100 Miles Around the Isle of Mors (reportáž ze severního Jutska)

"Zakládací listina"
Dánského království v Jelling
Mezi evropskými ultrazávody najdete sice 100mílovek dost, většinou ale trailových, zatímco těch zaměřených na rychlost, až tolik není. Jednou z mála šancí zaběhnout si tuto distanci rychleji je „100 Miles Around the Isle of Mors“ pořádaný běžeckým klubem Pinen & Plagen. Jedná se o jednookruhový závod kolem dánského vnitrozemského ostrova Mors na samém konci kontinentální Evropy, na severu Jutska. Start, cíl a zázemí je v malém městečku Nykøbing, které je z Prahy vzdálené 1100km, ovšem snadno dostupné po dálnicích a rychlostních komunikacích. Cestou je možné se zastavit v Ribe, místě spojeném s posledním odpočinkem dánské královny Dagmar Dánské, která byla dcerou Přemysla Otakara I., případně navštívit Jelling s obřími runami, uchovávajícími záznam o založení Dánska v 10. století. S dětmi je možné cestu rozdělit i na více dní a zastavit se v Legolandu v Billundu.

Jméno vítěze a jeho dosažený čas je
zvěčněn na pěší zóně v Nykobingu
Závod je jednookruhový, 80% vede po asfaltu, s běhatelnými kopci, a pokud zrovna nefouká ostrý vítr (bezvětří Dáni moc neznají), anebo neprší (v září až 50% deštivých dní), tak se dá dosáhnout vynikajících časů. Rekord trati drží Maďar Attila Vozár z roku 2009, časy vítězů jsou ale každý rok kolísavé a značně závislé na klimatických podmínkách. Pořadatelé umožňují mít vlastní doprovodný tým, který na závodníky čeká na všech 32 občerstvovacích stanicích, tedy každých 5km.


Kim Hansen je velký sympaťák a letos
5. nejlepší na světě ve 24hodinovce
Nejlepší organizátoři bývají zpravidla samotní běžci a platí to i v tomto případě. Oficiální program začíná již v pátek v 17hod. na náměstí. Pro město je to velká událost, je po pracovní době a tomu odpovídá i velmi solidní návštěva na ceremonii, kdy se do chodníku na pěší zóně vkládá pamětní deska se jménem a dosaženým časem loňského vítěze Kima Hansena. Kim se letos chystá na Spartathlon, takže neběžel, na slavnost ale přijel. Velmi milá akce, Kim zapózuje na chodníku nejdříve sám, pak s rodinou; je to sympaťák a má za sebou neskutečné výsledky, letos byl třeba 5. na 24hodinovce v Turíně (257km). V 18hod. je ohlášená organizační porada, kterou si pořadatelé kvůli 10 cizincům – z nichž asi jenom my nerozumíme – příliš nekomplikují a hovoří pouze dánsky. Fini, Norové, Islanďan, Australan, Angličan i Velšan asi něco pochytili, protože na anglický výklad jsme se dostavili pouze my Češi. Kromě čistě organizačních věcí se také dovídáme, že sledování počasí tady v Dánsku nemá moc smysl, zítra stejně bude pršet a v noci bude zima a tma. Jo a pozor, nebude normální tma, ale tma tmoucí. Samé dobré zprávy na poslední noc.

Ostrov Mors je obklopen
jutskou pevninou
Drtivá většina účastníků bydlí v krásně umístěném, čistém a příjemném Danhostelu přímo u moře, jen pár kroků od cíle a zázemí závodu, probíhá zde registrace a nechávají se tu dropbagy. Kvůli divákům se ale startuje v sobotu ráno na kilometr vzdáleném náměstí, kam nás zavezou autobusy. Po krátkém úvodu, představení jednotlivých běžců a rychlé druhé snídani připravené osobně majitelem místní pekárny, který podával skvělé pečivo s kávou, se dává 71 běžců do pohybu. Ještě než opouštíme město, tak náměstím 2× proběhneme, špalír lidí je milý a příjemně hlučný, nervozita
rychle opadá. Běží se malebnou krajinou, pole a políčka střídají pastviny, nádherné, čisté, upravené vesnice vyzdobené dánskými vlaječkami, hodně kilometrů vede kolem šplouchajícího moře. Občerstvovačky jsou opravdu přibližně každých 5km, čeká na nich téměř vždy to samé: voda, kola, ionťák, banán, sůl, slaný a sladký keks, hrozinky a sladké tyčinky, někde je i polévka, čaj a samozřejmě jako všude v Dánsku i káva. Většina běžců má k dispozici doprovod v autech, takže chtějí-li více, zásobují se odtud. Doprovod jsme samozřejmě neměli, museli jsme tedy spoléhat na to, co neseme, anebo na dropbagy.

Kohopak to čerti ženou? 
Originální je řešení záchodů: na občerstvovačce stačí říct a místní lidi vás ochotně berou k sobě domů! Jak je to prosté: půjdete támhle do dveří, po schodech nahoru, obývákem a doleva, koupelna je vedle. Prostě jsme v Dánsku a Dáni si nedělají zbytečně žádný problém. V každé slavnostně vyzdobené vesnici na nás čeká zástup místních, dospělých i dětí, fandí, povzbuzují a je obvyklé je pozdravit a prohodit s nimi pár vět. Na 68km vypsali pořadatelé měřenou 1km prémii na nejvyšší kopec ostrova. Pod vlivem vlastivědných informací o runách z předchozího dne jsem si nejprve myslel, že na mě pod kopcem čeká bájný Gorm the Old, nakonec to byl ďábel, který mě hnal vidlemi nahoru na kopec, samozřejmě k velkému pobavení místních. Na kopci čekalo v hrozném dešti asi 250 lidí, kteří vyvolávali závodníky jménem, až lezl mráz po zádech! Kvůli divákům jsme byli všichni povinně vybaveni GPS vysílačem, takže na internetu mohli v každé domácnosti, hospodě či na mobilu sledovat, jak se kdo blíží a připravit se na přivítání dalšího běžce. GPSky samozřejmě slouží i pořadatelům, kteří po celou dobu mají závodníky pod kontrolou a zvláště po setmění – které skutečně bylo tmavší, než je u nás zvykem – nás hlídali i osobně. Kolem 19:30 už se pořádně stmívalo, takže závěrečných 6 hodin proti větru a při kuželu světla z čelovky bylo opravdu hodně psychicky náročných. Přesto až do noci potkávám po trati běžecké fanoušky opouštějící vyhřáté hospůdky a povzbuzující běžce. V cíli závodu se na počest vítěze vždy koná ohňostroj a když letošní vítěz Kim Klitgaard zaběhl v dánském rekordu fantastických 13:34:48, vítala ho snad půlka města. Krásné přivítání v cíli čekalo i na ty ostatní, co se za vítězem loudali a skvělá byla hlavně péče po doběhu. Každého z nás se ujali pořadatelé, doslova nakrmili, převlékli a strávili s námi potřebný čas na prvotní regeneraci do doby, než si byli jistí, že se o sebe dokážeme postarat sami. Profesionalita, ochota, ohleduplnost, milý a vstřícný přístup je v této krásné zemi naprostou samozřejmostí. Ohleduplnost a pozornost tu běžec ocení zvláště pak na silnicích.

Pózujeme při vyhlašování společně s
1. Kim Klitgaardem a 2. Andreas Carlsenem
Ještě pár slov k tomu, jak jsme reprezentovali: Tomáš Okrouhlík zaběhl při své první 100mílovce krásných 21:23:56, Jana Šindlerová a Pavel Fenyk absolvovali celý závod společně, rozhodli se využít téměř celého 26 hodinového limitu. Autor těchto řádků absolvoval svůj životní závod a s časem 15:59:26 obsadil 3. místo. Schválně nepíšu celkově, protože v pořadí se nezohledňují věkové ani genderové rozdíly, na to si na severu při ultra nehrajou :-)



Pokud by si někdo chtěl zkusit rychlou stomílovku, mohu tento závod na 100% doporučit a rád poradím a předám zkušenosti, které se do tohoto textu nevešly.

Pohled Tomáše Okrouhlíka na jeho blogu

Zápisky Pavla Fenyka na jeho blogu

Krátké video Pavla Fenyka na Youtube

Stránky závodu (většinou v dánštině)

Fotky z 100 miles Around the Isle of Mors 2015

Fotky jsou převzaté z archivu účastníků závodu a pořadatele (Facebook)

9 komentářů:

  1. Tady se ukazuje moje statisticka sila..:).. tedy obzvlast, kdyz mam dostatek informaci..
    Vedom si tvoji formy z nocnich beho od nekud do Prahy, jsem predpovidal jak uspech na 24h, tak velmi dobre vysledky v Dansku. Jsem rad.. Fakt si to zaslouzis a mas nas velky obdiv.. Neskutecna konzistence, velky usili, ale zaroven skvely vysledky. Gratulace! At nam to porad tak dobre a radostne beha! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju Honzo ... při tom rok pro mě začal dost nešťastně, mrzelo mě, že jsem s vámi nemohl do Londýna ... Strašně moc se těším na naše plánované i neplánované vylomeniny, pobíhání s kamarády jen tak pro radost, hospůdky cestou, to je nejlepší kompenzace :-)

      Vymazat
  2. Gratulací a výkřiků o tom jak to bylo skvělé už bylo dost, ale i tak mi to nedá. Díky, bylo to skvělé! :)
    S odstupem času mne však ještě napadlo zmínit jednu věc, která tu ještě nezazněla. Co se stane, když zavřete lidi na dlouhou dobu do jednoho auta a do jednoho pokoje a naplánujete jim stejný program? Ponorka? Možná u jiných, ale v našem případě bylo úžasné jak jsme si sedli, ani zdaleka žádný náznak ponorky. Prostě dobrý oddíl. Na to by jsme se také měli napít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, ponorka žádná nebyla, sedli jsme si skvěle ... a to jsi ještě nezmínil, že jsme nebyli žádní obyčejní turisté na výletě, ale byli jsme dost unavení a přetažení. Díky moc!

      Vymazat
    2. Hlavně jste byli všichni jako natažení na klíček, běželi jste, jezdili autem, chodili a možná i spali :-))) ale určitě i oslavovali :-)))

      Vymazat
  3. tak ty to máš tak parádně sepsaný a ani se nepochlubíš :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, definitivní rozhodnutí ve mně dozrálo až v pátek "po Babettě" :-)

      Vymazat
  4. Teda t-birde, to je sila. Ja si hned musim otevrit oslavne pivo na tvoji pocest... a neda mi to nezeptat se, kdy si prijedes zabehat k nam do kopcu? April.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě rád, musím zkusit překonat tu "horskou indispozici": od mala mi bývá blbě už nad 1000m., vloni jsem na Zermattu málem zkolaboval. Ale o nějaké rodinné dovolené v Alpách (doma oficiálně) a zároveň soustředění v horách - o tom nahlas nemluvím :-) - uvažuju už dávno. Tak se těším :-)

      Vymazat