Z deníku kardiaka ...

Pražská 100 v roce 2019
... nebo spíš hypertonika, ale to nezní tak dobře :-)

Můj zdravotní kolaps na loňském Spartathlonu byl, je a bude dělící čárou nejen v běžeckém, ale prostě v celém mém životě. Jako kdyby se mi touto událostí život přehoupl do další životní etapy, doprovázené nevyhnutelným stárnutím, zobáním menšího či většího množství léků a celkovým zpomalováním ducha a těla. Proč ne? Padesátka na dohled, vždyť mám o třetinu let blíže do důchodu než k náctinám. Jako kdyby ten můj přechod proběhl nějak moc rychle, jako když silná bouřka zamete s létem a po létě místo podzimu přijde rovnou zima. Běžecký podzim byl smutný a pochmurný, nálada a tělo nevídaně slabé. Čekání na výsledky, obava zda jsem prodělal infarkt, nejistota jestli zaberou prášky na tlak ... otazníků bylo ve vzduchu víc než dost a krátké běhání do povolených 120 tepů se po pár týdnech - s rychle mizející zbylou kondicí - změnilo v utrpení na hranici tempa 6:30 - a to ještě na pár desítek minut a po rovině.

"If you see me collapse pause
my Garmin", od Jitky ... díky :-)
Naštěstí se po bouřce velmi rychle zpátky oteplilo a vrátilo léto. Kombinaci prášků na vysoký tlak mi Hanka na první dobrou předepsala skvěle, takže kromě mých vlastních obav mi tlak ani nic jiného nebránilo začít opět běhat a postupně zvyšovat zátěž a objem. Se vzrůstající kilometráží přímo úměrně stoupala jak fyzička, tak i nálada, a tak bylo na čase se poohlédnout, kde jsem to vlastně v běžeckých plánech přestal. Plán běžet Pražskou stovku jsem dostal už v červenci, když Jitku pořadatelé zastavili pár desítek kilometrů před seběhem do cíle GGUTu. Bylo mi jí líto a spontánně jsem ještě do telefonu slíbil, že to její první dospělé ultra dáme na P100 spolu. Slib jsem dal za úplně jiné situace, o půl roku později ani jednomu z nás nebylo jasné, zda nebudu spíš přítěží, než supportujícím doprovodem. Během 3 týdnů jsem se snažil naběhat týdně alespoň 100+. Akce, která měla mít původně spíše společenskou a "podpůrnou" úlohu, byla pro mne nakonec důležitým testem, jestli vůbec někdy budu fungovat přes noc a 24+ hodin. Vybíhalo se tradičně v pátek o půlnoci a k mému údivu jsem se nikdy takhle dobře s čelovkou a v zimě při ultra necítil, a to se nám závěr nakonec protáhl až do nedělního rána.

Pár poznámek k Pražské 100: letošní závod měl 135km (4700m výškových), které jsme si mojí navigační chybou o další 3km a 150 výškových metrů prodloužili. Měli jsme kliku na příznivé počasí a na skutečnost, že majitelé pozemků dost často Olafa nepustili mimo cesty. Díky tomu byla trasa pro příznivce kulturního povrchu relativně schůdná. Olaf zvolil doběh do Modřan od západu, probíhalo se celé Křivoklátsko, trasováno krásnými místy a značeno zcela luxusně. Jitka statečně bojovala, když nastala v Černošicích těžká krize, dokázala se s ní vyrovnat, sebrat se a posledních 18km urvat. Pokud jsem  vůbec něčím pomohl, tak spíš tím, že jsem nerozptyloval, oba jsme byli natolik soustředění, že jsme za těch bezmála 30 hodin prohodili jen pár vět. Jitku už třetí rok připravuji na podobné závody a měl jsem poprvé šanci ji vidět při závodě. Uvidíme, jestli se jí splní letos sen zaběhnout těžkou stomílovku kdesi na britských ostrovech. Snažím se aplikovat vlastní zkušenosti ze silnice, které mám ověřené na sobě samém, a motivovat Jitku v přípravě, jak jen dovedu.

... s panem zakladatelem
dr. POPem po POPu
O dva týdny později proběhl tradiční POP - Okoloběh Prahy, již 7. ročník. Kromě prvního a čtvrtého ročníku jsem všechny běžel celé, takže i tady se nabízelo trochu zavzpomínat. V roce 2013 jsem se ani neodvážil pomyslet na celou trasu a plánovaně skončil v Troji na 40.km - tehdy jsem si myslel, že na 43.km se stane něco velkého, zhroutím se, upadne mi noha, možná umřu, takový respekt jsem před ultra a ultraběžci měl. Letos mne - kardiaka - nikdo nešetřil, v naší skupině mě ke konci táhla do Braníka Míša, Radek a Jirka, celkově jsme zvládli 74km tempem pod 7 hodin, a to je pro mne znamení, že se věci obrací správným směrem. Vždyť šest týdnů před tím jsem sotva udýchal 12km!

Uvidíme co bude dál, zatím vše vypadá velmi dobře. Vyhráno ještě není, protože v únoru mne čeká zátěžový test, kde se uvidí, jak je to s mým krevním tlakem v zátěži. Plánuju tedy přípravu z týdne na týden, poctivě cvičím, dokonce hubnu, a jestli vše půjde dobře, tak dva vrcholy jsou v roce 2020 jasné: zkusím to roztočit ještě jednou na 24h v Basileji a chci se vrátit na Spartathlon. Přes desítky výhrad, které vždycky mám, tak je to ten nejkrásnější závod. Podobně jako Olafova P100 je i Spartathon organizován s láskou a obětavostí desítky let, navíc je to závod se silným příběhem. Během roku si budu běh užívat, připravovat se na oba dva vrcholy, možná si zaběhnu 100km v Plzni, snad Krakonošku nebo Lužky, abych všude otestoval, zda ty magické betablokátory nemají kromě úžasných pozitiv i nějaké nežádoucí vedlejší účinky.

10 komentářů:

  1. Krásně napsáno, držím palce, ať optimismus i zdraví vydrží!

    OdpovědětSmazat
  2. Tak sis v roce 2019 přeci jen zaběhl podle nového součtového klíče ten čtvrtý Spartathlon - je mi jasné, že ten kufřík (a ne, nebyl JEN tvou vinou, čuměli jsme oba stejně blbě) byl stejně jen proto, aby ti to vyšlo přesně! ;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, náhoda neexistuje!! Za Korinthem jsem si zamáčknul 107.99km (nevím jak, byl jsemv bezvědomí a neměl tričko z fotky) a na P100 138km, takže to je Spartathlon=246km. Do kvalifikace na Spartathlon to asi dávat nebudu :-))) Já se s těmi fakty tentokrát moc nemazal, taky jsme nešli P100 30 hodin, ale o pár hodin méně, a máš už nějakou tu stovku za sebou ;-) Příště se polepším!

      Smazat
  3. Petre, jsi neskutecnej! V minulem roce se u me vystridala baterie pocitu, pochopitelne strach, co je s tebou, pak uleva spojena s lehkym proklinanim:), protoze jsem doma slysel, ze jsem stejnej jako ty... a ze nekde zkolabuju:)... s finalnim zaverem, ze jsi obdivuhodny ve svem usili, konzistenci a nevzdavani se...
    Moc ti drzim palce, aby se vsechno podarilo tak, jak si prejes, abychom my, obycejni a casto i maloverni:) si uvedomili tu silu odhodlani, ketra nejen skaly prenasi, ale i kamkoliv dobehne:)!
    Velky obdiv, at se dari! 12:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Trochu jsi mě s tou nezodpovědností vloni poškorpil, ale nevadí :-) Ať se nám letos daří, uvidíme co a jak se povede. Minimálně to u mne vypadá, že pivní běhy jsou do budoucna průchozí. A to je základ! tb

      Smazat
    2. Ani nevis, jak me to potom mrzelo... Ale dostaval jsem doma desne kapky, ze jsem "horsi" nez ty:). Ze jsem starej, prepinam se a beham mimo civilizaci..:)
      Samozrejme mi po chvili doslo, ze tvoje problemy byla jen zaminka... dostal bych vyhubovano stejne:)!
      Nicmene jsem doma potvrdil, ze je to pravda... jsem skutecne horsi nez ty:). Musim se zlepsit, abych s tebou aspon pohodovy:) pivni beh kolem 5:30 v delsi distanci mohl absolvovat v dobre pohode. Pracovne tu pripravu potom nazvu... "Beham s kardiakem":)!
      At se dari! Jeste jednou verejna omluva:)! zaradil jsem do sveho play listu pisen "Na veky tu preci nejsi"!:)
      12:)!

      Smazat
  4. No parada, farmakologii trikrat slava, jsem rad ze to na Tebe pekne funguje, jen jestli to uz neni na hranici dopingu :) Nejvic mne dostalo jak bezec v bezvedomi ma stale pod kontrolou svuj Garmin - ti by Te meli sponzorovat. Kdybych tusil ze fotografie z POPu bude v mediich, tak se aspon ucesu. No tak priste.

    OdpovědětSmazat