8. 7. 2018

Zpátky ke kořenům

Ideální běžecká dovolená - zátiší s černými nehty, (některým) dítětem,
bazénem a nekonečným mořem
Jsou místa, na která se vracíme velmi rádi a vlastně ani pořádně nevíme proč. Pak existují dokonce místa, která zásadním způsobem ovlivnila náš život ... Ano, místa! - ne přátelé, situace, zkušenosti, zážitky ... ale místa! Pro mne je takovým velmi významným místem severokatalánské městečko Llanca, ležící na pobřeží Středozemního moře při úpatí Pyrenejí. Když jsme sem jeli k našim kamarádům na chalupu s rodinou poprvé v roce 2008, byla moje kondice totálně na dně a postavou jsem připomínal drobnějšího zápasníka sumo. Tomu odpovídala i nálada ... O dva roky později jsme se vrátili a v kondici už jsem byl výrazně lepší - fyzické, tím pádem i psychické. To jsou první dva záchytné body (2008, 2010) spojené s Llancou.

Llanca, krásné městečko na úpatí Pyrenejí
... a tehdy jsem si náhodou do Španělska přivezl běžecké boty - Adidas Adistar Solution, které jsem si koupil v krámě na České v Brně (tohle je už ovšem sekundární lokalizace). Chtěl jsem zkusit, jestli mě třeba nebude bavit běhat. Jezdil jsem sice na kolečkových bruslích, dokonce jsem v tom roce absolvoval Berlin Inline Marathon, ale na bruslích jsem se příšerně bál, ono totiž čím větší kolečka, tím vyšší rychlostí se řítíte, a ta čtyřicítka bez brzd je pocitově opravdu šílená záležitost.

Letos byl návrat na místo prvočinu úplně jiný. Polovina našeho dětského ansámblu je dospělá, takže si různě přilétala a odlétala jak se jí zachtělo, podle vlastních prográmků. Já - o pětinu života starší (pochopitelně moudřejší a zkušenější) - si přivezl žabky a čtvery běžecké boty s tím, že sto mil týdně je pro rodinu na dovolené snesitelných. Akční běžecký rádius byl ve srovnání s rokem 2010 neskutečný, přímo impozantní, vždyť jsem naběhal 8x víc než tehdy. Tam, kde jsem se v roce 2010 v panice ze ztráty orientace v prostoru otáčel zpátky k domovu, tak jsem se letos teprve rozbíhal. (Jóóóó, tohle srovnávní stejně neomrzí a bude vždycky příjemné!!)

Punta Cap Ras - druhou krátkou, ale intenzivní fázi
v odpoledním horku jsem běhal právě tady
Nemá cenu se vykecávat, jak jsem běžel desítku, pak první maraton, pak druhý atd. Celý smysl se ukázal o několik let později, když jsem opět "náhodou" zkusil ultra a ono to bylo to pravé!

Takže: přihlásil jsem se na poslední chvíli - a po třech letech - na Kladno; tam, kde moje ultraběžecká pohádka v roce 2015 začala. Nejde jen o nápravu zpackaného ME v Temešváru, o kterou se člověk alespoň musí pokusit, ale o návrat ke kořenům. Přípravu několika posledních týdnů směřuji právě sem.

A jestli to dopadne za 14 dní, anebo za rok anebo za dva? Forma je bezpochyby nejlepší, alespoň ta tělesná. Jaká pohoda bude psychická, to se teprve uvidí. O tom, že v ultra rozhoduje hlava, dobře vím. A taky věřím, že se to ještě jednou obojí sejde :-) ...

... každopádně: support - ten budu mít na Sletišti nejlepší! Komu se povede, aby mu podporu dělala Božena Němcová českého ultra!

Na KLADNO se prostě letos těším ohromně, víc než kdy jindy!

7 komentářů:

  1. :-D :-D Mistr a jeho padavan na výletě, jak pravil el profesor! Uvidíme, jestli mě po pár hodinách nebudeš chtít ubít energetickými gely nebo mě raději rovnou neuškrtíš tkaničkama z náhradních bot! Ale už teď se moc těším a doufám, že budu užitečná mašinka :-) :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu držet palce! May the force be with you! .. At vás provází síla!
      [Tedy 100 mil týdně na dovolené pro rodinu je snesitelná dávka:).. Ještě teď se směju]
      12:)

      Vymazat
    2. @Jitka: ale vůbec se neboj! Návrat ke kořenům znamená, že to bude pořádný běžecký mejdan, tak jako dřív ... žádný stres, pivo za odměnu a tak podobně :-)

      Vymazat
  2. I když už se nesejde forma s psychikou, tak se určitě sejde na Kladně skvělá parta.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak se to nakonec sešlo. :-) Moc gratuluji a těším se na zápisek!

    OdpovědětVymazat