Ve zkratce: řecký týden na obzoru

V Lídlu už řecký týden měli ...
my do Athén poletíme 28.9.!

Dlouho jsem nic nenapsal, ale mám před Spartou v hlavě dva příspěvky. Ten první, který je zápiskový a informativní, sepisuji v rychlosti právě teď. Ten druhý, trochu osobnější, nosím v hlavě už od zimy a nechám si ho až na konec, těsně před odletem do Athén.

Od červencové 12hodinovky se mi toho v běžeckém a pracovním životě stalo tolik, že bych jen pouhým výčtem a popisem unudil k smrti, ale pro představu jsem si stihl k současnému zaměstnání přibrat ještě jedno, už 8 týdnů pracuji 12-14 hodin denně a plnit své nalinkované běžecké objemy zvládám v týdnu převážně pozdě večer a s čelovkou. Únava a stres se na mne podepisuje, vím, že budu muset poslední 3 týdny zvolnit, aby to se mnou cestou z Athén neseklo ... Ale když se tak ohlížím zpátky, tak podobné to bylo i v květnu na Balatonu a loni před Ostrovem Matek. Ani jednou nebyl klid ... Na náhody nevěřím, má to tak být a jsem si jistý, že je to tak správně.

Pravidla Spartathlonu mají
42 bodů a jsou na 7 stranách, k tomu
desítky stran dalších dokumentů

Dnes jsem si začal nakupovat a připravovat "řeckou logistiku", s přípravou už nějaké zkušenosti mám, takže vím, že byl nejvyšší čas. Co zatím nevím, kdy si stihnu připravit "hlavu" ... mám takovou babskou teorii vyzkoušenou na sobě, že psychická příprava na ultra by měla trvat minimálně stejně dlouho jako závod samotný. Vlastně by si měl člověk teoreticky projít všechny možné situace, představit si, jak se bude cítit, co ho bude bolet, a to vše vyhodnotit. Prostě se předem poprat s teoretickými překážkami a tak se na ně připravit. Těch 36 hodin limitu je opravdu hodně a jsem zvědavý, jak to stihnu - v letadle už bude pozdě.

Od Prambachkirchenu mě trápily puchýře a vůbec plosky, s novými ortopedickými vložkami se chodidla zatím moc nekamarádí, takže zřejmě sice vyběhnu v nových, ale nechám si na check pointech na výměnu své staré sešlapané, se kterými jsem problémy nikdy neměl.

Začátkem srpna jsme si oběhli s Honzou a Tomášem Lipno (80km). Jak jsem nyní v práci přetížený a liknavý všude jinde, tak jsem to organizačně moc nezvládnul a málem jsme v noci skončili dehydrovaní kdesi v šumavských hvozdech. Naštěstí jsme přežili vodu z potoka (i nepitnou vodu, kterou jsme si kvůli mně nesli z chalupy) i bouři, která se přes nás přehnala nad ránem, a kluci ráno v pořádku dojeli rovnou do práce. Za tu bouřku tedy vinu nenesu. Bohužel jsem si v návalu běžecké euforie druhý den natáhl úpon pod kolenem, kvůli bolesti jsem musel vynechat tři dny a od té doby běhám o poznání pomaleji, než v červenci.  

Lipno - mojí chybou to bylo
z původních max. 72 rovných 80km

Dnešním dnem mi v podstatě skončil trénink, dál plánuju už jen tapering, Řecko a pak dlouhé recovery. Potřebuji si od denodenního běhání pár týdnů odpočinout a načerpat síly do práce a do dalšího běhání. Jsem za tu mnohaměsíční dřinu vděčný, je to fantastická zkušenost, ale to je jiné téma, o tom se rozepíšu jindy :-)

Moc děkuju za podporu, které se mi dostává ze všech stran! Vážím si toho, jsem za ni vděčný a moc mi to pomáhá.


PS: Omlouvám se za společenskou pasivitu na běžeckých sítích, těším se, až toto období skončí a dostanu se ke čtení. Teď mám dny rozdělené nikoliv na hodiny, ale na minuty. Brzy to pomine :-)

Červenec a srpen v číslech