Hotovo. Šmytec. Šmidravydra

Hotovo. Šmytec. Šmidravydra. Je konec. Konec pakoběhů, hltání kilometrů, nočních běhů, pivních dálkoběhů a jiných šíleností. Jasně že ne navždy, ale určitě aspoň na měsíc. Příští sobotu mě čeká Ultrabalaton, před tím a hlavně dlouho po tom samé recovery. Bylo už taky na čase. Pro příště vím, že příprava mi stačí kratší než 30 týdnů. Očekávání nemám zrovna skromná - ne tedy, že bych začal myslet na umístění - ale snad by to tentokrát mohlo méně bolet. Jojo, bolestýnek ve mně je a dobře vím, kolik neuronů v mozku zničím a jak se mi pak bude chodit ...

Na UB bude dusno ...

Jsem tedy zvědavý, jak jsem se na Ultrabalaton připravil. Jestli byla příprava úspěšná a správná poznám už v sobotu a definitivně budu vědět v neděli po doběhu (doběhnu-li tedy). Na UBéčku hlásí jasno a 27°C, což bude pěkná soda, protože jsem si moc horkých běhů neužil a při pouhém pobytu v 25°C na slunci mi moc dobře není. Taky mě v propozicích překvapila informace, že hrozí okamžitá diskvalifikace za přebíhání na červenou. Jednak mě znepokojuje zpráva o funkčních semaforech na trati, a hlavně nevím, jak ovládnu svůj instinkt získaný při industriálních bězích. Mnozí o mně vědí, že v provozu se jako běžec orientuji podle vzdálenosti a rychlosti pohybu vozidel, nikoliv podle dopravních značek. Jako městský běžec bych dodržováním předpisů strávil polovinu svého tréninkového času na přechodech a křižovatkách.

Mám přidělené číslo: z Athén vyběhnu se 189

Ultrabalaton je sice můj vrchol jara, ale pořád generálkou před akcí číslo 1 - podzimním Spartathlonem. Těším se na změnu a na to, jak se po krátkém měsíčním odpočinku začnu připravovat na podzim: zařadím běhy v horku přes poledne a budu měřit, kolik spotřebuji tekutin za hodinu, za kilometr, taky chci zařadit schody a kopce. Možná se mi tím i vyřeší svalové problémy, přece jen jsem jednostranně 6 měsíců běhal samé roviny.

Protože jsem se dlouho nedostal k žádnému zápisku, tak jen krátce, co se událo v dubnu: jednou větou lze duben shrnout jako měsíc ve znamení "zvýšeného pracovního úsilí a nečekaných povinností, často krkolomně provázený snahou o "regeneraci" po švýcarském tankodromu". Možná jsem měl něco trochu vypustit a regenerace by byla o pár týdnů kratší. Ony už se ty mé pasivně-konzistentní (pako) běhy občas přetransformovaly v magorské běhy, jednou jsem přišel z práce pozdě večer domů a s čelovkou na hlavě usnul. Ráno jsem se pak probudil před šestou napůl oblečený, napůl zutý a vyrazil v dešti znovu šlapat vinohradské chodníky ...

Po cyklistech prý budou
na C2H5O kontrolovat i běžce? 

Přesto mám pocit, jako kdybych v dubnu ani neběhal, protože polovinu měsíčního objemu tvoří 24H a ozdravný pobyt naordinovaný a absolvovaný společně s přáteli z HCiTB; chlapci už se ve svých zápiscích vypsali dost a dost a já vhodný okamžik kvůli práci prošvihl, ale vzpomínky stejně zůstávají. Nezapomenutelná akce od nástupu do busu, páteční oslavu a samozřejmě taky běh z Hrádku do Hřenska. Po téhle zkušenosti jsem definitivně rozhodnutý užít si letos v prosinci Pražskou 100.

Květen byl zatím pracovně podobný jako duben, s tím, že jsem si jej zpestřil poznávacím během po Lublani, kam jsem přijel po půlnoci na pár hodin. S Honzou L. a Pavlem F. jsme pak taky vezli Honzu na PIMu s RWTTC.

Honza dává interview, s osobákem a s námi vodiči 

Tolik jenom v bodech ...  Jdu pokračovat s balením a přípravou drop-bagů, je to pro mě pořád něco nového, jako kdybych si při tom procházel celou trasu. Zatím jediné DB jsem si připravoval na 100M, teď využiju všech 5 možností a dám si věci na 45-78-128-144-189 km. Klubová mantra iTB sice říká, že "co nemáš - nepotřebuješ", ale mně to stejně nedá. Držím se pokorně při zemi a hesla, že "co máš = to (zaručeně) nepotřebuješ", protože vím, že to platí i obráceně. Takže si třeba do drop-bagu dávám bundu, abych tím zahnal mráz, kolu, kdyby náhodou na občerstvovačce došla, anebo náhradní boty, abych zahnal případný problém s těmi, ve kterých nakonec poběžím.

Kilometráže v dubnu a v květnu