Spartathlon 2016: s iThinkBeer na prsou









Pozvánku jsem kvůli splněnému A limitu čekal, ale do poslední chvíle nikdo neví. Jenom samotná možnost postavit se na start Spartathlonu a hřát se tam chvilku mezi těmi nejlepšími běžci je životní zážitek a velký úspěch ... Vážím si toho a výjimečně budu trochu patetický.

Potřebuji si utřídit pár myšlenek:

Třeba to, že na Spartathlonu budu poprvé v životě reprezentovat ...

... hrdě a veřejně náš spolek iThinkBeer.com

Byli to právě přátelé z iTB, kdo mě do Athén poslali už v prosinci tím, že se mi složili na startovné.

Díky našemu běžeckému obrozenecko-pivnímu spolku jsem tedy jakýsi klubový "vyslanec", se závazky a odpovědností ...

... ale přece se z toho nepo*eru, to by ani nebylo reprezentativní.

Pilně a konzistentně se už 5 měsíců připravuji, dělám co můžu, mí "věřitelé" mohou sami posoudit, zda beru přípravu odpovědně.

Jsem na dobré cestě, ale doba je nejistá a 6 měsíců uteče jako voda ...

Závěrem:

Přátelé z iTB, už teď mě hřeje pocit, jak si 30. září večer otevřete vychlazenou dvanáctku a mrknete se na internet, jestli jsem už v Korintu ...

... a třeba si na mě vzpomenete i první říjnovou sobotu ráno, až vstanete; schválně jak daleko je t-bird od Sparty, jestli pak přes noc v horách nevyhořel :-)

Příští týden to zapijeme, a ať už bude moje mise úspěšná či nikoliv, tak hlavní pitka je plánovaná na říjen!

Díky moc vám všem

t-bird
reprezentant iThinkBeer.com


PS: bohužel pořadatelé letos přijali rekordní množství přihlášek a loterie nemohla dopadnout příznivě pro všechny, takže nebudeme reprezentovat náš iTB spolek ve dvou ... :-(


Únor bílý, forma sílí?

Nebudu nic zastírat, únor se odehrál na vlně totálního oldismu ... Taky jsem nakonec vzal na milost a přehodnotil známé údernické "když nemůžeš, přidej". Ale pěkně po pořádku.

Dune Runner iniciační běh 
Na přelomu ledna a února jsem se cítil mírně na vyhoření. Docházela motivace, pakoběhy nudily a B2B už přinášely únavu psychickou i fyzickou. Cítil jsem, že si potřebuji po 3 měsících a skoro 1600km vydechnout a znovu nabrat síly. Rozhodl jsem se tedy první únorový týden podstatně zvolnit, snížit objemy a odpočinout si. Jenže ... první únorový čtvrtek se běžel "DR iniciační noční běh", který byl zamýšlen v pohodičce od hospůdky k hospůdce. Kvůli zimě těch hospod nakonec moc nebylo a tak, když jsme se rozloučili v Krči s H12 a já před půlnocí doprovodil d-runnerku domů, napadlo mě protáhnout si běh z Hostivaře na 50km. Sám jsem se divil, jak mě to bavilo. Zpětně nechápu, proč jsem vlastně v lednu žádné M42+ neběžel!

Já, který mám rád v běhání pořádek, tréninkové plány, tabulky a vůbec čísla miluju odmala jako ty "mlčenlivé soudruhy", tak jsem se rozhodl udělat radikální změnu. Zjednodušeně řečeno: rozhodl jsem se k víkendovým B2B běhům přidat ještě noční běh v průběhu pracovního týdne v délce 50km a posunout tím kilometráž někam ke 150km. Výsledek byl nečekaný: místo pokračující únavy se dostavil naopak obrovský impuls a chuť objemy a hranice posunout ještě dál. Plánovaný odpočinek byl zapomenutý a únor se tak nesl ve znamení maximálních tréninkových objemů, jakých jsem schopen.

Padesátka bratislavským trojmezím
Druhý únorový týden jsem využil služebky do Bratislavy a 50ku si dal po práci v bratislavském trojmezí. Pěkná magořina, kterou vtipně shrnul MvP: "Co tak udělá osamocený muž bez rodiny v daleké cizině??? Jde se opít? Do nočního klubu? Dívka na telefonu? Divadlo? 4 hodiny běhá po městě? E je správně!" Kolem Dunaje byla taková zima, že jsem si netroufal zpomalovat pod 5:10 ... Nezapomenu na vyděšený pohled mladé hotelové recepční, kterou jsem požádal (už v běžeckém zimním mundůru s čelovkou) o přelepení čerstvě zašité 5cm jizvy po odstraněné pize na zádech. V Petržalce, tam co stával bývalý fotbalový stadion u mostu do centra, jsem zase koukal do očí stádu srnek. Nad hlavami nám svištěla po dálnici auta a čekali jsme, co bude, co kdo vymyslí. Nakonec jsme z téhle bizarní situace nevymysleli nic, tak jsem je opatrně obešel a jestli se srnky nepohnuly, tak asi byly vycpaný.

Benešov u Prahy - Praha
Po bratislavské industriální anabázi bylo riziko vyhoření už menší a tak jsem o týden později navrhl našemu kroužku HCiTB další noční běh. Vrchní navigátor s čerstvě nabytým kouzelným pseudonymem Malý Medvěd naklikal krásnou trasu pro Noční běh Benešov - Praha. Protože jsem poloviční Benešovan a dlouho jsem tu nebyl, napadlo mě význam tohoto nočního běhu podtrhnout dvousměrně, tedy denní jednosměrkou TAM. Bohužel jsem kvůli rýmě byl nakonec rád, že můžu aspoň na společný noční podnik. Skvostná běžecká akce doplněná návštěvami restaurací. Štamgasti marně před hospodou hledali kola, protože nevěřili, že běžíme ... H12 se rozhodl jít hodně nalehko a tak cesta kvůli nebezpečí jeho umrznutí utekla hodně rychle. Chlapci končili přesně na maratonské metě u IKEMu, já si cestu protáhnul z Krče až domů a ještě musel v ulici nepatrně nastavit a zarovnat na rovných 50km.

Nové Strašecí - Praha
Kecal bych, kdybych tvrdil, že na začátku 4. únorového týdne už nebyla znát únava. Opakované noční běhy mi rozhodily spánek a když jsem tvrdě usnul jednu noc, tu druhou jsem zaručeně nenaspal víc než 2 hodiny. Poslední díl Únorové ultra-tetralogie jsme nakonec absolvovali v komorním obsazení s nejvyšším MM navigátorem; tentokrát šlo o Noční běh Nové Strašecí - Praha, tedy směrem od západu do Prahy. Na poslední chvíli odřekli svou účast oba kanárci (H12 i MvP), kteří dali přednost odpočinku před TransGC, než s námi jít na další běžecko-hospodskou šílenost. Ve dvou, od začátku ambiciozním tempem, s větrem v zádech a většinu cesty pořád z mírného kopce (až na vlastních nohách si člověk uvědomí, v jakém je Praha ďolíku) jsme tentokrát dobyli Prahu od západu. Trasa byla krásně vybraná, Kladno se dá příjemně po celé jižní straně "podběhnout" po širokých cyklostezkách, psychický zásek člověka potká až u Ruzyně, kterou jsme míjeli ze severu snad 1,5 hodiny. Je ale potřeba říct, že byla docela solidní zima, a tak kromě osahání nových limitů jsem zde taky zřejmě pořádně "osahal a dotloukl" svoji imunitu.

Únor: 587km (proti plánovaným 441km)
Koncem 4. týdne jsem kvůli další viróze musel o něco slevit z plánovaných kilometráží a doufám, že už brzy přijde jaro a zmizí všechny tyto odporné viry a bakterie. Přece jen se na mně vysoké objemy a únava podepsaly 3 virózami v 6 týdnech a běhání v tomto tmavém období je více vyčerpávající; navíc se letos několikrát střídala teplota od -5C do 15C, což ničemu nepomůže. Taky nyní chápu, proč všichni, kteří se sportem živí, v lednu a v únoru prchají trénovat do tepla. Velmi zajímavá byla pro mne zkušenost s regenerací po dlouhém běhu: následný den má pro mne běh kratší než 70 minut spíš negativní než regenerační účinky, až po 70 minutách se unavené a bolavé tělo uvolní a ztuhlé nohy přichází k sobě.

Teď si přeji, aby byla pravdivá přesně polovina názvu tohoto příspěvku, pokud totiž v únoru pole bílá nebyla, tak pak by moje forma sílila ... :-) Ale to se teprve uvidí ... Doufám, že mi tohle únorové úsilí něco přinese za 5 týdnů na 24-hodinovce.

A jak je to s tím supermanem, o kterém jsem psal minule, který mi zjevně pořád straší v hlavě a píšu o něm zase znovu na začátku? O tom, který už nemůže ale přidá? Jo, stojím si za tím pořád, že to je blbost, ale napadlo mě, že to v přeneseném významu a v tréninku opravdu funguje a třeba to autor myslel jinak - shrnul bych to asi takto: když už nemůžeš dál, únava je velká a nebaví tě trénovat, tak udělej nějakou změnu. Ne malou, kterou sotva poznáš, ale radikální změnu. Běhej jinak a klidně si v tréninku pořádně přidej. No, uvidíme ... :-)

Pozitivních a zajímavých zkušeností mi přinesl únor dost, byl to takový můj "měsíc běhu". Všem přeji hezký březen (to je pro změnu měsíc knihy)!