CORE – cesta do ultramaratoncova nitra

... a něco studeného tu nemáte?
(100 Miles de France 2021, 17:02, 2. místo)
Vzhledem k tomu, že ultra běhám už sedmý rok, předpokládal jsem, že mám dost zkušeností: pár let už neběhám na tatranku s kolou a zdravotní kolaps před dvěma lety mě donutil zabývat se stravou a životosprávou. Poslední dva roky se ne zcela úspěšně snažím přijít na kloub mikronutrientům, za to v oblečení jsem vyzkoušel snad úplně všechno.

S nástupem nových technologií, kterého jsme posledních deset let svědky, vstupuje do hry i technické vybavení, které vám sice samo o sobě závod nevyhraje, ale dokáže vám skvěle pomoci zorientovat se ve vlastním těle, zjistit, co je jeho slabou stránkou, co silnou, jaké jsou jeho potřeby nebo jak reaguje v určitých klimatických podmínkách. Individuální přístup a příprava je ve vytrvalostních disciplínách, zvláště pak ve veteránských kategoriích, největším oříškem, protože každý z nás má po čtyřicítce za sebou jinou životní cestu, jiné zdravotní komplikace a je potřeba hledat, co platí právě pro vás. Kromě dnes již obligátních sporttestrů monitorujících vše možné a monitorů srdečního tepu přišly před pár lety z cyklistiky a triatlonu další novinky: wattmetry, měřiče glukózy v krvi (FreeStyle Libre od Abbott Laboratories) a senzory teploty těla CORE od švýcarského výrobce greenTEG AG, který úzce spolupracuje se slavnou curyšskou technickou univerzitou. 

Co za zhruba sedm tisíc korun od Švýcarů dostanete? Kromě CORE senzoru je v krabičce přiložený nabíjecí kabel USB, modré lepicí náplasti a spony zajišťující řemínek. K dispozici máte také aplikace pro Android / iOS, nicméně přes ANT+ si můžete snímač pohodlněji připojit k hodinkám (vyzkoušeno na Garminu FR945) a všechna data máte pohromadě. Výrobce doporučuje umístit snímač z boku na pás hrudního snímače srdečního tepu, který z důvodu odřenin již hodně let nepoužívám. Místo toho jsem měl snímač umístěný na paži, na stejném pásu jako POLAR H10+, což je také přípustné a při testování byly hodnoty totožné jako pod žebry. Aby se snímač neuvolnil – třeba při převlékání trika –, lze jej bezpečně připnout sponou. Jednorázové modré lepící náplasti jsou vhodné do uzavřených prostor, při zátěžovém testu nebo na trenažéru, nikoliv na venkovní aktivity.

Čím je tedy tato hračka zajímavá? Už při prvním testu jsem byl mírně řečeno v šoku. Během krátkého 10kilometrového běhu v příjemném tempu jsem během 45 minut dosáhl na teplotu 39°C. Na první pohled je jasné, proč by za dalších 45 minut toto tempo už příjemné nebylo: tělo se začalo přehřívat a bylo jasné, že po pár desítkách minut či několika hodinách se začnu „bezdůvodně“ zadýchávat a budu mít místo nohou dva těžké sloupy. Přestože tepová frekvence bude v očekávatelných hodnotách, watty na normální úrovni, tak tempo udržím jen silou vůle.

Zeleně vyznačená křivka tělesné teploty při 10km běhu

Co se vlastně děje? To je otázka spíše pro odborného lékaře, podle mého laického názoru je dýchací soustava natolik zaneprázdněná chlazením „nejbližšího“ těla – tedy tělesných orgánů –, že nedokáže dostatečně zásobovat zbytek těla, a především exponované nohy, kyslíkem. Je více než pravděpodobné, že při přehřívání tělesného jádra dochází také k dalším procesům, třeba ke změně krevního tlaku, což by mne, jako zaléčeného kardiaka, mělo docela zajímat.

Zatímco při tempu mezi 4:50 až 5:10 se moje frekvence dýchání pohybuje mezi 29až33/min, na grafu níže je vidět, jak mi spolu s tělesnou teplotou stoupá i dechová frekvence až na hodnoty 36 až 38 nádechů za minutu.

Na grafu je zachycená podstatná část závodu 100 Miles de France (nultý až stodvacátý kilometr mezi devátou ranní a devátou večerní, teplota ve stínu kulminovala kolem čtvrté odpolední, kdy na zhruba osmdesátém kilometru dosahovala na 40°C), kde jsem měl zařízení CORE zapůjčené na vyzkoušení od společnosti S1W z Kosmonos. Specifikem závodu je padesátikilometrové 1-2% stoupání, které začíná na třicátém kilometru a táhne se bez přestání až na obrátku. Zkušenost, co taková nakloněná rovina v kombinaci se stupňujícím se horkem dokáže, byla zdrcující. Teprve za obrátkou (kolem 17:30) jsem byl schopen opět souvisleji běžet. Ve chvíli, kdy tělesné jádro dosáhlo teploty 39°C, jsem ale musel opět zpomalit. Po západu slunce jsem už znovu dokázal držet konzistentní tempo, i když v důsledku průběhu závodu a vyčerpání způsobené přehřátím a dehydratací, nebylo nijak převratné. Poučení je jednoznačné: tělesná teplota klesá jen velmi pomalu, proto je důležité přizpůsobit tempo od počátku okolním podmínkám a nedostat se nad 38,5 až 39°C (hodnoty jsou samozřejmě individuální)

0-120.km 100 Miles de France - vliv tělesné teploty na dýchání (a tempo)

Pro zajímavost ještě přidávám obrázek srovnání teploty tělesného jádra a teploty na povrchu těla.

 

Tělesná teplota vs. Teplota na povrchu těla vs. Nadmořská výška (celý závod)

Teploměr sám o sobě vám závod samozřejmě nevyhraje. Nemá ani valný smysl brát ho jednorázově na závod, protože data vám nic neřeknou. Podle mého názoru se vyplatí používat ho především v tréninku a dlouhodobě si srovnávat naměřené hodnoty jak s počasím, tak s tempem, srdečním tepem a třeba i watty. Vzhledem k tomu, že jsem běžec, který se hodně potí (a tím pádem snadno přehřívá), představuje pro mě CORE geniální nástroj ke zmapování toho, co se mi v těle děje a co mě za pár desítek minut čeká, když s tím nic neprovedu. V tomto ohledu je při vytrvalostních sportech a v ultramaratonských disciplínách fantastickou pomůckou – možná ještě důležitější, než monitor srdečního tepu. Pokud nejsem unavený, hodnotu srdečního tepu po letech poznám s poměrně velkou přesností i pocitově. Jakou mám teplotu pochopitelně nepoznám. CORE nám totiž s velkou přesností umožňuje: (1) sledovat, jak se tělo chová v konkrétních situacích mj. při výklusu, tempu, intervalech, v kopcích, v chladném či horkém počasí; a (2) testováním se naučit, jak je možné organismus zchladit během dlouhotrvající zátěže. Zařízení pracuje s přesností na setiny, každé zrychlení či menší kopec se tedy projeví. Ač mi to přišlo na první pohled směšné, k mému překvapení jsem zjistil, kolik toho ještě o běhání po sedmi letech v ultra nevím.

 


Zapůjčeno od společnosti S1W s.r.o.: https://www.s1w.cz/core-senzor-teploty-tela/

100 Miles de France: http://ultrardeche.fr/

Odkaz na celý záznam: https://connect.garmin.com/modern/activity/7347868691

4 komentáře:

  1. To je hodně zajímavé, díky za vhled. Po přečtení si člověk říká, že to je přece jasné a jak to, že to už někoho nenapadlo dříve.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také mě to překvapilo, tělesná teplota je přece úplně jasný, téměř "vševypovídající" údaj. V sebemodernějším autě také máš kontrolku teploty oleje, respektive motoru. Otáčkoměr ti os tavu auta nic neřekne, stejně jako ukazatel rychlosti. ... Problém byl nejspíše technologický, jak a kde tu teplotu měřit? Prý dokonce existují polykací kapsule, kterými se teplota těla během výkonu měří. Doufám, že se pak daly aspoň vyvařit v horké vodě :-) Jinak, jsem zvědavý na hodnoty v zimě.

      Vymazat
    2. Při experimentu s otužilci se zase používal teploměr do zadku, ale na běh by to asi nebylo moc pohodlné. :) Ale výstupy byly rovněž zajímavé.

      Vymazat
  2. Petre, mas muj velky obdiv pro zkouseni inovaci a pro detailni, peclivy a analyticky pristup k priprave. Ja to sice nikdy (v behu) nedokazu, ta metodicnost je na urovni moji profesionalni deformace:), ja bych si pripadal, ze jsem furt v praci:), ze porad sleduji a analyzuji data. Ale je mi jasne, ze vrcholovi sportovci to delat museji.
    No budu se aspon snazit se -- v ramci moznosti -- poucit z tve soustredene pripravy a strategicky a mistrovsky zvladanych zavodu. Snad...:)
    MSF! At se dari, at nam to beha! 12:)

    OdpovědětVymazat