Maratonská derniéra 2015

Při našem lednovém pivním plánování jsem své kamarády 12H a Okrouta seznámil se svým záměrem věnovat první polovinu běžeckého roku 2015 přípravě na rychlejší maraton s tím, že druhá půlka se bude bezvýhradně soustředit na Ostrov Matek. Chlapci mě s nakažlivou skepsí ubezpečili, že to je kravina, protože na maraton se trénuje úplně jinak než na dlouhé ultra. Pokud jsem ze začátku váhal, jestli mám věřit sobě anebo dát na ně, tak následující týdny ve společnosti virózy můj tréninkový plán stejně překopaly a přepnuly pouze na plán ultra.

O devět měsíců později, po Dánsku, jsem se rozhodl posunout si závěr běžeckého roku o pár neděl a ukončit rok až po Pražském maratonu ve Stromovce. Po 14-denní regeneraci jsem strávil 3 týdny poskakováním po oválu v Riegráku, abych třetí říjnovou studenou a mokrou sobotu brzy ráno stál na startu. Dřív než se dostanu k samotnému závodu si musím do svého virtuálního školního notýsku napsat známku 3- za přípravu.

UFO outfit 

Příliš zabezpečený "dropbag"

Proč? Pod dojmem všech těch letošních dlouhých běhů jsem v technické přípravě udělal obrovskou spoustu menších i větších chyb. Jedničku s hvězdičkou si dávám pouze za oblečení: sice jsem vypadal s 2 tričkama přes sebe, obří čelenkou a červeno-bílými rukávky z jiného trička jak z planety opic, anebo rovnou z popelnice, ale do sychravého podzimního počasí to byla ta nejlepší volba. Ostatní podpůrná výbava ponechaná na stole na startu byla bohužel vhodná pouze pro ultra: na startu jsem si přichystal 2 gely, hroznový cukr, imodium, náplast a vazelínu, vše zůstalo nerozbalené. K těm posledním 2 lékařským produktům bych dal šachovou terminologií 2x otazník (??), co jsem si asi hodlal během těch 3 hodin mazat, anebo přelepovat, to sám nevím. Za to jsem nepochopitelně zapomněl na kapesníčky, což se mi zle vymstilo, ale to je samostatná kapitola. Největší hloupost byla, že jsem vše dal do krabičky a pro jistotu ještě do nepromokavého dm igelitu se zipem, takže jsem po závodě sice vše našel jako nové, ale taky v podstatě nepoužité. A když už jsem si chtěl dát hroznový cukr, ztratil jsem 20-30 sekund prací se zipem, otevíráním krabičky, průnikem do balení a následným sběrem po zemi. Příliš mnoho školáckých chyb ...

Na start jsem kvůli záchodu dorazil asi za 1/2 minuty deset, rychle se pozdravil s přáteli z iTB (účast byla slušná: 12H, rid, MVP výborně běžela Věra). Ještě před tím, před registrací jsem stihl pozdravit svou atletickou komunitu z Maraton klubu Kladno (Mirek, Radek, Hanka, Pepa Beránek) a samozřejmě povzbuzující a věrné duo Evžen a Sára. Evžen se vytahoval, že chce být fialový jako Sára, a ukazoval nám všem hýždě a celou nohu ... prý z kola. Taky přišel povzbuzovat Honza Lochman a Renata, ale ta se pak ztratila, v cíli jsem ji už neviděl.

Okruh ve Stromovce x 10: pěkně je
vidět obrátka a návštěva Šlechtovky

Odstartováno ... a další kiks: zapomněl jsem si na MP3 spustit playlist (do notýsku píšu ředitelskou důtku), takže se mi spouštěly desky podle náhodného pořadí. Bohužel se moje oblíbené chytily až ke konci, takže půlmaraton jsem odběhal na "bum-čvach" popu konce 80. let. Docela úlet, horší bylo, že od třetího kola se mimo rytmus ozývala peristaltika a od 4. kola bylo jasné, že to budu muset řešit, aby z toho nebyl totální prů*er, ale no co, budek je ve Stromovce dost. Když jsem zjistil, že jsem zapomněl ubrousky a že budky po trati jsou po této stránce zcela vybydlené, měl jsem chuť to i zabalit. Nakonec mě za cenu 1,5 minutové ztráty zachránila Šlechtovka.

Na rychlém maratonu mívám krize brzy, kolem 25. km, ani Stromovka nebyla výjimkou, ale už vím, že to trvá krátce. Snažil jsem se držet tempo do 4:30, mezičas na 2 hodiny dával naději i na čas pod 3:10. Síly mi ale vydržely jen do 30. km, kdy jsem musel uznat, že na maraton pod 3:10 prostě a jasně natrénováno nemám a o 10-15 sekund na km musel zpomalit. Přesto jsem se ještě poslední kilometry zmáčkl zpátky k tempu 4:30.

Mám rád tabulky a mám rád taky grafy

Mám radost, že první polovinu jsem dokázal zaběhnout v relativně klidné tepové frekvenci 150-155 HR/min. při výše zmíněném tempu až do 36. km. Po 2,5 hodinách už mi tep začal stoupat, finišoval jsem na 167 HR/min. Baterky by měly navíc, ale nohy na podobné tempo natrénováno nemají, chybí jim síla a taky by to chtělo ještě něco zhubnout. Celkové průměrné tempo 4:33 s průměrným tepem 154 je ale výrazný posun od loňského Kladna (4:41; 159). Rychlý nejsem ani nebudu, ale potěšilo mě, že jsem dokázal na obou půlkách udržet přibližně stejné tempo (1:34:28 vs. 1:37:21 ... 49,25%/50,75%), byť v první polovině je zahrnutá i neplánovaná návštěva Šlechtovky a v druhé jsem opakovaně nezvládl dostatečně rychle ruční práce při vybalování cukru.

Nakonec z toho bylo 3:11:44 (real time, btto čas je o 5 sekund horší a není tak vizuálně hezký). Za osobák jsem strašně moc rád, je to reálný obraz mého posunu od loňska s ohledem na letošní dlouhé pako-běhy, bez kopců a bez tréninku rychlosti. Také jsem si ověřil, jak maraton bolí: ano - když ho zaběhnete rychle, bolí možná i víc, než nějaké dlouhé ultra, které absolvujete minimálně z poloviny v příjemném tempu. Především je ale ta bolest jiná: nebolí mě unavené svaly na nohách, záda a bránice, ale šlachy, kotníky, achilovky. Maraton je krásná, ale jiná disciplína, než kterou jsem letos běhal.

Na závěr mě čekalo příjemné poklábosení a posezení u párku a piva s Ridem, MVP, 12H, Polopsem a dalšími :-) Dík všem za skvělou sobotu, však se nám blíží zase nějaké ty šílenosti, při kterých si budeme běhu užívat a nebudeme závodit. Já si chci od závodů rozhodně aspoň na půl roku odpočinout, bylo to všechno krásné, ale mám toho taky plné zuby. Povahou nejsem závodník a chci, aby mě běhání těšilo ... takže aktuální pozdrav ode mne je: pivu zdar a regeneraci zvlášť!

Odkaz na zápisek 12HonzaDe

"Kaštanové pole" zpestřuje jinak nudný asfaltový povrch

PS: dlouho jsem přemýšlel, jestli to tady zmíním, ale nakonec to sem dám a budu moc rád, když se nikdo neurazí a bude to vnímáno jako konstruktivní a dobře míněná kritika. Vím, že pořadatelé podobný závod připravují dlouhou dobu, mají s tím spoustu starostí, stresu, pracují ve svém volném čase, určitě zadarmo, vážím si toho a díky jim za to! Výborně zorganizované a čisté bylo zázemí závodu, rychlá a bezproblémová registrace, prakticky volné záchody před startem jsou úplným luxusem, skvělé občerstvení a atmosféra v cíli. Občerstvovací stanice byla solidní a dostačující (hodně mi chyběla cola, moje chyba, že jsem si ji nevzal). Přihlédne-li se k "lidovému" startovnému (300/400 Kč), je vše v naprostém pořádku. Podstatně horší byla trať: 10x obrátku v tak rozsáhlém parku jako je Stromovka ještě pochopím, byť tím závod ztrácí na rychlosti, ale možná za kuželem mohl někdo zamést zmoklé listí. Odmést lze i hluboké louže pár kroků od startu, vždyť od noci nepršelo. Hlava mi nebere kaštanové pole v zatáčce u Šlechtovky, kde se závod na pár desítek metrů změnil v hodně náročný trail a obří kontejner na listí těsně před obrátkou, kde se nepříjemně probíhalo úzkou mezírkou na samém okraji křivého a děravého asfaltu. Dát roličku papíru do zelených budek rozsetých po Stromovce by zabralo jen pár sekund a mně a podobným zoufalcům ušetřilo klidně minutu. Ale opakuji ještě jednou: díky všem moc za krásný závod!