Spartathlon 2017: nevstoupíš dvakrát do stejné řeky

Tak a je to tady: poslední výzva běžeckého roku za dveřmi; nervozita stoupá, do smíchu moc není. O Spartathlonu se sluší a patří napsat pár řádků. Pokusím se zaznamenat postřehy pod tlakem posledních dní (3) před startem. Těsně před tím, než si zalezu do bubliny, ze které vylezu zase až ve Spartě. Třeba těchto pár poznámek někomu příště pomůže, až se bude chystat jako já teď do Athén ... 

Profil trati z Athén do Sparty: výrazné je  především stoupání do 161km (1100 m.n.m.) ... pomůcka pro přípravu :-)

Běžecká příprava

Letos jedu podruhé a vím, jak věci chodí, takže tu je šance mnohé zlepšit. Asi největší změnu jsem udělal v samotné přípravě, kdy jsem vrchol přípravy posunul už na 5. a 4. týden před Spartathlonem. Cítil jsem se po Belfastu dlouho hodně unavený a měl jsem strach, že si únavu přenesu i na start. I tak jsem zvýšil přes léto objemy a zatímco v loňském roce jsem zařadil tři neděle před startem Kladenský maraton, letos jsem si dal 5. týden dva B2B tréninkové maratony, 4. týden před startem Ultrabaroko (100km) a 3. týden už standardní B2B (30+30km).

Ultrabaroko je vůbec nádherná záležitost, kterou bych každému doporučil ... dosud jsem měl zkušenost pouze s Baroko půlmaratonem v roce 2013, ale věděl jsem, že se chci do Plas jednou vrátit. Na maraton bych letos nešel, ale stovka startující v pátek o půlnoci je naprostý tréninkový dar! Jednak jsem měl v úmyslu dát před Spartou jeden noční běh a také to chtělo otestovat hlavu, nohy a vybavení, prostě všechno potřebné. Navíc start o půlnoci a po celém dni v práci docela solidně simuluje poslední třetinu Spartathlonu s jednou nocí bez spánku. Letos byla trasa poněkud náročnější kvůli několikadennímu dešti, ale nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout, smyslem bylo dorazit bez zranění do cíle v rozumném čase a s posíleným sebevědomím, což se nám s Pavlem Markem nakonec i povedlo.

Počasí

To, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky tvrdil (současník Pheidippida) Herakleitos a sedí to i na letošní Spartathlon: zatímco v roce 2016 jsme běželi za úmorného vedra a v noci byla pořádná zima, letos yr.no hlásí (pondělí 25.9.), že bude během celého závodu mezi 11-18°C. Kéž by to tak opravdu bylo! Otázkou je, jestli ta naše populární norská virtuální rosnička dokáže od polárního kruhu správně modelovat počasí v subtropech a na 5 dní dopředu ... Proto jsem radši připraven na obě varianty: podle loňského scénáře na horko a zimu, a podle Osla na letošní optimální "zimu". Jaká je tedy předpověď?

Athény (start v 7:00 ráno místního času)

Korint (vloni 15:00) ... tady to vypadá na déšť

Nemea (vloni 20:00)

Tripoli (vloni 04:30)

Sparta (vloni 14:45)

Technická příprava

Dropbagy mám letos i díky počasí o poznání větší. Výhodou Spartathlonu je možnost umístit si neomezené množství dropbagů v podstatě na všechny check pointy. Pro srovnání, na Ultrabalathonu si musíte hodit korunou (pokud s sebou nemáte nosiče na kole), kam poslat pouhých pět dropbagů. Nemá pochopitelně smysl využít každý ze 75 check pointů, ale 10 dropbagů je pro klid duše to nejmenší, co můžu pro přípravu udělat. Mám už takový rituál, s dropbagama si pocitově projdu celou trasu a ve chvíli, kdy jsou v kufru, zapínám za nimi nejen zip, ale spolu s tím i bublinu, kam už nikoho do startu nepustím. Potřebuji toho víc, protože se na trase zdržím dlouho, jiní potřebují míň, protože se nezdrží ani celý den, jinému stačí čelovka a triko s dlouhým pod kopcem, někomu třeba na noc baterka do ruky ...

Dropbagy si na C/P poznám lehce podle klubového označení iThinkBeer.com 

Navíc mám rád při běhu pohodlí a nemám rád překvapení. A platí již dříve zmíněné pravidlo, že to co mám připravené, tak zaručeně nebudu potřebovat, což dle zkušenosti platí i obráceně (co nemáš, potřebuješ). Proto s sebou táhnu dvoje náhradní boty, které mě ochrání před deštěm, abych neměl puchýře, tak si beru spoustu náplastí, vyteplenými tričky v dropbagu preventivně bojuji proti zimě, aplikovaným opalovacím krémem pak posílám slunce za mraky ještě než vyleze ...

S podzimem dorazí rýmička ...

Láhev & "tahák" s kontrolou časů 2016

Největším nepřítelem je momentálně smrkací a kašlací epidemie. Pokud máte 90% kolegů a 100% rodinných příslušníků s nějakou virovou obtíží, stává se z vás paranoik. Jakmile někdo v prostoru kýchne, vzdaluji se, a každou hodinu zobu všechny možné pilulky, přikusuju k tomu citron s česnekem a piju zázvorový čaj, až mi lezou oči z důlků. A taky se vyhýbám lidem: v práci se zavírám a doma proběhla odluka od lože i od stolu. Dětem zakazuji smrkat a kašlat, pokud jsou blíž než 5 metrů (tedy minimálně na opačném konci bytu). Prostě už mě všichni mají plné zuby a přejí si, abych byl pryč. A já už chci taky stát na startu ...

Jak to půjde letos?

Letos do Athén míříme v rekordním počtu 11. Jedenáctka je šťastné číslo, navíc je nás tolik, že můžeme ve Spartě po doběhu postavit třeba fotbalovou jedenáctku, anebo dvě kompletní pětky s brankařem v ledním hokeji. A na dres jsem letos vyfasoval startovní číslo 180, což je sice o 9 méně než vloni, ale součet číslic je mnohem jednoznačnější. To je taky hezké a mírně pozitivní ... :-)

Ve Spartě bych byl rád tuto sobotu o něco dříve: "superplán" A je tedy 30 hodin, plán B vylepšit svůj čas z loňska aspoň o něco a plán C znamená prostě dokončit. I to se na Spartathlonu hodně cení a počítá.

Všem děkuju za podporu před a během závodu. Ač se to nedá vysvětlit, tak vědomí, kolik lidí tady doma kouká do monitorů a telefonů a drží mi palce, je pro mne při závodě hodně silné a povzbuzující.

Dnes večer se definitivně zavírám do bubliny :-)