbdH_Icfoi4yw9-JuViMjI2j7q1v42tsLDVAzZYPsOTaQQ2XFM42h7PkXJgTHvs1uHZFpC8M9hPz0LpIEcOr4NuIHn4YKujkhLBntQNlCS_bZcogR-/w400-h300/IMG_5819.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">zahlédli jsme je jen na pár vteřin, když se zvedla mlha.</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNUP0bwF-hhpYneTu91O_d97s6CxQ6EVOmfrqjI0lq5CiTmV1mb2liqOrhdW5hCfs9z1QYuHt3Z2TAkaMuKSvm-r-6jgNVrp3ptbJMecau3BVfPaB7eWsCp_1wEk8d-ZNdbmme7GqWSNpX1Kd5Wk6swBgXq8UWVXFknBIWvM_i9JMdx6LBfye0FvTV/s2048/IMG_5873.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNUP0bwF-hhpYneTu91O_d97s6CxQ6EVOmfrqjI0lq5CiTmV1mb2liqOrhdW5hCfs9z1QYuHt3Z2TAkaMuKSvm-r-6jgNVrp3ptbJMecau3BVfPaB7eWsCp_1wEk8d-ZNdbmme7GqWSNpX1Kd5Wk6swBgXq8UWVXFknBIWvM_i9JMdx6LBfye0FvTV/w400-h300/IMG_5873.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hlavní náměstí v Cuzco</td></tr></tbody></table><br /><p><br /></p></div></div>Unknownnoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-2215786672677213852022-05-11T17:37:00.003+02:002022-05-11T18:25:42.430+02:00I. Francouzská "sahara" a Okoloběh Balatonu<p><i><b>Už za pár dní si po třech měsících příprav zkusím zaběhnout osobák na 24hodinovce. Ještě než se v pár řádcích rozepíšu o mé letošní přípravě, vrátím se ve dvou příspěvcích k loňskému podzimu a měsíčnímu pobíhání v Peru. Běhat ultra a trénovat na ultra se může zdát na první pohled velmi monotónní, ale není to vždy pravda, protože jsou to kulisy, které se mění a stojí za to si o tom pár věcí do deníčku poznamenat. Tady je "retro část" číslo jedna:</b></i></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRIJ6MGHZcSWr4O4BqsxMeM4ABo8xIEWOHYTtcqtERhsULa-XctXzgxHjtz2A4TJiNpPg17BtXuDO2MwXiUnPmTgJaWjRByKjb9jv_CPH2cbsOR0iSu0VCg1dpO5-Z6O4HaBstv25VRxorvNPH5X7-7HuFs-Zj2SwxqpR3zqwjJt5YCtsaMIeFlC63/s680/8363804-diaporama-680x445.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="445" data-original-width="680" height="209" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRIJ6MGHZcSWr4O4BqsxMeM4ABo8xIEWOHYTtcqtERhsULa-XctXzgxHjtz2A4TJiNpPg17BtXuDO2MwXiUnPmTgJaWjRByKjb9jv_CPH2cbsOR0iSu0VCg1dpO5-Z6O4HaBstv25VRxorvNPH5X7-7HuFs-Zj2SwxqpR3zqwjJt5YCtsaMIeFlC63/s320/8363804-diaporama-680x445.jpg" width="320" /></a></div><div><b><u>100 MILES DE FRANCE 2022</u></b></div><div><br /></div>V červenci jsem i podruhé v Bad Blumau vyhrál, ale tentokrát bez vytouženého osobáku. Výsledek tedy ne tragický, ale určitě na mě dolehlo zklamání. Vítězství si vážím, ale není to to primární kvůli čemu se postavím na start 24hodinovky, prostě jsem po těch pěti měsících dřiny toužil po lepším výsledku. Regenerace už před padesátkou trvá trochu déle, proto jsem si na zbytek sezony vybral dva závody, které mi měly přinést nový impuls, méně stresu a kde jsem ani neočekával žádný extra výsledek.<p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirA653Ydm2j37HYyepf0OBTv2z9M1wyjtU2Nf7uAngt-sjPqVK2N0IpaKGVBmUs4fXAP2TDekQ-xcniTnh2j4tpT5RHCsIOhqv8cbSFohNNkSXk1ErLxKPdf6tUf9Pn5sP7RrXv3t5xLFFQCqoyIBUX2vhpE0xid_vVshLw442evru_Cw6ftupLjBf/s960/239259617_6221385851205163_2486028171138163065_n.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirA653Ydm2j37HYyepf0OBTv2z9M1wyjtU2Nf7uAngt-sjPqVK2N0IpaKGVBmUs4fXAP2TDekQ-xcniTnh2j4tpT5RHCsIOhqv8cbSFohNNkSXk1ErLxKPdf6tUf9Pn5sP7RrXv3t5xLFFQCqoyIBUX2vhpE0xid_vVshLw442evru_Cw6ftupLjBf/s320/239259617_6221385851205163_2486028171138163065_n.jpg" width="240" /></a></div>Prvním závodem byla stomílovka <b><i>100 Miles de France (</i></b>kterou jsem zmínil v předchozím příspěvku) kam mne velmi pozorní a milí francouzští pořadatelé pozvali, když už před tím museli kvůli kovidu zrušit v červnu 220km závod. To byl jeden z těch, na který jsem se chystal v červnu po té, co mi kovid zrušil Basilej, Balaton a dalších několik 24h závodů v Německu. Na závod jsme tentokrát vyrazili s Radkou jako na společný výlet pár dní po té, co jsme se vrátili z rodinné dovolené v Jutsku. Pořadatelé nám zajistili ubytování a já se těšil jak na závod, tak i na vyzkoušení té nové věcičky (<a href="http://petr.valeknet.cz/2021/09/core-genialni-sensor-pro-ultramaraton.html" target="_blank">viz recenze na teploměr Core</a>). Trasa tam a zpět vedoucí ze Saint-Péray (Valence), podél Seiny a dále stoupající po "nakloněné rovině" údolím kamsi do nitra pohoří Ardeche, byla nádherná a závod skvěle zorganizovaný. Vyběhl jsem svižně, bohužel mi celkem rychle začaly docházet síly až jsem na téměř neviditelném - ale 50km mírném, ale dlouhém stoupání (1-2%) - po čtyřech hodinách shořel jako papír. A to doslova. Teplota dosahovala 40°C, moje naměřená "core" teplota téměř stejně! Během následujících 3 hodin se přes mě přehnali 4 mladí kluci a dvě dámy. Dalo by se říct, že test zařízení proběhl úspěšně, protože jsem věděl dobře, co je špatně, horší bylo, že na obrátce jsem byl zralý na ručník. Potupně jsem musel dlouhé hodiny střídat běh s chůzí a čekat, až zapadne slunce, ochladí se, a já opět budu schopen něco udýchat. Kolem 20. hodiny jsem měl za sebou stovku, teplota vzduchu (a taky teplota mého těla) klesla na rozumnější úroveň a já mohl začít stíhací jízdu. Ještě před setměním jsem dotáhnul dva mladé kluky, co toho měli plné zuby možná ještě víc než já. Občas se mi stane, že chytím závodní slinu, a dobře jsem věděl, že zbývající čtyři přede mnou na tom mohou být podobně. <p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFy1v88Moic618QhL-6KWBDqY0ADRyExm1IxYzgmmu11t-ALkZFWNaffbdKGTZ_bVO86K7QozKu7EHKfQlVCMfoIqyibloc4yqbdNTfJ8kd9v8Tm28JP2D9NklXmAH9UYPfBkOIkBnRlTGbpJhOCx011QQshttmFTBW6Yi6fWv73FGGmuB3sT6KCsN/s960/239641689_6223969947613420_1892330066571438916_n.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="540" data-original-width="960" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFy1v88Moic618QhL-6KWBDqY0ADRyExm1IxYzgmmu11t-ALkZFWNaffbdKGTZ_bVO86K7QozKu7EHKfQlVCMfoIqyibloc4yqbdNTfJ8kd9v8Tm28JP2D9NklXmAH9UYPfBkOIkBnRlTGbpJhOCx011QQshttmFTBW6Yi6fWv73FGGmuB3sT6KCsN/s320/239641689_6223969947613420_1892330066571438916_n.jpg" width="320" /></a></div>Už za tmy jsem pak stáhnul Francouzku, která stejně jako já běžela bez doprovodu na kole. O další hodinu později pěkně prošitého kluka. Vedro bylo náročné i pro místní, nejen pro ty, co se "moudře" připravovali u Severního moře. Už dvě hodiny před cílem jsem věděl, že budoucí vítěz má příliš velký náskok, abych ho dostihnul, ale nějakých 5km před cílem mi na poslední občerstvovačce mezi řečí zmínili, že asi kilometr přede mnou je první žena. Byla už tma, relativně chladno a já na závěr chytil doslova druhý dech. Stáhnul jsem světlo čelovky na minimum, abych nebyl na táhlých rovinkách vidět, a opravdu netrvalo dlouho a viděl jsem blikat světlo u doprovodného kola. Trvalo mi ještě pár set metrů, než jsem je docvakl a nechal za sebou. To už do cíle chybělo asi 800 metrů (nakonec třetí a čtvrté celkově skončily obě Francouzky), nakonec jsem tedy ještě z propadáku udělal solidní výsledek. Vítěz mi nakonec naložil přes hodinu. Jeho výsledný čas byl sice těsně pod 16 hodin, ale je hodně zkreslený šíleným horkem a deseti hodinami strávenými na přímém slunci, téměř bez stínu.<p></p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7FXCtlSufNsMKXKbRL5DKD50nKLwgyDdVHOI5V1NdfMkQhJW6TQj5PDo4klqbVhO0xL5G3FQBUXWicNQ6OBMO8rUwCi0b6Y5gc1ZwPkqb0hB-WtIHY8uvRoDLBftoa99EN8glV_a5gaZQm6c23BDRPZEHuzkdTSOqnZ4rZtclZWcPErukSy_XJJj0/s1623/241121801_4223754394409832_3460416988193834693_n.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1623" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7FXCtlSufNsMKXKbRL5DKD50nKLwgyDdVHOI5V1NdfMkQhJW6TQj5PDo4klqbVhO0xL5G3FQBUXWicNQ6OBMO8rUwCi0b6Y5gc1ZwPkqb0hB-WtIHY8uvRoDLBftoa99EN8glV_a5gaZQm6c23BDRPZEHuzkdTSOqnZ4rZtclZWcPErukSy_XJJj0/w400-h266/241121801_4223754394409832_3460416988193834693_n.jpg" width="400" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIP74Acl8sjxc7GlXHo7m_tapmVXLCUds1fdGUoi27rgydu14j7ln4_HThKCPlX2NUTJr4EPIxqAMS3XwGmNOcKqJWut6ZE8VWBCI6H1Peel_08yxKvX6jT-5Uqr7HHlcyoIo9weSdhLi9yrMiIUA00OxmewaUNaIecr9EX8sbnLNX76MEq7WTPfYZ/s2048/WhatsApp%20Image%202021-10-03%20at%2009.19.07.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIP74Acl8sjxc7GlXHo7m_tapmVXLCUds1fdGUoi27rgydu14j7ln4_HThKCPlX2NUTJr4EPIxqAMS3XwGmNOcKqJWut6ZE8VWBCI6H1Peel_08yxKvX6jT-5Uqr7HHlcyoIo9weSdhLi9yrMiIUA00OxmewaUNaIecr9EX8sbnLNX76MEq7WTPfYZ/s320/WhatsApp%20Image%202021-10-03%20at%2009.19.07.jpeg" width="320" /></a></div><div><b><u>ULTRABALATON 2022</u></b></div><div><br /></div>Po této příjemné zkušenosti jsem se o měsíc později vrátil na Ultrabalaton. <a href="http://petr.valeknet.cz/2016/06/ultrabalaton-2016-hra-o-preziti.html" target="_blank">Okoloběh Balatonu</a> byl v roce 2016 jeden z mých prvních 200+ závodů, bral jsem ho tehdy jako přípravu na Spartathlon a příšerně jsem si ho kvůli puchýřům protrpěl. Docela jsem stál o zlepšení si výsledku a chtěl jsem vyzkoušet, zda se dá běžet "na teplotu". Vzhledem k slabé letní přípravě, nečekanému domácímu programu dva týdny před závodem (vypekli nás malíři a čekalo mě dvoutýdenní malování a úklid celého bytu) jsem stál oběma nohama na zemi a na nějaký extra výsledek nemyslel. Ultrabalaton jsem prostě vzal jako test. Test, zda vůbec dokážu konstantně běžet cca 24 hodin, pokud si ohlídám tělesnou teplotu. Tak jak se běhá na tempo, na tepovku, poslední roky i na watty, teplota tělesného jádra se mi zdá jako minimálně stejně důležitou metrikou. A aby byl test úplně dokonalý, nabídla se mi jako support na kole Jitka, která se mnou do Balatonfüred (ten název!) vyrazila. Jak toho později litovala, tak to geniálně sepsala <a href="http://runaread.blogspot.com/2021/10/ultrabalaton-2021-aneb-magyar-fasirt.html" target="_blank">tady</a>. <div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCbxQjHkwu6gYKeXjaGguXkO49xOCrfJocSzkgrA9BA_OmB8xFWHFH-9mVeKF2b4P3Ckw9Dg3MaYqZvNpurSO5mfGqzRc7oQLhN03j610ETqxgM8EWXGB_uRT3Va8Casc1raTWZU_j6mDDXkp349w6swKdG-4p-jhuVZ8q4TNq_V8wLNebRpU-RqUt/s3464/20211002054137.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2309" data-original-width="3464" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCbxQjHkwu6gYKeXjaGguXkO49xOCrfJocSzkgrA9BA_OmB8xFWHFH-9mVeKF2b4P3Ckw9Dg3MaYqZvNpurSO5mfGqzRc7oQLhN03j610ETqxgM8EWXGB_uRT3Va8Casc1raTWZU_j6mDDXkp349w6swKdG-4p-jhuVZ8q4TNq_V8wLNebRpU-RqUt/s320/20211002054137.jpg" width="320" /></a></div>Cíl byl jednoduchý: žádné zastavování, žádné pauzy u občerstvovaček, nula prostojů a zádné odpočívání. I tohle byla zkušenost z Francie, kolik času jsem oproti jiným strávil u občerstvovaček sebekrmením. Běžel jsem tedy od startu zabržděně, hlídal si 38.3°C core teplotu, pokud jsem ji přesáhl, tak jsem zpomalil, případně se zchladil, osušil atd. Po 80km mě několik běžců předběhlo, tentokrát jsem ale neměl fyzicky na to, abych dokázal zrychlit, takže jsem se do cíle doplazil sice "běžecky", ale v tempu někde kolem 6:40-7:00 min/km (celkově 13.). Výsledný čas (22:34) nebyl špatný, v mnoha ročnících by stačil na bednu, a udělal mi radost. I druhý test tak dopadl parádně, protože jsem si v teplém počasí ověřil, že pokud nevyženu tělesnou teplotu příliš vysoko, dokážu být v pohybu pořád.</div><div><br /></div><div>Velký dík patří Jitce: jaké to je sedět na kole celý den a jet krokem jsem si neuměl ani ve snu představit, možná ani Jitka ne. Občas bolestí zad a rukou tiše brečela, tak abych to neslyšel ... ne, tohle už opravdu po nikom nikdy chtít nebudu, bylo to až nelidské! <p></p><div><br /></div><b><u>PVLH</u></b><br /><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS6Y1Za1ctwZMYZ6_hispn5Dks5LQmWM98bvirXp1Z5aNzMAO727f9GDEY7UuHl-LLqFTHgK_ubCrCgu5EJc7gx_EIzucuUtmZmJrFbSBC7SxCkD5VkDyGz0wzJfbLW9SQb3LulKDS-CO-OUEPEfEolt6RZLOUE50HqK1pMVpLx6U3KsLgrr2vITp2/s828/WhatsApp%20Image%202021-11-28%20at%2009.55.25.jpeg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="621" data-original-width="828" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS6Y1Za1ctwZMYZ6_hispn5Dks5LQmWM98bvirXp1Z5aNzMAO727f9GDEY7UuHl-LLqFTHgK_ubCrCgu5EJc7gx_EIzucuUtmZmJrFbSBC7SxCkD5VkDyGz0wzJfbLW9SQb3LulKDS-CO-OUEPEfEolt6RZLOUE50HqK1pMVpLx6U3KsLgrr2vITp2/w320-h240/WhatsApp%20Image%202021-11-28%20at%2009.55.25.jpeg" width="320" /></a></div>S Jitkou jsem absolvoval v červenci a v listopadu PVLH. Zatímco v létě jsme po velkém boji dokončili všechny kopce až po limitu, v listopadu jsme společně s Martinem úspěšně zvládli absolvovat všech 18 prominentních vrcholů. Prominentní vrchol Lužických hor jsou krásná akce, ale za ty dva poslední roky mám Lužických hor po krk a budu rád, když si od všech Sokolů, Klíčů, Popovek, Hvozdů a dalších pár let odpočinu. I když to už jsem říkal o tolika závodech a bězích, že to nelze brát úplně vážně... Oba naše pokusy krásně popsala: Jitka <a href="http://runaread.blogspot.com/2021/07/hurvinek-v-luzkach-aneb-babicko-proc.html" target="_blank">tady</a> a <a href="http://runaread.blogspot.com/2021/11/luzky-redemption-aneb-i-wont-go-gentle.html" target="_blank">tady</a>, Martin <a href="http://veverkavzadveri.blogspot.com/2021/11/pojd-ven-lesem-horami-pvlh24.html" target="_blank">tady</a>. <p></p><p><br /></p><p><br /></p></div>Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-88320317858266743822021-09-19T16:26:00.003+02:002021-09-19T18:59:27.839+02:00CORE – cesta do ultramaratoncova nitra<p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/--NqcuoeaB6o/YUdEX-jlpII/AAAAAAAA2c4/kxLHU3nyoFAYCk7JOjIjn62oWUT7GpIbgCLcBGAsYHQ/s1623/0.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1623" height="213" src="https://1.bp.blogspot.com/--NqcuoeaB6o/YUdEX-jlpII/AAAAAAAA2c4/kxLHU3nyoFAYCk7JOjIjn62oWUT7GpIbgCLcBGAsYHQ/s320/0.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: xx-small;">... a něco studeného tu nemáte? <br />(100 Miles de France 2021, 17:02, 2. místo)</span></td></tr></tbody></table>Vzhledem k tomu, že ultra běhám už sedmý rok, předpokládal
jsem, že mám dost zkušeností: pár let už neběhám na tatranku s kolou a
zdravotní kolaps před dvěma lety mě donutil zabývat se stravou a životosprávou.
Poslední dva roky se ne zcela úspěšně snažím přijít na kloub mikronutrientům,
za to v oblečení jsem vyzkoušel snad úplně všechno.<p></p><p class="MsoNormal"><o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">S nástupem nových technologií, kterého jsme posledních
deset let svědky, vstupuje do hry i technické vybavení, které vám sice samo o
sobě závod nevyhraje, ale dokáže vám skvěle pomoci zorientovat se ve vlastním
těle, zjistit, co je jeho slabou stránkou, co silnou, jaké jsou jeho potřeby nebo
jak reaguje v určitých klimatických podmínkách. Individuální přístup a
příprava je ve vytrvalostních disciplínách, zvláště pak ve veteránských
kategoriích, největším oříškem, protože každý z nás má po čtyřicítce za
sebou jinou životní cestu, jiné zdravotní komplikace a je potřeba hledat, co
platí právě pro vás. Kromě dnes již obligátních sporttestrů monitorujících vše
možné a monitorů srdečního tepu přišly před pár lety z cyklistiky a
triatlonu další novinky: wattmetry, měřiče glukózy v krvi (FreeStyle Libre
od Abbott Laboratories) a <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">senzory teploty
těla CORE</b> od švýcarského výrobce greenTEG AG, který úzce spolupracuje se
slavnou curyšskou technickou univerzitou. <o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="mso-fareast-language: CS; mso-no-proof: yes;"><v:shapetype coordsize="21600,21600" filled="f" id="_x0000_t75" o:preferrelative="t" o:spt="75" path="m@4@5l@4@11@9@11@9@5xe" stroked="f">
<v:stroke joinstyle="miter">
<v:formulas>
<v:f eqn="if lineDrawn pixelLineWidth 0">
<v:f eqn="sum @0 1 0">
<v:f eqn="sum 0 0 @1">
<v:f eqn="prod @2 1 2">
<v:f eqn="prod @3 21600 pixelWidth">
<v:f eqn="prod @3 21600 pixelHeight">
<v:f eqn="sum @0 0 1">
<v:f eqn="prod @6 1 2">
<v:f eqn="prod @7 21600 pixelWidth">
<v:f eqn="sum @8 21600 0">
<v:f eqn="prod @7 21600 pixelHeight">
<v:f eqn="sum @10 21600 0">
</v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:f></v:formulas>
<v:path gradientshapeok="t" o:connecttype="rect" o:extrusionok="f">
<o:lock aspectratio="t" v:ext="edit">
</o:lock></v:path></v:stroke></v:shapetype><v:shape id="Obrázek_x0020_1" o:spid="_x0000_i1029" style="height: 204pt; mso-wrap-style: square; visibility: visible; width: 306.6pt;" type="#_x0000_t75">
<v:imagedata o:title="" src="file:///C:/Users/pvalek/AppData/Local/Temp/msohtmlclip1/01/clip_image001.jpg">
</v:imagedata></v:shape></span><o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Co za zhruba sedm tisíc korun od Švýcarů dostanete? Kromě
CORE senzoru je v krabičce přiložený nabíjecí kabel USB, modré lepicí
náplasti a spony zajišťující řemínek. K dispozici máte také aplikace pro
Android / iOS, nicméně přes ANT+ si můžete snímač pohodlněji připojit
k hodinkám (vyzkoušeno na Garminu FR945) a všechna data máte pohromadě.
Výrobce doporučuje umístit snímač z boku na pás hrudního snímače srdečního
tepu, který z důvodu odřenin již hodně let nepoužívám. Místo toho jsem měl
snímač umístěný na paži, na stejném pásu jako POLAR H10+, což je také přípustné a při testování byly hodnoty totožné jako pod žebry.
Aby se snímač neuvolnil – třeba při převlékání trika –, lze jej bezpečně
připnout sponou. Jednorázové modré lepící náplasti jsou vhodné do uzavřených
prostor, při zátěžovém testu nebo na trenažéru, nikoliv na venkovní aktivity.</p><p class="MsoNormal">Čím je tedy tato hračka zajímavá? Už při prvním testu jsem
byl mírně řečeno v šoku. Během krátkého 10kilometrového běhu
v příjemném tempu jsem během 45 minut dosáhl na teplotu 39°C. Na první
pohled je jasné, proč by za dalších 45 minut toto tempo už příjemné nebylo:
tělo se začalo přehřívat a bylo jasné, že po pár desítkách minut či několika hodinách
se začnu „bezdůvodně“ zadýchávat a budu mít místo nohou dva těžké sloupy. Přestože
tepová frekvence bude v očekávatelných hodnotách, watty na normální
úrovni, tak tempo udržím jen silou vůle.</p><p class="MsoNormal"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-7W_fcXIt6fk/YUdE0x9WPDI/AAAAAAAA2dU/kSS8rcMBKb4n7IyYkehmcgwnkOKCtGGRQCLcBGAsYHQ/s1705/1.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="497" data-original-width="1705" height="186" src="https://1.bp.blogspot.com/-7W_fcXIt6fk/YUdE0x9WPDI/AAAAAAAA2dU/kSS8rcMBKb4n7IyYkehmcgwnkOKCtGGRQCLcBGAsYHQ/w640-h186/1.png" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: xx-small;">Zeleně vyznačená křivka tělesné teploty při 10km běhu</span></td></tr></tbody></table><p></p>
<p class="MsoNormal">Co se vlastně děje? To je otázka spíše pro odborného lékaře,
podle mého laického názoru je dýchací soustava natolik zaneprázdněná chlazením
„nejbližšího“ těla – tedy tělesných orgánů –, že nedokáže dostatečně zásobovat zbytek
těla, a především exponované nohy, kyslíkem. Je více než pravděpodobné, že při
přehřívání tělesného jádra dochází také k dalším procesům, třeba ke změně
krevního tlaku, což by mne, jako zaléčeného kardiaka, mělo docela zajímat.</p><p class="MsoNormal"><o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Zatímco při tempu mezi 4:50 až 5:10 se moje frekvence
dýchání pohybuje mezi 29až33/min, na grafu níže je vidět, jak mi spolu s tělesnou
teplotou stoupá i dechová frekvence až na hodnoty 36 až 38 nádechů za minutu. <o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Na grafu je zachycená podstatná část závodu <i>100 Miles de
France</i> (nultý až stodvacátý kilometr mezi devátou ranní a devátou večerní,
teplota ve stínu kulminovala kolem čtvrté odpolední, kdy na zhruba osmdesátém
kilometru dosahovala na 40°C), kde jsem měl zařízení CORE zapůjčené na
vyzkoušení od společnosti S1W z Kosmonos. Specifikem závodu je padesátikilometrové
1-2% stoupání, které začíná na třicátém kilometru a táhne se bez přestání až na
obrátku. Zkušenost, co taková nakloněná rovina v kombinaci se stupňujícím se horkem
dokáže, byla zdrcující. Teprve za obrátkou (kolem 17:30) jsem byl schopen opět souvisleji
běžet. Ve chvíli, kdy tělesné jádro dosáhlo teploty 39°C, jsem ale musel opět
zpomalit. Po západu slunce jsem už znovu dokázal držet konzistentní tempo, i
když v důsledku průběhu závodu a vyčerpání způsobené přehřátím a
dehydratací, nebylo nijak převratné. Poučení je jednoznačné: tělesná teplota
klesá jen velmi pomalu, proto je důležité přizpůsobit tempo od počátku okolním podmínkám
a nedostat se nad 38,5 až 39°C (hodnoty jsou samozřejmě individuální)<o:p></o:p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-fROFONA1UIs/YUdFewHniUI/AAAAAAAA2dc/r1r3cqw2POQg-gdEu_6e7seAXt3uc6LwgCLcBGAsYHQ/s1733/2.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="531" data-original-width="1733" height="196" src="https://1.bp.blogspot.com/-fROFONA1UIs/YUdFewHniUI/AAAAAAAA2dc/r1r3cqw2POQg-gdEu_6e7seAXt3uc6LwgCLcBGAsYHQ/w640-h196/2.png" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: xx-small;">0-120.km 100 Miles de France - vliv tělesné teploty na dýchání (a tempo)</span></td></tr></tbody></table><p class="MsoNormal">Pro zajímavost ještě přidávám obrázek srovnání teploty
tělesného jádra a teploty na povrchu těla.</p><p class="MsoNormal"><o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="mso-fareast-language: CS; mso-no-proof: yes;"><v:shape id="Obrázek_x0020_4" o:spid="_x0000_i1026" style="height: 138pt; mso-wrap-style: square; visibility: visible; width: 423pt;" type="#_x0000_t75">
<v:imagedata o:title="" src="file:///C:/Users/pvalek/AppData/Local/Temp/msohtmlclip1/01/clip_image004.png">
</v:imagedata></v:shape></span><o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-lsh2_T9wUuo/YUdF1ejGepI/AAAAAAAA2dk/DdAqE2AtEyo551BB1-gscQD-D9chU_tBQCLcBGAsYHQ/s1763/3.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="576" data-original-width="1763" height="210" src="https://1.bp.blogspot.com/-lsh2_T9wUuo/YUdF1ejGepI/AAAAAAAA2dk/DdAqE2AtEyo551BB1-gscQD-D9chU_tBQCLcBGAsYHQ/w640-h210/3.png" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: xx-small;">Tělesná teplota vs. Teplota na povrchu těla vs. Nadmořská výška (celý závod)</span></td></tr></tbody></table><br /><p></p>
<p class="MsoNormal">Teploměr sám o sobě vám závod samozřejmě nevyhraje. Nemá ani
valný smysl brát ho jednorázově na závod, protože data vám nic neřeknou. Podle
mého názoru se vyplatí používat ho především v tréninku a dlouhodobě si
srovnávat naměřené hodnoty jak s počasím, tak s tempem, srdečním tepem a
třeba i watty. Vzhledem k tomu, že jsem běžec, který se hodně potí (a tím
pádem snadno přehřívá), představuje pro mě CORE geniální nástroj ke zmapování
toho, co se mi v těle děje a co mě za pár desítek minut čeká, když
s tím nic neprovedu. V tomto ohledu je při vytrvalostních sportech a
v ultramaratonských disciplínách fantastickou pomůckou – možná ještě důležitější,
než monitor srdečního tepu. Pokud nejsem unavený, hodnotu srdečního tepu po
letech poznám s poměrně velkou přesností i pocitově. Jakou mám teplotu
pochopitelně nepoznám. CORE nám totiž s velkou přesností umožňuje: (1) sledovat, jak se
tělo chová v konkrétních situacích mj. při výklusu, tempu, intervalech, v kopcích,
v chladném či horkém počasí; a (2) testováním se naučit, jak je možné
organismus zchladit během dlouhotrvající zátěže. Zařízení pracuje
s přesností na setiny, každé zrychlení či menší kopec se tedy projeví. Ač
mi to přišlo na první pohled směšné, k mému překvapení jsem zjistil, kolik
toho ještě o běhání po sedmi letech v ultra nevím. <o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-woSyuvbWE-8/YUdGiIlyrlI/AAAAAAAA2ds/aNHRJdVA9zwjPTaaItuURUHTEkqYXdlWwCLcBGAsYHQ/s351/5.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="351" data-original-width="335" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-woSyuvbWE-8/YUdGiIlyrlI/AAAAAAAA2ds/aNHRJdVA9zwjPTaaItuURUHTEkqYXdlWwCLcBGAsYHQ/s320/5.png" width="305" /></a></div><br /><span style="mso-fareast-language: CS; mso-no-proof: yes;"><v:shape id="Obrázek_x0020_5" o:spid="_x0000_i1025" style="height: 210.6pt; mso-wrap-style: square; visibility: visible; width: 201pt;" type="#_x0000_t75">
<v:imagedata o:title="" src="file:///C:/Users/pvalek/AppData/Local/Temp/msohtmlclip1/01/clip_image005.png">
</v:imagedata></v:shape></span><o:p></o:p><p></p>
<p class="MsoNormal">Zapůjčeno od společnosti S1W s.r.o.: <a href="https://www.s1w.cz/core-senzor-teploty-tela/">https://www.s1w.cz/core-senzor-teploty-tela/</a><o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">100 Miles de France: <a href="http://ultrardeche.fr/">http://ultrardeche.fr/</a>
<o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Odkaz na celý záznam: <a href="https://connect.garmin.com/modern/activity/7347868691">https://connect.garmin.com/modern/activity/7347868691</a>
<o:p></o:p></p>Unknownnoreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-4737380532480269902021-07-08T08:45:00.012+02:002021-07-08T10:28:44.814+02:00Ну, погоди! <h4 style="text-align: left;"><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-dMoPumb8cMk/YOarqralYsI/AAAAAAAA2Uo/W05E4dk9GsMECmDb_NkI6fTnbKvPKUS2QCLcBGAsYHQ/s5568/CHT_6245.JPG" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="5568" data-original-width="3712" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-dMoPumb8cMk/YOarqralYsI/AAAAAAAA2Uo/W05E4dk9GsMECmDb_NkI6fTnbKvPKUS2QCLcBGAsYHQ/s320/CHT_6245.JPG" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Hezká momentka s druhým <br />v pořadí Luka Videtičem <br /></span><span style="font-size: xx-small;">(photo: Christian Thomaser)</span><br /><br /></td></tr></tbody></table><span style="background-color: white; font-size: 14px; white-space: nowrap;"><span style="font-family: times;">Jen počkej!</span></span><b><span style="font-family: times;"> </span></b></h4><p></p>Čas letí, roky přibývají, a po předloňském životním restartu jsem silně toužil zaběhnout aspoň jeden top výsledek. Ačkoliv výkonnostně stagnuji, tak mi vloni s osobákem v Bad Blumau svitla naděje, že za dobrých podmínek a chladnějšího počasí bych mohl osobáček na 24hodinovce z 242km ještě posunout. <p></p><p style="text-align: left;">Jak doba přeje usilovnému tréninku, tak nepřeje pořádání závodů. <i>Jen počkej,</i> ultramaratonče! tady neřádí vlk, ale vládne kovid. Nařízení mě opět nepustí v květnu do Basileje, ani na MS v Temešváru, zruší mi Ultrabalaton i Ultr´Ardeche 222km, a pro jistotu i všechny 24hodinovky v Německu. Takže jsme si s Jitkou počkali na začátek července a skončili tam, kde jsme vloni vyválčili v horku, potu a křečích vítězství a můj osobák: v Bad Blumau. Nespornou výhodou návratu na stejné místo je znalost prostředí. Poněkud deprimující nevýhodou je v tomto případě to samé, tedy že trať i pravděpodobné klimatické podmínky nebudou příznivé. Po pěti měsících přípravy, tisících kilometrech se kruh po 365 dnech uzavřel opět ve Štýrsku, kde se závod běžel jako společné Mistrovství Rakouska a Německa.</p><p><b>Prolog </b></p><p>Běžeckou přípravu jsem zakončil šestihodinovým měřeným tréninkem v rámci MČR na 100km v Plzni, kde jsme s Jitkou ve velkém horku vyzkoušeli doplňování minerálů a tekutin, o týden později jsem pokračoval návštěvou <a href="http://www.cardiolab.cz/" target="_blank">Hanky a Michala Štefaničových v Příbrami</a> kvůli testům a doplnění mých mizerných znalostí o výživě a doplňování minerálů. Vybaven kondičně i teoreticky, zbývalo jen pozorovat detaily: kam až vyleze ručička teploměru v den závodu, jestli a kdy upadne černý nehet a jaká je doprava na dálnici kolem Bosonoh. Kromě předzávodního stresu dokáže nevyzpytatelnost podobných detailů postavit na hlavu i tu nejpropracovanější přípravu a logistiku.</p><p><b>Časovka</b></p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-SWpSoia-vQ0/YOXgCiU1vyI/AAAAAAAA2UI/6-IQrkXKcEY6XHKku8hDIKnltWm8k1LDQCLcBGAsYHQ/s1024/WhatsApp%2BImage%2B2021-07-04%2Bat%2B18.24.57%2B%25287%2529.jpeg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="768" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-SWpSoia-vQ0/YOXgCiU1vyI/AAAAAAAA2UI/6-IQrkXKcEY6XHKku8hDIKnltWm8k1LDQCLcBGAsYHQ/s320/WhatsApp%2BImage%2B2021-07-04%2Bat%2B18.24.57%2B%25287%2529.jpeg" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Na výletě někde u Grazu</span></td></tr></tbody></table>A pak se konečně jednoho dne odstartovalo a běželo ... prvních devět hodin probíhalo úplně přesně jak <a href="http://runaread.blogspot.com/2021/07/nascar-v-bad-blumau-2021.html" target="_blank">popisuje na svém blogu Jitka</a>: já běžím, Jitka doplňuje, míchá, zásobuje, povzbuzuje, občas preventivně měníme triko, ale nic nebolí, a všechno jde podle plánu jako na drátkách. Teplota na slunci je lehce přes 30°C - je to hodně, ale pořád o dost méně než vloni. Minerály fungují, nohy krásně drží, vypadá to, že jsme na křeče vyzráli! Stovka kolem 8:42 je na mne rychlejší, ale přesně podle plánu, pokud chci cílit na 250 km... O hodinu a půl později: začne to tím, že podivně dojímám sám ze sebe, jak mi to běží svižně a příjemně. Ani nezatlačím slzu radosti a štěstí a už utíkám "heronovi" z lopaty do nejbližší budky. Krásná ukázka, jak funguje psychosomatika, ale taky první a bohužel ne poslední ztráta deseti minut. <div><br /></div><div><b>Intermezzo</b><br /><p></p><p>V noci je příjemně a chladno, zvlášť v místech, kde člověk přebíhá řeku na dřevěné lávce, anebo po asfaltu. Desátou až dvacátou hodinu se docela trápím, ale pořád jako jeden z mála běžím. Jitka mi zredukovala příjem všeho, raut skončil, trápím se, postupně se situace zlepšuje. Pak začne svítat, což znamená, že mám před sebou poslední čtvrtinu. Na dvěstěpáďo to nevypadá, ale stát se ještě může cokoliv. Má smysl pořád běžet, čekat, i při tempu nad 6 minut dosáhnu na krásný osobák. Tlačím očima čas i kilometry. Bohužel nejsou to jen kilometry co tlačím a v sedm ráno musím na další odstávku, která už definitivně vylučuje osobní zlepšení nad 242km. Nastává boj o umístění.</p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-DkME6yED2BY/YOasGSmYfWI/AAAAAAAA2Uw/tUD06KwXeE4QZ5f4BvuUw16CAGEL1j3uACLcBGAsYHQ/s1024/209256242_4252057914816272_8768881015062293886_n.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="683" data-original-width="1024" src="https://1.bp.blogspot.com/-DkME6yED2BY/YOasGSmYfWI/AAAAAAAA2Uw/tUD06KwXeE4QZ5f4BvuUw16CAGEL1j3uACLcBGAsYHQ/s320/209256242_4252057914816272_8768881015062293886_n.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Letos se nebojovalo o náhrobní <br />kámen, ale kulatinu</span></td></tr></tbody></table><b>Finale</b><p></p><p></p>Umyju si ruce, zabouchnu dveře a jsem rozhodnutý, že náskok nepustím. Do konce zbývají tři hodiny,<br /> náskok 8km na druhého je více než solidní. Říkám si, že podmínky asi nebyly úplně ideální pro nikoho, protože spousta běžců s vysokými ambicemi po slunném dni odpadla už krátce po západu slunce. Znamená to, že musím pořád chodit a zjistit, kdo je ten druhý a třetí. Až čtvrtý je legendární Florian Reus, kterému stejně jako na Spartathlonu 2018 přináším smůlu. Dodnes si pamatuju jeho výraz, jak na obtloustlého zmoklého Válka nevěřícně zíral, když ho s úsměvem pozdravil ve stanu 20km před Spartou. A pak mu utekl. Letos mi na pozdrav ani neodpověděl. Sporadicky běží už jen sympatický Slovinec Luka a Němec Martin, o kterém dlouho nevíme, který to je. Všichni tihle kluci jsou o deset let mladší, takže musíme být s Jitkou pořád ve střehu. Kdyby se někdo z nich vyhecoval, kdo ví, čeho je schopný. Tři hodiny není málo a až posledních 40 minut jsem si jistý, že mi vítězství nikdo nevezme. I Luka, který nás s Jitkou dlouho špičkuje a provokuje, porážku uznává a blahopřeje mi.<p></p><p><b>A zazvonil zvonec ...</b></p><p>... a běhu bylo konec. První pocit který ve mne převládl byla úleva a prázdnota. Katarze za půlroční dřinu, celou přípravu a za obrovské úsilí Jitky, nenastala. Absence cíle je velká nevýhoda 24hodinovky, kde prostě tu cílovou čáru <i>šťastně</i> nepřekročíte. Pocitově je to sice radostné, ale neslané nemastné. </p><p>Čekání na vyhlášení jsem si zkrátil mojí oblíbenou omdlévací vložkou v mokré trávě, získávám aspoň pozornost zdravotní sestry a jejich dětí. Zaměstnám tak Jitku ještě na 3 hodiny, aby si před zpáteční cestou moc neodpočinula. Nicméně pak jsem byl zase jako rybička, <i>svižně se přemístil</i> na vyhlášení a pořadatelé mě dokonce nedopatřením vyhlásili v kategorii do 30 let! </p><p><b>Epilog</b></p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-1qZd88ryy1g/YOXgXeiJd8I/AAAAAAAA2UY/hWRpib54syMtSdE4s6SI8QqQJtqfheFgQCLcBGAsYHQ/s1024/WhatsApp%2BImage%2B2021-07-02%2Bat%2B19.26.04.jpeg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" src="https://1.bp.blogspot.com/-1qZd88ryy1g/YOXgXeiJd8I/AAAAAAAA2UY/hWRpib54syMtSdE4s6SI8QqQJtqfheFgQCLcBGAsYHQ/s320/WhatsApp%2BImage%2B2021-07-02%2Bat%2B19.26.04.jpeg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><div><span style="font-size: x-small;">S Jitkou v pátek na registraci</span></div></td></tr></tbody></table>Nevím, jestli se ještě někdy vrátím k 24hodinovce. Možná už žádný potenciál ke zlepšení nemám, a byla by chyba se věnovat čistě této disciplíně. Na světě je spousta krásných závodů, zatímco kroužení po okruhu je na palici. Objektivně vzato, neexistuje snad nudnější atrakce, než tento závod. Dokáže si někdo představit jeden den koukáním na běžce, z nichž se postupně stávají v lepším případě chodci, v horším případě přízraky, klátící se ze strany na stranu a vylučující nejen zvuky, ale i různé tělní tekutiny? Těžko. Další ultra bude na kulturním povrchu, ale v přírodě, klidně v horách, třeba s příběhem a trochou adrenalinu. 24hodinovka je zajímavá ultimativní běžecká disciplína, ale mám jí po osmi pokusech dost. <p></p><p>Kromě toho mám i osobní důvody. Jsem limitovaný rychlostí a zdravotními neduhy, sám na vlastní pěst ji dobře zaběhnout nedokážu. K dobrému výkonu potřebuji dokonalý servis. S Jitkou jsme skvěle sehraní a známe se spoustu let, všechny společné závody jsme vlastně suverénně vyhráli (Kladno 2018, Bad Blumau 2020-21), zaběhl jsem při nich svá tři maxima, výrazně lepší výsledky, než jsem kdy dokázal před tím. Jsem šťastný a spokojený, Jitce jsem vděčný za tuto její oběť, ale už to chce udělat krůček jinam. </p><p>Moc děkuju všem kamarádům a kamarádkám za podporu a za vzkazy! Mám z nich velkou radost! </p><p>Děkuju za podporu své tolerantní ženě Radce a všem mým děvčatům doma. Už si zvykli i na moje protahování a používání různých masážních pomůcek - už se mi tolik nesmějou. Mimochodem, letos jsem jenom cvičením strávil 84 hodin :-) </p><p><br /></p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-9PCu6KyFqyA/YNtDosYjbzI/AAAAAAAA2S8/59TdO8N5YG8ycdJQ3BTpiarLqqpzvP_6ACLcBGAsYHQ/s1415/Bez%2Bn%25C3%25A1zvu.png" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1415" data-original-width="1276" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-9PCu6KyFqyA/YNtDosYjbzI/AAAAAAAA2S8/59TdO8N5YG8ycdJQ3BTpiarLqqpzvP_6ACLcBGAsYHQ/w578-h640/Bez%2Bn%25C3%25A1zvu.png" width="578" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><p><span style="font-size: x-small;">Pro inspiraci: takhle vypadá "nastavovaná" kovidová příprava na 24h (Bad Blumau 2021)</span></p></td></tr></tbody></table></div>Unknownnoreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-38133332987797101052020-12-29T20:51:00.002+01:002020-12-30T09:47:39.670+01:00PF 2021<p></p><span><div style="text-align: center;"><span> </span><span style="background-color: white; color: #242428; font-family: MaisonNeue, "Segoe UI", "Helvetica Neue", -apple-system, system-ui, BlinkMacSystemFont, Roboto, Arial, sans-serif, "Apple Color Emoji", "Segoe UI Emoji", "Segoe UI Symbol"; font-size: 18px;">... tak ať se nám ty dveře v příštím roce nezabouchnou!</span></div></span><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-iF6ULr85Ak8/X-uGNkIjSWI/AAAAAAAA2EU/l1qAPMqkEskoEP-3mIWfkZy2JDD7XPsLgCLcBGAsYHQ/s2736/132852830_768607153743195_2496602299133880977_n.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="Højerup Gamle Kirke" border="0" data-original-height="2736" data-original-width="2048" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-iF6ULr85Ak8/X-uGNkIjSWI/AAAAAAAA2EU/l1qAPMqkEskoEP-3mIWfkZy2JDD7XPsLgCLcBGAsYHQ/w479-h640/132852830_768607153743195_2496602299133880977_n.jpg" title="Højerup Gamle Kirke" width="479" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><h2 style="background-color: #f8f8f8; font-family: Arial, Helvetica, sans-serif; font-weight: 400; line-height: 20px; margin: 0px; padding: 0px; text-align: start;"><span style="font-size: 14px;"> </span><span style="font-size: 14px;"> </span><span style="font-size: 14px;"> </span><span style="font-size: 14px;"> </span><span style="font-size: 14px;"> </span><span style="font-size: 14px;"> </span><span style="font-size: 14px;"> </span><span style="font-size: 14px;"> </span><span style="font-size: 14px;"> </span><span style="font-size: 14px;"> <span> </span></span><span style="font-size: xx-small;">Højerup Gamle Kirke (DK, 25.12.2020)</span></h2></td></tr></tbody></table><br /> <p></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-55746075002501357832020-11-22T18:19:00.008+01:002020-11-23T13:32:05.981+01:00On Running Cloudboom: s uhlíkem na botě vstříc novým rekordům (recenze)<blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px; text-align: left;"><p style="text-align: left;"></p></blockquote><p style="text-align: left;"></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-PVfsQAZkZAQ/X7qYfXIKhII/AAAAAAAA2Bs/YTcd6ANevIsi16tGx0PZ_iuqIDm56TVCwCLcBGAsYHQ/s1920/cloudboom-white-black-m-mi-1605201472.jpeg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1920" data-original-width="1920" height="400" src="https://1.bp.blogspot.com/-PVfsQAZkZAQ/X7qYfXIKhII/AAAAAAAA2Bs/YTcd6ANevIsi16tGx0PZ_iuqIDm56TVCwCLcBGAsYHQ/w400-h400/cloudboom-white-black-m-mi-1605201472.jpeg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">On running CloudBoom (foto: Runlab.cz)<br /></td></tr></tbody></table><p></p><div style="text-align: left;">O víkendu jsem měl příležitost vyzkoušet
si, jaké to je běhat s karbonovou deskou v botě. Až do tohoto víkendu
jsem si představoval, že ona karbonová destička je vlastně kus pružného plechu,
který se ohnutím „vymršťuje“ a zvyšuje vynaloženou lidskou sílu do odrazu. Přišlo mi to k běhání trochu podivné. Takhle
to ale není, karbonový plát se skládá z uhlíkových vláken, ze kterého se mj.
vyrábí textilie (nebo rámy na kola). Tento plát je umístěný mezi chodidlem a
tlumící pěnou na botě a s kovem nemá nic společného. Je hodně pružný; i
když zase ne tolik, jako je člověk v klasických běžeckých botách zvyklý.</div><p></p><p class="MsoNormal"><o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Když vloni představil ve vídeňském Prátru Nike model Vaporfly*, bylo jasné, že se přidají i další producenti bot, včetně švýcarské
společnosti On. Nebudu se v následujících řádcích zabývat popisem boty,
technologií, cenou, historií značky, od toho jsou povolanější a kvalifikovaní
recenzenti. Podělím se o svůj pocit z naběhaných 60km, kdy jsem měl
příležitost botu vyzkoušet na dráze, z kopce i do kopce, v různých tempech,
i při souvislém 30km běhu. Jaké tedy <b><a href="https://kobras.cz/produkt/cloudboom-white-black-m" target="_blank">On Cloudboom</a> </b>jsou? K čemu vlastně
taková bota s kusem karbonu na podrážce je a jak může běžci pomoci a
v čem? Je použitelná pro ultra? A vůbec: Je vlastně rychlejší než běžné
boty? <o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Začnu od té poslední nejjednodušší otázky: obecně vzato bota
s karbonovou technologií bezesporu rychlejší je, o tom svědčí množství
zaběhnutých rekordů v posledním roce. Je až neskutečné, že vlastnosti boty
zůstávají téměř stejné, anebo přinejmenším podobné (srovnávám-li mně známé <b>On CloudX
</b>a <b>On Cloudboom</b>), přesto za stejných podmínek běžím rychleji (viz dále). IAAF a
také IAU letos <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>přišly s regulacemi obuvi,
protože není obtížné si představit další vylepšení, která posunou výkony někam
zcela jinam a vytvoří nefér prostředí. To platí nejen o maratonu, ale i o rekordech na 100km či
24hodinovce. Yannis teď bude při každém závodě jistě mnohem nervóznější, než
byl za posledních skoro 25 let od svého světového rekordu. <o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Je ale existence podobných bot dobře, anebo špatně? Nedopadne
to podobně jako s oštěpem jen časově v obráceném gardu? Zatímco
světový rekordman v hodu oštěpem je Jan Železný (98,48m, 1996), tak nejdál
oštěp svištěl Němci Uwe Hohnovi (104,80m, 1984). Jenže Uwe házel oštěpem, který
měl těžiště o 4cm více vzadu, takže oštěp prostě dál plachtil. Problém byl v
tom, že oštěp už házel do první řady protější tribuny. Což se samozřejmě muselo
vyřešit buď nákladnou přestavbou všech stadionů na světě, anebo vytvořením nové
disciplíny s novým náčiním. Pochopitelně vyhrálo to druhé.<o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Jak budeme srovnávat rekordy v maratonech a v ultramaratonech
za pár let? Těžko říct, ta výhoda nových bot – a to je na trhu teprve první
generace – je evidentní a situace je úplně nová. Možná budou existovat
staré tabulky pro rekordy zaběhlé v botách s pěnou a nové tabulky pro boty
s karbonem. <o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">A jaký jsem z bot měl pocit?<o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Po prvním obutí jsem byl nadšený, i první proběhnutí bylo velmi
příjemné. Absolvoval jsem v <b>On Cloudboomech </b>celkem dva dlouhé běhy, navíc mám
srovnání s <b>CloudX</b> a <b>Cloudstratus</b> od stejné značky, takže mohu srovnávat a
leccos nepříjemného bych na botách objevil. Boty jsou trochu tvrdší, ale na rovném povrchu jsou jedinečné a subjektivně vnímané tempo bylo reálně o 15-20 sekund/minutu rychlejší.
Do kopce se lze o karbonový plát doslova opřít, z kopce se dá na unavených
nohách krásně běhat přes patu a tlak se rozloží na celé chodidlo. O něco slabší
je reakce v zatáčkách (třeba na dráze), anebo na nerovném povrchu či ve městě na
obrubnících, kde se s karbonovým plátem noha trochu přetahuje, ale není to
nic nepřekonatelného. Pokud bych měl ambici si zaběhnout pěkný čas na ½ maraton,
maraton a dokonce i na 100km, tak bych absolutně neváhal.<o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Jiné je to s 24hodinovkou, či Spartathlonem, protože
tam bych musel mít zkušenost s tím, jak botu přijme noha při mnohahodinové
zátěži a hlavně nižší intenzitě. Výhoda této boty se dle mého názoru totiž projevuje
pouze ve střední a vyšší intenzitě, při pomalém běhu v nízké intenzitě působí bota těžkopádně. I
tak mě napadá trochu riskantní varianta s přezutím po třetině 24hodinovky. Každopádně <b>Cloudboomy jsou skvělé boty </b>a zasadily mi pořádného brouka do hlavy. Sluší se dodat, že vzhledem k ceně a životnosti to nejsou botky na běžné
víkendové pobíhání.<o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Protože sbírám spoustu dat ke každému běhu, zajímalo mne
srovnání podobného tréninku v CloudX a Cloudboomech: <o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">V posledním týdnu (21.11.20 / 13.11.20) jsem absolvoval v podobné kondici dva 30km
běhy v podobné (1) subjektivní intenzitě, téměř identické (2) tepové zátěži
(128 vs.129), (3) kadenci (185 vs. 184), se stejným (4) stoupáním (228m/224m) a
podobném (5) výkonu (236W vs. 230W). Přesto jsem ten první běh dokázal běžet
tempem 4:44 a druhý 5:00 min/km. Kde je tedy patrný rozdíl? Ten je v (6) délce
kroku: 114cm vs. 109cm. Určitě lze významnou část těchto pěti cenťáků připsat právě
On Cloudboomům. Že těchto zdánlivě bezvýznamných 5cm znamená 15cm (sec.) a přes 540
metrů (hod.) se nemá cenu rozepisovat. Oba běhy lze dohledat na mém Garmin Connectu. </p><p class="MsoNormal">____</p><p class="MsoNormal">* Jak mě upozornil Luboš Brabec, nejednalo se o model Vaporfly, ale Alphafly :-)</p><p class="MsoNormal"><br /></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-78657178071187237742020-11-13T18:41:00.012+01:002020-11-23T08:06:43.390+01:00Jubileum: 50k<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-VIl36JQVKnQ/X7qi1qGPl4I/AAAAAAAA2B4/LycgAkpjn_47F3hSl_awtURQ_7P4YZ7SgCLcBGAsYHQ/s873/50k.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="324" data-original-width="873" height="238" src="https://1.bp.blogspot.com/-VIl36JQVKnQ/X7qi1qGPl4I/AAAAAAAA2B4/LycgAkpjn_47F3hSl_awtURQ_7P4YZ7SgCLcBGAsYHQ/w640-h238/50k.png" width="640" /></a></div><p>Zaparkuju si tady tenhle "jubilejní" příspěvek: 13. 11. jsem se dostal přes 50.000 naběhaných km. Jak už jsem psal
na Stravě, budu muset popřemýšlet, jestli je to dobře nebo špatně, a zda těch
4635 hodin (193+ dní) byla správná investice. Trvalo mi to deset let.</p><p></p><p class="MsoNormal"><o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Nechci se teď zabývat nějakými konkrétními zážitky, milníky, závody, překonanými
hranicemi, i když jich byly desítky. Stačí jen tento příspěvek.<o:p></o:p></p>
<p class="MsoNormal">Ale ... když o tom tak přemýšlím těmi posledními nevyběhanými
mozkovými buňkami, tak se to úsilí vlastně vyplatilo <span style="font-family: Wingdings; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-char-type: symbol; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin; mso-symbol-font-family: Wingdings;"><span style="mso-char-type: symbol; mso-symbol-font-family: Wingdings;">J</span></span> <o:p></o:p></p>Unknownnoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-6643225494782809542020-10-03T20:19:00.014+02:002020-10-04T10:25:19.025+02:00Běhání v Kodani: milion odstínů šedi<p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" src="https://1.bp.blogspot.com/-eluuDXlg4XE/X3ijB3pvl_I/AAAAAAAA1sQ/k7zMiFzDcvAsq4OilMucl70sNxw4kyYFACLcBGAsYHQ/s320/IMG_2705.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;" width="320" /></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit;">Často vypadá obloha v Dánsku takto</span><br /></td></tr></tbody></table>Při mé poslední návštěvě Dánska jsem se rozhodl, že napíšu pár řádků o běhání v Kodani. Momentálně je značně nejisté, kdy se někam podívám, tak mě napadlo si utřídit, ve kterých větších cizích městech jsem za posledních 10 let ošoupal podrážku běžeckých bot: Aarhus, Athény, Berlín, Bratislava, Budapešť, Curych, Drážďany, Frankfurt, Kodaň, Lublaň, Milán, Paříž, Řím, Varšava, Vídeň, Wroclav, Záhřeb.<div><p></p><p>Běžecké možnosti jsou v každém z měst zcela rozdílné a daly by se o tom psát dlouhé (a zcela zbytečné) knížky. Zatímco v Římě a v Paříži jsem logicky běhal rád kolem památek, ve Frankfurtu (ten jsem si celý oběhl) jsem se snažil z centra zmizet. V Curychu je člověk za městem hned, ale musí počítat s táhlými kopci, kulturní rovina je pouze u řeky. V Budapešti je úchvatné 5km dlouhé tartanové kolečko na Margitinném ostrově, trochu problém je se na něj akorát dostat. Hodně jsem naběhal v Blavě, v kopcích na Kamzíku, v Petržalke i podél Dunaje. V Záhřebu vyběhnete 12km na Medvěďac a překonáte přes 800 metrů nadmořské výšky, odměnou je úchvatný výhled na město a pokud budete mít štěstí, vyhnete se autům i medvědům. Můj favorit - kdo mě trochu zná, ten nebude překvapen - je ale jen jeden: Kodaň. A na tu se zaměřím ... </p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-lu1nSITVCIg/X3ip2VBxx6I/AAAAAAAA1sg/_sRU1dfChiYuv7YtzkAvTtFD9fYfSQzIQCLcBGAsYHQ/s549/Bez%2Bn%25C3%25A1zvu.png" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="549" data-original-width="528" height="330" src="https://1.bp.blogspot.com/-lu1nSITVCIg/X3ip2VBxx6I/AAAAAAAA1sg/_sRU1dfChiYuv7YtzkAvTtFD9fYfSQzIQCLcBGAsYHQ/w318-h330/Bez%2Bn%25C3%25A1zvu.png" width="318" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit;">Heatmapa zachycuje, kde a kolikrát<br />jsem posledních 5 let v CPH běhal</span><br /></td></tr></tbody></table>V Kodani na ulici i silnici vládnou cyklisti (ne běžci, ne chodci, už vůbec ne motoristi). Cyklista je jakákoliv osoba, bez ohledu na pohlaví, věk, národnost a typ kola, která se pohybuje libovolnou rychlostí. Jezdec na kole je <i>paša</i>, má všechny privilegia před auty i chodci a pro prvo-návštěvníka Kodaně je často matoucí, jak a kde se vlastně pohybovat, kde dávat přednost na křižovatce atd. V centru je ve špičce nepřijatelné a reálně nemožné běhat po cyklostezkách mezi koly, večer je to problém menší, ale koloušům se ani tak překážet nesmí! Konflikt je zde téměř nemožný, i mě jako občasného provokatéra z Prahy vykáže ven z dráhy maximálně zvonek, případně slušné napomenutí. V okrajových částech, anebo za městem jsou cyklostezky široké a určené chodcům (běžcům) i cyklistům. Ohleduplnost je zde oboustranná a cyklisti zde nedisponují žádnými speciálními privilegii. Místo značek, příkazů a cedulí musí všichni na sebe a ostatní dávat pozor.<p></p><p style="text-align: center;">___________________________________________</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-JrjfNh23UkU/X3ir25HlFYI/AAAAAAAA1sw/7Vg_2ZX0LTMHx2MQl5hSebYJGg2zLC-mgCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2653.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-JrjfNh23UkU/X3ir25HlFYI/AAAAAAAA1sw/7Vg_2ZX0LTMHx2MQl5hSebYJGg2zLC-mgCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2653.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tady se třeba musí cyklisté s chodci "domluvit"<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-vjL4O9JFemE/X3ir5EWESwI/AAAAAAAA1s0/8m2YOn6TQTgvLLhg9RL0BMftpzX1jK_IgCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2649.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-vjL4O9JFemE/X3ir5EWESwI/AAAAAAAA1s0/8m2YOn6TQTgvLLhg9RL0BMftpzX1jK_IgCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2649.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kodaňský chodník: <br />po dlaždicích se běhá na rozdíl od kostek skvěle<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-_yfjOqor_hQ/X3it4FqbumI/AAAAAAAA1tE/PRjRo9PfkvEtJ1K02iiPUolHBNplSYRvwCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2651.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-_yfjOqor_hQ/X3it4FqbumI/AAAAAAAA1tE/PRjRo9PfkvEtJ1K02iiPUolHBNplSYRvwCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2651.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ta paní s dítětem se přehnala možná 25km/h ...<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-eIf08CGSx2A/X3it5AE_AdI/AAAAAAAA1tI/DvircImeNNMsUN4yRHJDlHB_-6W0C-ZewCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2658.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-eIf08CGSx2A/X3it5AE_AdI/AAAAAAAA1tI/DvircImeNNMsUN4yRHJDlHB_-6W0C-ZewCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2658.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... a dál pokračovala skrz stále funkční továrnu<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-evadGl4puXc/X3it5x9sQqI/AAAAAAAA1tM/LxlgZMqhUYg2V_FcOKFtt6veiIGMdTjVACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2667.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-evadGl4puXc/X3it5x9sQqI/AAAAAAAA1tM/LxlgZMqhUYg2V_FcOKFtt6veiIGMdTjVACLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2667.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Severní riviéra je plná luxusních rezidencí a boháčů ...<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-wdxFnX6S6r8/X3it-DEH2NI/AAAAAAAA1tQ/huXccx97Jr0_KHIzfNcC6x4GQlnaU073QCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2671.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-wdxFnX6S6r8/X3it-DEH2NI/AAAAAAAA1tQ/huXccx97Jr0_KHIzfNcC6x4GQlnaU073QCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2671.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... kteří mají rádi bezpečí i po tmě, takže cyklostezka <br />je téměř až do Helsingoru (50km od CPH) osvětlená<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-kgr38C-Cnmo/X3izrs7gvCI/AAAAAAAA1v8/4d6sUKq--wAgFSfTdym8zki63q3SsMcFQCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2688.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-kgr38C-Cnmo/X3izrs7gvCI/AAAAAAAA1v8/4d6sUKq--wAgFSfTdym8zki63q3SsMcFQCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2688.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hlady a žízní cestou neumřete, Hobiti se tu mají rádi a rádi<br />si dělají příjemně (hygge) ... tady si lze dát kávičku ...</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-UjoWHjK7_pQ/X3it_EtNFBI/AAAAAAAA1tU/-vJcFcBxO_gQuuEJ4oGuauVFhikbWW_jwCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2677.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-UjoWHjK7_pQ/X3it_EtNFBI/AAAAAAAA1tU/-vJcFcBxO_gQuuEJ4oGuauVFhikbWW_jwCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2677.JPEG" width="400" /></a><br /></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... a pak to valit do Dyrhavnu, hlavně po tmě s čelovkou <br />je to mezi stočlennými stády srnek a jelenů adrenalin<br /><br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-HEd7d5u2A2Y/X3iuASKRhdI/AAAAAAAA1tY/st1GMOSCFOUHmvzavGpj3rXP1rvY_OpkACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2693.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-HEd7d5u2A2Y/X3iuASKRhdI/AAAAAAAA1tY/st1GMOSCFOUHmvzavGpj3rXP1rvY_OpkACLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2693.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zpátky na jih Kodaně: nad dálnicí k mostu do Švédska, <br />na obzoru napravo výšková budova Bella Sky<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-d5glBbVeiC4/X3iuF60Y2SI/AAAAAAAA1tc/YLlE7E8hfXgaNTgvScvd2nNt0qCBR7YPACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2699.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-d5glBbVeiC4/X3iuF60Y2SI/AAAAAAAA1tc/YLlE7E8hfXgaNTgvScvd2nNt0qCBR7YPACLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2699.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zvláštní divočina s vřesy, loukami a pastvinami, <br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-buoGEw6ptG0/X3iuGKX6wdI/AAAAAAAA1tk/12YD2JLYh8gyOl7ItaMsWeZkVhYtEVpjACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2703.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-buoGEw6ptG0/X3iuGKX6wdI/AAAAAAAA1tk/12YD2JLYh8gyOl7ItaMsWeZkVhYtEVpjACLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2703.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... a taky močály a mokřady<br />(trochu mi připomíná Jizerky, bez kopců) ...</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-udhznbzaitc/X3iuFpotH3I/AAAAAAAA1tg/hNgdvwM1peANQShMDaiGwtyShWPYWUpxgCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2704.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-udhznbzaitc/X3iuFpotH3I/AAAAAAAA1tg/hNgdvwM1peANQShMDaiGwtyShWPYWUpxgCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2704.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... vlevo za zatáčkou je 8Tallet, <br />architektonicky zajímavý obytný komplex ...<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-zZEgR-y5Kgs/X3ivI1lJy9I/AAAAAAAA1uE/IWgoygxFm94n5X-gEM7Tqw5RILTfF0-8gCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2710.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-zZEgR-y5Kgs/X3ivI1lJy9I/AAAAAAAA1uE/IWgoygxFm94n5X-gEM7Tqw5RILTfF0-8gCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2710.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... nejjižnější moderní cíp města vyrostl před pár lety, <br />je cca 8km od centra, dostupný metrem (a na kole)<br /><br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-F_cuiuhwkEA/X3ivJRZMorI/AAAAAAAA1uI/aY4DuCPxY8kbqQULPwz3ONdSQaedeR-agCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2707.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-F_cuiuhwkEA/X3ivJRZMorI/AAAAAAAA1uI/aY4DuCPxY8kbqQULPwz3ONdSQaedeR-agCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2707.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tady se dá trénovat přespolní běh (s koňmi a krávami) ...<br /><br /></td></tr></tbody></table><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-0JkV8NCAXaE/X3ivH8QkwQI/AAAAAAAA1uA/QBXf2OtnPEU9888vJsbxdvf2JMK-Y0uWACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2714.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-0JkV8NCAXaE/X3ivH8QkwQI/AAAAAAAA1uA/QBXf2OtnPEU9888vJsbxdvf2JMK-Y0uWACLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2714.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... dobytek tu fakt je (živej a volnej)<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-N7gu0d-EH_s/X3ivOXHwXZI/AAAAAAAA1uM/niBr4XJN-Vc_IYP0-mye7sq2tDjVz_UQgCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2717.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-N7gu0d-EH_s/X3ivOXHwXZI/AAAAAAAA1uM/niBr4XJN-Vc_IYP0-mye7sq2tDjVz_UQgCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2717.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Odbočka směrem na (letiště) Kastrup<br /></td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-penU4vTl5SI/X3ivOhRtUsI/AAAAAAAA1uU/jIrogvG00wggVXxTypW3MSuWuSWiVLrNQCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2721.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-penU4vTl5SI/X3ivOhRtUsI/AAAAAAAA1uU/jIrogvG00wggVXxTypW3MSuWuSWiVLrNQCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2721.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mokřady jsou plné ptactva, v létě je tu pěkný řev<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-Sq6IS-7I07g/X3ivQZJpA5I/AAAAAAAA1uY/67dNHx05e4Mwmb5wHrEdmPFxk3lvsiu4wCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2730.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-Sq6IS-7I07g/X3ivQZJpA5I/AAAAAAAA1uY/67dNHx05e4Mwmb5wHrEdmPFxk3lvsiu4wCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2730.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Romantici si mohou jít zaběhat do březového háje</td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-O4sLUUGwcgo/X3ivT27c_ZI/AAAAAAAA1uc/QA_QovF1kq4Wer9zi4k--qYGE53CnxpaACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2737.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-O4sLUUGwcgo/X3ivT27c_ZI/AAAAAAAA1uc/QA_QovF1kq4Wer9zi4k--qYGE53CnxpaACLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2737.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nekonečná magistrála podél moře, naprosto bez aut ...<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-0_GTB-Z3FPw/X3ivU15aVlI/AAAAAAAA1ug/yBHBfAv1bTwdZj5zEA6sEq4JLSG-RuGFgCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2741.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-0_GTB-Z3FPw/X3ivU15aVlI/AAAAAAAA1ug/yBHBfAv1bTwdZj5zEA6sEq4JLSG-RuGFgCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2741.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lze běžet po kamínkách, já radši po dokonale <br />dokonalém a rovném asfaltu (nejkulturnější povrch!)<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-X_edgkAQ8ng/X3ivU9gjeQI/AAAAAAAA1uk/Xqt5zzMUiTQkXIDJkZTaghFscEPeYHbngCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2760.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-X_edgkAQ8ng/X3ivU9gjeQI/AAAAAAAA1uk/Xqt5zzMUiTQkXIDJkZTaghFscEPeYHbngCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2760.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Na pozadí DONG Energy: velká elektrárna na jihu města<br /></td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-JWEzRLS0Kag/X3ivcIV2zDI/AAAAAAAA1u4/75qZ71YMjuYTZQRhgPht_8CWphgNCIOZgCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2783.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-JWEzRLS0Kag/X3ivcIV2zDI/AAAAAAAA1u4/75qZ71YMjuYTZQRhgPht_8CWphgNCIOZgCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2783.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cesta z jihu na sever začíná nenápadně v chatkové oblasti ...<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-t6LQY8niZOI/X3ivcXremlI/AAAAAAAA1u8/Z37GSABZGGw1M4YalCkm3sj94VT83vcwwCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2791.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-t6LQY8niZOI/X3ivcXremlI/AAAAAAAA1u8/Z37GSABZGGw1M4YalCkm3sj94VT83vcwwCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2791.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... ale doběhnete do rozsáhlého parku s kilometrovou alejí <br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-uNCcmrp1n8g/X3ivdM4KJtI/AAAAAAAA1vA/1rKufy-XLSI2TtPpujxQAJwQf_xr3bzEQCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2794.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-uNCcmrp1n8g/X3ivdM4KJtI/AAAAAAAA1vA/1rKufy-XLSI2TtPpujxQAJwQf_xr3bzEQCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2794.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... a do dalšího (leso)parku ...<br /></td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-w65oy3SHLv4/X3ivjX5UvdI/AAAAAAAA1vQ/PE_exiHOFVo9wuWDZB-UjugNk8JP9KPnwCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2801.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-w65oy3SHLv4/X3ivjX5UvdI/AAAAAAAA1vQ/PE_exiHOFVo9wuWDZB-UjugNk8JP9KPnwCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2801.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... a do dalšího, všechny jsou podobné a krásně udržované a<br />přirozeně propojují městské čtvrtě. <br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-VXuCCKJZOZ4/X3ivjeDX7gI/AAAAAAAA1vM/XLIneJBTaQYuQxf1HSUIilfjOYEZG_iWwCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2810.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-VXuCCKJZOZ4/X3ivjeDX7gI/AAAAAAAA1vM/XLIneJBTaQYuQxf1HSUIilfjOYEZG_iWwCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2810.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Industriální jih Kodaně má své kouzlo<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-wH04cpDuwyM/X3ivm932IuI/AAAAAAAA1vY/-4r9RxCi5CI7fPjsFUvT3DtV4y-7rKOmwCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2817.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-wH04cpDuwyM/X3ivm932IuI/AAAAAAAA1vY/-4r9RxCi5CI7fPjsFUvT3DtV4y-7rKOmwCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2817.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Levobřežní cesta z centra na jih, v pozadí Kaplického dům<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-OVWLr1TISDs/X3ivn37zgJI/AAAAAAAA1vg/qKY733hEGy8WZkgjeYCUgNb5XxxgOYp8ACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2824.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-OVWLr1TISDs/X3ivn37zgJI/AAAAAAAA1vg/qKY733hEGy8WZkgjeYCUgNb5XxxgOYp8ACLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2824.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Podzimní světlo umí být takhle krásné (Taglholmen) ...<br /></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-Selzm-K57fo/X3ivnCNFufI/AAAAAAAA1vc/k-P3wex8bl4cK52nvu0ND908YjDaLPkhwCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_2835.JPEG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-Selzm-K57fo/X3ivnCNFufI/AAAAAAAA1vc/k-P3wex8bl4cK52nvu0ND908YjDaLPkhwCLcBGAsYHQ/w400-h300/IMG_2835.JPEG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... anebo taky takhle "jinak" krásné :-)<br /></td></tr></tbody></table><br /><p>Běhat se dá samo sebou taky městem, přes velmi zajímavá místa, kolem jezera v centru, anebo například přes tzv. Rudé náměstí v Norrebro. Těch hezkých, běžecky dostupných míst, je v Kodani a okolí snad nekonečně, ať už vyběhnete jakýmkoliv směrem. </p></div>Unknownnoreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-699061394395989712020-09-13T15:09:00.012+02:002020-09-13T20:33:29.442+02:00 Nejistá sezóna: barokní epilog <div class="separator" style="text-align: left;"><p style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-lOQ9QOuH8vM/X14EDgh0g1I/AAAAAAAA1pE/dkzerQctgFoCO99gWmOnsyZa0-72pwMMQCLcBGAsYHQ/s1200/cancelled.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="628" data-original-width="1200" src="https://1.bp.blogspot.com/-lOQ9QOuH8vM/X14EDgh0g1I/AAAAAAAA1pE/dkzerQctgFoCO99gWmOnsyZa0-72pwMMQCLcBGAsYHQ/s320/cancelled.jpg" width="320" /></a></div>Od jara jsem byl skeptik a s letošním Spartathlonem počítal tak 50:50. Příliš jsem nevěřil pořadatelům, kteří sebevědomě tvrdili, že v Řecku je vše v pořádku, a legrační mi přišla představa, jak zorganizují start ve vlnách a roušky zahazujeme pár metrů za Akropolí. Nicméně, když Řekové <b>Spartathlon</b> odpískali pouhé tři neděle před startem, tak to byl šok, už jsem zrušení nečekal. Co s načatou sezónou dál? Spartathlon byl jasný vrchol letošní sezóny a možná jsem nesměřoval k životnímu závodu, ale určitě do solidní formy. Na nic jiného jsem se už připravovat nechtěl: protahovat přípravu podruhé v tomto roce - na to už jsem mentální sílu neměl. Takže jsem se bezprostředně po oznámení rozhodl, že podzimní sezónu odpískám. Smutek, zmar na jedné straně, na druhé vědomí, že v dnešním světě jsou určitě důležitější věci na světě, než běhat v Řecku. I tak to chtělo nějakou tečku, nějaké Finale Maestoso, kde tu nabytou přípravu alespoň odevzdám. Chtělo to hodně rychle sehnat nějaký závod, ať se z agónie dostanu.<p></p><p style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><span style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1465" data-original-width="2000" height="206" src="https://1.bp.blogspot.com/-Li_Qarbj5oE/X14MdVbY9-I/AAAAAAAA1pQ/E7wwQ0qiPFEgxhTbQUNmZQNcINFB-QEqACLcBGAsYHQ/w282-h206/DSC01693.jpg" width="282" /></span></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">CP Chyše - krátce před rozedněním</span><br /></td></tr></tbody></table>O pár hodin později, ve čtvrtek ráno píšu Kosťovi (Wiesnerovi), jestli můžu udělat druhou - a definitivní, poslední možnou - změnu v registraci na Baroko a zakončit registrační postupku stovkou. Původně jsem totiž měnil 1/2 maraton za maraton, teď zase měním maraton za stovku. Snad jsem nebyl jediný, kdo měnil plány na poslední chvíli, takže v pátek po práci balím vše potřebné a hurá do Plas. Nutno dodat, že řádně smutnej, zklamanej a taky nas*anej. Baroko 100km vždy startuje o půlnoci. Obdivuju organizátory a lidi na občerstvovačkách, kteří stráví noc uprostřed divočiny, aby poskytli servis pár šílencům (nadšencům), letos jim naštěstí nepršelo a nebyla zima. Krásné a příjemné počasí, méně bahna a vody na loukách oproti roku 2017. V noci toho člověk moc nevidí, ale rozednění u Střely, s krásným pohledem na nejmenší město u nás - Rabštejn, to je prostě nádhera. Po ránu jsem vyplašil nejdřív stádo srnek, po té jsem v mlze vyděsil stádo divokých prasat, anebo oni vyděsili mně, to už si nepamatuju, a nakonec jsem ukecával koně na cestě, aby mě nechali kolem sebe projít. Nádhera! A utíkalo to. Běželo to. Paradoxně mě víc bolely kousky po silnici, než běhání po lesních cestách, nakonec jsem posledních 10km uháněl, abych se s časem dostal pod 10 hodin (nakonec vyšlo necelých 101km za solidních 9:49). <b>UltraBaroko</b> byla prostě ta nejlepší možná terapie na závěr běžecké sezóny.<p></p></div><p><br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-KuRelGCXdQI/X14N8NZ_IWI/AAAAAAAA1pg/-9AVM6P30Ao3CNbmHFb5bFqVwRy6X_50ACLcBGAsYHQ/s2000/IMG_20200808_112833.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2000" data-original-width="1500" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-KuRelGCXdQI/X14N8NZ_IWI/AAAAAAAA1pg/-9AVM6P30Ao3CNbmHFb5bFqVwRy6X_50ACLcBGAsYHQ/s320/IMG_20200808_112833.jpg" /></a></div>Letní příprava po Bad Blumau vůbec nevypadala špatně: sice jsem si dva týdny léčil bolístky po rekordní 24hodinovce, ale pak jsem se rychle dostal zpátky. Trochu rychleji jsem poskakoval už v <b>Niedernsill </b>(do kopců jsem si netroufl), solidně a se ctí pak zaběhl krásnou "dvojdenku" <b>10 Lužických 700</b>, abych pár hodin po doběhu odjížděl autem přes noc do Kodaně (1100 odřízených km je taky ultra jak hrom). Následně, pouhé tři dny po 10L700 jsem se svižně proběhl po "kodaňské riviéře" z Helsingoru do Kodaně (60km). Kam se hrabe slavná promenáda Janov - San Remo, kterou jsem probíhal vloni! Tahle nádherná cesta, kterou jsem zatím znal jen z okénka vlaku či auta, je krásnější. Mohl jsem se kochat výhledem na moře a lodě a pozorovat dánskou smetánku, jak se po ránu v županu a s hrnkem v ruce přemisťuje z útulných vilek rovnou na mola a pláže.<p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-O1Q1Cr72Yu0/X14DqgcPLsI/AAAAAAAA1o8/vd8KV1G-aTUowJrNMmyvVoBql-Up_lNygCLcBGAsYHQ/s833/dsa.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="833" data-original-width="825" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-O1Q1Cr72Yu0/X14DqgcPLsI/AAAAAAAA1o8/vd8KV1G-aTUowJrNMmyvVoBql-Up_lNygCLcBGAsYHQ/s320/dsa.png" /></a></div>Kodaňské městské cyklostezky jsou na běhání fantastické. Kde jinde se člověk pár kilometrů od centra proběhne po pastvinách, mořské pláži, močále, golfovým resortem, chatovou oblastí, Christianií (hippie squat), vzápětí moderní bytovou zástavbou, tradiční zástavbou ... po mostech a lávkách přes říčky, moře, železnici i dálnici, běžet skrz funkční továrnu ... to vše na pouhých 20-30km! Chvíli absolutní klid, příroda, ticho a samota, za pár minut bordel, auta, lidi, ruch města. K tomu potkáte tisíce cyklistů a cyklistek, auta, náklaďáky, ani tak ale nevnímáte stres, či pocit ohrožení. Všichni jsou na 99% milí a příjemní (zbytek je lhostejný) a absolutně ohleduplní. Stačí se jen držet pravidla, že tvoje práva končí tam, kde začínají práva druhého, včetně práva <i>na dobrou náladu</i>. Za těch 15 let, co sem jezdím, jsem nezažil negativní výjimku. A za 3 roky bych v Kodani neproběhal cesty co tu existují ... I<b>❤️CPH </b> <p></p><p>Zpátky k letošnímu nečekanému epilogu: barokní stovka je prostě nádherný závod. Běžel jsem tady v roce 2017 s Pavlem M. jako přípravu na Spartathlon. Letos se na startu sešla skvělá konkurence a já se už neměl na co šetřit. Začátek jsem i přes unavené nohy vzal zostra, držel se vedoucí skupinky a v táhlém stoupání na začátku jsem dokonce nějakou dobu skupinku "táhnul". Bylo to trochu opovážlivé, takže jsem při první příležitosti poděkoval za vystřídání, chvilku s klukama běžel, nicméně o pár kilometrů dál si už šel svým "konzervativním" tempem.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-688fmS_W8DE/X14OuRcrJUI/AAAAAAAA1ps/fQby4aZ6KNsOgu32_OSLRJTxM-7RgRbJgCLcBGAsYHQ/s492/Bez%2Bn%25C3%25A1zvu.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="315" data-original-width="492" src="https://1.bp.blogspot.com/-688fmS_W8DE/X14OuRcrJUI/AAAAAAAA1ps/fQby4aZ6KNsOgu32_OSLRJTxM-7RgRbJgCLcBGAsYHQ/s320/Bez%2Bn%25C3%25A1zvu.png" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Kluci se nám rozepsali a představili v Plasích své knížky:<br />"The Best of" z Boratova blogu & Kosťovo osobní vyprávění<br /><br /></span></td><td class="tr-caption"><span style="font-size: x-small;"> </span></td><td class="tr-caption"></td></tr></tbody></table><p></p><p>Smutek ze zrušení Spartathlonu přetrvává. Roky přibývají, zatím se mi zranění vyhýbají - což nemusí trvat věčně - a těžko říct, jestli budu mít ještě příležitost připravit se jako letos. Sezóna 2020 byla krátká, pouhé 3 závody během 2 měsíců, a skončila dříve než měla. Měsíc budu vyklusávat a přemýšlet, co dál. Nějaké nápady na změnu a zlepšení tu jsou. Jako několikátý rok po sobě, i letos odkládám odchod do běžeckého důchodu ... </p><br />Unknownnoreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-36103205942450522482020-07-20T14:24:00.006+02:002022-11-20T20:55:24.459+01:00Dlouhý Běh: rozhovor s Lubošem Brabcem<p><i>Portál dlouhybeh.cz bohužel skončil a s ním zmizela spousta zajímavých článků, které třeba ještě někdy Luboš Brabec zase někde zveřejní. Jeden rozhovor udělal i se mnou a mě docela mrzelo, když zmizel. Luboš o sportu umí psát krásně a jeden takový text vydá za sto mých zápisků, proto si sem uložím "rekonstrukci", co tehdy na Dlouhém běhu bylo:</i></p><p><br /></p><header class="post-header align-left" style="background-color: white; box-sizing: border-box; font-family: "Helvetica Neue", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 16px; margin: 0px 0px 2.2em;"><div class="post-item-header" style="box-sizing: border-box;"><h2 class="post-item-title wi-post-title fox-post-title post-header-section post-title size-normal" itemprop="headline" style="box-sizing: border-box; font-family: Oswald, sans-serif; font-size: 3em; line-height: 1.1; margin: 0px; overflow-wrap: break-word; position: relative;">Petr Válek: Po kolapsu na Spartathlonu vidím svět jinak</h2><div class="post-item-meta wi-meta fox-meta post-header-section post-header-meta post-standard-meta" style="box-sizing: border-box; font-size: 0.9em; letter-spacing: 0.5px; line-height: 1.4; margin-top: 0.8em; overflow-wrap: break-word;"><div class="entry-date meta-time machine-time time-long" style="box-sizing: border-box; display: inline-block; vertical-align: middle;"><span class="published-label" style="box-sizing: border-box;">Published on</span> <time class="published" datetime="2020-07-19T19:45:00+02:00" itemprop="datePublished" style="box-sizing: border-box;">19. 7. 2020</time><time class="updated" datetime="2020-11-21T00:09:03+01:00" itemprop="dateModified" style="box-sizing: border-box; clip: rect(1px, 1px, 1px, 1px); height: 1px; overflow: hidden; position: absolute; width: 1px;">21. 11. 2020</time></div> <div class="entry-categories meta-categories categories-plain" style="box-sizing: border-box; display: inline-block; overflow-wrap: break-word; vertical-align: middle;"> / Rozhovory</div></div></div></header><figure class="wi-thumbnail fox-thumbnail post-item-thumbnail fox-figure post-thumbnail thumbnail-acute hover-none" itemscope="" itemtype="https://schema.org/ImageObject" style="background-color: white; box-sizing: border-box; font-family: "Helvetica Neue", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 16px; margin: 0px; overflow: hidden; position: relative; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5aafjJLlTgUqI2zsIk24zqkpb3ttly_XKM_4nNvK1vr_0fIelIMEGce3QvW7Svl_n0ALufC-rbeScZ6PuHxl46aGgJrzzOixnmYUTl60oulvCLsHQNU58BbpyOMqMVFoTwlFmiPoB3nWWnBBOb7IEWH6DDVLaVfQvBGhqkR85yUYiNLSqrzrI4UwU/s4500/Spartathlon%202018.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4500" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5aafjJLlTgUqI2zsIk24zqkpb3ttly_XKM_4nNvK1vr_0fIelIMEGce3QvW7Svl_n0ALufC-rbeScZ6PuHxl46aGgJrzzOixnmYUTl60oulvCLsHQNU58BbpyOMqMVFoTwlFmiPoB3nWWnBBOb7IEWH6DDVLaVfQvBGhqkR85yUYiNLSqrzrI4UwU/w640-h426/Spartathlon%202018.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="thumbnail-inner" style="box-sizing: border-box; overflow: hidden; position: relative;"><span style="text-align: left;">Říká o sobě, že se nepovažuje za běžce a už vůbec ne za atleta. A že soupeření s ostatními mu je vlastně nepříjemné. Ale když se podíváte na výsledky ultramaratonce</span><span style="text-align: left;"> </span><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder; text-align: left;">Petra Válka</span><span style="text-align: left;"> </span><span style="text-align: left;">(45 let), zjistíte, že běhat umí daleko i rychle a že ze soupeření s druhými už dokázal vytěžit řadu hezkých výsledků.</span></div></figure><div class="post-standard-text-outer" style="background-color: white; box-sizing: border-box; font-family: "Helvetica Neue", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 16px; margin-top: 2em;"><div class="post-standard-text" style="box-sizing: border-box;"><div class="post-content" style="box-sizing: border-box;"><div class="entry-content dropcap-content columnable-content" itemprop="text" style="box-sizing: border-box;"><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;">Je například mistrem republiky na 24 hodin, skončil druhý v nejdelším evropském jednorázovém závodě Milán-San Remo (285 km) a při nedávné čtyřiadvacetihodinovce v Bad Blumau se výkonem 241,990 km dostal na dvanácté místo českých historických tabulek. Na kontě má také tři úspěšné účasti na Spartathlonu. A jednu dramaticky neúspěšnou – i to však byl v jeho běžeckém příběhu důležitý předěl, jak se dozvíte z našeho rozhovoru.</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Pokud dobře počítám, běhat jsi začal celkem pozdě, v šestatřiceti letech, a k ultra ses dostal až ve čtyřiceti. Bereš to jako handicap, nebo v tom vidíš i nějaké výhody?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Handicap je to určitě v tom, že nemám atletickou průpravu. Neumím se pořádně rozcvičit, neumím běžeckou abecedu, nemám správnou techniku běhu. To jsou věci, které jsem dlouhé roky hledal, aby to aspoň co nejmíň bolelo, abych se nezranil. Na druhou stranu lidi, co se atletice věnovali od dětství nebo běhali dlouhé tratě už po dvacítce, bývají opotřebovanější a mají za sebou spoustu zranění, bolístky, které já třeba nemám. Tím, že jsem začal běhat až v šestatřiceti, je moje tělo z předchozího života opotřebované jinak, ne ale po stránce anatomické, nemám zničené svaly, klouby.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Jaké vlastně byly tvoje běžecké začátky? Byl to ten klasický případ, že jsi po deseti minutách musel zastavit, protože jsi nestačil s dechem?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„To úplně ne. Když to vezmu trochu zeširoka, tak ke sportu jsem měl od dětství blízko. Jako kluk jsem hrál fotbal, v zimě hokej, denně jsem byl na hřišti. Na základce jsem dokonce vyhrával patnáctistovky, bez nějaké průpravy. Časy nebyly nic extra, určitě přes pět minut, ale stačilo to, abych mohl školu reprezentovat na závodech. Mojí výhodou bylo, že jsem si uměl rozložit síly, což je i talent nutný pro ultra. Uměl jsem odhadnout, jakým tempem začít. Ostatní vystřelili, utekli mi o půl kola, ale pak odpadali a já někdy vyhrál skoro z posledního místa. Na druhé straně už tenkrát jsem byl pomalý a při šedesátce za mnou končil akorát jenom kluk, co vážil pomalu dvakrát víc než já. To bylo dost frustrující. Ale úplně nejradši jsem měl kolo. Zamiloval jsem si ho a vysnil jsem si, že se stanu profesionálním cyklistou.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Jak se tvoje cyklistická láska projevovala?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„První kolo jsem dostal ve dvanácti a hned jsem zkoušel, jak daleko na něm dojedu. Nejdřív za vesnici, za dvě vesnice, pak jsem zjistil, že dojedu do nejbližšího města a že ty vzdálenosti se mi postupem doby hodně natahujou. Bavilo mě to a myslím, že mi to i šlo. Měl jsem rád dlouhé, táhlé kopce a zkoušel jsem, jestli jsem schopný je vyjet v nějakém tempu v sedle. Rval jsem to a křičel u toho. Neměl jsem ponětí o tréninku, o cukrech, o ničem. Byla to zkrátka skvělá zábava.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Jezdil jsi sám, nebo jsi to zkusil v nějakém oddíle?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Sám. Jsem totiž z hudební rodiny, všichni se u nás zaobírali vážnou hudbou a sport nikoho nebral. Radši jsem ani rodičům neříkal, kolik jezdím, aby mi to nezakázali. Když jsem se teď po letech díval do tréninkového deníku, viděl jsem, že jsem třeba ujel 100 kilometrů rychlostí 32-33 km/h, což na patnáctiletého kluka, na kovových rámech a pologaluskách, je docela rychlé. Studoval jsem gympl s tím, že až mi bude osmnáct, osamostatním se a budu se cyklistikou živit. Prostě takový ten dětský sen.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Co k jeho splnění chybělo?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Zdraví. Začalo léto 1992, to mi bylo sedmnáct, měl jsem mezi třeťákem a čtvrťákem – a onemocněl jsem rakovinou. Tak jsem z tohohle obláčku, kdy jsem si plánoval, jak celé léto budu pilně trénovat na kole, tvrdě spadl na zem. Prodělal jsem tři operace, a když jsem se v září vrátil do školy, nevyšel jsem do patra. Vážil jsem 53 kilo. V sedmnácti letech jsem tedy všechny sportovní sny uložil do krabičky, zatlačil ji někam daleko…a začaly mejdany, flámy, marihuana. Pak jsem dokonce deset let kouřil. Přestal jsem s tím ve třiceti, ale velmi brzy jsem nabral váhu a najednou měl 95 kilo. To už bylo moc, fakt mi nebylo dobře. A rozhodl jsem se, že zhubnu. Povedlo se mi to, shodil jsem nějakých dvacet kilo během čtyř, pěti měsíců.“</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpjSZ8Zo3Uy6pDp1sGWmn5nD5rRE-41ZLyUUN_-n69RFEhImyMSqNq7xq5iQMiiuOVG-_iYZ1D_AtsHKLjI_BZOrqphs1eDR5fkQCDJAKIFfOLZuc871FsYa7hD_ThrEb6o3wZWt3JIN8ETN3RDWQsfaFbfu122wfmq_04BUqNutvY8y3_DpYk6kTm/s660/cut01.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="660" data-original-width="502" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpjSZ8Zo3Uy6pDp1sGWmn5nD5rRE-41ZLyUUN_-n69RFEhImyMSqNq7xq5iQMiiuOVG-_iYZ1D_AtsHKLjI_BZOrqphs1eDR5fkQCDJAKIFfOLZuc871FsYa7hD_ThrEb6o3wZWt3JIN8ETN3RDWQsfaFbfu122wfmq_04BUqNutvY8y3_DpYk6kTm/w486-h640/cut01.jpg" width="486" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span face="Ubuntu, sans-serif" style="font-size: 15px; text-align: left;">S pozoruhodnou trofejí za nedávné vítězství v závodě <br />na 24 hodin v rakouském Bad Blumau</span></td></tr></tbody></table><br /><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="font-weight: bolder;">Jak jsi to dokázal?</span></p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;">„Jednak jsem míň jedl a jednak jsem chodil do práce i z práce, ale opravdu ostrou chůzí, že když jsem přišel domů, musel jsem se jít vysprchovat. Pak někdy ve třiatřiceti mě dodatečně semlely záležitosti kolem mojí choroby, kterou jsem o pár let dřív taky zamknul do šuplíku. Trpěl jsem šílenými úzkostmi, doma tři děti a čekali jsme čtvrté, nespal jsem…Hodně zlé období. Nicméně při tom pohybu – jezdil jsem taky na inline bruslích, dokonce jsem dvakrát dal maraton v Berlíně – jsem zjistil, že úzkosti nemám. No, a v roce 2010 před dovolenou ve Španělsku jsem v Brně šel kolem prodejny Adidasu, vlezl dovnitř a koupil si běžecké boty. Vůbec nevím, co mě to napadlo. Vzal jsem si je s sebou, že zkusím u moře běhat. A tak jsem začal. Nejdřív vzdálenosti 6 až 8 kilometrů, tempo kolem 5:00, 5:20, s vypláznutým jazykem – ale strašně mě to nadchlo. Po čtrnácti dnech takového pobíhání už jsem samozřejmě chtěl uběhnout maraton, neexistoval menší cíl. To se mi povedlo další rok na jaře v Bratislavě (4:15), pak vzápětí o dost líp v Praze (3:44). Takhle jsem běhal maratony, posunul se až někam k 3:20, ale dál jsem se nebyl schopen dostat. A navíc to nikdy nebylo příjemný.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Co tě postrčilo k ultra? Byl to právě ten pocit, že v maratonu už by ses výkonnostně posouval obtížněji?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Předně mě dřív ani nenapadlo na ultra pomýšlet. Vždyť jsem měl co dělat, abych uběhl maraton. Pamatuju si, že když Dan Orálek běžel první Spartathlon v roce 2011 a skončil pátý, nějak okrajově jsem to zaregistroval a říkal si: proboha, co je tohle za magořinu… Nakonec jsem se k ultra dostal přes kamarády z iThinkBeer. Začal jsem s touhle partou chodit do hospody a brali mě sebou i na nějaké akce, třeba jsme v Jizerkách běželi 60 kilometrů. Nevěděl jsem, co se na tom 43. kilometru může stát, třeba umřu, já nevím. Ale nic se nestalo. Běžel jsem dál, a i když jsem byl unavený, viděl jsem, že ostatní na tom jsou podobně. A když jsem se otrkal, všiml jsem si, že na 30. nebo 40. kilometru jsem na tom vlastně o dost líp než oni. Začal jsem tedy přemýšlet, co s tím.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">A takhle přímo se zrodila cesta k první čtyřiadvacetihodinovce? Tu jsi běžel už v roce 2014.</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Ten nápad vznikl v hospodě po ikstém pivu. Ostatní tam vykřikovali, že poběží přes Alpy a Pyreneje, ale mě na horách není nikdy dobře. Na procházku dobrý, ale s běháním je to horší. Někdo mluvil i o Kladnu, tak jsem řekl, že to je super, tam se přihlásím. Druhý den jsem potom všechny obvolával, jestli jsem to fakt říkal…No, a tak jsem běžel. Protrpěl jsem to strašně. Zvládal jsem tehdy 60-70 kilometrů týdně, a teď taková nálož. Uběhl jsem asi 133 kilometrů. Týden jsem měl nateklá kolena, ale opravdu stylem, že jsem je měl dvakrát tak velká. Nicméně jsem pochopil, že jsem schopen přes noc fungovat, nemám problém se spánkem ani mentální únavou. Tehdy jsem se rozhodl, že se na další rok připravím líp. A v roce 2015 jsem tam už byl z Čechů druhý za Radkem Brunnerem, dal jsem přes 210 kilometrů, což pro mě byl obrovský šok.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Jak jsi v ultramaratonských začátcích trénoval?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Bylo to úplně obyčejné nabíhání kilometrů, tempo většinou od 5:20 do 5:45, jen výjimečně něco rychlejšího. Což bylo i tím, že jsem neměl výkonnostní ambice. Ještě v roce 2015 jsem se vypravil na stomílovku do Dánska, to byl pro mě další důležitý závod, a jediným mým cílem bylo, abych ji doběhl. Nakonec jsem byl třetí, čas těsně pod šestnáct hodin. Teprve pak jsem začal přemýšlet, kam bych se mohl posouvat. Zajímalo mě, kde jsou moje hranice.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Nakonec ses posunul tak, že jsi po dvou letech s ultra stál na startu Spartathlonu…</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Už předtím jsem si dal Ultrabalaton, to je 221 kilometrů, ale všechno jsem směřoval do Řecka. Krásný bylo, že se mi na cestu a startovné složili k narozeninám kamarádi z iThinkBeer. Tehdy to pro mě byla dost velká částka, kterou bych nedal dohromady, protože děti byly ještě malé a manželka byla na mateřské. Oni vybrali asi tři čtvrtiny sumy, kterou jsem potřeboval. To byl možná nejhezčí moment z celého mého běhání. Cítil jsem se i jako jejich reprezentant a nechtěl je zklamat. Zaběhl jsem to tenkrát za necelých 32 hodin. Pět kilometrů před cílem jsem se ještě na nějaké pumpě převlíkal, abych běžel cílem v klubovém tričku. Bylo to krásný, byl to vlastně nejhezčí Spartathlon.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Kdy jsi změnil trénink k nějaké strukturovanější formě?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„To až pod vlivem Radka Brunnera. Hodně se o běhání bavíme, tak jsem chtěl taky leccos vyzkoušet. Tedy ne že bych se snažil kopírovat jeho tréninkové postupy, to bych se odrovnal, ani bych to nezaběhl. V roce 2018, kdy se mi povedlo Kladno (234 km), jsem do toho už víc dával rychlost. Ne vždycky to ale šlo snadno. Aniž bych to věděl, už tenkrát jsem měl problémy s krevním tlakem, při zátěži mi tuhly svaly, nebylo to ono, tak jsem z té rychlosti vždycky couvnul. V tréninku jsem sice běhal dvoustovky nebo kilometry, ale byl jsem zhuntovanej, hučelo mi v hlavě. Nebo loni, kdy jsme jezdili tréninkově vybíhat Ještěd, jsem při jednom seběhu málem omdlel, jak se mi motala hlava. Musel jsem zastavit a přidržet se stromu. To bylo varování a skončilo to kolapsem na 108. kilometru loňského Spartathlonu.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">To varování jsi, zdá se, nebral tak vážně…</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Ale měl jsem ho tak brát. Tlak je bohužel mizera v jedné věci. Byl jsem několikrát u doktora, měl jsem ho normální nebo jenom lehce zvýšený, ale potom jsem šel čtyři dny před Spartathlonem na zátěžové testy a tam to bylo špatný. Měl jsem ho kolem 160 a vůbec neklesal. Varovali mě, ale nevěděl jsem, co s tím. Říkal jsem si, že jsem třeba byl jenom nervózní, proto mi tlak vyletěl. Kdyby mi řekli, že to může skončit otokem plic, Spartathlon bych rozběhl jinak, nebo bych ho možná ani neběžel, nevím. Ale riziko jsem nebral na lehkou váhu. Říkal jsem si, že hned po návratu půjdu k doktorovi. Jenže když se člověk na něco půl roku chystá, nechce to tři dny před startem vzdát. Byla to prostě špatná situace. V Řecku jsem samozřejmě na všechno zapomněl a rozběhl to, jako by se nechumelilo.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Kdy se ti tam udělalo špatně? Někde za Korintem?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Už před Korintem (81. km) jsem cítil, že něco není v pořádku. U takového typu ultra je důležité, aby člověk dokázal myslet, i když je mozek unavenej. Je to jiné než při čtyřiadvacetihodinovce, kde máš support, ten spoustu věcí ohlídá, jako je třeba jídlo a pití. Tady si všechno musím hlídat sám, nemám žádnou zpětnou vazbu. Takže jsem se byl pořád schopen anglicky bavit s lidma na občerstvovačkách, když se ptali, jestli jsem v pořádku, přesto si od 90. do 108. kilometru nepamatuju skoro nic. Jenom ten závěr, kdy jsem cítil, že půjdu na zem. Mimochodem, existuje záznam, a je to dost strašný pohled…“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Cestu do nemocnice jsi vnímal?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Vybavuju si, jak jsem spadl, byl tam náraz, lidi okolo. Pak se objevila nějaká komisařka nebo doktorka, která mě přemlouvala, ať podepíšu papír, že odstupuju ze závodu. Podepsal jsem, nastoupil do autobusu a pak mám v hlavě, že mě vyložili někde na občerstvovačce, tam jsem ležel…a potom mám vokno. Probral jsem se až na lůžku. Dělali mi CT mozku a nevěděli moc, co se mnou.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Jak ses v té chvíli cítil?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Paradoxně když jsem se v noci probudil, bylo mi už dobře. Nad ránem mi vytáhli i kanyly. Ale neměl jsem mobil, nevěděl jsem, kde jsem. Až druhý den odpoledne se v nemocnici objevili Martin Plachý s Petrem Tchabbou, kteří dělali support Danovi a nějak se dozvěděli, kde jsem. To jsem byl hodně rád. Mně už vlastně nic nebylo, podepsal jsem revers, a když jsem za dva dny v Aténách běžel deset kilometrů, byl jsem v pohodě.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Diagnóza zněla otok plic. Neříkal sis v těch dnech, že už možná riskuješ moc, že máš přeci i běžný život, jsi manžel, rodič…?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Tyhle hlasy jsem samozřejmě slyšel, říkalo to hodně lidí. Ale… Běh prostě pro mě není jenom závodění, je to i životní styl. V tu chvíli jsem se hlavně bál, že nebudu běhat vůbec, protože tuhle situaci jsem už jednou zažil s kolem. Hodně mi to tehdejší dobu připomnělo. Jeden den je člověk silnej a druhej den je…ve sračkách, to asi nejde říct jinak. Z toho jsem měl strach.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Jak ses z toho všeho dostal?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Měl jsem štěstí na kardioložku dr. Hanku Štefaničovou, které mi udělala testy a zjistila příčinu. Tím pádem se vysvětlilo i to, proč jsem ztrácel vědomí a nějakou integritu už během závodu. Mě třeba nenapadlo si na deset minut sednout. Fakt jsem se zacyklil v tom, že jsem šel pořád kupředu, za každou cenu. Tohle bylo hrůzostrašný, ta zkušenost se sebou samým, že jsem tělu neřekl DOST. Těžký memento. Hanka říkala, že hlavní je vyřešit tlak, a pak se uvidí. Od listopadu jsem tedy začal brát prášky na hypertenzi a naštěstí zabraly hned, to byla obrovská úleva. Dost se mi zlepšila nálada a najednou jsem zjistil, že jsem jiný člověk než předtím, že i ten svět vidím jinak. Je až neuvěřitelné, jak to funguje. Začal jsem tedy zase běhat, do nějakých 120-125 tepů. V únoru mě čekal důležitý zátěžový test a dopadl dobře, byl jsem na úplně jiných číslech než v listopadu.“</p><div class="wp-block-image" style="box-sizing: border-box; margin: 2em 0px;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7bV20UC3Le74th4E69jA_u96AXR6cdZa0lfyoMlLBhpLhR0wWJqfRe_BkFHkxFxxohgqvP4poE4cfeYhbD7NwHv1wRVMQoqe2gE2mz2wwC1iuqc17PKIcfM_PcmYj4DJDR0mjTAV7yOTdb9sjyY_xvUtZXS9Zk986BTEipYD5J8H4vpNfCPCgJOpJ/s960/59079124_2243983519253002_476928849473437696_n.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="960" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7bV20UC3Le74th4E69jA_u96AXR6cdZa0lfyoMlLBhpLhR0wWJqfRe_BkFHkxFxxohgqvP4poE4cfeYhbD7NwHv1wRVMQoqe2gE2mz2wwC1iuqc17PKIcfM_PcmYj4DJDR0mjTAV7yOTdb9sjyY_xvUtZXS9Zk986BTEipYD5J8H4vpNfCPCgJOpJ/w640-h426/59079124_2243983519253002_476928849473437696_n.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span face="Ubuntu, sans-serif" style="font-size: 15px; text-align: left;">V roce 2019 doběhl Petr Válek druhý na závodě z Milána do San Rema</span></td></tr></tbody></table><br /><span style="font-weight: bolder;">Musel jsi kvůli vysokému tlaku změnit i životosprávu?</span></div><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;">„Určitě. Jedna věc jsou prášky a druhá věc, která mi byla doporučená, bylo zhubnout. Celé roky jsem měl v těle osmnáct procent tuků, teď nejsem ani na pěti procentech. Od loňska jsem shodil osm kilo. Ale není to tak, že bych musel úplně překopat životosprávu a byl na dietě. Spíš si dávám pozor, abych neměl moc sacharidů, a ono to stačí. Jím normálně, akorát si hlídám, co jím.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Kdy sis řekl, že jsi zpátky a že si můžeš stavět zase nějaké sportovní cíle?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Snažil jsem se to od začátku brát pozitivně, ať už z toho bude závodění, nebo jenom nějaké pobíhání pro radost. V prosinci jsem s kamarádkou Jitkou Jeníkovou šel Pražskou stovku, kde jsem jí dělal support – a čekal jsem. Objemově jsem běhal na pohodu, a když mi v únoru vyšly dobře testy, dodalo mi to strašnou energii a vlastně jsem si celé jaro běžecky užíval. Že třeba můžu běžet kilák pod čtyři minuty, opakovaně, a dělat takový zvěrstva. Bavilo mě to, i když to bolí. Protože když máš týdenní objem 160 kilometrů, v tom dvakrát tempový běh a jednou úseky desetkrát kilák, je to dost těžký. Ale zase jaro díky koronaviru takovému tréninku přálo. I na regeneraci bylo dost času, to se asi jenom tak opakovat nebude.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Měl jsi klasicky home office?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Ne, jezdil jsem do práce, ale nebylo jí tolik jako dřív. Využíval jsem i toho, že dělám za Prahou, tak mě neomezovaly nějaké roušky. Běhal jsem kolem Kladna po polích, žádné přeplněné cyklostezky. Na krku jsem měl šátek, a když jsem dvakrát za dvě hodiny náhodou někoho potkal, jenom jsem si ho přetáhl přes ústa a byl klid.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Když se na jaře rušily závody a nevědělo se, kdy se budou konat nějaké další, hodně běžců ztratilo cíl a trochu i motivaci. Jak jsi to měl ty?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Jarní přípravu jsem směřoval na dubnovou čtyřiadvacetihodinovku v Basileji, ale ta se zrušila. To bylo dost krutý, proto jsem vsadil všechno na jednu kartu, že v červenci musím něco běžet. Kladno (25. července) byla pojistka pro případ, že by bylo zakázáno cestovat do zahraničí, ale spíš jsem chtěl něco na začátku měsíce. Původně to měl být závod v Německu, kousek cesty z Prahy, ale ten taky zrušili. Potom i další. Vyšel až Bad Blumau v Rakousku, který je sice daleko, ale díky za něj. Už jsem to úsilí a naběhané kilometry šponoval devět týdnů, bylo to na hraně snesitelnosti, a nechtěl jsem to přenášet ještě další tři týdny. Na druhé straně jsem možná díky tomu byl připravený o něco líp, než bych byl v Basileji.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">V Bad Blumau jsi vyhrál, natočil jsi 241,990 km. Hezký happy end skoro desetiměsíční cesty od kolapsu na Spartathlonu.</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Z hlediska okolností, které mě tam potkaly, to byl určitě nejtěžší závod, protože jsem ho rozběhl s ambicí překonat 240 kilometrů. Po čtyřech, pěti hodinách mě chytly křeče a trvalo to asi čtyři hodiny, až do soumraku. Bylo to fakt hodně bolavý. Pronásledovalo mě to dalších šestnáct hodin, ale nesměl jsem zastavit a musel držet tempo, abych náskok na vysněný výkon neztratil. Nakonec se to podařilo.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Čím pro tebe byla hranice 240 kilometrů důležitá?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Tím, že když čtyřiadvacet hodin vydržíš běžet šest minut na kilák, už se dá říct, že je to běh. Myslím, že to má hodnotu i pro atlety, kteří jinak na kratších vzdálenostech běhy pomalejší než 4:00 neuznávají. Navíc lidí, co zvládli 240 kilometrů, moc nemáme. Dokázalo to v 80. až 90. letech několik vynikajících běžců generace kolem Tomáše Ruska, teď Radek Brunner, Ondra Velička, Jirka Horčička, Martin Hokeš a v Bad Blumau jsem se k nim přidal já. To mě hodně těší.“</p><div class="wp-block-image" style="box-sizing: border-box; margin: 2em 0px;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjy2OHjqfbRgOwikgL4JpOowY5qhK0vLWDOV5OS5Eh_TbAuoGkLV1DzIp3wMlW1vuo_Fog18gZI0putghj0DddW_tlLL68rbZmO4cyVF1xyMlyk6apgwu-FDQjz3jRjSJPTl4zu-1vg6AtJ3NBpRsG_dtwpt9ly2eSeP_z1VY_SvC6bsHWvysvMiv1e/s960/93414233_1647057895442659_9024649337497452544_n.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="960" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjy2OHjqfbRgOwikgL4JpOowY5qhK0vLWDOV5OS5Eh_TbAuoGkLV1DzIp3wMlW1vuo_Fog18gZI0putghj0DddW_tlLL68rbZmO4cyVF1xyMlyk6apgwu-FDQjz3jRjSJPTl4zu-1vg6AtJ3NBpRsG_dtwpt9ly2eSeP_z1VY_SvC6bsHWvysvMiv1e/w640-h480/93414233_1647057895442659_9024649337497452544_n.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span face="Ubuntu, sans-serif" style="font-size: 15px; text-align: left;">S Radkem Brunnerem při letošním zdolávání Prominentních vrcholů Lužických hor.</span></td></tr></tbody></table><br /><span style="font-weight: bolder;">Když zmiňuješ Radka, vím, že jste kamarádi, občas spolu trénujete, dělali jste si vzájemně support. Čím ještě je pro tebe důležitý?</span></div><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;">„V první řadě bych se bez něj na tuhle výkonnost vůbec nedostal. A nejen já. On pro české ultra udělal strašně moc. Ne jen po technické stránce, že má <span style="box-sizing: border-box;">obchůdek s běžeckými věcmi</span>, všechny je testuje, ať už gely, na které skoro všichni běháme, nebo boty, a pomáhá nám touhle formou. Druhá věc je mentorská podpora, která je neocenitelná. Radek má spoustu zkušeností, je ochotný se o ně podělit, a taky umí člověka pěkně vyhecovat. Loni mi s manželkou Janou dělal support na Milán-San Remo… Já jsem úplně jinej než on, jsem ve svojí bublině už týden před závodem a pak i na trati. To Radek, když běží, tam má emoce. Bylo nádherný, jak prožíval můj závod, kterej si taky odtrpěl, a kolik emocí jsem na něm viděl. Strašně si přál, abych uspěl, přemlouval mě, ať nepolevuju, tlačil na mě a pak mě i táhnul jako pacer. Tohle byl další úžasný běžecký zážitek.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Nevnímáš ho už i jako soupeře? Tedy ne ve smyslu nějaké rivality, ale jestli si neříkáš, že by bylo fajn ho výhledově i porazit.</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Ne, to vůbec. On je výkonnostně někde jinde. A já vlastně nějaké soupeření na trati ani moc rád nemám. Například v Bad Blumau jsem se do půlky trati nezajímal, jaké je pořadí. Bylo mi to jedno. Soustředil jsem se na svůj výkon, na těch 240 kilometrů, ostatní mě nezajímali. Samozřejmě když vyjde hezké umístění, je to prima, ale hlavní věc to není.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Jaké budou tvoje další ambice na čtyřiadvacetihodinovce?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„I když se mi teď závod podařil, vidím, že je tam rezerva. Nevím, jak velká, ale je tam. Myslím, že kdybych v Bad Blumau neměl křeče, někam ke 250 kilometrům jsem se mohl dostat. On to totiž nebyl výpadek jenom na ty čtyři hodiny, ale i potom jsem s nohama po křečích běžel pomaleji tak o 10-15 vteřin na kilometr. Chtěl bych to ještě zkusit, a když to vyjde, bude to fajn.“</p><div class="wp-block-image" style="box-sizing: border-box; margin: 2em 0px;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAHMGUH54VT-QGH7cy-6bv-eZGLKqwQIotA1q2lg6NUt8r-zjFC4jEs4jB1fFk_VAS-EjWRnYKX4w2rDyhTlr6Z4Og3FRikBdD1mzBkwQa9Bld0Dr040q7re_i2WfVPGhWgy3JC12MkcUptxSSVoJTitFu-DqE2uR-u6_U1Nn7Yw3Dq9ueTGaMZBeR/s2000/SP_c%C3%ADl_DAN_050.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1124" data-original-width="2000" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAHMGUH54VT-QGH7cy-6bv-eZGLKqwQIotA1q2lg6NUt8r-zjFC4jEs4jB1fFk_VAS-EjWRnYKX4w2rDyhTlr6Z4Og3FRikBdD1mzBkwQa9Bld0Dr040q7re_i2WfVPGhWgy3JC12MkcUptxSSVoJTitFu-DqE2uR-u6_U1Nn7Yw3Dq9ueTGaMZBeR/w640-h360/SP_c%C3%ADl_DAN_050.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span face="Ubuntu, sans-serif" style="font-size: 15px; text-align: left;">Už třikrát se takhle Petr Válek dotýkal sochy krále Leonidase ve Spartě</span></td></tr></tbody></table><br /><span style="font-weight: bolder;">Nikomu z nás roky neubývají a jednou přijde okamžik, kdy se běhání přestaneš věnovat dvanáct nebo čtrnáct hodin týdně, ať z jakýchkoli důvodů. Přemýšlíš už o tom?</span></div><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;">„Ano i ne…Dost jsem o tom přemýšlel loni na podzim. Je samozřejmě důležité zmínit, že mám velkou rodinu, mám velice tolerantní ženu, která má s mým běháním trpělivost, protože ultra není jenom o tom, že za týden odběhám dvanáct, čtrnáct hodin. To by ještě tak nebolelo. Ale zbývající čas je člověk utahanej a nepoužitelnej. A nechci Radčinu toleranci šponovat nad únosnou mez. Druhá věc je, že za posledních deset let jsem přečetl sotva tři knížky. Dřív jsem sledoval filmy, mám doma kolekci dánské kinematografie od roku 1994 do roku 2010, dělal jsem k nim i titulky. Než jsem začal běhat, měl jsem spoustu zájmů. Teď de facto na nic nemám čas. To jsou limity a oběti, které tomu člověk dává. Myslím, že až nastane chvíle, kdy mě běh nebude naplňovat jako teď, tak ho utlumím a hodím do nějaké normálnější rovnováhy. Říkal jsem to před třema rokama, předloni, loni a ten okamžik ještě nepřišel. Pořád věřím, že můžu jít výkonnostně nahoru. Loni před Spartathlonem jsem už trochu bojoval s vyhořením, ale teď cítím novou energii, tak jsem myšlenky na zvolnění znovu odložil.“</p><p style="box-sizing: border-box; margin: 0px 0px 24px;"><span style="box-sizing: border-box; font-weight: bolder;">Přesto, umíš si představit, že místo čtrnácti budeš týdně běhat jenom osm hodin a při čtyřiadvacetihodinovce poběžíš třeba jenom na 200 kilometrů, což vlastně může i bolet víc než výrazně lepší výkon z plného tréninku?</span><br style="box-sizing: border-box;" />„Nevím, jestli bych čtyřiadvacetihodinovku běžel zrovna na 200 kilometrů, ale umím si představit, že bych při Spartathlonu mířil na limit, bez stresu z výsledku. To by mě klidně lákalo. Nejsem totiž moc soutěživej, i když to tak asi nevypadá. Mně závodění není úplně příjemný, protože se bojím, že něco zkazím, že prohraju a že budu zklamaný. Opravdoví šampioni nejen touží vyhrát, ale mají i kuráž prohrát. Myslím si, že to je pro vítězství strašně důležitá vlastnost, a tohle já v sobě nemám. Běhám proto, že mě to neskutečně baví, a mám to rád, běh mě udržuje v dobré fyzické a psychické kondici, dělá mi radost. Výkonnostní cíle jsou pro mě třeba teď důležité, ale je to něco navíc, s čím jsem dřív ani nepočítal. Jednou přijde doba, kdy budu běhat jen tak, možná úplně bez závodů. A běhání mi bude přinášet i tak radost a štěstí.“</p></div></div></div></div><p><em style="background-color: white; box-sizing: border-box; font-family: "Helvetica Neue", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 16px; text-align: right;">Foto: archiv Petra Válka</em> </p><p><br /></p><p style="text-align: center;">____________________________________________________________</p><p><b><u>Původní poznámky z července 2020:</u></b></p><p><i>V červenci se mi ozval Luboš Brabec, jestli bych s ním neudělal rozhovor na <b>dlouhybeh.cz</b></i></p><p><i>Nejdřív jsem si myslel, že je to vtip, protože rozhovory dělá se skutečnými běžci a profíky, ale asi usoudil, že už jsem taky trochu běžec :-) ... anebo třeba inspirativní pobíhač z Vinohrad. Jasně, polichotilo mi to hodně a nápad jsem mu nerozmlouval.</i></p><p><a href="https://www.dlouhybeh.cz/petr-valek-po-kolapsu-na-spartathlonu-vidim-svet-jinak/"><i>Petr Válek: Po kolapsu na Spartathlonu vidím svět jinak – Dlouhý běh (dlouhybeh.cz)</i></a></p><p><i>Výhoda takového (dlouhého!) rozhovoru spočívá v tom, že máte prostor a nemusíte zkracovat. Něco dokážu vyprávět, ale nedokážu zformulovat písemně. Luboš je výborný a zkušený sportovní redaktor, autor několika knížek, dokáže s odstupem oddělit podstatné a zajímavé od plytkého tlachání. Rozhovor se mu povedl a já mu moc děkuju. Mám radost, že v té naší ultrabublině zaujal i docela dost lidí.</i></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://www.dlouhybeh.cz/petr-valek-po-kolapsu-na-spartathlonu-vidim-svet-jinak/" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;" target="_blank"><i><img border="0" data-original-height="803" data-original-width="1283" src="https://1.bp.blogspot.com/-htLzDpymFqQ/X14ZCVhEe5I/AAAAAAAA1qY/ACW2JRsC_GkowuVRY0L-3jRhrCyy0DDSQCLcBGAsYHQ/s320/fds.png" width="320" /></i></a></div><i><br /></i><p><i>Jediné, co mě na textu mrzí a čeho jsem si všiml pozdě po zveřejnění, že jsem nezmínil dvě královny českého silničního ultraběhání: Míšu Dimitriadu (mistryni světa s obrovským počtem 24hodinovek přes 200+) a Radku Churaňovou (českou rekordmanku v běhu na 24h i 100km). </i></p><p><i>Míše i Radce se omlouvám :-(</i></p><p><br /></p>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-35299485890422833672020-07-09T13:41:00.004+02:002020-08-17T21:50:19.332+02:00Když vyhrajete náhrobní kámen<div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-aNQA8YoOyC0/Xwb3KzB2XhI/AAAAAAAA1hg/bYUjivao-zIQqCp7Zd9Pmbwu9gfssefkwCLcBGAsYHQ/s2048/107089076_396134014819016_7343958888628816474_n.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" src="https://1.bp.blogspot.com/-aNQA8YoOyC0/Xwb3KzB2XhI/AAAAAAAA1hg/bYUjivao-zIQqCp7Zd9Pmbwu9gfssefkwCLcBGAsYHQ/s320/107089076_396134014819016_7343958888628816474_n.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Náhrobek jako trofej bych čekal <br />spíš za výhru v některé kategorii <br /></td></tr></tbody></table><div><br /></div>Letos to bylo s volbou jarního závodu těžké. Po zrušení Basileje moc možností, kde si 24hodinovku zaběhat, nezbývalo, navíc všechny akce byly s otazníkem. Použít hlášku nováckého gastronomického mistra je laciné, ale trefné:</div><div> </div><div><i>"Hej ty babico - jseš taky babickej - tak kam letos na 24hodinovku?" Od sporáku se ozve hlas: "... když nemůžeš do Basileje, jeď do Reichenbachu, pokud je zrušený Reichenbach zkus Stadtoldendorf. Nebude ani Stadtoldendorf? Přihlaš se na Kladno. Aha, na Kladně mají plno, tak jeď do Bad Blumau." </i></div><div><br /></div><div><i>"No tak jo".</i></div><div><br /></div><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-ewj9XFlNwpM/XwbYxDObbhI/AAAAAAAA1g4/n2hMM33Opfw2oqZX973TL8UehSE4WcC9wCLcBGAsYHQ/s4032/IMG_6451.JPG" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-ewj9XFlNwpM/XwbYxDObbhI/AAAAAAAA1g4/n2hMM33Opfw2oqZX973TL8UehSE4WcC9wCLcBGAsYHQ/s320/IMG_6451.JPG" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zátiší s křesílkem (Bad Blumau)<br /></td></tr></tbody></table><div>Vloni v Albi jsem si jako DNS člen výpravy při sledování celého závodu říkal, že 24hodinovka je totální úlet a že už mi ani nestojí za to nějakou běžet. Rozumování mě přešlo hned na jaře s prvním nástřelem léků na hypertenzi, kdy jsem přestal tuhle krouživou disciplínu vidět perspektivou tygra v kleci, ale jako kometu na obloze. Zvláštní, co pár gramů chemie dokáže!</div><div><br /></div><div>Jinak Basilej by byla jasná první volba: slavný závod, jednoduchý okruh, dobré a ověřené zázemí, prostě samá pozitiva, kdyby závod SriChinmoyové kvůli koroně nezrušili. Váhal jsem nad Kladnem, ale kladenské esíčko na konci zámkové dlažby už běžet nechci, odpadaly další závody a kometa stále svítila jen v Bad Blumau u Grazu. </div><div><br /></div><div>Vydat se sám 500km daleko, běžet na hranu a řídit zpátky by nebyl zrovna bezpečný nápad po té, co už jsem všechno v minulosti po doběhu předvedl. S Jitkou jsme od předloňského Kladna, Pražské 100 a společných běhů sehraní, když se sama nabídla, že mi <i>odsupportuje</i> a po závodě zpátky odřídí, tak nebylo vůbec co řešit. Tahle nevděčná role dřepět na jednom místě a opečovávat zpoceného skorostaříka není fakt pro každého a proto patří Jitce můj obrovský dík za její obětavost, trpělivost, odpovědnost a mikropřesnost v zásobování; hlídala mi vše: pití a stravu, doplňovala sacharidy, v šest myslela na léky ... Nebylo to pouhé servírování na co si ukážu, ale přesně kontrolované doplňování, bez kterého bych nedokázal konzistentně běžet v kuse až do konce. </div><div><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-JK53NUBgsZI/XwbYClVES5I/AAAAAAAA1gk/K2RR4gI7h4IMNwN0qMQnkjaBY8-dwxJVgCLcBGAsYHQ/s1024/d2ff8ee4-32c2-48b3-b0e5-84c82d948088.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="576" data-original-width="1024" height="281" src="https://1.bp.blogspot.com/-JK53NUBgsZI/XwbYClVES5I/AAAAAAAA1gk/K2RR4gI7h4IMNwN0qMQnkjaBY8-dwxJVgCLcBGAsYHQ/w500-h281/d2ff8ee4-32c2-48b3-b0e5-84c82d948088.jpg" width="500" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">S Jitkou před startem, její vtipný blog o závodě je <a href="http://runaread.blogspot.com/2020/07/24h-bad-blumau-2020-and-luigi-fandit.html" target="_blank">na RUN&READ</a><br /></td></tr></tbody></table><div><br /></div><div>V pátek po registraci jsme se byli společně na trať proběhnout. Hladká a přehledná trasa vedoucí pěknou obcí vypadala ve skutečnosti jinak, než jak působila na fotkách a google maps ... 700 metrů asfaltu a 400m kamínkové pevné cesty bylo naprosto v pořádku, ovšem 80 metrů dlouhý úsek začínající seběhem po křivolaké pěšině s vystouplými kamínky zakončený výběhem na lávku do tvaru obráceného U na fotkách chyběl a polilo mě horko při <a href="http://petr.valeknet.cz/2016/04/24-hodin-helvetskou-industrialni.html" target="_blank">vzpomínce na tankodrom</a>. Nějaké to ultra už mám za sebou a dobře vím, že proběhnout si tohle 40x při maratonu je pohoda, ale běžet po něčem takovém 12.-24. hodinu, po sté, stopadesáté a po dvousté ... v noci v šeru, to je děs. Proti tomu byla skutečnost, že 800 metrů okruhu vede po nakloněné rovině do neviditelného stoupání, úplná brnkačka. Ale nebylo vše jen negativní, po hypnogenu se mi spalo velmi dobře. </div><div><br /></div><div>Dopoledne se odstartovalo. Běžel jsem na pocit a vše se jevilo idylicky do chvíle, než zmizely <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-tlhFLMqIBok/Xwbaqni-_aI/AAAAAAAA1hU/EkUaHVJU6Q0O_DPZq3K5tYyoQvph4RE6ACLcBGAsYHQ/s4032/IMG_6554.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="4032" data-original-width="3024" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-tlhFLMqIBok/Xwbaqni-_aI/AAAAAAAA1hU/EkUaHVJU6Q0O_DPZq3K5tYyoQvph4RE6ACLcBGAsYHQ/s320/IMG_6554.JPG" /></a></div>mráčky a nastalo pořádné horko. 50km za 4:10h bylo skvělých a podle optimistického plánu, s přibývajícím horkem a dusnem mě začaly obtěžovat čím dál častěji křeče. Nohy se mi při došlapu vlnily jak "pod proudem" a nakonec celé tohle neúprosné martýrium - navzdory sloním dávkám magnezia - trvalo dlouhých pět hodin. Snažil jsem se za každou cenu udržet přijatelný náskok na 240km (6:00min/km), jenže na 100km už jsem moc dobré vyhlídky neměl (9:10h). Na ručník ale bylo ještě brzy. S večerním ochlazením přišla velká vzpruha, ač jsem po 10 hodinách měl pouze necelých 50 minut náskok na tempo 6:00, tak se mi po celou noc dařilo ztrácet z náskoku jen velmi malou část - kilometry tempem 6:06-6:22 ubíraly kolem 150, maximálně 400 metrů za hodinu. Pauzy byly minimální, využil jsem je na nejnutnější potřeby: 3x na sousto těstovin, 1x převlečení prosoleného oblečení, záchod (velkej nepřipadal v úvahu), na chůzi nebylo dlouhých 14 hodin ani pomyšlení. Přestože už zrychlit pod šest minut nešlo, nohy po křečích úplně sílu neměly a víc běžet nedokázaly.</div><div><br /></div><div>Od sobotního večera jsem tak absolvoval 14hodinový souboj s časomírou: v garminu jsem měl nastavené alarmy po hodině, po záznamu kola jsem měl k dispozici tempo a vzdálenost uplynulých 60 minut. Čím hlubší noc, tím jsem nabíral na sebevědomí a jistotě, že tempo udržím. Hodiny se stejně tak vlekly, jako utíkaly. Svítání usínajícího běžce nabudí, ale vycházející slunce opět rychle utlumí. Aspoň tak to funguje u mě, zažil jsem to už dřív, možná desetkrát, nebo dvacetkrát. Uvědomuji si, jak obrovskou výhodou je zkušenost: stačilo třikrát vdechnout polévku, zajíst ji gelem (doplňoval jsem Agave, Maurten a Sponser celých 24 hodin) a zapít kafem a běželo se dál. Většina už chodila, předbíhám i mnohé z 12hodinovky, která odstartovala po setmění. To povzbudí, nohy při předbíhání dokonce i méně bolí, i když u toho zas*anýho seběhu jsem bolestí parkrát zařval. </div><div><br /></div><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-Kp8IUcAiBjU/XwbZM3zs_PI/AAAAAAAA1hE/N8AL5R2r0DEdDNmCTGFhxw9E-P_vqiSiwCLcBGAsYHQ/s1600/WhatsApp%2BImage%2B2020-07-05%2Bat%2B21.02.13.jpeg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="300" src="https://1.bp.blogspot.com/-Kp8IUcAiBjU/XwbZM3zs_PI/AAAAAAAA1hE/N8AL5R2r0DEdDNmCTGFhxw9E-P_vqiSiwCLcBGAsYHQ/w400-h300/WhatsApp%2BImage%2B2020-07-05%2Bat%2B21.02.13.jpeg" title="Se poflakuju a uběhlo mi 10 metrů" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Se tady poflakuju a uběhlo mi 10 metrů<br /></td></tr></tbody></table><div>V 8 ráno k mému údivu pustili pořadatelé na trať maratonce, takže vesnice opět ožila. Dvě hodiny před koncem mi chybělo do 240km necelých 17 a věděl jsem, že pokud nepřijde katastrofa, tak to vyjde. Dokázal jsem trochu přitlačit na pilu, ale vůle už nebyla velká, tak jsem si užíval fandění a focení, občas přešel i do chůze. No a nakonec zvonec a bylo z toho vyběhaných baťovských 241.990km ... ehm. Ano krásných, je to -0,01km do 242 :-) </div><div><br /></div><div>Konec dobrý - všechno dobré. Zážitků z takového závodu moc není, protože nějaké dojmy, pocity, konverzace - na to není absolutně čas. Na 240+ se odstartuje, a pak běží a běží dokud vás nezastaví. Při vyhlašování jsem tentokrát neztropil žádný skandál, neomdlel jsem, neválel se, ani mě nemuseli křísit. A Jitce začala druhá 10 hodinová směna spojená s návratem domů ... </div><div><br /></div><div>Pokud jsem to správně zaregistroval, tak první polovinu závodu jsem většinou běžel druhý, pak jsem se těsně propracoval na první příčku, o kterou jsem po chvíli zase přišel. O vítězství jsem se přetahoval s o deset let mladším Rumunem Farkasem a Rakušanem Michlem, posledních šest hodin jsem náskok zřejmě zvyšoval. </div><div><br /></div><div style="text-align: center;">1. Petr Válek 241.990km</div><div style="text-align: center;">2. Razvan Farkas (1984) 233.900km</div><div style="text-align: center;">3. Wolfgang Michl (1982) 225.740km</div><div><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-9HoymOgA5QQ/XwbXKZxn0yI/AAAAAAAA1gc/jLOg-yUSDlgXTaZ0Y26or5VXps3Qv829ACLcBGAsYHQ/s1944/107585304_270936777659419_8535929496830411703_o.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: right;"><img border="0" data-original-height="1296" data-original-width="1944" height="266" src="https://1.bp.blogspot.com/-9HoymOgA5QQ/XwbXKZxn0yI/AAAAAAAA1gc/jLOg-yUSDlgXTaZ0Y26or5VXps3Qv829ACLcBGAsYHQ/w400-h266/107585304_270936777659419_8535929496830411703_o.jpg" title="Vyhlašování po Rakousku" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vítěz vyhlášen s náhrobkem na gauči - připravili se na mě špatně!<br /></td></tr></tbody></table><div><br /></div><div>Moc pěkně zaběhly ženy, Rumunka Mara Guler-Cionca dala 222.790, Karin Augustin zaběhla rakouský ženský rekord 218.81km, i třetí Rakušanka měla přes dvě stovky. Bavilo mě pozorovat slavného a sympatického Španěla Ivana Penalba Lopeze, který vyhrál 12hodinovku. Taky je to jenom člověk a byl rád, když jsem ho povzbudil. Pěkně mu v druhé půli docházelo - i tak zaběhl skvělých 152.720km a o kolo vyhrál před vynikajícím Rakušanem Predlem.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.blogger.com/video.g?token=AD6v5dyn5-r1JTL4ckwvUs2DLoAee64et6Qqaisge3maDVREUMuREoHp36eCdzzwq845qTJWTJY8t9wm2xjagT5EJw' class='b-hbp-video b-uploaded' frameborder='0'></iframe></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Za daných okolností jsem určitě naprosto spokojený s výsledkem a výkonem. Za ideálních podmínek by mohl být výsledek o trošku lepší. Takže teď se těším, až se dám dohromady, a kdo ví, co bude za 24hodinovku příští rok ... </div><div><br /></div><div>Moc všem děkuju za spoustu vzkazů, vše mi Jitka poctivě přečetla a vyřídila!</div><div><br /></div>Unknownnoreply@blogger.com26tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-37637398759697112702020-05-29T18:03:00.001+02:002020-05-29T18:03:40.067+02:00A tak na obláčku běžím si dál a dál ... <div><b><i>Pár koronapoznámek k psychojaru 2020</i></b></div><div><br /></div><div>Svět usnul <i>spánkem koronavirovým</i>, zastavila se kola kapitalismu, zrušeny byly závody a pohyb venku omezen na minimum. Nastala doba <i>předapokalyptická</i> - klidná a stresuplná, kterou buď už nikdy nezažijeme, anebo naopak budeme prožívat opakovaně až do konce života. </div><div><br /></div><div>Otázku, zda má smysl běhat a trénovat v době, kdy vůbec není jasné, zda se někdy uskuteční závod, jsem si vůbec nekladl. Po deseti letech (už!) je pro mne běh stejně přirozeným rituálem, jako spánek, oběd anebo umytí hlavy. Příprava pro mě vždycky byla příjemnější a užil jsem si ji víc, než samotný závod, prostě proto, že mám běh rád. Prožívám tak jedinečné dva měsíce <i>poloprofesionálního</i> sportovního života, kdy mám na běhání luxusně spoustu času. </div><div><br /></div><div>Karanténa znamenala pro městského běžce častý střet se strachem a úzkostí: <i>zaťatá pěst</i> řidiče auta mezi poli u Horních Měcholup, anebo <i>komisní měšťák</i>, co mě z Klecánek vykázal po cyklostezce zpátky do Prahy, že si mám běhat tam, kde bydlím. Hadr přes pusu žádnou roli nehrál. Spoustu kilometrů jsem v březnu, dubnu a květnu natočil v okolí letuprosté Ruzyně, na polích kolem Kněževse a Středokluk, místo lidí mi dělali společnost přemnožení a oprsklí zajíci.</div><div><br /></div><div>Divná doba, ale fantastický a neopakovatelný čas pro běhání: poprvé v životě nemusím plánovat každou minutu, běhat lze prakticky kdykoliv. </div><div><br /></div><div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-rIk0ITVz8Kg/XtEPQ0XWLiI/AAAAAAAA1V4/Ln9ErcWGAyIT03kTdu0b6XCOyK4XvaNVwCK4BGAsYHg/93414233_1647057895442659_9024649337497452544_n.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="960" src="https://1.bp.blogspot.com/-rIk0ITVz8Kg/XtEPQ0XWLiI/AAAAAAAA1V4/Ln9ErcWGAyIT03kTdu0b6XCOyK4XvaNVwCK4BGAsYHg/s320/93414233_1647057895442659_9024649337497452544_n.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><b><font size="2">PVLH24 - 18.4.2020</font></b><br /></td></tr></tbody></table><br /></div><div>Pauza s sebou nese i negativa: zrušená 24h v Basileji znamená, že jsem už přes rok neběžel (přesněji nedoběhl) žádné silniční ultra a 24h jsem běžel naposledy předloni. Místo toho jsem si znovu potvrdil, jak špatně běhám v terénu, a ještě hůř do kopce a z kopce: vloni na Krakonošově 100 s Pavlem, na Pražské 100 s Jitkou, a teď naposledy s Radkem na <b>Prominentních vrcholech Lužických hor</b>. Byl to parádní den, i když nám čas nevyšel podle představ a museli jsme často improvizovat mimo naklikanou trasu. Moje naivní představa o pěšinkách, lesních a turistických cestách vzala za své hned na Buku, zdolat všech 18 vrcholů znamenalo překonávat šílený terén, občasný pád, <i>gymnastiku</i> po šutrech a následné křeče snad ve všech svalech dolních končetin. Olaf by měl z takového terénu radost, Radek měl se mnou trpělivost. Jako třešnička na dortu jsme dobíhali za tmy a svítili si mobilem ... PVLH mi neprověřilo rychlost, ale šestnáct fyzicky i psychicky náročných hodin v terénu skvěle vyzkoušelo odolnost. A tu jsem pořád neztratil. Takhle rozsekané nohy jsem neměl ani po první 24hodinovce. Krajina Lužických hor je překrásná, stejně jako je inspirativní každé proběhnutí s Radkem, kdy je příležitost se něco naučit. </div><div><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-75w52BiIFC8/XtEWlFoYq9I/AAAAAAAA1WY/OLBqlhk51tgsTIrmmt1OaqH1ym8z8eC-QCK4BGAsYHg/V%25C3%25BDst%25C5%2599i%25C5%25BEek.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="728" data-original-width="1669" height="175" src="https://1.bp.blogspot.com/-75w52BiIFC8/XtEWlFoYq9I/AAAAAAAA1WY/OLBqlhk51tgsTIrmmt1OaqH1ym8z8eC-QCK4BGAsYHg/w400-h175/V%25C3%25BDst%25C5%2599i%25C5%25BEek.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><font size="2"><b>8 měsíců přípravy podle Training Peaks</b></font><br /></td></tr></tbody></table><div><br /></div><div>Zbývá mi pár týdnů do prvního letošního závodu. Po loňském kolapsu jsem měl obavy, že už třeba běhat nebudu vůbec, ale - správně medikován a kontrolován - si užívám běhání více než kdy před tím. V srpnu to bude deset let, co jsem začal běhat, ale teprve teď jsem schopen běhat tempa a rovinky <4min/km a není mi zle. Raduji se z každého běhu a troufl bych si už některé své náročnější pobíhání nazvat <i>trénin</i><i>kem</i>.</div><blockquote style="border: none; margin: 0px 0px 0px 40px; padding: 0px;"><div style="text-align: left;"> </div></blockquote><div>Rok 2020 je zatím plný překvapení, běžím si na obláčku, nespěchám a čekám, kam mě ten obláček zanese. A to doslova, našel jsem totiž konečně po dvou letech pátrání na trhu skvělé boty. Obláčkové boty <b>X</b>, na kterých nevidím jednu jedinou chybu!</div><div style="line-height: 1; text-align: left;"><br /></div><div><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-LgPfxcK9LaE/XtEOvc3uIgI/AAAAAAAA1Vk/mx3me4Da-FYxu1P5-bK9UjrKFSn01700gCK4BGAsYHg/cloud_x-ss20-rock_sea-m-g1.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="On Running CloudX - charakteristika je prostá, žádná věda, boty jsou to lehké, uvnitř měkké a rychlé" border="0" data-original-height="840" data-original-width="840" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-LgPfxcK9LaE/XtEOvc3uIgI/AAAAAAAA1Vk/mx3me4Da-FYxu1P5-bK9UjrKFSn01700gCK4BGAsYHg/w320-h320/cloud_x-ss20-rock_sea-m-g1.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="text-align: left;"><font size="2"><b>On Running CloudX</b>: <br />charakteristika je prostá, žádná věda ...<br />boty jsou lehké, pocitově měkké a zároveň rychlé</font></span></td></tr></tbody></table><div><br /></div><div style="line-height: 1; text-align: left;"><br /></div>Unknownnoreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-33329582347442608972020-02-22T18:48:00.000+01:002020-02-23T20:03:00.675+01:00Allegro e vivace (z deníku kardiaka II) <a href="https://1.bp.blogspot.com/-yxv4vQPD2yI/XlFeU3wyr1I/AAAAAAAA0uw/Gk9NT6Hn_oIrKGuQ7DTGSZwHl2iG-FQWgCLcBGAsYHQ/s1600/1.png" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="122" data-original-width="551" height="70" src="https://1.bp.blogspot.com/-yxv4vQPD2yI/XlFeU3wyr1I/AAAAAAAA0uw/Gk9NT6Hn_oIrKGuQ7DTGSZwHl2iG-FQWgCLcBGAsYHQ/s320/1.png" width="320" /></a>Minulé úterý jsem úspěšně absolvoval <b style="font-style: italic;">zátěžové testy</b> na rotopedu. A dosáhl jsem nejlepšího běžeckého výsledku za poslední půlrok. Úspěch je to velký, protože můžu zase pořádně běhat. Na rozdíl od listopadového trápení, které jsem musel ukončit po odkroucených pár minutách při 75% HRmax a systole 269, jsem se tentokrát bez problémů vyždímal skoro ke stovce a dosáhl hodnoty o desítky nižší.<br />
<br />
V mé běžecké mikrobublině to znamená, že zase můžu "chodit schody", dráždit vinohradské sokolíky poskakováním na jejich prašném ovále, anebo vybíhat o víkendu Ještěd. Zkusím co půjde, ale nebudu na sebe vytvářet žádný tlak, sotva jsem se zbavil vysokého tlaku krevního. S důvěrou k vlastnímu tělu je to podobné jako s důvěrou obecně: vytváří se roky a stačí jeden kotrmelec a je na dlouho pryč. Po prvních týdnech vidím, že tělo zvládne v tréninku víc než dřív, co to bude znamenat na 24h v Basileji a na podzim na Spartathlonu - to nevím. 24h poběžím bezmála po 2 letech a Spartathlon ... tam budu muset překonat sám sebe a neotáčet se za 108.km, kde jsem vloni zkapal jak prašivej pes.<br />
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-HgaNhxOJgAQ/XlFj1-oxEqI/AAAAAAAA0u8/gjEBAPsYDVowgBIEvEz-XjXzgO8AtxcAQCLcBGAsYHQ/s1600/Andante%2Bdoloroso.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="837" data-original-width="1600" height="167" src="https://1.bp.blogspot.com/-HgaNhxOJgAQ/XlFj1-oxEqI/AAAAAAAA0u8/gjEBAPsYDVowgBIEvEz-XjXzgO8AtxcAQCLcBGAsYHQ/s320/Andante%2Bdoloroso.jpg" width="320" /></a><br />
Nicméně, s nižším tlakem a prokrveným mozkem přicházejí i neotřelé nápady!<br />
<br />
Vždycky jsem chtěl systematizovat své běhy a vycházel jsem podle terminologie dnes již zapomenuté aplikace Micoach od Adidasu, tedy klasika: Recovery Run, Easy Run, Intervals, Tempo Run, Long Run a pak několik málo variací, jako například Easy Tempo Run. Po 8 letech to člověku přijde hodně nudné i když jsem s nástupem ultra přidal k víkendovým dlouhým běhům <b style="font-style: italic;">B2B </b>(back to back) a předloni <i style="font-weight: bold;">FW2W </i>(from work to work), nuda je to pořád. Zvlášť, když už v podstatě běhám jenom delší a dlouhé běhy. Psát si <b><i>odkud - kam</i></b> jsem běžel mi připadá jako úplná otrava, běháte-li pořád stejné trasy. V lednu cestou z práce, právě když jsem dosáhl vrcholu na nekonečné kopaninské pláni, mě napadlo, jak krásně zní italská hudební terminologie a jaké obrovské množství variant nabízí: <b><i>Rubato e crescendo @4:05-3:50</i></b>, anebo <b><i>Adagio con brio @5:00</i></b> (tedy zvolna, ale s jiskrou)!<br />
<br />
Naprosto suchopárné <b><i>Recovery Run</i></b> může mít mnoho tempových významů:<br />
<br />
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-syitsHRiArc/XlFkD90uj1I/AAAAAAAA0vA/rxHdOFq0KvkRTUdQZP9sWKIRyRHT4-n9gCLcBGAsYHQ/s1600/Comodo%2Bamabile.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="696" data-original-width="1600" height="139" src="https://1.bp.blogspot.com/-syitsHRiArc/XlFkD90uj1I/AAAAAAAA0vA/rxHdOFq0KvkRTUdQZP9sWKIRyRHT4-n9gCLcBGAsYHQ/s320/Comodo%2Bamabile.jpg" width="320" /></a><b><i>Lentissimo</i></b> (co nejpomaleji) - tak běháme po zranění<br />
<b><i>Adagio</i></b> (pomalu) či <b><i>Largo</i></b> (široce) - běháme z různých příčin, třeba když vyběhneme s kocovinou a <br />
nemůžeme se trefit na cestu<br />
<b><i>Lento</i></b> (rozvláčně) - prostě nás to nebaví, ani nám to nejde<br />
<b><i>Andante</i></b> (volně) - doslova "volně krokem", tady je jasné, že má pomalé tempo svůj účel<br />
<b><i>Sostenuto </i></b>(zadržovaně) - strašně rádi bychom běželi rychleji, ale nedovolí nám to parťák<br />
<b><i>Maestoso</i></b> (majestátně) - to běhají pouze ti, co absolvovali drahý kurz u gurua a nedokážou přejít ze zakopávání bačkor do běhu<br />
<b><i>Allegretto</i></b> (poněkud vesele, méně rychle než allegro) - konverzace a následné záchvaty smíchu nedovolí zrychlit do allegra<br />
<br />
... a zrychlíme-li do kategorie <i><b>Easy Run</b></i>:<br />
<br />
<b><i>Animato</i></b> (oživeně) - při běhu po práci nechceme usnout a vrazit do sloupu, tak radši běžíme trochu živě<br />
<b><i>Moderato</i></b> (mírně) - chtěli bychom běžet víc, ale víme, že máme před závodem, tak trochu přiškrtíme<br />
<b><i>Allegro</i></b> (vesele, rychle) - Allegro je naprostá brnkačka, běh zadarmo, kdy jsme sice mohli s trochou dobré vůle běžet rychleji, ale prokrastinovali jsme běh s hubou od ucha k uchu na mírné aerobní intenzitě<br />
<b><i>Allegro moderato</i></b> (mírně rychle) - spojením obou předchozích přitlačíme na pilu, kdysi jsem používal Easy Tempo Run: běží to samo, ale prostě trochu stojím na brzdě<br />
<br />
... pro intervaly a tempa se kombinací různých termínů nabízí obrovské množství krásných variant, stačí pak pouze doplnit popis tréninku, jako třeba <i>Poco allegro e maestoso</i><b><i>:</i></b><br />
<br />
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-EXkPFfo3S0c/XlFkTV3SosI/AAAAAAAA0vE/8DdkictMZOMNBaP6hbdRpVLTtzQ8mfDTQCLcBGAsYHQ/s1600/Poco%2BAllegro.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="741" data-original-width="1600" height="148" src="https://1.bp.blogspot.com/-EXkPFfo3S0c/XlFkTV3SosI/AAAAAAAA0vE/8DdkictMZOMNBaP6hbdRpVLTtzQ8mfDTQCLcBGAsYHQ/s320/Poco%2BAllegro.jpg" width="320" /></a><b><i>Vivace</i></b> (živě) - to je krásný tempový běh, po kterém nemůžeme usnout<br />
<b><i>Allegro Vivace</i></b> (rychle a živě) - to samé jako vivace, ale můžeme po běhu usnout<br />
<b><i>Presto</i></b> (rychle, úprkem) - hodí se pro krátké intervaly, třeba k autu po vykradení benzínky<br />
<b><i>Molto presto </i></b>(velmi rychle) - to samé jako presto, ale s policajtem za zády<br />
<br />
Samozřejmě existují stovky dalších slov, které se dají různě kombinovat, takže můžete běžet třeba <b><i>Allegro ad libitum</i></b> (rychle podle libosti), anebo <b><i>Adagio e rubato</i></b> (tedy v běžeckém kontextu po kocovině pomalu a trhaně)<br />
<br />
Fajnšmekři si navíc mohou vypomoci s doplňujícími výrazy jako <b><i>Simile</i></b> (podobně), <b><i>Ma non troppo</i></b> (ale ne příliš), <b><i>Molto</i></b> (velmi), <b><i>Meno mosso</i></b> (trochu zpomalit), anebo použít další příznačná příslovce označující náladu či výraz přednesu:<br />
<br />
<b><i>Amabile</i></b> (něžně) - kromě randění si dovedu představit třeba běh po žhavém uhlí<br />
<b><i>Burlesco con umore</i></b> (rozpustile s humorem) - lze aplikovat pro noční pivní běhy<br />
<b><i>Doloroso</i></b> (bolestně) - krásně pak vyzní ve spojení: <b><i>Lentissimo e doloroso</i></b>, tedy co nejpomaleji a bolestně, třeba po chřipce a s oteklým kotníkem<br />
<b><i>Religioso</i></b> (zbožně) - spojíme běh s meditací a vypneme si hodinky<br />
<b><i>Scherzando </i></b>(žertovně) - pokud bychom přetransformovali švihlou chůzi na švihlý běh, bude to pravděpodobně právě scherzando<br />
<b><i>Misteriozo</i></b> (tajemně) - spojíme-li běh s hledáním kešek, anebo na běh v noci bez čelovky<br />
<b><i>Furioso</i></b> (zuřivě) - po náročném dni v práci potřebujeme zchladit emoce<br />
<br />
Kromě temp a výrazu lze popsat převzatou hudební terminologií i hlasitost: <b><i>pianissimo (pp)</i></b> platí pro pomalého a tichého běžce, zatímco <b><i>fortissimo (ff)</i></b> předvádí hekal, který běží rychle a u toho řve jak tygr (<b><i>fff = forte fortissimo</i></b>).<br />
<br />
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-pdWth1Xikzs/XlFkcjS3-aI/AAAAAAAA0vM/08PtPCpA2S4dSUMGky4G-Zo9LYeBUK68ACLcBGAsYHQ/s1600/dcalfine.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="729" data-original-width="1600" height="145" src="https://1.bp.blogspot.com/-pdWth1Xikzs/XlFkcjS3-aI/AAAAAAAA0vM/08PtPCpA2S4dSUMGky4G-Zo9LYeBUK68ACLcBGAsYHQ/s320/dcalfine.jpg" width="320" /></a>Limity pro vyjádření našeho pocitu z běhu jsou snad nekonečné! Co víc, dokonce i absolvovaný závod může být <b><i>Concerto Grosso</i></b>, <b><i>Symfonie,</i></b> v modernějším pojetí <b><i>Punk</i></b>, <b><i>Hard rock</i></b>, běhy do vrchu pak mohou připomínat <b><i>dechovku</i></b>.<br />
<br />
Hlavně aby naše běhání nebylo <b><i>Morendo</i></b> (zmíravě), abychom běhali <b><i>Con brio</i></b> (s jiskrou) a především <b><i>Da capo al fine</i></b> (od začátku do konce).Unknownnoreply@blogger.com25tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-26263656177634615532020-01-12T14:52:00.000+01:002020-01-13T10:05:13.240+01:00Z deníku kardiaka ...<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-GfFqkzBAGJY/XhsffDyt9wI/AAAAAAAA0qs/sA7HGrKzK6MxR6kZ5FSZs09PmULmO5MdgCLcBGAsYHQ/s1600/mapap100.png" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="759" data-original-width="1345" height="180" src="https://1.bp.blogspot.com/-GfFqkzBAGJY/XhsffDyt9wI/AAAAAAAA0qs/sA7HGrKzK6MxR6kZ5FSZs09PmULmO5MdgCLcBGAsYHQ/s320/mapap100.png" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pražská 100 v roce 2019</td></tr>
</tbody></table>
... nebo spíš hypertonika, ale to nezní tak dobře :-)<br />
<br />
Můj zdravotní kolaps na loňském Spartathlonu byl, je a bude dělící čárou nejen v běžeckém, ale prostě v celém mém životě. Jako kdyby se mi touto událostí život přehoupl do další životní etapy, doprovázené nevyhnutelným stárnutím, zobáním menšího či většího množství léků a celkovým zpomalováním ducha a těla. Proč ne? Padesátka na dohled, vždyť mám o třetinu let blíže do důchodu než k náctinám. Jako kdyby ten můj přechod proběhl nějak moc rychle, jako když silná bouřka zamete s létem a po létě místo podzimu přijde rovnou zima. Běžecký podzim byl smutný a pochmurný, nálada a tělo nevídaně slabé. Čekání na výsledky, obava zda jsem prodělal infarkt, nejistota jestli zaberou prášky na tlak ... otazníků bylo ve vzduchu víc než dost a krátké běhání do povolených 120 tepů se po pár týdnech - s rychle mizející zbylou kondicí - změnilo v utrpení na hranici tempa 6:30 - a to ještě na pár desítek minut a po rovině.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-dpuzk9ps_Dk/XhscsIKHpgI/AAAAAAAA0qQ/tfJHRCwvWtUtaQsO7ycCzT5moTk5xtzEACLcBGAsYHQ/s1600/garmin.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-dpuzk9ps_Dk/XhscsIKHpgI/AAAAAAAA0qQ/tfJHRCwvWtUtaQsO7ycCzT5moTk5xtzEACLcBGAsYHQ/s320/garmin.JPG" width="180" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"If you see me collapse pause <br />
my Garmin", od Jitky ... díky :-)</td></tr>
</tbody></table>
Naštěstí se po bouřce velmi rychle zpátky oteplilo a vrátilo léto. Kombinaci prášků na vysoký tlak mi Hanka na první dobrou předepsala skvěle, takže kromě mých vlastních obav mi tlak ani nic jiného nebránilo začít opět běhat a postupně zvyšovat zátěž a objem. Se vzrůstající kilometráží přímo úměrně stoupala jak fyzička, tak i nálada, a tak bylo na čase se poohlédnout, kde jsem to vlastně v běžeckých plánech přestal. Plán běžet Pražskou stovku jsem dostal už v červenci, když Jitku pořadatelé zastavili pár desítek kilometrů před seběhem do cíle GGUTu. Bylo mi jí líto a spontánně jsem ještě do telefonu slíbil, že to její první dospělé ultra dáme na P100 spolu. Slib jsem dal za úplně jiné situace, o půl roku později ani jednomu z nás nebylo jasné, zda nebudu spíš přítěží, než supportujícím doprovodem. Během 3 týdnů jsem se snažil naběhat týdně alespoň 100+. Akce, která měla mít původně spíše společenskou a "podpůrnou" úlohu, byla pro mne nakonec důležitým testem, jestli vůbec někdy budu fungovat přes noc a 24+ hodin. Vybíhalo se tradičně v pátek o půlnoci a k mému údivu jsem se nikdy takhle dobře s čelovkou a v zimě při ultra necítil, a to se nám závěr nakonec protáhl až do nedělního rána.<br />
<br />
Pár poznámek k Pražské 100: letošní závod měl 135km (4700m výškových), které jsme si mojí navigační chybou o další 3km a 150 výškových metrů prodloužili. Měli jsme kliku na příznivé počasí a na skutečnost, že majitelé pozemků dost často Olafa nepustili mimo cesty. Díky tomu byla trasa pro příznivce kulturního povrchu relativně schůdná. Olaf zvolil doběh do Modřan od západu, probíhalo se celé Křivoklátsko, trasováno krásnými místy a značeno zcela luxusně. Jitka statečně bojovala, když nastala v Černošicích těžká krize, dokázala se s ní vyrovnat, sebrat se a posledních 18km urvat. Pokud jsem vůbec něčím pomohl, tak spíš tím, že jsem nerozptyloval, oba jsme byli natolik soustředění, že jsme za těch bezmála 30 hodin prohodili jen pár vět. Jitku už třetí rok připravuji na podobné závody a měl jsem poprvé šanci ji vidět při závodě. Uvidíme, jestli se jí splní letos sen zaběhnout těžkou stomílovku kdesi na britských ostrovech. Snažím se aplikovat vlastní zkušenosti ze silnice, které mám ověřené na sobě samém, a motivovat Jitku v přípravě, jak jen dovedu.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-qcpa8m4ucV8/XhsdM-CejfI/AAAAAAAA0qg/n1bMZ5NebfovZ8idw6pLkiZCh_U92rt2gCLcBGAsYHQ/s1600/veverka.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1000" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-qcpa8m4ucV8/XhsdM-CejfI/AAAAAAAA0qg/n1bMZ5NebfovZ8idw6pLkiZCh_U92rt2gCLcBGAsYHQ/s320/veverka.jpg" width="213" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... s panem zakladatelem<br />
dr. POPem po POPu</td></tr>
</tbody></table>
O dva týdny později proběhl tradiční POP - Okoloběh Prahy, již 7. ročník. Kromě prvního a čtvrtého ročníku jsem všechny běžel celé, takže i tady se nabízelo trochu zavzpomínat. V roce 2013 jsem se ani neodvážil pomyslet na celou trasu a plánovaně skončil v Troji na 40.km - tehdy jsem si myslel, že na 43.km se stane něco velkého, zhroutím se, upadne mi noha, možná umřu, takový respekt jsem před ultra a ultraběžci měl. Letos mne - kardiaka - nikdo nešetřil, v naší skupině mě ke konci táhla do Braníka Míša, Radek a Jirka, celkově jsme zvládli 74km tempem pod 7 hodin, a to je pro mne znamení, že se věci obrací správným směrem. Vždyť šest týdnů před tím jsem sotva udýchal 12km!<br />
<br />
Uvidíme co bude dál, zatím vše vypadá velmi dobře. Vyhráno ještě není, protože v únoru mne čeká zátěžový test, kde se uvidí, jak je to s mým krevním tlakem v zátěži. Plánuju tedy přípravu z týdne na týden, poctivě cvičím, dokonce hubnu, a jestli vše půjde dobře, tak dva vrcholy jsou v roce 2020 jasné: zkusím to roztočit ještě jednou na 24h v Basileji a chci se vrátit na Spartathlon. Přes desítky výhrad, které vždycky mám, tak je to ten nejkrásnější závod. Podobně jako Olafova P100 je i Spartathon organizován s láskou a obětavostí desítky let, navíc je to závod se silným příběhem. Během roku si budu běh užívat, připravovat se na oba dva vrcholy, možná si zaběhnu 100km v Plzni, snad Krakonošku nebo Lužky, abych všude otestoval, zda ty magické betablokátory nemají kromě úžasných pozitiv i nějaké nežádoucí vedlejší účinky.Unknownnoreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-53146679233436469882019-11-02T13:27:00.001+01:002019-11-03T11:44:34.489+01:00DNF & DNS - na prahu běžeckého podzimu <a href="https://1.bp.blogspot.com/-iZXuQMYnC6w/Xb1y72VMAgI/AAAAAAAA0Zo/3CrLp8HGq2I_7QPabDgEcxchrzHtS_ISACLcBGAsYHQ/s1600/IMG_1391.JPEG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://1.bp.blogspot.com/-iZXuQMYnC6w/Xb1y72VMAgI/AAAAAAAA0Zo/3CrLp8HGq2I_7QPabDgEcxchrzHtS_ISACLcBGAsYHQ/s320/IMG_1391.JPEG" width="320" /></a>DNF & DNS - zkratky, které mě míjely<br />
<br />
Nic netrvá věčně a bylo mi vždy jasné, že i na mě jednou dojde a ultra mi ukáže odvrácenou tvář. Seznam možných zranění způsobených během je dlouhý a čím dál a rychleji běháte, tím více se vystavujete možným zdravotním problémům. Určitě v životě existují bezpečnější koníčky, jenže nelepím letadýlka, ani nesbírám známky. Proč ale vysoký tlak? Vždy jsem si myslel, že před kardio-vaskulárními problémy mě běh naopak chrání? Ale co ... v kontextu řeckého kolapsu nazírám na své další běhání jenom pozitivně. Momentáně čekám, až se tepny v mém těle přestanou chovat jako papiňák, a raduji se, že mám aspoň povoleno poskakovat do max 120 tepů. Doufám, že s nadcházející zimou při běhání nezmrznu a s ubývající kondicí moc nepřiberu.<br />
<br />
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-6I144T3bsSY/Xb1zRKk9BDI/AAAAAAAA0Z8/hwczoW_LyUEAG5ZhazaHfUQahpQYDGWxACLcBGAsYHQ/s1600/IMG_1401.JPEG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://1.bp.blogspot.com/-6I144T3bsSY/Xb1zRKk9BDI/AAAAAAAA0Z8/hwczoW_LyUEAG5ZhazaHfUQahpQYDGWxACLcBGAsYHQ/s320/IMG_1401.JPEG" width="320" /></a>Kakamila a továrna na čokoládu<br />
<br />
Měsíc po návratu ze Spartathlonu jsem odletěl s českou repre výpravou do Albi, tak trochu nasypat si sůl do ještě otevřené rány. Startovní listina závodu byla již uzavřena, na soupisce tedy nebylo možné mě nahradit někým jiným. Smutek z pasivní role na Mistrovství světa, kde jsem chtěl prodat tvrdou letní přípravu, naštěstí vyprchal s první dvojkou červeného na ruzyňském letišti. Před startem se mi sice na chvilku vrátil, aby stejně rychle zase zmizel. Byla to moje první 24hodinovka, kterou jsem absolvoval jako divák nebo support. V roli Radčina supportéra jsem měl tu čest být letos podruhé (poprvé na MČR 100km v Plzni), protože Radek navzdory nedávné viróze startoval. A zkušenost vidět 24hodinovku z druhé strany stála za to.<br />
<br />
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-3_4udOBUydY/Xb1zDjHpURI/AAAAAAAA0Zs/OSoSvqP_ZjA928DiwZ8h4VmVRyx6kI6EQCLcBGAsYHQ/s1600/IMG_1441.JPEG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://1.bp.blogspot.com/-3_4udOBUydY/Xb1zDjHpURI/AAAAAAAA0Zs/OSoSvqP_ZjA928DiwZ8h4VmVRyx6kI6EQCLcBGAsYHQ/s320/IMG_1441.JPEG" width="320" /></a>Jako běžec jsem například nikdy nezaregistroval, kolik dlouhý závod přináší kolapsů, bolesti, blití a vůbec utrpení ... možná to bylo úrovní závodu, protože na MS jsou ti nejlepší a chtějí zaběhnout nejlépe. Poprvé v Albi nestačilo závodníkům na medaili ani 270km a v mužích mělo 6 hodin před koncem šanci na bednu 15 elitních běžců, včetně Ondry. Tři hodiny před koncem, sotva se rozednilo, začalo hlavní pole tempo stupňovat a zrychlovat, v úžasném tempu nakonec zvítězil Sorokin. Ondra překonal po 21 letech český rekord, Jirka zaběhl konstantním tempem letos již druhý osobák (v dalších letech půjde určitě o dost výš), výborný osobák má i Petr, do konce statečně bojoval Dušan ... V ženách Veronika skončila těsně pod dvoustovkou, pěkný osobák má i Jana. Nádhera! Hrdinsky bojovali s nepřízní osudu až do konce Radka s Radkem. Oba byli opakovaně v situaci, kdy jsem nechápal, jak se mohou v bolestech zvednout a běžet ... více o závodu a výkonech se rozepsali lépe jiní.<br />
<br />
Napadlo mě, kam se vyvíjí současná 24hodinovka? Jako pozorovatel z Albi mohu srovnávat s Belfastem a Temešvárem, kde jsem běžel. Přišlo mi, že se mnozí závodníci částečně anebo úplně zprofesionalizovali. Rapidně stoupající výkonnost v ženách, které dosahují špičkových výkonů mužů před pár lety, a obrovská konkurence v elitních mužích naznačuje mnohé. Ti nejlepší ukazují na sofistikovanější tréninkovou přípravu, zároveň je ultra atraktivnější i pro bývalé úspěšné atlety, kteří již mají zkušenost s hraničním výkonem. Zcela jistě pokročily i technologie (obuv, oblečení, sporttestery...) a dál jsou i znalosti ohledně stravy. Nevídaná konkurence přeje rekordům a je možné, že se bude brzy třást o ten svůj i nedostižný Kouros.<br />
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-m_DwgfOsVi4/Xb1zMEXqU_I/AAAAAAAA0Z4/ZL2h8Ae2o-sCNwRLFWHi0HkIIXzn2RGFgCLcBGAsYHQ/s1600/IMG_1479.JPEG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-m_DwgfOsVi4/Xb1zMEXqU_I/AAAAAAAA0Z4/ZL2h8Ae2o-sCNwRLFWHi0HkIIXzn2RGFgCLcBGAsYHQ/s320/IMG_1479.JPEG" width="240" /></a>Je možné, že s profesionalizací a kvalitní celoroční přípravou stoupá ruku v ruce nejen spotřeba, ale i vývoj různých suplementů, čímž se silniční ultra přibližuje ostatním, již profesionálním sportům. Na salám, banán, hrozinky, pivo a kolu se MS už rozhodně neběhá :-)<br />
<br />
Vidět na vlastní oči světový rekord je neskutečný zážitek. Co všechno musí člověk obětovat, aby byl nejlepší na světě ...! Z toho mi bude ještě dlouho zle! :-( Kakamila nestanovila na okruhu v Albi jenom neuvěřitelný svěťák, ale také základní jednotku peristaltiky. Od teď je na škále 1-10 jednotkou 1Hn (jeden herón).<br />
<br />
Ať nekončím škodolibě, to by přece nebylo pěkné ... :-) Momentálně se nacházím v běžeckém vakuu. Čekám, kdy zaberou prášky, a pak uvidím, k jakému cíli budu směřovat svoje běhání. Co je hodně pozitivní, tak mám teď po několika letech příležitost přemýšlet také o jiných věcech.Unknownnoreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-17183260978530343582019-10-05T10:38:00.000+02:002019-10-09T18:13:55.764+02:00Spartathlon, verze 2019: Já + On<b>Úvod</b><br />
<div style="text-align: right;">
</div>
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-A7gcqrIoius/XZhTa7HeQAI/AAAAAAAA0P8/AWmI_RMpI1QgwupmP9Nl3XcV97y_k9cfACLcBGAsYHQ/s1600/48803070407_433d6c361e_o.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="1200" height="213" src="https://1.bp.blogspot.com/-A7gcqrIoius/XZhTa7HeQAI/AAAAAAAA0P8/AWmI_RMpI1QgwupmP9Nl3XcV97y_k9cfACLcBGAsYHQ/s320/48803070407_433d6c361e_o.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kousek před Korinthem <br />
(... a evidentně vytrácející se pohoda)</td></tr>
</tbody></table>
<i>Následující řádky se mi nepíšou snadno. Zklamání z mého prvního DNF a navíc v závodě, na který jsem se chystal 3 dlouhé a náročné měsíce, je velké. Nemusel bych se v příčinách mého zdravotního krachu přehrabovat, pokud se ale na svém blogu dělím o zkušenosti pozitivní a radostné, nebylo by správné se nepodělit o záležitosti smutné a bolestné. S týdenním odstupem jsem teprve pochopil, že stačilo málo a moje čtvrtá účast na Spartathlonu nemusela skončit pouhým DNF, ale klidně i RIP. Smysl textu vidím také v edukaci, třeba následující řádky zastaví moudřejší běžce (nejen ultramaratonce) dříve, než se přiblíží na hranu totálního kolapsu. Přesně to se totiž povedlo mně. </i><br />
<br />
<b>Hypertenze a ultra</b><br />
<br />
Hraničním vyšším krevním tlakem trpím asi od 40 let, odmala navíc s úspěchem omdlévám v přeplněných autobusech, špatně snáším vysokou nadmořskou výšku, trpíval jsem na migrény, po dobězích mívám 2-3 hodinový kolaps atd. Je toho dost na to, aby člověk byl hodně obezřetný, proto nepodceňuji kontroly, na které chodím jednou ročně. Bohužel jsem letos absolvoval kontrolu nikoliv v lednu, ale 4 dny před startem a vyšetření odhalilo krevní tlak podstatně vyšší, než byly dosavadní hraniční hodnoty. Do mé mikrobubliny jsem si tak na poslední chvíli nepřibalil rýmičku jako před dvěma lety, ale problém zákeřnější, protože pocitově neznatelný, a fatálnější, protože může jít o život. Přesto všechno jsem si říkal, pokud s tím běhám už delší dobu, tak to přes Spartathlon vydrží a budu vše řešit po návratu. Chyba!<br />
<br />
<b>Já + ON</b><br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-DDNo00Bhoqs/XZhRKJ-zj5I/AAAAAAAA0Pc/6s1x2_69_5wtm-oHXXNdPcLB7wg9z7Q-QCLcBGAsYHQ/s1600/IMG_1285.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-DDNo00Bhoqs/XZhRKJ-zj5I/AAAAAAAA0Pc/6s1x2_69_5wtm-oHXXNdPcLB7wg9z7Q-QCLcBGAsYHQ/s320/IMG_1285.JPG" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Z technického meetingu ...</td></tr>
</tbody></table>
Z Athén jsem vyběhl s pokorou, ale také s ambicemi, vždyť jsem tady počtvrté a připravený ze všech startů naprosto nejlépe. Mezičasů loňského roku jsem se držel bez větších potíží až do Korintu (81.km) a s velkou úlevou jsem zjistil, jak příjemně a rychle mi utekla první třetina. Z Korintu si dám za chůze těstoviny, pozdravím se s českým doprovodným týmem a běžím dál. Idylka se vzápětí začíná radikálně měnit v nečekané komplikace; přešel jsem do chůze, protože zadýchání je příliš velké a pořád sto mil přede mnou. Opět se rozbíhám, ale po pár metrech mne dýchání opět nutí chodit. Netrvá to dlouho a zadýchaný jsem i při chůzi, nohy začínají dřevěnět a přidává se bolest zad. Bolest zad se stupňuje a v dalších desítkách minut mi téměř nedovolí běžet ... chodím v předklonu. Takto uběhnou 2-3 hodiny kdy urazím 20-25km, ale žádná změna k lepšímu nenastává, navíc si nemohu nevšimnout, že se mne na každém C/P ptají, zda jsem v pořádku? Chůze po silnici připomíná flámem zmoženého opilce nad ránem, přesto mozek zcela popírá realitu a drží se původní strategie vyčkat do večerních hodin a do kopců, kde jak doufá, se snad před sluncem lépe schová. Ultramaratonská parafráze na slavný Moraviův román <b>Já+On s alternativní hlavní rolí</b>, kterou tentokrát nehraje penis, ale On = Mozek. Zcela zacyklený a posedlý vůlí a touhou jít vpřed. To ne JÁ ... to ON! Vůbec ty dlouhé desítky minut netuším, že se pohybuji zcela mimo realitu, a už je možná pozdě na to beztrestně zastavit.<br />
<br />
Na 108. km (těsně za 30. C/P) cítím, že mne ON opouští, že se na to vykašle. Ukáže mi dlouhej nos a já se skácím na zem. Chvilkový blackout, než zase naskočí moje já, které vnímá obličeje sklánějících se běžců. Stav to byl svým způsobem nepříjemně příjemný, skoro až vysvobozující. S omluvou na jazyku mlčím a radši se v té trapné situaci moc nerýpu, jen já totiž tuším, že za to nemůžu JÁ, ale to ON! To ON - posedlý touhou jít vpřed - mně nedal odpočinout!<br />
<br />
<b><i>Poznámka: určitě nepatřím k těm, co se bezhlavě ženou za výsledkem a nehledí přitom na zdraví, nejsem ani příliš ambiciozní. Vždy jsem se pozoroval a bál se o zdraví, i při svých nejlepších výkonech jsem nikdy v závěru netlačil úplně na pilu, spíš jsem závěry z opatrnosti vypouštěl. Popisovanou totální sebedestrukci připisuji tomu, že s celým tělem mi "odešel" i mozek neschopný jednoduchého rozumového výkonu (a nahradil jej ON, mně cizí, pouhou vůlí posedlý magor). Vrátím se k tomu dále ...</i></b><br />
<br />
<b>Happy End</b><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-uyDkcX5Tfs8/XZhOc0RpqdI/AAAAAAAA0PI/kfdXeS_sqB8EsPZKhzov7g1RG5Cg3OXiwCLcBGAsYHQ/s1600/IMG_1308.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-uyDkcX5Tfs8/XZhOc0RpqdI/AAAAAAAA0PI/kfdXeS_sqB8EsPZKhzov7g1RG5Cg3OXiwCLcBGAsYHQ/s320/IMG_1308.JPG" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Štěstím bez sebe, že opouštím korintskou<br />
Patologii (ΠΑΘΟΛΟΓΙΚΗ na modré ceduli)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Následovalo definitivní vysvobození: sběrný autobus, proleželé asi dvě hodiny na sběrném C/P a převoz do korintské nemocnice. Pak mám okno ... velmi dlouhé okno - dlouhých 8 hodin si nepamatuji vůbec nic - stav "mimo" byl tak hluboký, že si nepamatuju ani CT vyšetření hlavy. Probudím se na pokoji vedle chroptícího staršího muže, stará se o nás zdravotní sestra, která je přítomná u obou lůžek celou noc. Pochopil jsem, že jsem na JIPu, do žil mi kapou infuse.<br />
<br />
Co se tedy stalo? Laicky řečeno vše nasvědčuje tomu, že jsem kvůli vysokému krevnímu tlaku zhruba v Korinthu začal mít otok plic. Edém plic bránil dýchání, okysličování a tělo mířilo do akutního fyzického kolapsu. V tuhle chvíli ještě stále doufám, že jsem neprodělal infarkt.<br />
<br />
Pozoruhodné a poučné je, že ON nedovolil, abych za celé 2-3 hodiny vyhodnotil situaci jako kritickou a neúnosnou, právě naopak si jel svůj ultra prográmek, na který se pochopitelně tak těšil. Ve chvíli, kdy mi zdřevěněly nohy, zdřevěněl i mozek, a ON mě zcela ovládl.<br />
<br />
<b>Pravé řecké dobrodružství</b><br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-5lScrudPVTE/XZhOdS3ss4I/AAAAAAAA0PM/Qy3ThKcPmIkPBn7ssAuemyUrIDxmo3IagCLcBGAsYHQ/s1600/IMG_1310.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://1.bp.blogspot.com/-5lScrudPVTE/XZhOdS3ss4I/AAAAAAAA0PM/Qy3ThKcPmIkPBn7ssAuemyUrIDxmo3IagCLcBGAsYHQ/s320/IMG_1310.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Czech Spartathlon Team - odlehčená verze 2019, <br />
přivolaní policajti nás nedoběhli </td></tr>
</tbody></table>
Každá organizovaná akce v Řecku je menší dobrodružství. Pokud při této akci vybočíte z mantinelů pořadatelů, musíte počítat s dobrodružstvím mimořádným. A tak s prvním proloupnutím oka se mi začaly nad ránem honit hlavou různé myšlenky: proč mám na sobě ty divné bílé kalhoty s infantilním vzorkem? A v igelitu běžecké smrduté hadry? ... hm. Takže nemám telefon, doklady, ani peníze. A vůbec netuším v jakém jsem městě a jestli někdo z české výpravy ví, že tu jsem ... pochopitelně: nikdo o mně nevěděl. Vůbec nikdo o mně dlouhých 18 hodin od posledního check pointu nevěděl. Situace začíná být svízelnější, když zjistím, že mě na reverz pustí, ale pořadatelé na mne zapomněli a moc se jim pro mne 180km ze Sparty nechce. Naštěstí se o mne zajímají mí zachránci a osvoboditelé <i>Petr Tchabba</i> a <i>Martin Plachý</i>. <i>Dan</i> už je nějakou chvíli jako support nepotřebuje a odpoledne se objevují ve dveřích oddělení. Nemůžu uvěřit vlastním očím, ale takového štěstí bych si zcela určitě letos neužil ani u Leonidase!<br />
<br />
<b>Epilog</b><br />
<br />
Nyní ještě odpočívám a čekám na další vyšetření. Snad dopadnou dobře. K podobnému maléru anebo dokonce infarktu se nemusíte nutně dopracovat přes enormní zátěž a vysoké tepy. Dokonce ani zdravý rozum vám neporadí a může být k ničemu. Stoprocentně budu muset do smrti zobat prášky na tlak a zároveň si tlak hlídat. Doufám, že s nějakým měřičem brzy přijde Garmin.<br />
<br />
Z letošního podzimního dvojboje nezbyl kámen na kameni. Do Albi se přesto chystám a budu se snažit být platný jako doprovod, doufám, že pomůžu ostatním ke skvělým výkonům. Moje další běžecké plány zůstávají touto vynucenou pauzou odložené na neurčito.Unknownnoreply@blogger.com15tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-32430647872545485142019-09-24T18:09:00.001+02:002019-09-24T18:09:31.934+02:00Spartathlon 2019: špetka předstartovní nostalgie<div style="text-align: right;">
</div>
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-l9BIIuNgWyA/XYo3l8P8SfI/AAAAAAAA0KY/i-QKUw-pIdwmF4VLLH106_gdFJiPLg3ywCLcBGAsYHQ/s1600/SP_c%25C3%25ADl_DAN_040.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="179" src="https://1.bp.blogspot.com/-l9BIIuNgWyA/XYo3l8P8SfI/AAAAAAAA0KY/i-QKUw-pIdwmF4VLLH106_gdFJiPLg3ywCLcBGAsYHQ/s320/SP_c%25C3%25ADl_DAN_040.jpg" width="320" /></a>Když jsem poprvé odjel na Spartathlon, vůbec by mě nenapadlo, že se do Řecka ještě někdy vrátím. Dokonce jsem tehdy doma neuváženě prohlásil, že to bylo poprvé a naposledy. Rok s rokem se sešel a já se vrátil, a pak ještě jednou a teď jedu počtvrté. Na žádné jiné ultra se prý tolik lidí nevrací. Člověk si pamatuje jen to dobré a pozitivní. Na negativní věci se zapomíná, třeba že čas plyne v Řecku jinak než ve střední Evropě a na všechno zde dlouho čekáte. To všechno kompenzuje neskutečná otevřenost Řeků a velkorysost pořadatelů. Vím, že až jednou do Athén opravdu nepojedu, tak budu smutný a obrečím to ...<br />
<br />
Každý ročník byl zatím jiný a ani ten letošní nebude výjimkou.<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-2cCwFBBKk2w/XYo1FHTVFoI/AAAAAAAA0J4/h34sIb6SASsttc_BOk-Xs3iXdHf4NfUYwCLcBGAsYHQ/s1600/Finish_Official_009.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="212" src="https://1.bp.blogspot.com/-2cCwFBBKk2w/XYo1FHTVFoI/AAAAAAAA0J4/h34sIb6SASsttc_BOk-Xs3iXdHf4NfUYwCLcBGAsYHQ/s320/Finish_Official_009.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">2016: "Radku, ty vole, třetí??"</td></tr>
</tbody></table>
<br />
2016: V roce 2016 jsem neřešil výsledek, šlo mi pouze naplnit očekávání přátel z iThinkbeer - kteří se mi na výlet do Řecka složili k narozeninám - a doběhnout. Bylo horko, poctivě jsem ukrajoval kilometry a dokonce jsem se 8km před cílem u pumpy převlékal do klubového dresu. A Radek doběhl třetí a vítal mě v cíli. Byl to můj první, nejemotivnější a nejkrásnější ročník, ten nic nepřekoná.<br />
<br />
2017: O rok později bylo úplně nejideálnější počasí v historii závodu, padla spousta osobáků a přijel jsem s ambicemi zaběhnout pod 30 hodin. Bohužel jsem dva dny před startem dostal chřipku a dokončil jsem opatrně, abych se příliš nezruinoval. (Tady jsem se také nad ránem převlékl, ale shodou špatných okolností do dámského repre-trička)<br />
<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-d_My_yJnreY/XYo1uxNhzTI/AAAAAAAA0KA/cF8TmP1mu1sMybshDkJ5GS61uMgMiNP2wCLcBGAsYHQ/s1600/22218470_1376741795757441_5786244672009292474_o.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="212" src="https://1.bp.blogspot.com/-d_My_yJnreY/XYo1uxNhzTI/AAAAAAAA0KA/cF8TmP1mu1sMybshDkJ5GS61uMgMiNP2wCLcBGAsYHQ/s320/22218470_1376741795757441_5786244672009292474_o.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Czech Spartathlon Team (verze 2017)</td></tr>
</tbody></table>
2018: Vloni se nám do cesty postavil hurikán Zorba, se kterým jsem se potkal na posledních kilometrech, kdy mi házel do cesty větve a poslal mi naproti půlmetrovou povodeň. Na vylidněném náměstí se mi klaněly palmy ohnuté až k zemi a promáčený až na kost jsem dokráčel k soše. Celý loňský ročník byl úprk. Snaha utéct před Zorbou do sucha a tepla. Byla to tak silná motivace, že jsem zaběhl o 4 hodiny lépe než v letech předchozích.<br />
<br />
2019: Letos tedy jedu počtvrté a jsem zvědavý, jaké překvapení nás čeká letos. Zatím to vypadá na velké horko.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-2rhgfi4LuJE/XYo2bwPwSmI/AAAAAAAA0KM/HC1nxBcVh2Y0of8pNncJpZju9LLcjpJYwCLcBGAsYHQ/s1600/45204244052_fbc33af544_o.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://1.bp.blogspot.com/-2rhgfi4LuJE/XYo2bwPwSmI/AAAAAAAA0KM/HC1nxBcVh2Y0of8pNncJpZju9LLcjpJYwCLcBGAsYHQ/s320/45204244052_fbc33af544_o.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">2018: Zorba, já a tři Sparťani</td></tr>
</tbody></table>
S blížícím se startem jsem čím dál nervóznější. Spadne to ze mne až budu sedět v letadle a až se uvidím s ostatními, už to dobře znám. V pátek kolem osmé hodiny, až seběhneme z dálnice a přestanou nás míjet auta směřující z Athén do Korintu, bude ještě klidněji. Není to nic nového, vždyť poběžím 200+ závod už podesáté!<br />
<br />
S jakým plánem odletím? Troufnu si říct, že jsem nejlépe připravený ze všech ročníků a nestane-li se něco nečekaného, tak věřím v lepší výsledek než vloni. Celá příprava probíhala bez přerušení a skvěle se cítím i nyní, byť jsem zase o rok starší. Pokud to půjde, rozběhnu se podobně jako v dubnu na UMS: maraton kolem 3.5 hodiny, stovku zkusím za 9 hodin a v kopcích se uvidí ... Od 120.km je to v podstatě nahoru dolů, tam se teprve začíná rozhodovat.<br />
<br />
Plán A, ten by měl být vždy z říše snů. Áčko je tedy vylepšit jak umístění (14.) tak i čas (26:47 hod) z roku 2018<br />
Plán B = buď vylepšit umístění anebo čas<br />
Plán C: na 247km se může přihodit cokoliv a dokončený Spartathlon se vždy počítá ... plán C je prosté dokončení v limitu (36 hodin)<br />
<br />
Takže ... teď si definitivně uzavírám pomyslný zip do své bubliny a rozepnu ho zase až o víkendu. Kromě předzávodní nervozity mě svírá i nostalgie ... kdo ví, jestli nejedu na Spartathlon naposledy.<br />
<br />
Přeji všem hezký zbytek týdne, pokud budete mít čas a chuť se třeba jen občas podívat, jak se nám v tom řeckém horku daří, tak odkaz bude určitě na www.spartathlon.gr, anebo na FB stránkách Spartahtlonu.<br />
<br />
Velký a krásný ultramaratonský svátek začíná a já jsem šťastný a spokojený, že budu součástí Czech Spartathlon Teamu.Unknownnoreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-36806479170013479122019-08-24T19:39:00.002+02:002019-08-26T08:03:46.491+02:00Rozběhané léto<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-WOCwxFuR3S8/XWFxKdFt7pI/AAAAAAAAz1U/6U92xZYuyQ8gVhxUuVIGIQpBsqn7o5AwACLcBGAs/s1600/2976.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="219" data-original-width="436" height="160" src="https://1.bp.blogspot.com/-WOCwxFuR3S8/XWFxKdFt7pI/AAAAAAAAz1U/6U92xZYuyQ8gVhxUuVIGIQpBsqn7o5AwACLcBGAs/s320/2976.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dle některých teorií s klesajícím IQ stoupá kvalita života :-)</td></tr>
</tbody></table>
Dlouho jsem na blog nic nenapsal, i když to neznamená, že by nebylo co zaznamenávat, spíše naopak. Ono také co pořád psát o běhání, zdánlivě je totiž vše pořád stejné a dokola se opakující, pravá, levá .... Některé věci zase rychle pominou, třeba že jsem počtem km oběhl zeměkouli na rovníku (40 075km) - 3. června po necelých 9-i letech. Jenže s tímhle tématem mne ve stejné chvíli předběhla Jitka a zase tak zajímavé číslo to není, stačí to přesně na tuhle jednu větu. Spíš jsem líný anebo neschopný vymyslet jakýkoliv text. Na vině je snad známá úměra mezi naběhanými kilometry a klesajícím IQ, proto je pro mne obtížné cokoliv sesmolit. Tak tedy alespoň v několika bodech zaznamenám pár událostí a novinek, které provázejí mé běžecké léto 2019.<br />
<br />
V červnu jsme si s Pavlem Markem střihli Krakonošku a navázali tak na předloňské Baroko, které jsme prokecali a příjemně nám to oběma utíkalo. Znovu jsem si uvědomil (a musím si to poznamenat, abych nezapomněl), že kopce a trail prostě běhat nemám. Zatímco první asfaltová polovina K100 byla vcelku snadno zvládnutelná a do kopců se pomalé tempo očekává, směrem po hlavě dolů a na rovině po kamenech jsem prostě lůzr nad lůzry. Neschopnost trefit se došlapem tam kam chci, udržet rovnováhu těla a neschopnost běhu z kopce, mě odsuzuje k doživotnímu poskakování po kulturním povrchu, navíc v nízkých nadmořských výškách a vodorovně. Kromě toho nejsem schopný srovnat si krevní tlak vlastní vůlí při rychlejším přesunu z kopce dolů - hlava se mi motala a migréna nastupovala v Karpaczi úplně stejně jako v Křižanech po seběhu z Ještědu. V obou případech šlo o sestup -500 metrů za 25-30 minut. Mimochodem, na Ještěd se před Spartathlonem chystám potřetí, oblíbil jsem si 15km stoupání z Žibřidic (345 m.n.m.) až na vrcholek (1010 m.n.m.), vybíhal jsem tady už kdysi dávno, když jsem se chystal na první maratony. Charakter ještědského stoupání od Křižan mi hodně připomíná Sangas (1100 m.) na 160. kilometru, tedy není co zkazit.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-QW2i9LJrg2U/XWFvDC3KxUI/AAAAAAAAz1I/-oTo5TgMntceLDEptSZWGTg4q3XtdmVXQCLcBGAs/s1600/D009E10E-7502-419B-B638-641A1FE3E2DB.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="400" src="https://1.bp.blogspot.com/-QW2i9LJrg2U/XWFvDC3KxUI/AAAAAAAAz1I/-oTo5TgMntceLDEptSZWGTg4q3XtdmVXQCLcBGAs/s400/D009E10E-7502-419B-B638-641A1FE3E2DB.JPG" width="225" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dobrovolné mučící předměty v 21. století</td></tr>
</tbody></table>
Zpátky ještě před Krakonošku: téměř ihned po UMS jsem se vrátil do tréninkového kolotoče, který nabírá parametrů centrifugy. <i>Oldismus</i> jsem dávno překonal a jako <i>ultra-olda</i> jsem hned v květnu bezprostředně po UMS vyzkoušel, jak rychle se dokážu vrátit do tréninku a zregenerovat. Bude se mi to hodit 28 dní po Spartathlonu, kdy poběžím 24h MS v Albi. Doufám, že jsem si to někde napsal, protože v paměti mi zůstalo, že pro rychlou regeneraci se nemá pít pivo ani víno. A to teda půjde v Řecku, kde se stoly pod jídlem a pitím na recepcích prohýbají, dost těžko.<br />
<br />
<b><i>K tréninku ...</i></b><br />
<br />
Připravuji se po čtvrté na Spartathlon a na třetí repre akci najednou. Objemy kilometrové a hodinové mám nastavené už na samé hraně co ještě hlava a tělo snese. V 13-týdenní závěrečné přípravě kopíruji osvědčenou (tehdy narychlo sestavenou) přípravu na UMS s trochu navýšenými objemy s vynucenou změnou 3/4. týden: 148-143-108-204-153-163-159-140-<i>170-170-170-95-SP</i>. Na rozdíl od minulých let a mých ultra začátků kladu důraz na rozmanitost tréninku: střídám <i>easy </i>běhy s rychlejšími běhy, intervaly, tempy, schody, ultraběhy, již zmíněným Ještědem, v různých délkách a modifikacích. Sleduji týdenní objem: o víkendu běhám už pět let 2x B2B (30+) a detailní plán v dalších dnech přizpůsobuji časovým možnostem, nicméně běhám téměř denně. O intenzitě tréninku se nerozhoduji dopředu, ale až po 4-8 km běhu, podle aktuálního pocitu. Aby toho nebylo málo, 5x týdně trápím tělo 30 minut posilováním a protahováním, saunuju se a chodím se vyřvat (bolestí) ke Karlovi (... K. je masér). Musím sám sobě přiznat, že nemládnu, takže udržet tělo v kondici je čím dál obtížnější. Ty tři zbývající týdny v této zátěži a dva závody ještě vydržím, ale dost se těším, až bude listopad. Sezóna rozehraná na tři závody a 12 měsíců přípravy je pěkná šílenost.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-sJMV1Uq5p3g/XWFtGOmlRNI/AAAAAAAAz08/m4dUQ-zimvEk6py_1H5phbDtP0sjNK2UACEwYBhgL/s1600/IMG_1153.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-sJMV1Uq5p3g/XWFtGOmlRNI/AAAAAAAAz08/m4dUQ-zimvEk6py_1H5phbDtP0sjNK2UACEwYBhgL/s320/IMG_1153.JPG" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Od Polaru zase zpátky ke Garminům (FR945) ... <br />
Polar je výborný, ale FR945 je <i>milášek</i></td></tr>
</tbody></table>
No a co dělám, když zrovna neběhám? Sleduji jak běhají kamarádi a jsou to často pěkné nervy ... Radkovi jsem v květnu jako support na Ultrabalatonu štěstí nepřinesl, ale byl to můj obrovský zážitek a zkušenost. Honza je už téměř na konci své letošní dramatické tetralogie s názvem Grand Slam. Zatím nás svými doběhy těsně před limitem drží pěkně v napětí. Nervy to jsou šílené. Jitka běžela po dvou letech naší přípravy krásně a rychle GGUT110, bohužel jí nepustila do poslední třetiny bouřka, přesto měla dvě hodiny náskok před limitem a byla na nejlepší cestě dokončit. Sledovat doběh Radky Churaňové na Kladně v jednom z nejlepších světových výkonů byl zážitek dechberoucí, a obrovskou radost mi na Sletišti udělal vítězstvím Pavel Marek, protože s námi pojede do Albi a bude to další velký společný (běžecký) mejdan. Pavlův výkon na Kladně (235.7km) je pro mě obrovsky inspirativní, protože ukázal, že takhle skvěle lze 24hodinovku zaběhnout i v tomhle věku ... jako sorry Pavle :-)<br />
<br />
Spartathlon je v mé hlavě čím dál více, bude těžké zopakovat loňský výsledek, stejně těžké bude ještě dokončit ve zdraví docela náročnou přípravu. K plánům na Spartathlon se vrátím před samotným závodem, teď jsem se chtěl protrápit pouze tímto zápiskem, jestli se tomu slohovému útvaru dá takto říct.Unknownnoreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-2544405809716447997.post-9107939017160162432019-05-09T09:25:00.000+02:002019-05-09T09:36:03.188+02:00Silniční divočinou do Sanrema (UMS 285km)<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-TVIE4SJAGD0/XNPS--kFnkI/AAAAAAAAzWs/tyEFkhoYo5Ai9LmagngN0RFaCorUe1_SACLcBGAs/s1600/IMG_7709.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="960" height="320" src="https://3.bp.blogspot.com/-TVIE4SJAGD0/XNPS--kFnkI/AAAAAAAAzWs/tyEFkhoYo5Ai9LmagngN0RFaCorUe1_SACLcBGAs/s320/IMG_7709.JPG" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Děkuju Janě a Radkovi<br />
(v cíli na pláži v Sanremu)</td></tr>
</tbody></table>
Ještě než vyjedeme zítra s Radkem na Ultrabalaton, tak si chci sepsat pár posledních poznámek k UMS. Trochu jinak než obvykle, použiju totiž Jitky rozhovor <a href="http://www.bezvabeh.cz/clanek/6272-cesky-punk-v-italii" target="_blank">se mnou</a> a <a href="http://www.bezvabeh.cz/clanek/6273-byt-na-to-sam-jeblo-by-mi" target="_blank">s Radkem</a> pro Bezvabeh.cz (viz oba odkazy, anebo po kliknutí na obrázky, asi se musí stáhnout, aby byl text čitelný), kde je už vše podstatné k závodu zmíněné a text jen doplním o poznámky, které se do rozhovoru nevešly.<br />
<br />
<b>Poděkování .... </b>přípravu na tak dlouhý závod nelze zvládnout individuálně. Potřebujete kolem sebe docela dost lidí, bez jejichž pomoci by nemělo smysl stoupnout si ani na start.<br />
<br />
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-k4CAQGhbKQ8/XNM7IFpogUI/AAAAAAAAzV4/8xBgxMhZQgIQwjrfM_XyUU3L2INyr-P1ACLcBGAs/s1600/ums1a.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="336" src="https://3.bp.blogspot.com/-k4CAQGhbKQ8/XNM7IFpogUI/AAAAAAAAzV4/8xBgxMhZQgIQwjrfM_XyUU3L2INyr-P1ACLcBGAs/s1600/ums1a.jpg" /></a>Ultraběhání je od určité úrovně mnohem více životní styl či vášeň, která vyžaduje po vašem okolí oběti. Není to úplně neškodný koníček, protože míra času stráveného během a především regenerací (kdy jsem doma, ale úplně k ničemu) je extrémně velká. Jsem strašně moc vděčný manželce, že tuhle moji vášeň toleruje a dokonce mi i fandí. Vím, jak velkou trpělivost musí <b>Radka</b> se mnou mít, když se třeba přizpůsobují rodinné programy mému běhání. Ještě lepší to je se mnou před závody, když jsem mimo, nedá se se mnou vydržet a lezu všem na nervy ...<br />
<div>
<br /></div>
Děkuji <b>Janě a Radkovi</b> za obětavost a dokonalou podporu, psychickou, technickou a také běžeckou pomoc během celého italského zájezdu, byl to neskutečný zážitek!<br />
<b>Radkovi </b>za jeho nakažlivou víru, že to dobře zaběhnu a za nekonečné konzultace po celý rok :-)<br />
<b>Karlovi Kuchyňkovi </b>díky za masáže, při kterých nohy bolí tak, jako nebolí při žádném závodě na světě, funguje to<br />
<b>Karolíně Bílkové </b>(bodysolutionclinic.cz), která mi dala koncem ledna velmi rychle dohromady zraněnou nohu, na kterou jsem nemohl ani došlápnout.<br />
<i><b>Jitce, Honzovi, Bubovi, Zbyňkovi, iThinkBeer.com </b>a všem ostatním děkuji za podporu, za vzkazy, zprávy ... Velké díky!</i><br />
<div>
<br /></div>
<b>Poznámky k závodu ...</b><br />
<br />
Mám za sebou asi nejzážitkovější závod, jaký jsem si dovedl představit. Mám radost nejen z výsledku (splnil jsem plán A, tedy 285km za 32:18h., dle hodinek a vzhledem k bloudění jsem naběhal přes 290km), ale krásných a v jistém smyslu dobrodružných bylo celých pět dní.<br />
<br />
Než se mi vše zakryje pozitivním vzpomínkovým oparem, mám tu pár poznámek k organizaci závodu - pro případné budoucí poutníky z Milána do Sanrema, ultraběžce a ultraběžkyně ...<br />
<br />
1) <i><b>Nevěřte pořadatelům, že je trasa z Milána do Sanrema značená!!</b></i> Není. Vůbec není. Klidně i 30km nenarazíte na jedinou značku. Při představě značení 285km trasy jsem byl hodně zvědavý jak to pořadatelé zvládli, zvláště když nijak zvlášť neupozorňovali na nutnost běžet s mapou, GPS navigací, buzolou, kompasem ... Značky naleznete většinou tam, kde je nepotřebujete. Značení míjí všechny cyklostezky, skoro všechny kruháky a drtivou většinu křižovatek. Vybaven mapou v hodinkách jsem výrazně zakufroval dvakrát, aspoň jednou podle mne zakufrovali úplně všichni.<br />
<br />
2) <b><i>Nebuďte zoufalí, pokud budete muset během závodu porušit pravidla</i></b>. Vede-li vás šipka do jednoho z desítek tunelů, který je označen zákazem vstupu chodců, neváhejte a jděte do toho! I kdyby tam stál policajt, tak bude dělat, že vás nevidí. Pokud ale zvolíte alternativní trasu, která je v daný okamžik příznivější, neváhejte, tak či onak, v obou případech porušíte pouze jedno pravidlo závodu (buď porušíte předpisy, anebo nerespektujete vyznačenou trasu)! Pořadatelé se na trase neobjevili několik let, protože jinak by oficiální trasa nevedla uzavřeným tunelem na vrcholu Passo de Torchino, anebo by si někdo z nich všiml zbořeného mostu cyklostezky 10km před cílem. Spoléhejte se vždy na navigaci a zdravý rozum.<br />
<br />
3) Pravidla sice umožňují běžet bez podpory, ale <b><i>zapomeňte pak na limit</i></b> 48 hodin.<br />
<br />
4) <b><i>Pořadatelé si závod užívají ve skvělé náladě a jsou fajn. Je to opravdický velký běžecký mejdan :-)</i></b><br />
<br />
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-aHxMCMtoKVY/XNM48byYZyI/AAAAAAAAzVY/Rv6k3GX_jMA6kSGjIRsbaF_doO_1JKENgCLcBGAs/s1600/ums2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="647" height="640" src="https://2.bp.blogspot.com/-aHxMCMtoKVY/XNM48byYZyI/AAAAAAAAzVY/Rv6k3GX_jMA6kSGjIRsbaF_doO_1JKENgCLcBGAs/s640/ums2.jpg" width="258" /></a><b>Pořadí ...</b><br />
<br />
1. Matteo Ceroni (ITA, 1980) 31:13h<br />
2. Petr Válek (CZE, 1974) 32:18h<br />
3. Peter Toldi (HUN, 1981) 32:30h<br />
4. Joao Pereira Oliveira (POR, 1977) 33:14h<br />
<br />
V limitu 48 hodin dokončilo 40 z 63 běžců.<br />
<br />
<b>Ještě pár poznámek pod čárou ...</b><br />
<br />
Začátek jsem zaběhl relativně klidně, ale svižně: maraton (3:30), dále pak přesně podle plánu ... 100km (9:06), 161km (16:00), 225km (24:00). Po 24 hodinách jsem zvolňoval více, než bych potřeboval a zbylých 60km jsem šel bohužel dlouhých 8 hodin. Příčin bylo více: nakumulovaná únava, ztráta motivace dohánět prvního, dostatečný náskok na třetího ... poslední dvě hodiny mě také paralyzovaly nateklé a bolavé nohy citlivé na každý schod a obrubník. V závěrečné hodině jsem byl sice schopen jakéhosi běhu, ale tempo nebylo výrazně rychlejší než chůze.<br />
<br />
<i>Průběh závodu byl většinou vyrovnaný a zajímavý souboj se odehrával mezi prvními čtyřmi. První 3 hodiny jsem byl v čele já, pak jsme před sebou s Italem naháněli slavného Portugalce. 60km před cílem na poslední občerstvovačce jsme se ještě sešli všichni tři. O dvacet kilometrů později jsem sice předběhl Oliveiru, ale zároveň se přes mne dostal Matteo, který na mne </i><i>dokázal náskok </i><i>zvyšovat. Mezitím se ze čtvrté pozice řítil jak tajfun Maďar, který šel přes Oliveiru a stáhl můj luxusní náskok na konečných 12 minut. </i><br />
<br />
Fantasticky se Radkovi povedlo dávkovat doplňování energie, základem bylo <b>Agave9</b>, které jsem jedl až do samotného konce, k tomu pil <b>Sponser</b> a méně než obvykle Coca Colu s vodou (25/75). Na všech 4 občerstvovačkách jsem vypil polévku a dal si trochu těstovin, snědl jsem i trochu banánů a slaných sušenek.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-p-vF-GFfv4k/XNPCPEChaTI/AAAAAAAAzWc/eJShutpuNe0gZ5-3Liax-ANx3kSM8wK8ACLcBGAs/s1600/59079124_2243983519253002_476928849473437696_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="960" height="266" src="https://3.bp.blogspot.com/-p-vF-GFfv4k/XNPCPEChaTI/AAAAAAAAzWc/eJShutpuNe0gZ5-3Liax-ANx3kSM8wK8ACLcBGAs/s400/59079124_2243983519253002_476928849473437696_n.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">společně s Matteo Ceroni a Peterem Toldi</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Opět si nemůžu vynachválit <b>X-Bionic</b> oblečení (kalhoty, triko krátké, na noc dlouhé a bunda, ponožky), není nic lepšího, než když o oblečení nevíte a neřešíte horko, chlad, odřeniny, apod. Za ty peníze poskytuje materiál opravdu zcela adekvátní službu.<br />
<br />
Tak dlouho mi Radek vyprávěl o grafech, až jsem přešel z trendy Garminů na usedlejší <b>Polary,</b> a to ještě v době, kdy ani neuměly "zakukat zprávu z telefonu". Nicméně, křivky na Polaru, stejně jako sledování grafu tréninkového zatížení na <b>Training Peaks</b> mne donutily zabrat v tréninku mnohem víc a především se neflákat pár dní před závodem. Grafy prostě nelžou!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.blogger.com/video.g?token=AD6v5dz0bG6BATils4PoJ2LCUohrrUe-FoNmp9spCd7b2ETpAhRFvFDD8eKU8PRlc30jw7pBEYCpMWEVHBwoPKb2-A' class='b-hbp-video b-uploaded' frameborder='0'></iframe></div>
<br />Unknownnoreply@blogger.com10