Z Oldova ultramaratonského deníku

Změna je život: po 5 letech
s Garminem teď běhám s Polarem
Od ledna jsem na blog nenapsal ani čárku, což ovšem neznamená, že se po dobu zimního běhání nic nestalo. Právě naopak, stalo se toho až moc a před blížícím Ultra Milano - San Remo si alespoň pro sebe zapíšu pár letmých poznámek ... tak tedy:

Můj milý deníčku ... 

... jako každý rok, tak i letos mi začala běžecká sezóna v listopadu. Pár let už běhám, jsem tedy určitě o dost zkušenější a chytřejší. Letos jsem si v duchu moderních tréninkových přístupů zimní přípravu zpestřil dvouměsíční průpravou rychlostní a silovou. Nápad určitě správný, kdybych ho nezavršil budějovickým trojbojem (5km, 21km, 42km, na 400m okruhu ve tvaru písmena "U"). Pravá noha, která absolvovala 512x 180° zatáček - tedy třikrát tolik než levá - na 14 dní vypověděla službu. Dva týdny jsem měl alespoň čas přemýšlet, co asi tak bude ultramaratonec Olda dělat, až jednou nebude běhat. A nebylo to vůbec příjemné přemýšlení, ...

Pracovní týden v Paříži a dovolená v Římě

5:30AM ... ale důkaz,
že jsem tam byl!
... protože mě vlastně po těch letech běhání nic nenapadlo. Po vynucené pauze jsem se vrátil k běhání v Paříži, proběhl jsem si běžecké promenády kolem Seiny, jež jsou i v únoru narvané běžci. K památkám jsem se dostal pouze v běžeckém a v extrémně ranních bězích. Na Eifellovku jsem tak měl 3 minuty, na Louvre 6 minut, Champ Elysee se probíhá asi 15 minut, u Notre Dame jsem strávil úplnou chvilku, ale úplně sám. Paříž je obrovská a jen po samotném centru se dají naběhat desítky kilometrů, kdybych na to ale měl čas. Běžíte-li 5 minut podél stejné zdi paláce, anebo potkáte tlupu 70 běžců s kazeťákem, pořád nevycházíte z údivu.

V Římě: Giorgio bohužel nebyl v práci
Oproti Paříži je Řím malinký a útulný, v úzkých uličkách zlobí GPSka, takže je ideální proběhnout se po parcích či podél řeky směrem na periférie. Okrajové části Říma bývají hodně divoké, při neplánovaném úprku před psí smečkou jsem zaznamenal asi svůj životní segment, který by mi záviděl kdekdo. Možná i Giorgio Calcaterra, kdybychom ho tedy s Radkem zastihli v jeho prodejně. Rodinný výlet (bez dětí) se zdařil po všech stránkách, bohužel kromě společného soustředění. Škoda, mohlo to být krásné zpestření jinak už monotónního týdenního cyklu, kdy k víkendovým B2B (2x30km) přidávám v týdnu jednu až dvě pracovní vracečky FW2W (obvykle 2x21km). Jak dlouho se dá tenhle životní rytmus vydržet, těžko říct ...

Co mi běh dal a vzal?

... ale nebude to trvat věčně - bohužel i bohudík. Jak běžecká léta běží, dostávám se do rolí, které sice souvisí s běháním, ale nejedná se o závody či můj výkon. Vyzkoušel jsem si třeba v posledních měsících službu na občerstvovačkách. Premiéru jsem si prožil už v Babicích v září, pak noční směnu na první stanici Pražské 100 (někteří vědí, že od té chladné prosincové noci jsem změnil přístup k C2H5OH), a zcela čerstvý zážitek mám ze supportu Radky a Radka na MČR 100km v Plzni. Vidět závod z druhé strany a spoluprožít vítězné i smutné momenty jako divák či podpora je mnohem těžší a silnější, než jsem si myslel.


Zajímavou a milou zkušenost mi dopřáli studenti Arcibiskupského gymnázia, kteří měli zájem dovědět se něco o Spartathlonu. Bylo to příjemné, možná kvůli neběžeckému publiku náročnější, protože jsem před samotným vyprávěním o Spartathlonu musel stručně představit co je to ulramaraton. Přednáška je také něco jiného než beseda, takže jsem si s úžasem uvědomil, že se mi kdesi vytratila slovní zásoba. Není divu, protože od doby co běhám, tak nečtu, a spoustu výrazů mi tak nahrazují ukazovací zájmena. Snad je šance, že se mi TO jednou vrátí ...

Ultra Milano - San Remo

... až současné tréninkové úsilí poleví. Přece jen tréninkový zápřah trvá už pár let a někdy se vytrácí smysl či rovnováha mezi naběhaným objemem a radostí z běhání. Radost mi třeba udělal po dlouhé době noční běh s H12, o kterém se krásně rozepsal Honza. Jestli ještě dokážu zúročit běžecké zkušenosti z posledních pěti let a taky současné tréninkové dávky do nějakého pěkného výsledku, to možná uvidím na nadcházejícím 285km dlouhém Ultra Milano - San Remo. K závodu samotnému se chci určitě před 27. dubnem vrátit.






1 komentář:

  1. Až na té frekventované silnici 1.třídy a vysokou rychlostí projíždějících kamionů jsem si uvědomil, co jsi mi říkal o Milano-San Reno.. Že je to horší než Spartathlon, že je to za plného provozu!:)
    Budu ti držet palce, společný trénink jsem přežil.. takže jenom radost! příště.. příště ale prosím něco bez těch aut..:)
    12:)

    OdpovědětSmazat